Šalvěj lékařská
|
|
||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
 Šalvěj lékařská
|
||||||||||||||
| Vědecká klasifikace | ||||||||||||||
|
||||||||||||||
|
|
||||||||||||||
| Salvia officinalis L. |
Šalvěj lékařská (Salvia officinalis Linné) je léčivá rostlina z čeledi hluchavkovitých.
Obsah |
Popis [editovat]
- Šalvěj lékařská je vytrvalá silně aromatická rostlina polokeřovitého vzhledu se zdřevnatělými lodyhami vysoká v rozmezí 20 až 70 cm.
- Lodyha je přímá, obvykle nevětvená, olistěná, šedoplstnatá.
- Listy jsou vstřícné, řapíkaté, podlouhle vejčité a jemně vroubkované. Listy jsou dlouhé 2 - 8 cm, 1 - 4 cm široké, jsou stříbrošedé až zelené. V mládí jsou šedoplstnaté, později lysé, na líci s výraznými žilkami.
- Květenství tvoří lichopřesleny o 4 - 10 květech.
- Květ má dvoupyskou korunu, která je světle fialová, občas bílá, korunní trubka v ústí chlupatá, horní pysk vyklenutý, dolní třílaločný.
- Kvete v květnu až červenci.
- Plodem je tvrdka.
Stanoviště [editovat]
Vyžaduje propustnou půdu a slunné stanoviště. Na zimu je třeba rostliny chránit před mrazem přikrývkou.
Areál rozšíření [editovat]
Původní areál rozšíření šalvěje lékařské zahrnoval oblast Středomoří Malé Asie. K léčivým rostlinám patřila šalvěj už ve starověkém Egyptě. Do střední Evropy a dnešního Česka se tato bylina dostala pravděpodobně někdy v 9. století, kdy začala být hojně pěstována v klášterních zahradách. V Česku její obliba stoupá, pěstuje se na zahrádkách i v květináčích na okenních parapetech.
Použití [editovat]
Jako koření se užívají čerstvé nebo sušené listy barvy zelenošedé až stříbrošedé. Šalvěje chutnají trpce a lehce nahořkle a hodí se hlavně k vepřovému a telecímu masu. Přidává se také do omáček, nádivek, k ochucení sýrů. Ve staročeské kuchyni byla používána šalvěj lékařská tak často jako petrželka.
Sbírá se i kvetoucí nať v červnu až červenci. Používá se též v léčitelství pro své protizánětlivé, antivirózní a antibakteriální účinky, zabraňuje průjmům. Omezuje pocení, zejména je-li nervového původu, jako např. při nočním pocení v klimatériu nebo v pubertě. Droga je i osvědčenou přísadou do čajových směsí při léčbě různých druhů rakovin.[1] [2] Ve vyšších dávkách (nebo v kombinaci s alkoholem) působí toxicky. Není známo mnoho případů otravy, ale je vhodné zvážit použití jako léčiva, nebo potraviny pro riziko poškození jater.[3]
Žádaná je šalvěj i v kosmetice, kde se využívají její stahující a dezinfekční schopnosti. Potlačuje tvorbu lupů, proto se pro závěrečné oplachování hlavy doporučuje šalvějový nálev. Pleťová voda ze šalvěje léčí problematickou pleť a akné. Pro účinky při léčbě zánětů v ústní dutině a při potlačení nepříjemného zápachu se výtažky ze šalvěje přidávají do ústních vod a zubních past (doporučuje se i žvýkání čerstvého listu nebo kloktání nálevu).[4]
Obsahové látky [editovat]
Obsahuje 1,5 až 3%[1] silice, která je směsí thujonu, salviolu, kafru, cineolu a borneolu. Dále obsahuje 4%[1] tříslovin, saponiny, hořčiny, oxyterpenové kyseliny, estrogenní hormony a amid kyseliny nikotinové, pryskyřice, vitaminy skupiny B, vitamin P, minerální a hormonálně účinné látky.
Reference [editovat]
- ↑ a b c GRYGÁRKOVÁ, Simona. Šalvěj lékařská (Salvia officinalis) [online]. 14.5.2007, [cit. 2010-07-16]. Dostupné online.
- ↑ BREUSS, Rudolf. Rakoviny a leukémie [online]. 27.1.2009, [cit. 2010-07-16]. Dostupné online.
- ↑ Scientific Commons: Hepatotoxicity of an essential oil of Salvia officinalis L. : an in vitro study using freshly isolated rat hepatocytes (2001), 2001-09 [Lima, Cristóvão F., Carvalho, Felix, Fernandes, Eduarda, Bastos, Maria De Lurdes, Gomes, P. Santos, Ferreira, Manuel Fernandes]: [online]. REV. 8.7.2009, [cit. 2009-11-12]. Dostupné online. (en)
- ↑ VORLOVÁ, Michaela. Šalvěj lékařská - léčivé sametové pohlazení [online]. 2.8.2006, [cit. 2010-07-16]. Dostupné online.
