Christian Merli

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Christian Merli
Christian Merli - Ecce Homo Šternberk 2017
Christian Merli - Ecce Homo Šternberk 2017
Narození12. srpna 1972 (51 let)
Trident
BydlištěFiavé
Národnostitalská
Povoláníautomobilový závodník
Webwww.christian-merli.it
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Christian Merli (* 12. srpen 1972, Trento, Itálie) je italský automobilový závodník a závodník na zimních skútrech. Je účastník mistrovství Evropy v závodech automobilů do vrchu v kategorii 2 se sportovním prototypem Osella FA30 EVO LRM Zytek. Christian Merli je pětinásobným mistrem Evropy v závodech automobilů do vrchu v kategorii 2 (2018, 2019, 2021, 2022, 2023).

Závodní kariéra[editovat | editovat zdroj]

Začátky jezdecké kariéry[editovat | editovat zdroj]

Christian Merli se narodil v roce 1972 v Trentu pod legendárním vrcholem Monte Bondone, kde se jezdí závod do vrchu Trento-Bondone od roku 1925. Jeho závodní kariéra začala vzkvétat při závodech sněžných skútrů, velmi populární disciplíny na severu Itálie, kde se od roku 1993 pravidelně umísťoval na předních příčkách. O letní pauze, mezi jednotlivými sezónami skútrařského šampionátu, vyplňoval svůj čas závody do vrchu, rally a závody na okruzích s vozy Peugeot 205 GTi a Peugeot 106. V sezóně 2004 si poprvé vyzkoušel jízdu se sportovním prototypem Lucchini P3-95M BMW u týmu Franze Tschagera při domácím závodě Trento-Bondone a od té chvíle se při závodech do vrchu objevuje jen v nejvyšší kategorii sportovních prototypů.[1]

2005[editovat | editovat zdroj]

S týmem někdejšího mistra Evropy v závodech automobilů do vrchu v kategorii 2 Franze Tschagera také startoval v sezóně 2005 v mistrovství Evropy v závodech automobilů do vrchu, kdy absolvoval kompletní program kontinentálního šampionátu s Osellou PA20s BMW. Mnozí zaznamenali jeho talent, už v první sezóně mezi evropskou elitou dokázal porážet Otakara Krámského či Giulia Regosu a svými časy byl blízko i tehdejšímu mistru Evropy v závodech automobilů do vrchu – Simone Faggiolimu.

2006 - 2007[editovat | editovat zdroj]

Pezinská Baba 2005, Christian Merli, Osella PA20 BMW

Další sezóny se Christian Merli rozhodl pro starty v italském vrchařském šampionátu. Výborná konkurence na domácích vrších ho nutila ke zlepšování. Od sezóny 2006 se pravidelně potkával na závodech do vrchu s Davidem Baldim, Simone Faggiolim, Pasquale Irlandem či Denny Zardem. V sezónách 2006 a 2007 bojoval o úspěch s dvoulitrovým sportovním protototypem Osella PA21s Honda a výsledkem jeho snažení byla konečná druhá příčka v celkovém hodnocení šampionátu za Simone Faggiolim.

Rieti 2006, Christian Merli, Osella PA21s Honda

2008 - 2011[editovat | editovat zdroj]

Do nejvyšší kategorie italských závodů do vrchu se vrátil v sezóně 2008, kdy osedlal monopost Lola B99/50, tedy formuli F3000, jenž v té době představovala techniku s níž bylo možné absolutně vyhrát italský šampionát. Christianu Merlimu se s Lolou podařilo zopakovat druhé místo v italském šampionátu, ke kterému přidal dílčí vítězství v závodech i v sezóně 2009. Koncem sezóny 2009 dostal nabídku od Franze Tschagera podílet se na vývoji nového sportovního prototypu Picchio P4 Turbo, který chtěla značka Picchio nasadit proti Oselle FA30 a Simone Faggiolimu. Nový vůz Christiana Merliho zaujal a on přijal nabídku na post továrního jezdce. Sezóna 2010 se stala sezónou vývojovou a Christian Merli se spolu s týmem Frantze Tschagera snažil vůz odladit, tak aby byl konkurenceschopný. Netradiční koncepce vozu s karbonovým šasi, propracovanou aerodynamikou a přeplňovanou pohonnou jednotkou byla rychlá, ale Christiana Merliho srážely z předních příček četné technické potíže. Situace se výrazně změnila v sezóně 2011, kdy se Christian Merli dokázal prosadit a vyhrál absolutně dva závody CIVM (Chamionato italiano velocita montagna – mistrovství Itálie v závodech automobilů do vrchu), ovšem v celkovém hodnocení šampionátu to opět stačilo jen na druhou příčku za Simone Faggiolim, nicméně Christian Merli byl vítězem ve skupině dvoumístných sportovních prototypů (E2B).[1]

