Boleslav V. Heretik

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Boleslav V. Heretik
NarozeníDesetiletí od 1400
Úmrtí29. května 1460
Horní Hlohov
Povoláníaristokrat
ChoťAlžběta Granovská, Hedvika z Běsů
DětiVáclav I. Opolský
RodičeBoleslav IV. Opolský a Margareta of Görz
RodPiastovci a slezští Piastovci
PříbuzníJan I. Opolský, Mikuláš I. Opolský, Jindřich Opolský a Markéta Opolská (sourozenci) Bernard Opolský (strýc)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Boleslav V. Opolský též Husita, Heretik či Wołoszek (1400–1460) byl kníže z Opolské větve slezských Piastovců. Svá přízviska získal kvůli spolupráci s husitskými oddíly během Husitských válek ve Slezsku.

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Pokračoval v politice svého otce, na jehož popud se za účelem získání spojenectví polského krakovského dvora oženil s mezi lety 1417–1419 s nevlastní dcerou polského krále Vladislava Jagelly, Alžbětou. Tato událost vedla k vytvoření Bolkova samostatného údělu, nejprve zahrnujícímu jen polovinu Horního Hlohova s příslušným zbožím, později rozšířeným o polovinu Prudniku. V obou městech držel jejich druhou polovinu jeho strýc, Bernard Opolský.[1] Dle starších publikací následně Bolek V. odcestoval do Prahy, aby zde podstoupil studium na Karlově univerzitě, kde se měl údajně seznámit s učením Jana Husa. Dle Davida Radka je pro absenci pramenů tato teze v současné historiografii překonána.[2] S jistotou je doložen v únoru roku 1420, kdy složil s ostatními slezskými knížaty (spolu se svým otcem a strýcem) ve Svídnici hold Zikmundu Lucemburskému.[1]

Bolek V. a husité[editovat | editovat zdroj]

Jakožto straník Zikmunda Lucemburského se po boku slezských knížat podílel na výbojích na území ovládaných husity. Díky mocenskému vzestupu husitských svazů po roce 1425 museli Slezané přejít do defenzívy a byli neustále ohrožováni kališnickými oddíly vedenými Janem Tovačovským. V reakci na to slezská knížectví oživila ideu koordinované obrany a roku 1427 uzavřela obranný spolek, jehož účelem bylo pravidelné předávání informací o pohybech husitských vojsk a vzájemná pomoc v případě napadení. Tento spolek se ukázal jako vysoce neefektivní a při tažení Prokopa Holého do Horního Slezska v roce 1428 nepředstavoval pro husity významný problém. Při tomto tažení byly popleněny Bolkovy majetky Horní Hlohov a město Prudnik a po drtivé porážce knížecího spolku u Vratislavi byli Slezané nuceni uzavřít s kališníky příměří a zaplatit tučné výpalné.[3]

Po demonstraci husitské síly Bolek pochopil, že nejlepší cesta jak uchránit rodové državy a kompenzovat ztráty z předchozích bojů je přidat se na stranu husitů a nejpozději od jara 1430 je doloženo jeho připojení k husitským houfcům pustošící Horní Slezsko.[4] Tato spolupráce mu vynesla držbu hradů Meristow a Greislau, které vzápětí ztratil. V roce 1433 byl v bitvě u Rybníku poražen Mikulášem V. Krnovským a musel se stáhnout na své statky. Tato porážka znamenala odchod husitů ze Slezska. Po obnovení pořádku dosáhl Bolek IV. při jednáních se Zikmundem v roce 1435 odpuštění synových zločinů.[5]

Bolek V. a samostatná vláda[editovat | editovat zdroj]

Po smrti Bolka IV. Opolského roku 1437 se z Bolka V. stal prakticky nezávislý zeměpán a když na něj v červnu téhož roku strýc Bernard přepsal zbývající poloviny jeho měst, shromáždil Bolek V. ve svém vlastnictví poměrně celistvé území v podhůří Jeseníků.[6]

Po smrti českého krále Zikmunda Lucemburského byl koncem května 1438 prohlášen svými straníky v Mělníku českým králem Kazimír IV. Jagellonský, protikrál k Zikmundovu zeti Albrechtu Habsburskému. Za této situace Kazimír vytáhl do Slezska, kde 6. října 1438 ve vojenském táboře u Střelců uzavřel se slezskými knížaty, mezi nimiž se Bolek V. nacházel, smlouvu o respektování polských nároků na český trůn.[7] Přesto po vpádu uherských vojsk do Polska a následném stažení se Kazimíra holdoval Bolek V. Albrechtu Habsburskému. Po jeho náhlé smrti a po zvolení Ladislava Pohrobka českým králem se přesto opět přimkl k polské straně.

