Żory
| Žárov Żory | |
 Hlavní náměsti | |
 znak  vlajka | |
| Poloha | |
|---|---|
| Souřadnice | 50°3′ s. š., 18°42′ v. d. |
| Nadmořská výška | 241 až 284 m n. m. |
| Stát |
 Polsko |
| vojvodství | Slezské |
| okres | městský okres |
| Administrativní dělení | 9 městských částí a 6 sídlišť |
  Żory | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 65 km² |
| Počet obyvatel | 58 621 (2019) |
| Hustota zalidnění | 901,86 obyv./km² |
| Etnické složení | Poláci, Slezané a další |
| Náboženské složení | římští katolíci, luteráni a další |
| Správa | |
| Starosta | Waldemar Socha |
| Oficiální web |
www |
| Adresa obecního úřadu |
al. Wojska Polskiego 25 44-240 Żory |
| Telefonní předvolba | +48 32 |
| PSČ | 44-240 |
| Označení vozidel | SZO |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Żory (česky Žárov[1][2] nebo Žáry[3], německy Sohrau, polsky dříve Żary[4]) jsou město a městský okres v jižním Polsku ve Slezském vojvodství vzdálené zhruba 20 km od českých hranic. Má 58 621 tisíc obyvatel (2019)[5] a spolu s městy Rybnik, Jastrzębie-Zdrój, Wodzisław Śląski a dalšími tvoří půlmilionovou aglomeraci (viz Rybnický uhelný okruh) navazující na jihu na ostravskou a na severu na katovickou aglomeraci. Leží na území historického Horního Slezska na řece Rudě. Z geomorfologického hlediska se rozkládá na Rybnické plošině, která je součástí Slezské vysočiny. Při sčítání lidu 2011 se 18,5 % obyvatel města hlásilo ke slezské národnosti.
V Žárově se narodil Otto Stern (1888–1969), laureát Nobelovy ceny za fyziku v roce 1943.
Dějiny[editovat | editovat zdroj]
Město bylo založeno na magdeburském právu na podnět knížete Vladislava I. Opolského v roce 1272. Dochovala se lokační listina. Existují dvě hypotézy co do původu názvu: buď souvisí se slovem žár a vypalováním okolních lesů za účelem získání zemědělské a stavební půdy, nebo se slovem żuraw/żóraw – v polštině a slezštině jeřáb. Současný úřední název města má slezský tvar s „o“ na místě dávného dlouhého „á“ – shodně s polskou fonologií by mělo být Żary, což je také historický název používaný v polských publikacích do poloviny 20. století.
Žárov byl od svého vzniku součástí Ratibořského knížectví. Tomu vládli do roku 1336 Slezští Piastovci a posléze Přemyslovci, načas bylo i sloučeno s Opavským knížectvím (1336–1377). Od roku 1327, kdy Lešek Ratibořský složil spolu s ostatními slezskými knížaty lenní slib Janu Lucemburskému, patřilo toto území pod Země Koruny české. Po Habsburky prohrané první slezské válce v roce 1742 se Žárov spolu s většinou Slezska stal součástí pruského státu. V pruském a později německém státu byl součástí pštinského (do roku 1818) a rybnického okresu.
V dubnu a květnu 1433 Žárov obléhala husitská vojska Boleslava V. Heretika, která byla nakonec poražena sílami Mikuláše IV. Krnovského. Události dnes připomíná mohyla a kaple sv. Urbana v ulici Gliwicka 33.
V 18. století byl Žárov součástí daňové inspekce v Prudníku.[6] 11. května 1702 město postihl velký požár, vyhořela celá tehdejší dřevěná zástavba. Na památku této události se toho dne každoročně koná Svátek ohně. Jeho součástí je slavnostní průvod kolem náměstí. V 19. století a do roku 1939 byl to ve městě dokonce nepracovní den.
V době industrializace v 19. století vzniklo v Žárově několik průmyslových závodů: huť Waleska fungující krátce do roku 1885, po níž zbyla historická věž zvaná Gichta, parní mlýn a slévárna litiny Pawła, která byla až do roku 2005 významným žárovským zaměstnavatelem. V roce 1884 město získalo železníční spojení s Katovicemi. Výstavbou trati Rybnik – Pština v letech 1936–1938 se Žárov stal regionálním železničním uzlem. Nicméně až do druhé poloviny 20. století měl povahu malého městečka – v roce 1861 mělo 3 662 obyvatel, v roce 1910 4 936 a v roce 1965 7 525.
Během hornoslezského plebiscitu po první světové válce se 69 % obyvatel Žárova[7] vyslovilo pro setrvání v rámci Německa, přesto bylo připojen v roce 1922 k Polsku.