2012[editovat | editovat zdroj]

Po sezóně 2011 Christian Merli odešel od týmu Picchio a vydal se vlastní cestou v italském vrchařském šampionátu, pokračoval s vlastním týmem a s lehkým sportovním prototypem Radical ProSport a byť ve svém voze neměl dostatek výkonu proti dvoulitrovým prototypům dokázal vyhrávat. V konečném hodnocení italského vrchařského šampionátu zvítězil ve skupině E2B (skupina dvoumístných sportovních prototypů) a v celkovém hodnocení italského vrchařského mistrovství – CIVM 2012 získal opět druhé místo za Simone Faggiolim.[1]

2013[editovat | editovat zdroj]

Trento-Bondone 2013, Chrsitian Merli, Osella PA2000 Honda

Christian Merli se pro sezónu 2013 vrátil do sportovního prototypu ke značce Osella. Jeho kroky směřovaly do kokpitu Osella PA2000 Honda s dvoulitrovým atmosférickým motorem a velmi příznivým poměrem váha/výkon, což bylo hlavní předností vozidla. Vůz byl připraven podle FIA evropských předpisů pro skupinu E2-SC a Christian Merli pokračoval v soubojích v italském vrchařském šampionátu. S tovární podporou Osella Engineering představil s Osellou PA2000 Honda novou filozofii, s níž se mu dařilo porážet větší a těžší speciály s třílitrovými výkonnějšími motory. Na Osellu FA30 Zytek, kterou řídil Simone Faggioli, však nestačil. Christian Merli skončil v sezóně 2013 druhý v celkovém hodnocení CIVM i přes celkových šest vítězství v jednotlivých závodech a jako vítěz skupiny dvoumístných sportovních prototypů (E2B)[1].

2014[editovat | editovat zdroj]

Rok 2014 představoval pro Christiana Merliho velkou změnu. Naplno spojil své jezdecké umění s továrnou Enza Oselly a stává se z něho tovární jezdec Osella Engineering. Stále ovšem servisoval svůj vůz u vlastního týmu, ale k dispozici měl inženýry Osella Engineering Srl. a pneumatikářské firmy Avon Tyres. Christianu Merlimu uvolnil místo u Oselly odchodem k francouzské Normě Simone Faggioli. Christian Merli v sezóně 2014 zkoušel najít recept na Simone Faggioliho s upraveným vozem Osella PA2000 EVO Honda, tedy s dvoulitrovým atmosférickým motorem a novými aerodynamickými úpravami. Christian Merli s Osellou PA2000 EVO pokračoval ve výborných výsledcích, což potvrzovaly dosažené časy v závodech, porážel všechny soupeře, jen Simone Faggioliho se mu překonat nedařilo i když byl svými časy velmi blízko. Sezónu završil Christian Merli opět jako druhý nejrychlejší v celkovém hodnocení italského vrchařského mistrovství – CIVM 2014 a stejně tak ve skupině dvoumístných sportovních prototypů (E2B).[1]

2015[editovat | editovat zdroj]

Výborné výsledky ze závěru sezóny 2014 prohloubily spolupráci Christiana Merliho s týmem Osella Engineering, pro další sezónu tým nasadil novou evoluci Oselly FA30 s označením EVO. Byla to reakce na nemožnost použít motor většího obsahu v typu Osella PA2000 EVO a Christian Merli byl opět pověřen spoluprací při vývoji. Osella FA30 EVO používala v první fázi pohonnou jednotku RPE, osmiválcový prototypový motor vyznačující se lehkou konstrukcí. Sezóna 2015 byla ve znamení vývoje celého vozu a Christian Merli bojoval v italském vrchařském šampionátu CIVM a ve vybraných závodech mistrovství Evropy v závodech automobilů do vrchu. V dílčích závodech se Christianu Merlimu podařilo potvrdit rychlost jeho nového vozu, ale také jeho tým trápila nespolehlivost nové pohonné jednotky. Konečným výsledkem sezóny 2015 bylo pro Christiana Merliho druhé místo v absolutním hodnocení italského šampionátu závodů do vrchu CIVM a vítězství ve skupině monopostů E2M.[2]

