Šalvěj

Tento článek patří mezi dobré v české Wikipedii. Kliknutím získáte další informace.
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxŠalvěj
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádhluchavkotvaré (Lamiales)
Čeleďhluchavkovité (Lamiaceae)
PodčeleďNepetoideae
Rodšalvěj (Salvia)
L., 1753
Druhy původně rostoucí v ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Šalvěj (Salvia) je rod aromatických léčivých bylin, polokeřů či keřů z čeledi hluchavkovitých. Se 700–1100 druhy je tradičně považován za nejpočetnější rod čeledi; fylogenetické studie první a druhé dekády 21. století však prokázaly, že v dosavadním pojetí rod není monofyletický a bude vyžadovat zásadní revizi. Šalvěje jsou kosmopolitně rozšířeny, nejvíce druhů roste ve Střední a Jižní Americe, ve Středomoří a ve východní Asii. Šest druhů se považuje za původní v české květeně, některé odolnější pěstované druhy zde příležitostně zplaňují.

Listy a stonky šalvějí jsou obvykle pokryty chlupy. Květy jsou pětičetné, kališní i korunní lístky srostlé, koruna obvykle formuje výrazný dvoupyskatý tvar. Ze čtyř tyčinek jsou dvě jalové. U většiny druhů je vyvinut zajímavý pákový mechanismus tyčinek sloužící k poprášení opylovače pylem. Plodem jsou tvrdky.

Pro vysoký obsah účinných látek, především aromatických éterických olejů, je řada druhů po staletí kulturně využívána v léčitelství, kosmetice a gastronomii, jiné se zase pro atraktivní vzhled barevných květů uplatňují v okrasném zahradnictví. Patří též k medonosným rostlinám. Výživná semena šalvěje hispánské jsou známa jako chia.

Etymologie

Jméno rodu Salvia bylo publikováno v roce 1753 v Linného díle Species Plantarum. Pochází z latinského slova salvare, což znamená léčit. Upozorňuje na léčivou moc šalvěje, která byla známa již od starověku. Tento základ přešel i do českého výrazu šalvěj, a to prostřednictvím staroněmeckého Salveie, resp. Salbeie.[1]

Systematika rodu

Typický nízký polokeřík šalvěje lékařské s šedozelenými listy a fialově nakvétajícími květy
Typický habitus šalvěje lékařské

V čeledi hluchavkovitých (Lamiaceae) patří rod šalvěj do její nejrozsáhlejší podčeledi Nepetoideae, bohaté na množství oblíbených aromatických a léčivých bylin. V ní dále spadá do tribu Menthae a subtribu Salviinae, v němž se nachází mimo jiné společně s meduňkou (Melissa), rozmarýnem (Rosmarinus), perovskií (Perovskia) a dalšími několika rody.

Co se týče jednotlivých druhů, jejich udávaný počet se v průběhu doby značně proměňoval vzhledem k množství variant a poddruhů, kterým byla mnohdy dávána samostatná druhová jména. U různých autorů se jejich počet blížil až dvěma tisícům, postupně byl zredukován na méně než jeden tisíc. Gabriel Alziar v jeho Catalogue Synonymique des Salvia du Monde (1989) uvádí na 700 taxonů šalvějí, studie z roku 2017 pak 980 druhů.[2][3] Lektotypem rodu je šalvěj lékařská (Salvia officinalis).[4]

Na dlouhou dobu respektované systematické pojetí rodu vytvořil v letech 1832–36 George Bentham, který 291 tehdy známých druhů rozdělil do čtyř podrodů a 14 (později pouze 12) sekcí podle morfologie květů, především tyčinek. Podrody Salvia (obsahující tři sekce) a Sclarea (taktéž tři sekce) zahrnují v jeho pojetí výhradně šalvěje Starého světa, podrod Calosphace (jediná sekce) americké šalvěje a podrod Leonia (pět sekcí) má kosmopolitní rozšíření. Z Benthamovy klasifikace pak s většími či menšími obměnami vycházely i systematické popisy rodu od dalších autorů.[5][3]

Fylogenetika

Fylogenetické průzkumy konce 20. a počátku 21. století ukázaly, že rod ve stávajícím smyslu není monofyletický, ale parafyletický, a tedy nadále neudržitelný. Skládá se ze čtyř poměrně dobře molekulárně i geograficky vylišených vývojových větví (kladů), které v sobě obsahují i pět menších vnořených rodůː Dorystaechas, Meriandra, Perovskia, Rosmarinus a Zhumeria.[6] V různých studiích se pak objevují dva možné legitimní způsoby řešení, jak k rodu nadále přistupovatː

