Wikipedista:Lukáš Pikal/Pískoviště

František Chlad
František Chlad
Narození	3. září 1888; Chlumec nad Cidlinou Rakousko-Uhersko
Úmrtí	14. červen 1955; Praha Československo
Národnost	česká
Povolání	motocyklový jezdec
	Chybí svobodný obrázek.

František Chlad[editovat | editovat zdroj]

František Chlad (3. září 1888 Chlumec nad Cidlinou – 14. června 1955) byl český motocyklový jezdec.

Život[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Popovicích u Rajhradu v železničářské rodině, původně pocházející ze Soběnova u Kaplice. Po absolvování střední průmyslovky začal pracovat v pražském strojařském závodě Kolben, kvůli dalšímu zaměstnání u Pražské železárenské společnosti provozující hutě na Kladně se se svou manželkou přestěhoval do Újezda u Kladna. Oženil se a založil rodinu.

Motoristou[editovat | editovat zdroj]

Mařík byl nadšeným motoristou, odvětví prudce se rozvíjejícího od 90. let 19. století. Okolo roku 1910 zakoupil svůj první motocykl značky Rössler a Jauernig, z důvodu častých poruch pak roku 1912 pořídil stroj NSU. Pak roku 1913 si u pražské firmy Chlad a V. Paleček pořídil stroj značky Indian, S nímž na motoristických závodech v Jílovišti u Prahy zvítězil B. Kadrna. Později stroj pro firmu Chlad a Paleček ochotně dovážel na předváděcí jízdy.

Po začátku první světové války byl Mařík odveden do Císařské armády.a sloužil u jednotky obrněných vozidel na východní frontě, později pak jako vedoucí opraven armádních vozů v Praze.

Podnikání[editovat | editovat zdroj]

Po vzniku Československa se rozhodl stát se prodejcem motocyklů a roku 1919 se stal obchodním zástupcem značky Indian v ČSR, později rozšířeného také o střední a jihovýchodní Evropu. Po původních prodejnách na pražské Letné a na Novém Městě přesídlil roku 1926 do velkého objektu v Nádražní ulici č. 46 (později 76) na Smíchově, kde vybudoval tzv. Indian House, prodejní salón se servisní opravnou. Firma měla v době největšího rozmachu 48 smluvních prodejců strojů Indian, dostání zde byly také zahraniční modely motocyklů (Neracar, Cleveland, DKW, Humber či domácí JAWA), posléze též motorových člunů a osobních vozů (Bugatti, Stutz, Amilcar, Berliet, ...). Celkem firma za svou existenci prodala, především v ČSR, přes 5000 motocyklů, z nichž čtyři tisíce nesly značku Indian.

Mařík byl rovněž propagátorem motorsportu a organizátorem celé řady předváděcích akcí, kterých se osobně jako jezdec účastnil. Roku 1922 začal vydávat magazín Motocykl, první periodikum v Československu zaměřené na motocyklový sport. Zapůjčil rovněž čtyři motocykly Indian pražskému četnickému sboru, který po jejich osvědčení se ve službě zakoupil v jedenácti kusech, což vedlo k vytvoření první policejní motocyklové jednotky v ČSR.

Závody automobilů na okruhu[editovat | editovat zdroj]

Závod automobilů na okruhu je typem automobilových závodů.

Závodem automobilů na okruhu je myšlena automobilová soutěž na uzavřeném okruhu mezi dvěma nebo více soutěžícími vozidly, jež jsou řízena soutěžními jezdci. Závod se koná v jeden čas na stejném okruhu (na stejně dlouhé dráze), na němž rychlost nebo vzdálenost ujetá v daném čase určuje vítěze soutěže.