2016[editovat | editovat zdroj]

Ecce Homo Masters 2016, Christian Merli, Osella FA30 Zytek

Nadějné výsledky sezóny 2015 byly základem pro rozhodnutí pro účast týmu Osella Engineering a Christiana Merliho v kompletním kalendáři mistrovství Evropy v závodech automobilů do vrchu. Christian Merli se vrátil po 11 letech na tratě kontinentálního šampionátu a jediným vážným soupeřem o zisk titulu vrchařského mistra Evropy mu byl opět Simone Faggioli. V nepřímém boji (Christian Merli s monopostem Osella FA30 RPE patřil do skupiny E2-SS a Simone Faggioli bodoval ve skupině E2-SC se sportovním prototypem Norma M20FC Zytek) se po čas celého mistrovství dělili o první pozici průběžného pořadí, tedy o šanci na zisk titulu vrchařského mistra Evropy. Rozhodnutí padlo až při slovinském závodě v Ilirské Bistrici, kde Simone Faggioli nastoupil s vozem Osella FA30 Zytek ve stejné skupině E2-SS a v přímém souboji porazil Christiana Merliho a získal tak rozhodující náskok pro vítězství v celém šampionátu v rámci kategorie 2. Christian Merli skončil v sezóně 2016 druhý jako vicemistr Evropy v závodech automobilů do vrchu v kategorii 2.[3]

2017[editovat | editovat zdroj]

Pokračování spolupráce Osella Engineering a Christiana Merliho v sezóně 2017 přineslo další posun v rychlosti při závodech mistrovství Evropy v závodech automobilů do vrchu. Třetí sezóna Christiana Merliho v kontinentálním vrchařském šampionátu přinesla velký posun v dosahovaných časech, které přišly i díky změně pohonné jednotky Oselly FA30, která byla opatřena osmiválcovým motorem Zytek v úpravě společnosti Fortech. Christian Merli zaznamenal celkově 7 traťových rekordů na vrchařských závodech mistrovství Evropy. Christian Merli zvítězil v šesti závodech v absolutním pořadí, nicméně díky ztrátě ve francouzském Mont Dore (jel jen za poloviční bodové hodnocení pro nedostatek startujících ve skupině E2-SS) a nedokončeném závodě v Ilirské Bistrici (technický problém během druhé závodní jízdy) zaostal v hodnocení kategorie 2 za Simone Faggiolim a získal podruhé za sebou trofej FIA a celkové druhé místo v šampionátu mistrovství Evropy v závodech automobilů do vrchu 2017.

2018[editovat | editovat zdroj]

V sezóně 2018 zaznamenal Christian Merli nejlepší výsledek své vrchařské kariéry, když se mu podařilo s podporou Osella Engineering docílit titulu mistra Evropy v závodech automobilů do vrchu v kategorii 2. V rámci skupiny E2-SS nastupoval v průběhu celé závodní sezóny s prototypem Osella FA30 EVO Zytek LRM. V roce 2018 se stal jednoznačným vítězem ve své kategorii, když se mu podařilo zvítězit v deseti závodech sezóny v rámci skupiny E2-SS a zároveň zajel 8 absolutních traťových rekordů v rámci závodů ME (Col Saint Pierre Francie; Rampa da Falperra Portugalsko; Subida Al Fito Španělsko; Ecce Homo Šternberk Česko; Glasbach Německo; Ascoli Piceno Itálie; Dobšinský kopec Slovensko; Limanowa Polsko). Spolu s evropským programem dokázal v sezóně 2018 Christian Merli absolvovat i většinu závodů z domácího italského šampionátu a v dramatickém závěru, kde rozhodoval každý bod v hodnocení CIVM, triumfoval i v italském vrchařském šampionátu v celkové klasifikaci. Zlatou tečku za povedenou sezónou udělat při říjnovém závodě FIA Hill Climb Masters 2018 v italském Gubbiu, kdy si poradil se všemi účastníky v rámci kategorie 4 i celého startovního pole a nejrychlejším časem dne a novým traťovým rekordem si zajistil zlatou medaili z tohoto závodu šampionů.