  • rod Salvia v širokém pojetí (sensu lato)ː do rodu by byla vřazena i zmíněná pětice dosavadních malých rodů (s celkem 15 druhy), pojímaných nově na subgenerické úrovniː místo stávajícího rodu rozmarýn nově Salvia subg. Rosmarinus, z perovskie Salvia subg. Perovskia atd. Veškerá další nomenklatura by mohla zůstat beze změny.[7]
  • rod Salvia v úzkém pojetí (sensu stricto)ː stávající rodové jméno by nově nesla pouze vývojová větev zahrnující šalvěj lékařskou (Salvia officinalis clade, celkem zhruba 250 druhů); ostatní by byly rozděleny do pěti zcela nových rodů (v citované studii autorky navrhují například názvy Glutinaria pro klad šalvěje lepkavé, Lasemia a Ramona pro americké šalvěje, Pleudia, Polakia). Pětice vnořených malých rodů by zůstala zachována. Nevýhodou tohoto přístupu je jeho obtížnostː vyžadoval by provedení více než 700 nomenklatorických změn a revizi všech souvisejících herbářových položek a znamenal by též větší komplikace pro širokou laickou veřejnost vzhledem k tomu, že šalvěj v tradičním smyslu je celosvětově oblíbená, hojně pěstovaná a obchodovaná rostlina.[7][3][pozn. 1]

Nejbližší společný předek všech šalvějí (v širokém pojetí) existoval patrně v pozdním eocénu až středním oligocénu (zhruba před 34–26 miliony let), hlavní diverzifikace v rámci rodu probíhala v období miocénu. Počet chromozómů se liší podle jednotlivých vývojových větví a může nabývat hodnot 2n = 16, 22, 28, 30, 32 nebo 64; vyskytuje se i mnoho polyploidních druhů.[3]

Ekologie a rozšíření

Kolibřík v letu saje nektar z fialově kvetoucí rostliny
Kolibřík sající nektar šalvěje (Salvia leucantha)

Šalvěje jsou obvykle vytrvalé byliny, polokeře či keře, zřídka též jednoletky nebo dvouletky. Vyskytují se převážně v tropických, subtropických a mírných oblastech Starého i Nového světa. Největší druhové diverzity dosahuje rod v oblasti na jih od Kalifornie, ve Střední a na západě Jižní Ameriky (asi 540 druhů), v eurasijské oblasti od Středomoří po Střední Asii (250 druhů), na východě Asie (Čína, Korea, Japonsko, asi 90 druhů) a v jižní a jihovýchodní Africe včetně Madagaskaru (30 druhů). Menší množství druhů obývá střed a východ Spojených států amerických, mírné klimatické oblasti západní, střední a východní Evropy, severovýchodní Afriku a Arabský poloostrov. Pouze jediný druh (Salvia plebeia) zasahuje svým areálem na Indický subkontinent, do Indonésie a okrajově též na území Austrálie. Přirozeně šalvěje chybí na Sibiři, v Kanadě nebo na Novém Zélandu.[6][3]

Vývojovým centrem rodu je zřejmě oblast Středomoří a jihozápadní Asie; na západ Severní Ameriky a dále na jih přešly druhy zřejmě přes Beringovu šíji, druhy rozšířené na východě Spojených států pak severoatlantickou cestou.[3]

Co do ekologických nároků většinou vyžadují teplá a slunečná stanoviště s dobře propustnými, spíše vysychavými a na živiny chudšími půdami. Jen menší část druhů roste ve stínu nebo ve vlhku. Půdní reakce přitom nesmí být kyselá. Některé polokeřovité a keřovité druhy se kromě pohlavního rozmnožování šíří i vegetativně, zakořeňováním převislých větví (hřížením).[8]

Vzhled

Detail květonosné lodyhy proti černému pozadí, s dobře viditelnými detaily
Pyskatá koruna a cípatý kalich šalvěje alžírské, vidět jsou též výrazné trichomy na lodyze

Vegetativní orgány

Lodyha je obvykle přímá nebo vystoupavá, větvená, na průřezu čtyřhranná, u polokeřovitých druhů dřevnatí. Na nadzemních částech rostlin (listy, stonek) jsou časté jednoduché a/nebo žláznaté chlupy (trichomy). Většinou vstřícně uspořádané listy jsou rozděleny na kratší či delší řapík a listovou čepel. Listy jsou obvykle jednoduché, většinou křižmostojné, se zpeřenou žilnatinou, celokrajné nebo s okrajem zubatým či vykrajovaným; někdy jsou hluboce laločnaté až peřenodílné, mnohdy až vlnatě chlupaté, zřídka lysé. U některých druhů tvoří přízemní růžici. Palisty nejsou vyvinuty.[9]

