Škarda dvouletá

Škarda dvouletá
	Škarda dvouletá (Crepis biennis)
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae);
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta);
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta);
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida);
Řád	hvězdnicotvaré (Asterales);
Čeleď	hvězdnicovité (Asteraceae);
Podčeleď	čekankové (Cichorioideae);
Rod	škarda (Crepis);
Binomické jméno
	Crepis biennis; (L.), 1753
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Škarda dvouletá (Crepis biennis) je dvouletá středně vysoká bylina, rozkvétající v létě jasně žlutými úbory. Roste na loukách, v městských trávnících i okolo cest. V české přírodě je hojně rozšířeným původním druhem; je jedním z více než deseti druhů rodu škarda a je považována za nepříliš významný plevel.^[1]

Rozšíření

Původní areál druhu zabírá téměř celou Evropu, mimo úplný sever a nejjižnější oblasti Pyrenejského poloostrova; na Balkánském poloostrově nejjižněji zasahuje jen do Bulharska. Zavlečena byla do Severní Ameriky, na severovýchod Spojených států amerických a jihovýchod Kanady.

V České republice se vyskytuje poměrně hojně. Podél dopravních komunikací je šířena z planárního až do subalpínského stupně, nejvýše byla zaznamenána v Krkonoších ve výšce 1360 m n. m.^[1]^[2]^[3]

Ekologie

Dvouletá bylina, která prvým rokem vytváří přízemní listovou růžici a druhým rokem vyhání květnou lodyhu. V době květu má listy v růžici z větší části nebo zcela odumřelé. Někdy vyrůstá ve víceletých pícninách, a protože kvete poměrně pozdě, bývá posečena v první seči již před rozkvětem. Po posečení rychle obráží v četných nízkých a značně rozvětvených lodyhách. Druh pravděpodobně vznikl dávným křížením jiných škard, není však známo, kterých. Kvete postupně, od května do září. Rozmnožuje se výhradně semeny (nažkami), která mají v prvém roce výbornou klíčivost, jež v následujících letech rychle klesá. Nejlépe vzchází z hloubky do 2 cm. Ploidie druhu je 2n = 40.

Roste nejčastěji na vlhkých až vysychavých, obvykle hlinitých a živinami bohatých půdách, které jsou kyselé až slabě alkalické. Vyskytuje se na loukách, pastvinách, mezích, podél polních komunikací, břehů vodních toků i nádrží, na náspech, rumištích, na nekultivovaných plochách sídlišť apod. Občas roste na úrodných polích a chová se jako konkurenčně silná rostlina.^[1]^[2]^[4]^[5]

Popis

Rostlina s lodyhou vysokou 25 až 100 cm vyrůstající z kůlovitého, vřetenovitého kořene. Lodyhy je přímá, tuhá, chlupatá, výrazně rýhovaná, asi 6 mm tlustá, řídce olistěná, v horní části větvená a na bázi často fialově naběhlá. Listy jsou jednoduché, podlouhle kopinaté, nepravidelně peřenoklané až peřenosečné, se zvětšeným koncovým úkrojkem. Čepel mají dlouhou 8 až 22 cm a širokou 2 až 6 cm, na lící i rubu chlupatou a s jednou hlavní žilkou vedoucí od základny ke špičce. Přízemní listy jsou řapíkaté. Střídavě rostoucí lodyžní listy vyrůstají v uzlinách, ve spodní části lodyhy jsou zúžené do křídlatého řapíku, v horní části jsou přisedlé hrálovitou bázi.

Kvetoucí, dvaceti- až padesátikvěté úbory jsou okolo tří cm široké, zlatožluté a obvykle vytvářejí v horní polovině lodyhy, v počtu dva až osm řídkou, rozvětvenou chocholičnatou latu. Úbory jsou světle zelené, rostou na stopkách pavučinatě chlupatých, jsou asi 12 mm dlouhé a u báze 6 mm široké. V době plného květu mají asi 30 mm v průměru a po odkvětu je zákrov válcovitý až baňkovitý. Zákrovní listeny jsou ve dvou řadách, jsou čárkovitě kopinaté a zpočátku se střechovitě překrývají. Vnější, v počtu okolo 7, jsou dlouhé asi 5 mm, přitisklé a později obloukovitě rozestálé (tvoří zákroveček); vnitřní jsou asi o třetinu delší a hustě chlupaté. Všechny květy úboru jsou oboupohlavné a mají jasně žlutou, srostlou korunu s pětizubou ligulou a stejně zbarvené trubičky s prašníky, čnělky i blizny. Liguly okrajových květů jsou dlouhé až 15 mm a široké do 1,5 mm, nejkrajnější z nich výrazně převyšují zákrov. Květní kalich je redukovaný. Květy poskytují nektar a opylují je včely i dvoukřídlý hmyz, nejčastěji pestřenky, kuklice, zavalitky, zelenušky.