2019[editovat | editovat zdroj]

Obhajoba evropského titulu v kategorii II. ze sezóny 2018 byla hlavním cílem Christiana Merliho v roce 2019, kdy opět startoval v rámci mistrovství Evropy v závodech automobilů do vrchu. V první polovině sezóny nenašel ve skupině E2-SS přemožitele a ve všech pěti odjetých podnicích zvítězil. K vítězství přidal i čtyři nové traťové rekordy (Col Saint Pierre Francie; Rechberg Rakousko; Rampa da Falperra Portugalsko; Ecce Homo Šternberk Česko). Stejných výsledků dosáhl i v druhé polovině a s maximálním bodovým ziskem a celkovým počtem deseti vítězství ve skupině E2-SS se stal společně s Italem Simonem Faggioli mistrem Evropy FIA Mistrovství Evropy v závodech automobilů do vrchu v kategorii 2. Christian Merli se tím stal dvojnásobným držitelem mistra Evropy v závodech automobilů do vrchu.

2021[editovat | editovat zdroj]

Ecce Homo Šternberk 2021, Christian Merli, Osella FA30 LRM

V roce 2021 se Christian Merli stal potřetí mistrem Evropy v kategorii II v rámci mistrovství Evropy závodů automobilů do vrchu. Merli absolutně dominoval v rámci své skupiny monopostů (E2-SS) a ve všech sedmi konaných závodech ME v sezóně 2021 v rámci své skupiny vyhrál. S maximálním bodovým ziskem tedy ovládl skupinu E2-SS i absolutní pořadí v rámci kategorie II. V roce 2021 bylo poprvé udělováno hodnocení podle tzv. "Performance faktoru", kde bylo zavedeno společné bodování skupin E2-SS a E2-SC, tedy hodnocení dle absolutního pořadí v jednotlivých závodech. I v rámci tohoto hodnocení "Best performer" zvítězil Christian Merli, když získal čtyři vítězství a tři druhá místa, ze sedmi konaných závodů.

2022[editovat | editovat zdroj]

Dominantní postavení nejrychlejšího jezdce Evropy potvrdil Christian Merli se speciálem Osella FA30 EVO Zytek LRM i v sezóně 2022, kdy překonal 3 traťové rekordy na tratích mistrovství Evropy v závodech automobilů do vrchu (Francie - Col Saint Pierre, Česko - Ecce Homo Šternberk, Švýcarsko - Saint Ursanne). Ve stejné disciplíně dokázal neohroženě počtvrté získat titul mistra Evropy v kategorii II.[4]

2023[editovat | editovat zdroj]

V sezóně 2023 se Christian Merli plně soustředil na dosažení dalšího úspěchu v hodnocení mistrovství Evropy v závodech automobilů do vrchu. Ve všech deseti hodnocených závodech sezóny ME zvítězil a s maximálním bodovým ziskem ovládl po páté ve své závodní kariéře hodnocení kategorie II.[5]

Úspěchy[editovat | editovat zdroj]

Rok Šampionát Kategorie
Vozidlo Výsledek
2004 CIVM E2B Lucchini P3-95M BMW (CN)
2005 FIA ME II Osella PA20S BMW (CN)
2006 CIVM E2B Osella PA21S Honda (CN)
2007 CIVM E2B Osella PA21S Honda (CN) 2
2008 CIVM E2M Lola B99/50 Zytek (E2) 2
2009 CIVM E2M Lola B99/50 Zytek (E2)
2010 CIVM E2B Picchio P4 Turbo (E2-SC) 5
2011 CIVM E2B Picchio P4 Turbo (E2-SC) 1
2012 CIVM E2B Radical ProSport(E2-SC) 1
2013 CIVM E2B Osella PA 2000 / Radical ProSport (E2-SC) 1
2014 CIVM E2B Osella PA 2000 / Osella PA21s EVO (E2-SC) 2
2015 CIVM E2M Osella FA30 EVO RPE (E2-SS) 1
2016 FIA ME II Osella FA30 EVO RPE (E2-SS) 2
FIA Hill Climb Masters Cat. 4 2
2017 FIA ME II Osella FA30 EVO Fortech (E2-SS) 2
2018 CIVM absolutně Osella FA30 EVO Zytek LRM (E2-SS) 1
FIA ME II 1
FIA Hill Climb Masters Cat. 4 1
FIA Hill Climb Masters Nations Cup 2
2019 FIA ME II Osella FA30 EVO Zytek LRM (E2-SS) 1
CIVM absolutně 2
2020 CIVM absolutně Osella FA30 EVO Zytek LRM (E2-SS) 2
2021 FIA ME II Osella FA30 EVO Zytek LRM (E2-SS) 1
FIA ME ES-SS 1
FIA ME Best performer 1
CIVM absolutně 3
FIA Hill Climb Masters absolutně 1
FIA Hill Climb Masters Cat. 2 1
2022 FIA ME II Osella FA30 EVO Zytek LRM (E2-SS) 1
FIA ME ES-SS 1
FIA ME Best performer 1
2023 FIA ME II Osella FA30 EVO Zytek LRM (E2-SS) 1
FIA ME ES-SS 1
FIA ME Best performer 1
  • CIVM - Mistrovství Itálie v závodech automobilů do vrchu (Campionato Italiano Velocita Montagna)
  • FIA ME - FIA Mistrovství Evropy v závodech automobilů do vrchu (FIA European Hill Climb Championship)