Vzrůst šalvějí se může pohybovat od někdy i méně než 10 cm (drobný polopouštní polokeřík bochánkovitého habitu Salvia aegyptiaca) až po více než dva metry.[10][11]

Generativní orgány

Květy jsou oboupohlavné, někdy se zakrnělými, sterilními tyčinkami (a tedy funkčně samičí). Umístěny jsou buď jednotlivě, nebo (většinou) v chudých či bohatých lichopřeslenech, uspořádaných dále do hroznovitých, klasovitých nebo latovitých květenství. Jejich podpůrné listeny jsou opadavé nebo vytrvalé, zpravidla velmi odlišné od lodyžních listů a mohou být u některých druhů barevně velmi dekorativní. Listence jsou obvykle drobné až stěží rozpoznatelné, stejně tak stopky květů.

Černobílá ilustrace dvou květů
Ilustrace pákového mechanismu květů šalvějeː I - normální poloha tyčinek (g), II - poloha při návštěvě opylovače

Co do tvaru jsou květy souměrné (zygomorfní), pětičetné. Trubkovitý či zvonkovitý kalich je rozeklaný do dvou laloků, horní je dvoj- nebo trojčetně uspořádaný, spodní má dva zuby. Koruna se skládá z pěti srostlých korunních lístků a má pro hluchavkovité typickou dvoupyskatou strukturu (v různých tvarových variacích). Barva květů se pohybuje v odstínech od bílé po žlutou nebo od červené a růžové po fialovou až čistě modrou. Opylovány jsou blanokřídlým hmyzem (včelami nebo čmeláky) nebo i ptáky (například v Jižní Americe kolibříky).

Ze čtyř tyčinek jsou dvě spodní přeměněny na jalová staminoidia, která slouží jako pákový mechanismus k poprášení hmyzího opylovače pylem z vrchních fertilních tyčinek. Zajímavostí je, že tento v rámci celé čeledi unikátní jev se u příslušníků rodu vyvinul nezávisle na sobě ve třech vývojových větvích.[7] Tyčinky dozrávají zpravidla dříve než samičí orgány (protandrie).[12] Čnělka pestíku je niťovitá, z květu obvykle daleko vystupující, blizna dvojklaná, semeník svrchní, srostlý ze dvou plodolistů. Plodem jsou tvrdky poltící se na čtyři hladké, lysé, kulovité či vejčité plůdky, které ve vlhku často slizovatí.[9]

Obsahované látky

Šalvěje obsahují značné množství látek, z nichž nejdůležitější jsou silice, třísloviny, fenolické látky a flavonoidy. Trichomy a žlázy produkují éterické oleje, v nichž bylo nalezeno až 60 komponentů, a to více v listech než v květech. Z nich převažují monoterpeny (thujon, kafr, cineol, borneol, limonen, alfa- a beta-pinen, geraniol, linalool) a seskviterpeny (karyofylen, humulen, salven, viridifol). Dále jsou zde triterpenové kyseliny oleanolová a ursolová a další diterpenické a triterpenické látky (sclareol v šalvěji muškátové, kamfen, antisepticky působící karnozol a řada dalších).[13][14] Šalvěj divotvorná obsahuje halucinogenní diterpen salvinorin A a pro tyto své vlastnosti byla středoamerickými Indiány využívána k rituálním účelům.[15]

Dále se vyskytují flavonoidy (kvercetin, luteolin), hořčiny, třísloviny, fytoestrogeny a různé organické kyseliny (např. kyselina rozmarýnová, kyselina kávová).[16][17] K použití se sbírají obvykle listy, méně často celá nať.[17]

Použití

Gastronomie

Miska pudinku s oříšky a lžičkou
Pudink z chia semínek

Nejužívanější evropskou šalvějí je pravděpodobně šalvěj lékařská, známá jako léčivka a koření již od starověku. Její listy se využívají při vaření jako koření, především v rámci středomořské kuchyně do omáček, ke grilovaným masům a rybám. Užívá se též jako dochucovadlo do sýrů, bylinkových másel nebo větrových bonbónů. Šalvěj hispánská produkuje jedlá semena zvaná chia, která mají vysoký obsah bílkovin, vápníku, omega-3 mastných kyselin a α-linolenových kyselin (ALA). Drcená semena šalvějí vyskytujících se na jihozápadě USA a v Mexiku (Salvia apiana, Salvia columbariae) jsou přísadou cereální suroviny zvané „pinole“, užívané na výrobu kaší, tortil a jiného pečiva.[18]

Listy šalvěje ladné (Salvia elegans) silně voní po ananasu a používají se na ochucování dezertů a aromatizaci vermutů, dezertních a sladkých vín, podobně jako šalvěj muškátová.[8]