Historie závodů automobilů na okruhu[editovat | editovat zdroj]

První okruhové závody automobilů

Rozvoj závodů automobilů na okruhu[editovat | editovat zdroj]

První okruhové závody automobilů

Současnost závodů automobilů na okruhu[editovat | editovat zdroj]

Interserie[editovat | editovat zdroj]

Interserie je název bývalého evropského závodního šampionátu, který umožňoval, díky vlastním pravidlům odlišným od mezinárodních předpisů FIA, startovat závodním vozidlům z rozdílných závodních sérií.

Interserie vzknikla v roce 1970, kdy ji založil Němec Gerhard Härle. Inspiroval se jinými závodními sériemi v jiných evropských státech. Jednalo se o závody v 60-tých letech 20. století na území Anglie, kde startovaly v samostatném šampionátu speciály v úpravě skupiny 7 nebo skandinávská závodní série ve Švédsku a Finsku v roce 1969 - Nordic Challenge Cup.

Miroslav Adámek[editovat | editovat zdroj]

Rok	Šampionát	Výsledek	Ocenění	Kategorie	Skupina	Třída	Automobil
1978	MČSSR - ZAO	1.	Mistr republiky ZAO 1978	-	B6	-1300	NSU-Brixner BS1300
1978	MČSSR - ZAV	1.	Mistr republiky ZAV 1978	-	B6	-1300
1979	MČSSR - ZAO	1.	Mistr republiky ZAO 1979	-	B6	-1300
1979	MČSSR - ZAV	1.	Mistr republiky ZAV 1979	-	B6	-1300
1980	MČSSR - ZAO	1.	Mistr republiky ZAO 1980	-	B6	-1300
1980	MČSSR - ZAV	1.	Mistr republiky ZAV 1980	-	B6	-1300
1981	MČSSR - ZAV	1.	Mistr republiky ZAV 1981	-	B6	-1300
1982	MČSSR - ZAV	1.	Mistr republiky ZAV 1982	Sportovní vozy	-	-
2013	ME FIA ZAV Historic	1.	Mistr Evropy FIA ZAV Historic 2013	C2	B3	-	NSU TT 1300

FIA Hill Climb Masters[editovat | editovat zdroj]

FIA Hill Climb Masters je závod do vrchu, který se koná jednou za dva roky pod hlavičkou FIA, kdy první ročník se konal v roce 2014. Myšlenkou tohoto klání je společný závod všech nejúspěšnějších jezdců v závodech do vrchu.

Účastníky jsou především jezdci, kteří v závodní sezóně dosáhli nejvyšších příček v rámci hodnocení národního nebo mezinárodního vrchařského šampionátu. Účastníci jsou nominováni jednotlivými národními automobilovými federacemi (ASN) a hodnocení závodu je provedeno na dvou úrovních - jednotlivci a hodnocení pohárů národů.

Místo konání závodu je pro jednotlivé ročníky FIA Hill Climb Master odlišné a o jeho stanovení rozhoduje FIA a její komise pro závody do vrchu.

Hodnocení[editovat | editovat zdroj]

V závodě FIA Hill Climb Masters jsou hodnoceni samostatně nejrychlejší jezdci v jednotlivých kategoriích (jejich nejrychlejší jízda) a samostatně se hodnotí týmový národní pohár, kde výsledek tvoří časová diference dvou nejblíže zajetých časů v závodě (tzv. pravidelnost). Tým nominuje ASN a součtem časových diferencí trojice jezdců s nejmenší odchylkou je tvořen výsledek.

Vítězové FIA Hill Climb Masters 2014 - 2020[editovat | editovat zdroj]

Rok	Místo konání	Kategorie	Jezdec	Automobil	Nations Cup
2014	Eschdorf	Cat. I	Yanick Bodson	Porsche 997 GT3 Cup	Itálie
		Cat. II	Eric Berguerand	Lola B99-Cosworth
		Cat. III	Nicolas Schatz	Norma M20 FC V8-BMW
2016^[1]	Šternberk	Cat. I	Lucio Peruggini	Ferrari 458 Italia GT3	Slovensko
		Cat. II	Simone Faggioli	Norma M20FC Zytek
		Cat. III	Scott Moran	Gould GR61X-NME
2018	Gubbio	Cat. I	Lucio Peruggini	Ferrari 458 Italia GT3	Lucembursko
		Cat. II	Christian Merli	Osella FA30 EVO Zytek LRM
		Cat. III	Roger Schnellmann	Mitsubishi Lancer Evo VIII
		Cat. IV	Will Hall	Force WH-Xtec
2020	Glasbach