Rekordy tratí závodů do vrchu (jedna jízda)[editovat | editovat zdroj]

Rok Stát Trať
Délka
[m]
Vozidlo Čas
2015 Itálie Vallecamonica (8800m) 8800 Osella FA30 EVO RPE [E2-SS] 3:41,60[6]
2017 Chorvatsko Buzet 5001 Osella FA30 EVO Fortech [E2-SS] 2:04,69[7]
2018 Španělsko Subida Al Fito 5350 Osella FA30 EVO Zytek LRM [E2-SS] 2:25,43[8]
2018 Itálie Verzegnis - Sella Chianzutan 5640 Osella FA30 EVO Zytek LRM [E2-SS] 2:24,22[9]
2018 Německo Glasbach 5500 Osella FA30 EVO Zytek LRM [E2-SS] 1:58,39 [10]
2018 Slovensko Dobšinský kopec (délka 6810 metrů) 6810 Osella FA30 EVO Zytek LRM [E2-SS] 2:15,43[11]
2018 Itálie Luzzi - Sambucina 6150 Osella FA30 EVO Zytek LRM [E2-SS] 3:06,15[12]
2018 Itálie Gubbio - Hill Climb Masters 3310 Osella FA30 EVO Zytek LRM [E2-SS] 1:17,85[13]
2019 Rakousko Rechberg (délka 5050 metrů) 5050 Osella FA30 EVO Zytek LRM [E2-SS] 1:50,88[14]
2019 Portugalsko Rampa da Falperra 5200 Osella FA30 EVO Zytek LRM [E2-SS] 1:46,94[15]
2019 Itálie Gubbio - Madonna della Cima 4150 Osella FA30 EVO Zytek LRM [E2-SS] 1:32,31[16]
2020 Itálie Alpe del Nevegal 5500 Osella FA30 EVO Zytek LRM [E2-SS] 2:22,66[17]
2021 Česko Ecce Homo Šternberk (krátká verze) 4800 Osella FA30 EVO Zytek LRM [E2-SS] 1:47,91[18]
2021 Polsko Limanowa 5493 Osella FA30 EVO Zytek LRM [E2-SS] 1:49,84[19]
2021 Rakousko Esthofen - Sankt Agatha 3200 Osella FA30 EVO Zytek LRM [E2-SS] 1:00,77[20]
2021 Portugalsko Rampa da Falperra - Hill Climb Masters 2970 Osella FA30 EVO Zytek LRM [E2-SS] 1:02,03[21]
2022 Francie Col Saint Pierre 5001 Osella FA30 EVO Zytek LRM [E2-SS] 2:13,46[22]
2022 Česko Ecce Homo Šternberk 7800 Osella FA30 EVO Zytek LRM [E2-SS] 2:39,80[23]
2022 Německo Internationale Osnabrücker ADAC Bergrennen 2030 Osella FA30 EVO Zytek LRM [E2-SS] 0:49,81[24]
2022 Švýcarsko Saint Ursanne - Les Rangiers 5180 Osella FA30 EVO Zytek LRM [E2-SS] 1:39,20[25]
2023 Rakousko Rechberg (délka 4460 metrů) 4460 Osella FA30 EVO JUDD LRM [E2-SS] 1:43,57[26]
2023 Španělsko Subida Chantada 4300 Osella FA30 EVO JUDD LRM [E2-SS] 1:37,41[27]
2023 Itálie Cividale - Castelmonte (varianta se 3 šikanami) 6395 Osella FA30 EVO JUDD LRM [E2-SS] 3:01,84[28]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e WWW.SPORTRENTINO.IT. Christian Merli. www.christian-merli.it [online]. [cit. 2017-07-20]. Dostupné online. 
  2. Salitastiledivita.it-Manca poco all’avvio della stagione in cui si consacreranno i 50 anni di attività della Osella!. www.salitastiledivita.it [online]. [cit. 2017-07-20]. Dostupné online. (italsky) 
  3. HTTP://WWW.SCHEMBERA.CZ, (c) milan schembera,. Závody do vrchu. www.dovrchu.cz [online]. [cit. 2017-07-20]. Dostupné online. 
  4. Jakšić Crowned as Merli Completes Perfect Season in Croatia. Federation Internationale de l'Automobile [online]. 2022-09-18 [cit. 2023-04-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. 2023 Standings. Federation Internationale de l'Automobile [online]. 2015-01-22 [cit. 2023-10-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. La 45ª Malegno-Ossimo-Borno è di Christian Merli | CRONOSCALATE.IT. Cronoscalate.it. 2015-09-13. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-05-21.  Archivováno 21. 5. 2016 na Wayback Machine.