Šalvěje patří také mezi významné medonosné rostliny s vysokou produkcí nektaru. Šalvějový med je světlý až bílý, hustý a jemně aromatický, s vysokým obsahem sacharózy a fruktózy, proto pomalu krystalizuje.[19]

Léčitelství

Proutěný koš se smotky bílých listů šalvěje převázaných barevnými nitěmi
Vykuřovací svazky bílé mexické šalvěje (Salvia apiana)

Léčivé druhy šalvějí (především šalvěj lékařská, muškátová, křovitá nebo bílá) mají antiseptické účinky, jsou tedy užívány např. na bolesti v krku, angíny a různé záněty v podobě bylinného čaje nebo jako kloktadlo. Působí též jako karminativum proti špatnému zažívání, bolestem žaludku a břicha, proti nadměrné plynatosti, střevům dodává úlevu od bolesti (například po antibiotické terapii). Šalvěj má antioxidační, protikřečové a protimikrobiální účinky. Užívá se tedy i proti nadměrnému pocení, k čištění zubů a osvěžení dechu. Účinná je při hormonálních a klimakterických obtížích, pomáhá při nervovém vypětí a depresích, stimuluje imunitu. Ve větších dávkách může být toxická kvůli obsahu thujonu, nedoporučuje se též při kojení a těhotenství.[17]

Šalvěj muškátová (Salvia sclarea) se používá při ošetřování kůže a je zdrojem tzv. muškátového oleje. Její éterický olej má stimulační účinky na centrální nervový systém, při vyšších dávkách působí euforicky. Jako bylinný všelék je v Mexiku užívána Salvia azurea. Z listů šalvěje levandulolisté (Salvia lavandulifolia) se připravuje povzbuzující odvar a výzkumy prokázaly její pozitivní efekt na paměťové funkce mozku.[8][20][21]

Esenciálních olejů mnoha druhů se využívá v aromaterapii a kosmetice.[22] Další jsou využívány jako rituální a očistná vykuřovadla (šalvěj lékařská, šalvěj bílá). Šalvěj divotvorná, řečená též věštecká šalvěj (Salvia divinorum), se pěstuje pro psychedelické účinky, u indiánského kmene Mazatéků byla intoxikace způsobená žvýkáním listů (méně často kouřením) po tisíciletí součástí rituálních obřadů.[15]

Kosmetika

Lahvička čiré, lehce žlutavě zbarvené tekutiny
Destilovaná silice šalvěje muškátové

Šalvějová silice získávaná destilací suchých stonků šalvěje lékařské pomocí vodní páry má jemnou, sladce bylinnou, kafrovou vůni a využívá se jako přísada pro pánskou kosmetiku, též do mýdel a ústních vod. Pleťová voda s šalvějí má ozdravné účinky na problematickou pleť, má stahující a dezinfekční schopnosti. Užívá se též k masážím. Podobné, avšak omezenější uplatnění má ostře kořenitě vonící silice šalvěje muškátové.[23]

Okrasné využití

Detail lodyhy s červenobílými květy
Salvia microphylla 'Hot Lips'

Mnohé druhy a odrůdy jsou pro atraktivní vzhled listů a květů v celé škále barev používány k okrasným účelům. Uplatňují se jednak jako letničky a přenosné květináčové rostliny, jednak jako trvalky. Estetický účinek je u některých druhů ještě zesilován jejich silnou vůní.

Jako letnička se v evropských podmínkách pěstuje například šalvěj zářivá (Salvia splendens) s nápadnými zářivě červenými, růžovými nebo fialovými květy; modře kvetou šalvěj pomoučená (S. farinacea) nebo šalvěj odstálá (S. patens) a šalvěj zahradní (S. horminum), které jsou použitelné i do suchých vazeb. Dvouletá a značně aromatická je šalvěj muškátová, dorůstající značných rozměrů a atraktivní světle lilákovými květy s velkými krémově narůžovělými listeny. K oblíbeným vytrvalým šalvějím patří šalvěj lékařská v mnoha kultivarech (např. s panašovanými nebo červeně zabarvenými listy), šalvěj hajní nebo vlhko vyžadující šalvěj slatinná (Salvia uliginosa). Unikátní dvoubarevné (červeno-bílé) květy má kultivar 'Hot Lips' šalvěje drobnolisté (Salvia microphylla).[24][25]

Vybrané druhy

Vzhledem k obrovskému množství druhů blížícímu se tisícovce nemůže být následující seznam ani zdaleka vyčerpávající. Uvedeny jsou některé vybrané druhy, s nimiž se můžeme setkat v českém prostředí, v botanických zahradách a literatuře. Pro kompletní soupis druhů viz externí odkaz na Biolib.

