Šalvěj luční
|
|
||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
 Šalvěj luční
|
||||||||||||||
| Vědecká klasifikace | ||||||||||||||
|
||||||||||||||
|
|
||||||||||||||
| Salvia pratensis Carl von Linne |
Šalvěj luční (Salvia pratensis) je fialově až modrofialově kvetoucí léčivá rostlina z čeledi hluchavkovitých.
Obsah |
Popis [editovat]
- Šalvěj luční je vytrvalá bylina vysoká 20 až 50 cm.[1] Její hlavní kořen je dobře vyvinutý, oddenek je krátký a dřevnatý.
- Lodyha je přímá, v horní části větvená, žlaznatě chlupatá s 1 až 3 páry listů. Přízemní růžice za květu vyvinutá. [2]
- Listy mají podlouhlou vejčitou nebo trojúhelníkovitou čepel, která je na bázi uťatá nebo srdčitá, na okraji nepravidelně zubatá nebo vroubkovaná. Listy přízemní růžice jsou stejně jako dolní listy lodyhy dlouhé a řapíkaté, oproti nim jsou horní listy lodyhy krátké, někdy až přisedlé.
- Květenství tvoří lichopřesleny o 3 až 6 květech.
- Zelený kalich je tvořen dvěma pysky, přičemž horní pysk je kratší než dolní, obvykle je fialový. Horní pysk je trojcípý a dolní dvojcípý. Koruna je fialová, jen zřídka se můžeme setkat s růžovou nebo bílou korunou.
- Plodem u šalvěje luční je tvrdka, ta má povětšinou vejcovitý až elipsoidní tvar.
Stanoviště [editovat]
Šalvěj luční najdeme na subxerotermních až mezofilních loukách, výslunných stráních, mezích, při okrajích silnic, v příkopech nebo u železničních náspů. Roste na čerstvě vlhkých nebo vysýchavých, provzdušněných, bázemi i humusem bohatých, zásaditých až slabě kyselých hlinitých půdách. [3] Těžiště výskytu jsou pahorkatiny a mírně kopcovité lokality, roste však i v nížinách, vzácně pak v podhorských oblastech a vrchovinách.
Rozšíření [editovat]
- Rozšíření v ČR: V českém termofytiku, tedy v oblasti s teplomilnými druhy rostlin, je šalvěj luční hojně rozšířena. Najdeme ji ale i v teplějších okresech mezofytika, tedy v oblastech s květenou přechodnou, a to zejména na Moravě, ve východních, severních a středních Čechách. V chladnějších okresech mezofytika je vázána na bazický substrát, především vápence. [4] V nejzápadnějších oblastech Čech, mimo ojedinělé oblasti v okolí Karlových Varů, a v horských oblastech České republiky ji téměř nenajdeme. Šalvěj luční se vzácně vyskytuje v jižních Čechách, častěji se s ní můžeme setkat v okolí Strakonic, kde je vázána na zmiňované vápence.
- Rozšíření ve světě: Těžiště rozšíření v jižní Evropě, kromě Pyrenejského poloostrova, ve střední a východní Evropě. Od Pyrenejí a jihovýchodní Anglie přes Francii do Německa, Polska a dále na východ. Na jihu Evropy se vyskytuje po Řecko, střední Itálii a jihovýchodní Francii. Druhotně v severozápadní Evropě, ve Skandinávii, Finsku a pobalstkých republikách. [4] Zcela ojediněle se šalvěj luční vyskytuje v Malé Asii, na Krymu nebo v Předkavkazí, zavlečena je též do Severní Ameriky.
Význam [editovat]
Ačkoliv se jedná o léčivou rostlinu, potažmo bylinu, není šalvěj luční k těmto účelům využívána. Podstatně větší význam v lékařství má Šalvěj lékařská (Salvia officinalis). V některých případech se můžeme setkat s šalvějí luční jakožto okrasnou rostlinou. [1]
Odkazy [editovat]
Reference [editovat]
- ↑ a b http://www.kvetenacr.cz/detail.asp?IDdetail=49
- ↑ SLAVÍK, Bohumil. Květena České republiky 6. Praha : Academia, 2000. 770 s. ISBN 80-200-0306-1. Kapitola Hluchavkovité.
- ↑ SLAVÍK, Bohumil. Květena České republiky 6. Praha : Academia, 2000. 770 s. ISBN 80-200-0306-1. Kapitola Hluchavkovité.
- ↑ a b SLAVÍK, Bohumil. Květena České republiky 6. Praha : Academia, 2000. 770 s. ISBN 80-200-0306-1. Kapitola Hluchavkovité.
Literatura [editovat]
- SLAVÍK, Bohumil. Květena České republiky 6. Praha : Academia, 2000. 770 s. ISBN 80-200-0306-1.