  7. HOME - BUZETSKI DANI. buzetski-dani.com [online]. [cit. 2017-09-17]. Dostupné online. (chorvatsky) 
  8. LLANOS, Juan José. XLIV SUBIDA INTERNACIONAL AL FITO | Campeonato de Europa, España y Asturias.. www.subidaalfito.eu [online]. [cit. 2018-05-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. 49a Verzegnis - Sella Chianzutan | 25/26/27 Maggio 2018. www.verzegnis.net [online]. [cit. 2018-05-27]. Dostupné online. 
  10. index. glasbachrennen.de [online]. [cit. 2018-06-10]. Dostupné online. 
  11. CODROPS. Dobšinský kopec / Automobilové súťaže. www.dobsinskykopec.com [online]. [cit. 2018-07-22]. Dostupné online. (slovensky) 
  12. 23a Luzzi - Sambucina 2018 - Informazioni e risultati | ACI Sport. www.acisport.it [online]. [cit. 2018-10-07]. Dostupné online. 
  13. FIA.com. www.fia.com [online]. [cit. 14.10.2018]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  14. Rechbergrennen - RENNEN. www.rechbergrennen.com [online]. [cit. 2019-05-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-01-22. 
  15. 40th FIA EUROPEAN FALPERRA HILL CLIMB CHAMPIONSHIP. www.rampadafalperra.com [online]. [cit. 2019-05-13]. Dostupné online. (portugalsky) 
  16. http://www.acisport.it [online]. ACI Sport S.p.A. a socio unico, 25.8.2019 [cit. 2019-08-26]. Dostupné online. 
  17. FICr - Risultati SALITA. salita.ficr.it [online]. [cit. 2020-08-09]. Dostupné online. 
  18. timing.sk - on-line results. online.timing.sk [online]. [cit. 2021-05-24]. Dostupné online. 
  19. FIA European Hill Climb Championship. chronomoto.hu [online]. [cit. 2021-07-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-07-26. 
  20. Ergebnisse 2021. mscrotteneggs Webseite! [online]. [cit. 2021-09-27]. Dostupné online. (německy) 
  21. Classifications. Federation Internationale de l'Automobile [online]. 2020-02-24 [cit. 2021-10-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. Vittoria con record per Merli in Francia. CHRISTIAN MERLI [online]. 2022-04-10 [cit. 2022-04-10]. Dostupné online. (italsky) 
  23. eccehomo.cz. eccehomo.cz [online]. 2022-05-29 [cit. 2022-05-30]. Dostupné online. 
  24. E.V, DMSB-Deutscher Motor Sport Bund. Glanz und Gloria bei der Berg-DM in der Borgloher Schweiz. www.dmsb.de [online]. [cit. 2022-08-14]. Dostupné online. (německy) 
  25. FIA European Hill Climb Championship. fiahillclimb.chronomoto.hu [online]. [cit. 2022-08-21]. Dostupné online. 
  26. FIA European Hill Climb Championship. fiahillclimb.chronomoto.hu [online]. [cit. 2023-05-02]. Dostupné online. 
  27. Christian Merli 1° con record nella 49ª Subida a Chantada. CHRISTIAN MERLI [online]. 2023-07-16 [cit. 2023-07-19]. Dostupné online. (italsky) 
  28. REDAZIONE, Cronoscalate. Christian Merli domina a Cividale in Friuli con record [online]. 2023-10-01 [cit. 2023-10-02]. Dostupné online. (italsky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]