Původem ze Starého světaː

Rozkvetlá šalvěj muškátová na louce
Volně rostoucí šalvěj muškátová
  • Šalvěj etiopská (Salvia aethiopis) – areál ve Středomoří, severní Africe a Střední Asii, na jižní Moravě (Pavlovské vrchy) nejsevernější hranice rozšíření, v české flóře v kategorii kriticky ohrožených druhů C1t[26]
  • Šalvěj hajní (Salvia nemorosa) – trvalka rostoucí v nejteplejších oblastech Moravy a Čech, areál od střední Evropy přes Balkán po Střední Asii; též pěstována jako okrasná rostlina[27]
  • Šalvěj jabloňolistá (Salvia pomifera) – stálezelený keř původní v jihovýchodní Evropě a Turecku; hálky vytvářené na listech vosami jsou sbírány a nakládané do cukru se v Řecku požívají jako delikatesa[28]
  • Šalvěj křovitá (Salvia fruticosa, syn. Salvia triloba) – až 120 cm vysoký suchomilný keř rozšířený ve východním Středomoří, pěstován jako alternativa šalvěje lékařské a jako medonosná rostlina[29]
  • Šalvěj lékařská (Salvia officinalis) – polokeř původní v jižní a jihovýchodní Evropě, pěstovaný i zplaňující po celém světě, prastará kulturní rostlina[30]
  • Šalvěj lepkavá (Salvia glutinosa) – mohutná vytrvalá bylina vlhkých lesů, převážně v horách a říčních údolích střední a jižní Evropy, Balkánu a Kavkazu; trichomy na lodyze vylučují lepkavou, silně vonící pryskyřici[31]
  • Šalvěj levandulolistá (Salvia lavandulifolia) – ve Španělsku rostoucí nízký keř je užíván podobně jako šalvěj lékařská[32]
  • Šalvěj luční (Salvia pratensis) – nápadná luční vytrvalá bylina hojná zvláště v teplých oblastech, areál rozšíření v jižní, střední a východní Evropě a Malé Asii[33]
  • Šalvěj muškátová (Salvia sclarea) – dvouletá nebo vytrvalá bylina pocházející ze Středomoří, jihozápadní a Střední Asie. Léčivé účinky porovnatelné se šalvějí lékařskou, široce využívané jsou její aromatické látky, pěstována též pro okrasu[22]
  • Šalvěj osténkatá (Salvia spinosa)
  • Šalvěj přeslenitá (Salvia verticillata) – od Středomoří po Střední Asii, v ČR pravděpodobně zdomácnělý archeofyt rostoucí roztroušeně v termofytiku a mezofytiku; významná nektarodárná rostlina[34]
  • Šalvěj rakouská (Salvia austriaca) – submediteránně-euroasijský duh, v ČR původně rostla v teplých jihomoravských úvalech, ještě na konci 20. století byly ojedinělé nálezy udávány z okolí Újezdu u Brna[35], v roce 2013 nalezena na Znojemsku[36]
  • Šalvěj sporýšová (Salvia verbenaca)
  • Šalvěj stříbřitá (Salvia argentea)
  • Šalvěj zahradní (Salvia viridis) – mediteránní jednoletka, hojně i v ČR pěstována jako okrasná pro dekorativní barevné listeny[37]
  • Salvia tomentosa – polokeř jihovýchodní Evropy až západní Asie, blízce příbuzný druh šalvěje lékařské s podobným medicínským i kulinářským využitím[38]
  • Salvia miltiorrhiza – světlomilná trvalka severovýchodní Číny, s dlouhou tradicí a komplexním využitím v čínské medicíně[39]
Detail na listy a jasně červené květy šalvěje zářivé u zídky na záhonu
Šalvěj zářivá