Díky záběrům církevního majetku, využívání loupeživých slezských šlechticů a účasti na válce o Seveř získal Bolek V. značné finanční prostředky, díky kterým byl schopen realizovat své mocenské cíle prostřednictvím půjček, které za patřičné zástavy území a majetku poskytoval primárně zoufalým Opavským Přemyslovcům, díky čemuž se mu povedlo rozšířit svou doménu o podstatnou část přemyslovského zboží. V roce 1440 dostal od Václava II. Opavského do zástavy hrad Edelštejn i s městečkem Zlaté Hory a dokonce i část šperků od Alžběty Opavské.[8] Mezi lety 1453–1457 získal od Arnošta Opavského do zástavy nejprve Bílovec, a nakonec i dvě třetiny samotného centra Opavských Přemyslovců, Opavy.[9] Diky promyšleným krokům a obratné politice se stal jedním z nejmocnějších slezských knížat své doby a dokazal uniknout i výraznějším postihům za přepadávání polských kupců a účasti na válce o Svěř ze strany Kazimíra Jagellonského.

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Se svou ženou Alžbětou zplodil někdy kolem roku 1430 svého jediného potomka Václava, který nejpozději kolem roku 1450 zemřel, tyto skutečnosti jsou však zatíženy nedostatkem pramenů.[10] Mezi lety 1444–1450 Bolek V. svou ženu zavrhl a oženil se s Hedvikou z Běsů.[11] Tento sňatek zůstal bezdětný.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b RADEK, David. Bolek V. Opolský (okolo 1400–†1460): život a legenda.. první. vyd. Opava: [s.n.], 2018. 310 s. ISBN 978-80-7510-282-9. S. 121. 
  2. ↑ Bolek V. Opolský (okolo 1400-†1460) : život a legenda. [s.l.]: [s.n.] S. 107–111. 
  3. ↑ Bolek V. Opolský (okolo 1400–†1460) : život a legenda. [s.l.]: [s.n.] S. 126–140. 
  4. ↑ Bolek V. Opolský (okolo 1400–†1460) : život a legenda. [s.l.]: [s.n.] S. 142. 
  5. ↑ Bolek V. Opolský (okolo 1400–†1460) : život a legenda. [s.l.]: [s.n.] S. 152. 
  6. ↑ Bolek V. Opolský (okolo 1400-†1460) : život a legenda. [s.l.]: [s.n.] S. 159. 
  7. ↑ FUKALA, Radek. Slezsko. Neznámá země Koruny české. Knížecí a stavovské Slezsko do roku 1740. České Budějovice: Veduta, 2007. 344 s. ISBN 978-80-86829-23-4. S. 130. Dále jen Neznámá země. 
  8. ↑ Bolek V. Opolský (okolo 1400–†1460) : život a legenda. Opava: [s.n.] S. 183–185. 
  9. ↑ Bolek V. Opolský (okolo 1400–†1460) : život a legenda. [s.l.]: [s.n.] S. 187. 
  10. ↑ Bolek V. Opolský (okolo 1400–†1460) : život a legenda. [s.l.]: [s.n.] S. 252–253. 
  11. ↑ Bolek V. Opolský (okolo 1400–†1460) : život a legenda. [s.l.]: [s.n.] S. 252. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BORAS, Zygmunt. Książęta piastowscy Śląska. Śląsk. 1974.
  • FUKALA, Radek. Slezsko. Neznámá země Koruny české. Knížecí a stavovské Slezsko do roku 1740. České Budějovice. 2007.
  • RADEK, David. Bolek V. Opolský (okolo 1400–†1460): život a legenda. Opava: Slezská univerzita v Opavě, 2018.
  • RADEK, David: Husův žák? Obraz Bolka V. Opolského v historiografii. Husitský Tábor 21, 2017, s. 156–182.
  • RADEK, David: Itinerář Bolka V. Opolského. Śląski Kwartalnik Historyczny Sobótka, 1, 2016, 103–124.
  • RADEK, David: Mocenské strategie Bolka V. Opolského na moravsko-slezském pomezí. Slezský sborník, 2, 2017, s. 23–40.
  • WOŹNY, Maciej: Działalność polityczna Bolka V opolskiego w okresie wojen husyckich. Wieky stare i Nowe, 3(8), 2011, s. 89–103.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Boleslav_V._Heretik&oldid=23437511“