Plod je světle hnědá, asi 4 mm dlouhá a 0,5 mm tlustá nažka bez zobánku, která je u báze nejširší a k vrcholu se mírně zužuje. Má sněhobílý, dvou- až třířadý chmýr s paprsky 6 mm dlouhými, které jsou ohebné a nerozpadavé. Chmýr zásadně napomáhá k šíření nažek větrem.^[1]^[2]^[4]^[5]^[6]^[7]

Význam

Dvouletá, jen řídce jednoletá bylina vyrůstající na obhospodařovaných polích nejčastěji ve dvouletých pícninách. Za příhodných podmínek se jí daří natolik, že začne vytlačovat žádanější pícní rostliny a svými tvrdými a hořkými lodyhami znehodnocuje píci.

Bývá považována za plevel, který není příliš nebezpečný. Lze ji na obdělávaných polích omezovat střídáním pěstovaných plodin. Nažky jsou oblíbenou potravou ptáků.^[5]^[8]

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b ^c ^d PRANČL, Jan. BOTANY.cz: Škarda dvouletá [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 24.07.2011 [cit. 2019-06-17]. Dostupné online.
↑ ^a ^b ^c RYBKA, Vlastík. Vlhké louky. Ilustrace Radka Josková Jedličková. Praha: Ottovo nakladatelství, 2014. 550 s. ISBN 978-80-7451-441-8. Kapitola Crepis biennis, s. 368.
↑ HASSLER, Markus. Catalogue of Life: Crepis biennis [online]. Naturalis biodiverzity Center, Leiden, NL, rev. 2018 [cit. 2019-06-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-05-31. (anglicky)
↑ ^a ^b SLAVÍK, Bohumil; ŠTĚPÁNKOVÁ, Jitka. Květena ČR, díl 7. Praha: Academia, 2004. 767 s. ISBN 80-200-1161-7. Kapitola Crepis biennis, s. 520–521.
↑ ^a ^b ^c DEYL, Miloš. Plevele polí a zahrad. Ilustrace Otto Ušák. Praha: Československá akademie věd, 1956. 384 s. HSV 38873/55/SV3/6423. Kapitola Škarda dvouletá, s. 291–92.
↑ Finland Nature and Species: Crepis biennis [online]. Luonto Porti Nature Gate, Helsinki, FI [cit. 2019-06-17]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Crepis biennis [online]. New England Wild Flower Society, Framingham, MA, USA [cit. 2019-06-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. (anglicky)
↑ MIKULKA, Jan; PAVLŮ, Vilém; SKUHROVEC, Jiří et al. Metody regulace plevelů na trvalých travních porostech: Škarda dvouletá [online]. Výzkumný ústav rostlinné výroby, v. v. i., Praha, rev. 2009 [cit. 2019-06-17]. Dostupné online.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu škarda dvouletá na Wikimedia Commons
Taxon Crepis biennis ve Wikidruzích
Botanický ústav AV ČR – rozšíření škardy dvouleté v ČR

[botany-1] PRANČL, Jan. BOTANY.cz: Škarda dvouletá [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 24.07.2011 [cit. 2019-06-17]. Dostupné online.

[vlhké-2] RYBKA, Vlastík. Vlhké louky. Ilustrace Radka Josková Jedličková. Praha: Ottovo nakladatelství, 2014. 550 s. ISBN 978-80-7451-441-8. Kapitola Crepis biennis, s. 368.

[3] HASSLER, Markus. Catalogue of Life: Crepis biennis [online]. Naturalis biodiverzity Center, Leiden, NL, rev. 2018 [cit. 2019-06-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-05-31. (anglicky)

[květ7-4] SLAVÍK, Bohumil; ŠTĚPÁNKOVÁ, Jitka. Květena ČR, díl 7. Praha: Academia, 2004. 767 s. ISBN 80-200-1161-7. Kapitola Crepis biennis, s. 520–521.

[plevele-5] DEYL, Miloš. Plevele polí a zahrad. Ilustrace Otto Ušák. Praha: Československá akademie věd, 1956. 384 s. HSV 38873/55/SV3/6423. Kapitola Škarda dvouletá, s. 291–92.

[luonto-6] Finland Nature and Species: Crepis biennis [online]. Luonto Porti Nature Gate, Helsinki, FI [cit. 2019-06-17]. Dostupné online. (anglicky)

[gobotany-7] Crepis biennis [online]. New England Wild Flower Society, Framingham, MA, USA [cit. 2019-06-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. (anglicky)

[invenio-8] MIKULKA, Jan; PAVLŮ, Vilém; SKUHROVEC, Jiří et al. Metody regulace plevelů na trvalých travních porostech: Škarda dvouletá [online]. Výzkumný ústav rostlinné výroby, v. v. i., Praha, rev. 2009 [cit. 2019-06-17]. Dostupné online.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]