Původem z Nového světaː

  • Šalvěj bílá (Salvia apiana) – světlomilný, až 1,5 m vysoký polokeř jihozápadu Severní Ameriky, pěstován jako zdroj jedlých semen americkými indiány, drcené listy jako šampon, koření, přísada do koupele, sušené jako vykuřovadlo[40]
  • Šalvěj divotvorná (Salvia divinorum) – víceletá bylina původní v horách jižního Mexika, mimo původní ohniska výskytu pěstována pouze vegetativně pro svůj obsah hlucinogenních látek
  • Šalvěj hispánská (Salvia hispanica) – až 1 m vysoká trvalka rostoucí od jihu Severní Ameriky po centrální Mexiko, zdroj semínek chia[41]
  • Šalvěj kalifornská (Salvia columbariae) – jednoletka nebo trvalka jihozápadu Severní Ameriky, pěstována jako zdroj jedlých semen už Aztéky[42]
  • Šalvěj pomoučená (Salvia farinacea)
  • Šalvěj přehrnutá (Salvia reflexa)
  • Šalvěj rozkladitá (Salvia patens)
  • Šalvěj šarlatová (Salvia coccinea) – Střední Amerika, okrasná, medonosná a léčivá rostlina[43]
  • Šalvěj zářivá (Salvia splendens) – trvalka původem z Braziílie, populární v okrasných výsadbách nebo jako hrnková rostlina (v českých podmínkách pouze jako letnička)
  • Salvia elegans přezdívaná ananasová šalvěj, je široce pěstována jako okrasný keř nebo polokeř s listy, které voní jako ananas
  • Salvia leucantha – mohutný velmi aromatický polokeř původem ze středního Mexika, pěstován jako okrasná květina v teplém podnebí pro bílé převislé květy, které vyrůstají z chlupatých modrých nebo fialových listenů.[44]
  • Salvia microphylla pochází z Mexika, je to drobný keř známý pro jasně červené (někdy růžové nebo bílé) květy a jeho listy, které voní po černém rybízu a jsou užívány jako ochucovadlo čajů a jako koření[45]

Galerie

Druhy přirozeně rostoucí v České republice

  • Detail na lodyhu s modrými květy
    Šalvěj luční
  • Fialové květy
    Šalvěj hajní
  • Detail na rozkvetlé lodyhy ve svahu
    Šalvěj přeslenitá
  • Žlutě kvetoucí šalvěj lepkavá v lese
    Šalvěj lepkavá
  • Mohutná bylina na suché louce
    Šalvěj etiopská
  • Detail bílých květů
    Šalvěj rakouská

Ostatní

  • Detail krémově zbarvených květů
    Šalvěj křovitá
  • Výrazně pyskaté květy v koncovém lichopřeslenu, fialové s barevným žíháním na spodním pysku
    Salvia indica má poměrně netradiční vzhled
  • Rozkvetlé lodyhy šalvěje bílé
    Šalvěj bílá (Salvia apiana)
  • Detail fialově bílých, řasnatě chlupatých drobných květů
    Zřídka kvetoucí šalvěj divotvorná (Salvia divinorum)
  • Mohutná, světle modře kvetoucí rostlina
    Šalvěj hispánská, zdroj chia semínek
  • Drobné, štíhlé, karmínově červené květy na větvičce
    Atraktivně kvetoucí šalvěj ladná (Salvia elegans)
  • Květy sytě růžové
    Salvia buchananii
  • Trojbarevně mramorované listy (bílá, zelená, fialová)
    Kultivar šalvěje lékařské Variegata s panašovanými listy
  • Sazenice v květináči s hustými vlnatými chlupy
    Hustě vlnaté listy šalvěje stříbřité
  • Vrchol lodyhy s jasně šarlatově červenými věty
    Šalvěj šarlatová (Salvia coccinea)
  • Detail na blankytně modrý dvoupyskatý květ
    Salvia patens
  • Porost několika keřů na písku, velké hnědožluté květy
    Salvia africana-lutea je mohutný keř původní v jižní Africe

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Další text článku se bude zabývat šalvějí v tradičním smyslu, tj. v širokém pojetí, ale bez malých vnořených rodů.