Sovětsko-německé boje v rámci ostravsko-opavské operace v březnu 1945 vedly k poškození více než 80 % města. Obnova historického centra po válce počítala se zachováním původního urbanistického plánu a výstavbou nových domů v historizujícím stylu. Žárovské Staré město je jedním z nejvýraznějších příkladů uplatnění tzv. retroverze.
Prudký rozvoj Žárova nastal v 70. a 80. letech století, kdy bylo rozhodnuto o výstavbě nových sídlišť, která měla poskytnout bydlení zaměstnancům podniků z celého Rybnického uhelného okruhu. Ve čtvrti Kleszczówka vznikly v roce 1970 Stavební závody Fadom vyrábějící prefabrikované panely, z nichž byly stavěny nové domy ve velkém sídlištním komplexu jižně od historického centra. Počet obyvatel stoupl s 8 700 v roce 1970 na 66 558 v roce 1993. V roce 1973 byl ve čtvrti Rój otevřen černouhelný důl KWK Żory, který také přispěl k přílivu nového obyvatelstva. Stávební závody, slévárna a KWK Żory byly po roce 1989 likvidovány, ale průmysl ve městě se opět rozvíjí díky speciální ekonomické zóne vytvořené na třech místech na jižním, severním a západním okraji města.
Památky a turistické zajímavosti[editovat | editovat zdroj]
- Staré Město obnovené po druhé světové válce v duchu tzv. retroverze, tj. se zachováním původního urbanistického plánu a výstavbou nových domů v historizujícím stylu. Za zmínku stojí:
- gotický farní kostel sv. Filipa Jakuba spolu s budovou fary z roku 1818;
- hřbitov se smírčím křížem ze 13. století;
- fragmenty městských hradeb zachované u kostela a v ulici Bramkowa;
- ulice Murarska s malebnými přízemními domy;
- kaple zvaná Kostelík z roku 1806 stojící uprostřed dávné předlokační osady;
- klasicistní dům č. 23 na náměstí přestavěný na letniční kostel;
- evangelický kostel, funkcionalistický z roku 1931;
- Haeringova vila, novorenesanční z roku 1908, v roce 2013 přestavěná na sídlo Městského muzea a kanceláře speciální ekonomické zóny, za tu adaptaci získala ocenění roku Modernizace roku 2013;
- budova Státní hudební školy, novorenesanční vila z roku 1903;
- Muzeum ohně, vědecko-technické muzeum založené v roce 2014 v návaznosti na žárovskou tradicí Svátku ohně; pět tematických expozicí se věnuje vztahu člověka k ohni v průběhu dějin; nachází se ve futuristické novostavbě ve tvaru plamenů;
Doprava[editovat | editovat zdroj]
Žárov leží na železniční trati Rybnik — Pština. Kromě regionálních vlaků společnosti Koleje Śląskie (Slezské dráhy) do Bílska-Bělé, Ratiboře, Rybniku a Vladislavi na stanici Żory zastavují také rychlíky PKP Intercity mířící z Bílska-Bělé do Vratislavi a dále na sever a západ Polska. Trať do města Orzesze byla na začátku 21. století rozebrána, provoz na trati do Slezských Pavlovic a Chyb byl v roce 2018 po šestileté pauze obnoven v omezeném rozsahu.
Městem prochází čtyřproudová státní silnice č. 81 spojující Katovice se Skočovem a Vislou, a také okresní silnice z Rybniku do Pštiny. Západně od města vede dálnice A1 navazující od Bohumína na českou D1.
Od 1. května 2014 byla v Žárově jako prvním městě v Polsku zavedena bezplatná přeprava na všech sedmi městských autobusových linkách. Kromě toho do města zajíždějí vybrané spoje MZK Jastrzębie-Zdrój a ZTZ Rybnik.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Žárov na Wikimedia Commons - Oficiální webové stránky města
- Biuletyn Informacji Publicznej (Věstník veřejné informace)
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Podrobná mapa Moravy a Slezska, Praha: V. Neubert a synové, 1922
- ↑ Ottův slovník naučný, 27. Vůz-Żyżkowski, s. 756
- ↑ ŽÁČEK, Rudolf. Dějiny Slezska v datech. Praha: Libri, 2004. ISBN 978-80-7277-172-1. S. 546.
- ↑ Słownik geograficzny Królestwa Polskiego i innych krajów słowiańskich, svazek XV, část 2, s. 724
- ↑ Stav obyvatelstva města Żory k 30. 6. 2019[nedostupný zdroj]
- ↑ Historia Powiatu Prudnickiego - Starostwo Powiatowe w Prudniku. www.powiatprudnicki.pl [online]. [cit. 2020-11-09]. Dostupné online.
- ↑ Výsledky plebiscitu podle obcí, Stefan Dziewulski 1922, s. 49