Sportovní prototyp, někdy uváděn jednoduše jako prototyp, je provedení závodního vozu, který je považován za nejvyšší kategorii v závodech automobilů.Tyto účelově postavené závodní vozy nemají podstatu v sériově vyráběných vozidlech (nejsou z nich odvozeny), nejsou plánovaně vyvíjeny pro běžné obchodní využití (zákaznickou poptávku). Jsou vyvinuté a vyrobené výhradně pro testovací a závodní účely na okruzích nebo uzavřených tratích. Základním konstrukčním prvkem je rám (svařované kovové profily nebo nýtované plechy) nebo karbonový monokok. Sportovní prototypy jsou vyráběny v provedení jednomístném nebo dvoumístném.

The Jaguar XJR-8, Group C, produced over 700 horsepower.

Sportovní prototypy existovaly již před druhou světovou válkou, ale mezi všeobecné povědomí vstoupili až v 60-tých letech 20. století, kdy byly homologovány první prototypy pro závodní účely. Zdrojem prvotních předpisů, které definovaly pojem sportovní prototyp, byly převzaté předpisy od jiných kategorií např. pro cestovní vozy. Odlišností předpisů kategorie pro sportovní prototypy od předpisů pro cestovní vozy byla větší volnost pro práci konstruktérů, kteří nebyli tolik omezeni pravidly.

Skupiny sportovních prototypů[editovat | editovat zdroj]

Od šedesátých let 20. století vznikla po celém světě celá řada šampionátů, kde měly sportovní prototypy povolenou účast. Pravidla jednotlivých šampionátů se v průběhů let vyvíjela nebo byla odlišná. Uvedené typy sportovních prototypů jsou odlišeny dle kategorií, které byly předepsány dle FIA nebo pro něž byl vypsán konkrétní šampionát prototypů.

The Audi R10 is one of the most successful Le Mans Prototypes in recent years, winning 36 out of 48 races, and 4 Constructors' Championships.

Pro rok 1966 byla vypsaná kategorie sportovních prototypů (Voitures de sport prototypes), která zahrnovala vozidla určená pro rychlostní závody a vytrvalostní závody na uzavřených tratích, jenž jsou koncipovány jako předvývojový stupeň budoucích automobilů.^[2]

V roce 1967 byly ustanoveny nové předpisy ze strany FIA, které stanovily pro rok 1968 rozdělení kategorií závodních vozů na kategorie A (sériová vozidla), B (speciální vozidla), C (závodní vozidla).^[2]

Skupina 7[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1968 bylo možné homologovat v rámci kategorie C (závodní vozidla) dle skupiny 7, což dle FIA 1968 Přílohy J byla dvoumístná závodní vozidla postavená výhradně pro rychlostní závody na uzavřené trati. Nebyly žádné požadavky na sériově vyráběné vozidla, které by vyžadovaly homologaci. Jako taková umožnila skupina 7 výrobcům a týmům volnost vytvářet jedinečné závodní vozy bez omezení motorů, pneumatik, aerodynamiky nebo rozměrů.

Mezi výrobce sportovních prototypů dle skupiny 7 se zařadili Chaparral Cars, Toyota, Lola, Ferrari, Porsche, BRM, Shadow, Nissan, McLaren, Porsche, Toyota, Isuzu.

Skupina 6[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1968 bylo možné homologovat v rámci kategorie B (speciální vozidla) dle skupiny 6, což dle FIA 1968 Přílohy J byla prototypová sportovní vozidla.