Reference

  1. ↑ HOLUB, Josef; LYER, Stanislav. Stručný etymologický slovník jazyka českého. Praha: SPN, 1968. ISBN 14-268-78. S. 464. 
  2. ↑ SUTTON, John. The Gardener's Guide to Growing Salvias. [s.l.]: Workman Publishing Company, 2004. ISBN 978-0-88192-671-2. S. 15–17. 
  3. ↑ a b c d e f WILL, Maria; CLASSEN-BOCKHOF, Regine. Time to Split Salvia s.l. (Lamiaceae) – New Insights from Old World Salvia Phylogeny [online]. [cit. 2018-08-05]. Dostupné online. 
  4. ↑ Tropicos | Name - Salvia L.. www.tropicos.org [online]. [cit. 2018-08-02]. Dostupné online. 
  5. ↑ SUTTON, John. The Gardener's Guide to Growing Salvias. [s.l.]: Workman Publishing Company, 2004. ISBN 978-0-88192-671-2. S. 15–17. 
  6. ↑ a b WALKER, Jay B.; SYTSMA, Kenneth J.; TREUTLEIN, Jens. Salvia (Lamiaceae) is not monophyletic: implications for the systematics, radiation, and ecological specializations of Salvia and tribe Mentheae. American Journal of Botany. 2004-07-01, roč. 91, čís. 7, s. 1115–1125. Dostupné online [cit. 2018-01-07]. ISSN 1537-2197. DOI 10.3732/ajb.91.7.1115. (anglicky) 
  7. ↑ a b c DREW, Bryan T.; GONZÁLEZ-GALLEGOS, Jesús Guadalupe; XIANG, Chun-Lei. Salvia united: The greatest good for the greatest number. Taxon. 2017-02-22, roč. 66, čís. 1, s. 133–145. Dostupné online [cit. 2018-01-08]. DOI 10.12705/661.7. 
  8. ↑ a b c MCVICAROVÁ, Jekka. Velká kniha o bylinkách. Praha: Knižní klub, 2005. ISBN 80-242-1218-8. S. 232-235. 
  9. ↑ a b Štěpánková J. (2000): Salvia L. – šalvěj. – In: Slavík B., Chrtek J. jun. & Štěpánková J. (eds), Květena České republiky 6, p. 694–707, Academia, Praha.
  10. ↑ SALVIA AEGYPTIACA L. – šalvěj / šalvia | BOTANY.cz. botany.cz [online]. [cit. 2018-08-08]. Dostupné online. 
  11. ↑ SALVIA QUITENSIS Benth. – šalvěj / šalvia | BOTANY.cz. botany.cz [online]. [cit. 2018-08-08]. Dostupné online. 
  12. ↑ SLAVÍK, Bohumil (ed.). Květena České republiky, sv. 6. Praha: Academia, 2000. ISBN 80-200-0306-1. S. 699-700. 
  13. ↑ SLAVÍK, Bohumil (ed.). Květena České republiky, sv. 6. Praha: Academia, 2000. ISBN 80-200-0306-1. S. 699-700. 
  14. ↑ MAREŠOVÁ, Simona. Obsahové látky rodu Salvia L.. Lednice: Mendelova univerzita, 2010. 
  15. ↑ a b BIGELOW, Barbara C.; EDGAR, Kathleen J. The UXL Encyclopedia of Drugs & Addictive Substances. [s.l.]: Thomson-Gale, 2006. ISBN 1-4144-0444-1. 
  16. ↑ Rudolf Hänsel, Konstantin Keller, Horst Rimpler, G. Schneider (Hrsg.): Hagers Handbuch der pharmazeutischen Praxis. 6. Drogen P–Z. 5. Auflage. Springer, Berlin, Heidelberg 1994, ISBN 3-540-52639-0, Salvia S. 538–574 Šablona:Google Buch.
  17. ↑ a b c ZENTRICH, Josef Antonín. Encyklopedie moderního bylinářství, svazek III (P-Z). Olomouc: Fontána, 2014. ISBN 978-80-7336-771-8. S. 1072-1073. 
  18. ↑ Rancho Santa Ana Botanic Garden. Salvia apiana Jepson [online]. USDA [cit. 2012-01-03]. Dostupné online. 
  19. ↑ BOTANY.cz » SALVIA NEMOROSA L. – šalvěj hajní / šalvia hájna. botany.cz [online]. [cit. 2018-01-07]. Dostupné online. 
  20. ↑ CLEVELY, Andi; RICHMONDOVÁ, Catherine. Bylinky. Ilustrovaná encyklopedie. Praha: Svojtka & Co., 2002. ISBN 80-7237-501-6. S. 111-112. 
  21. ↑ TILDESLEY, N. T.; KENNEDY, D. O.; PERRY, E. K.; BALLARD, C. G.; SAVELEV, S.; WESNES, K. A.; SCHOLEY, A. B. Salvia lavandulaefolia (Spanish sage) enhances memory in healthy young volunteers. Pharmacology Biochemistry and Behavior. 2003, s. 669–674. DOI 10.1016/S0091-3057(03)00122-9. PMID 12895685. 
  22. ↑ a b BOTANY.cz » SALVIA SCLAREA L. – šalvěj muškátová / šalvia muškátová. botany.cz [online]. [cit. 2018-01-15]. Dostupné online. 
  23. ↑ DUCHOVÁ, Iveta. Využití rostlin z čeledi hluchavkovitých (Lamiaceae) ve výživě.. Brno: Masarykova univerzita, 2008. S. 49. 
  24. ↑ DUŠKOVÁ, Daniela. Kvetou, voní, zdobí i listem, netrpí chorobami: šalvěj lékařská, zářivá, zahradní, lesní…. www.ireceptar.cz [online]. 2016-02-18 [cit. 2018-01-16]. Dostupné online. 
  25. ↑ TAITLOVÁ, Adéla. Pestrý svět šalvějí: trvalky a letničky s ozdobnými listy i květy. www.ireceptar.cz [online]. 2014-07-17 [cit. 2018-01-16]. Dostupné online. 
  26. ↑ BOTANY.cz » SALVIA AETHIOPIS L. – šalvěj etiopská / šalvia etiopská. botany.cz [online]. [cit. 2018-01-15]. Dostupné online. 
  27. ↑ BOTANY.cz » SALVIA NEMOROSA L. – šalvěj hajní / šalvia hájna. botany.cz [online]. [cit. 2018-01-17]. Dostupné online. 
  28. ↑ Salvia pomifera Apple Sage PFAF Plant Database. www.pfaf.org [online]. [cit. 2018-01-16]. Dostupné online. 
  29. ↑ BOTANY.cz » SALVIA FRUTICOSA Mill. – šalvěj / šalvia. botany.cz [online]. [cit. 2018-01-16]. Dostupné online. 
  30. ↑ BOTANY.cz » SALVIA OFFICINALIS L. – šalvěj lékařská / šalvia lekárska. botany.cz [online]. [cit. 2018-01-16]. Dostupné online. 
  31. ↑ BOTANY.cz » SALVIA GLUTINOSA L. – šalvěj lepkavá / šalvia lepkavá. botany.cz [online]. [cit. 2018-01-17]. Dostupné online. 
  32. ↑ Salvia lavandulifolia Spanish Sage PFAF Plant Database. www.pfaf.org [online]. [cit. 2018-01-16]. Dostupné online. 
  33. ↑ BOTANY.cz » SALVIA PRATENSIS L. – šalvěj luční / šalvia lúčna. botany.cz [online]. [cit. 2018-01-17]. Dostupné online. 
  34. ↑ BOTANY.cz » SALVIA VERTICILLATA L. – šalvěj přeslenitá / šalvia praslenatá. botany.cz [online]. [cit. 2018-01-17]. Dostupné online. 
  35. ↑ SLAVÍK, Bohumil (ed.). Květena České republiky, sv. 6. Praha: Academia, 2000. ISBN 80-200-0306-1. S. 699-700. 
  36. ↑ NĚMEC, Radomír. První nález šalvěje rakouské ( Salvia austriaca ) na Znojemsku. Thayensia [online]. 2013 [cit. 2018-08-12]. Dostupné online. 
  37. ↑ BOTANY.cz » SALVIA VIRIDIS L. – šalvěj zahradní / šalvia zelená. botany.cz [online]. [cit. 2018-01-16]. Dostupné online. 
  38. ↑ BOTANY.cz » SALVIA TOMENTOSA Mill. – šalvěj / šalvia. botany.cz [online]. [cit. 2018-01-16]. Dostupné online. 
  39. ↑ Salvia multiorrhiza Dan Shen PFAF Plant Database. www.pfaf.org [online]. [cit. 2018-01-16]. Dostupné online. 
  40. ↑ Salvia apiana White Sage, Compact white sage PFAF Plant Database. www.pfaf.org [online]. [cit. 2018-01-16]. Dostupné online. 
  41. ↑ Salvia hispanica Mexican Chia, Chia PFAF Plant Database. www.pfaf.org [online]. [cit. 2018-01-16]. Dostupné online. 
  42. ↑ Salvia columbariae Chia, Ziegler's sage PFAF Plant Database. www.pfaf.org [online]. [cit. 2018-01-16]. Dostupné online. 
  43. ↑ BOTANY.cz » SALVIA COCCINEA Buc’hoz ex Etl. – šalvěj / šalvia. botany.cz [online]. [cit. 2018-01-16]. Dostupné online. 
  44. ↑ BOTANY.cz » SALVIA LEUCANTHA Cav. – šalvěj / šalvia. botany.cz [online]. [cit. 2018-01-16]. Dostupné online. 
  45. ↑ Salvia microphylla Blackcurrant Sage PFAF Plant Database. www.pfaf.org [online]. [cit. 2018-01-16]. Dostupné online. 

Literatura

  • LAVENDER, Susan; FRANKLIN, Anna. Magické rostliny, aneb, Byliny od A do Z.. Praha: Volvox Globator, 1999. ISBN 80-7207-279-x. 
  • CLEBSCH, Betsy. The New Book of Salvias. Sage for Every Garden. Portland: Timber Press, 2003. ISBN 0-88192-369-9. (anglicky) 
  • HEJNÝ; SLAVÍK, B. Květena ČR. Svazek 1. Praha: Academia, 1997. ISBN 80-200-0643-5. 
  • SUTTON, John. The Gardener's Guide to Growing Salvias. Brunel House: David & Charles Publisher, 1999. ISBN 0-7153-0803-3. (anglicky) 

Související články

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Šalvěj&oldid=16432081“