Vivian Heisenová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Vivian Heisenová
Vivian Heisenová na French Open 2021
Vivian Heisenová na French Open 2021
StátNěmeckoNěmecko Německo
Datum narození27. prosince 1993 (30 let)
Místo narozeníOldenburg, Německo[1][2]
BydlištěWiefelstede, Německo[2]
Výška173 cm[1]
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek255 954 USD
Tenisová raketaHEAD
Dvouhra
Poměr zápasů180–146
Tituly0 WTA, 2 ITF
Nejvyšší umístění328. místo (23. října 2017)
Čtyřhra
Poměr zápasů140–135
Tituly0 WTA, 1 WTA 125, 10 ITF
Nejvyšší umístění61. místo (18. dubna 2022)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open1. kolo (2023)
French Open2. kolo (2021)
Wimbledon1. kolo (2021, 2022)
US Open1. kolo (2022)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
Wimbledon1. kolo (2021)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20230629a29. června 2023
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vivian Heisenová (* 27. prosince 1993 Oldenburg, Dolní Sasko) je německá profesionální tenistka. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour nevyhrála žádný turnaj. V sérii WTA 125 vybojovala dvě trofeje ve čtyřhře. V rámci okruhu ITF získala dva tituly ve dvouhře a deset ve čtyřhře.[3]

Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v říjnu 2017 na 328. místě a ve čtyřhře v dubnu 2022 na 61. místě.[1]

Tenisová kariéra[editovat | editovat zdroj]

V rámci hlavních soutěží událostí okruhu ITF debutovala v srpnu 2010, když na turnaji v Braunschweigu dotovaném 10 tisíci dolary postoupila z kvalifikace. V úvodním kole dvouhry podlehla Bulharce Isabelle Šinikovové z deváté světové stovky.[3] Premiérové tituly v této úrovni tenisu vybojovala během října 2015 v bulharském přímořském letovisku Sozopol, na turnaji s rozpočtem 10 tisíc dolarů. Ve finále dvouhry přehrála nejvýše nasazenou Bulharku Džuliji Terzijskou ze čtvrté stovky žebříčku. Obě vytvořily pár, který vyhrál sozopolskou čtyřhru po závěrečném vítězství nad Češkami Lenkou Kunčíkovou a Karolínou Stuchlou.[4][3]

V kvalifikaci okruhu WTA Tour debutovala květnovým Nürnberger Versicherungscupem 2015 po zisku divoké karty. V prvním kole však nestačila na tři sta třicátou první hráčku světa Kateřinu Kramperovou.[4] Do hlavní soutěže poprvé zasáhla ve čtyřhře antukového Grand Prix SAR La Princesse Lalla Meryem 2019 v Rabatu. Se Švédkou Johannou Larssonovou na úvod prohrály se španělskými turnajovými jedničkami a pozdějšími šampionkami Maríou José Martínezovou Sánchezovou a Sarou Sorribesovou Tormovou. Grandslamovou premiéru prožila v ženském deblu French Open 2020, do něhož s Britkou Emily Webleyovou-Smithovou nastoupily až jako náhradnice. Časné vyřazení jim přivodily Alison RiskeováAjlou Tomljanovićovou.[4][3]

Do čtvrtfinále a semifinále premiérově postoupila ve stuttgartském deblu antukového Porsche Tennis Grand Prix 2021, jenž odehrála s Číňankou Wang Ja-fan. Do závěrečného boje o titul je však nepustily Australanka Ashleigh Bartyová s Američankou Jennifer Bradyovou. První finále na túře WTA odehrála na lednovém Sydney Tennis Classic 2022. V páru s Maďarkou Pannou Udvardyovou v něm prohrály s kazachstánsko-brazilskou dvojicí Anna Danilinová a Beatriz Haddad Maiová až v supertiebreaku. Do semifinále se podívala s britskou hráčkou Samanthou Murrayovou Sharanovou na travnatém Rothesay Open Nottingham 2022. [5]

Finále na okruhu WTA Tour[editovat | editovat zdroj]

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistryň (0)
WTA 1000 (0)
WTA 500 (0–1 Č)
WTA 250 (0)

Čtyřhra: 1 (0–1)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Finalistka 1. leden 2022 Sydney, Austrálie tvrdý Maďarsko Panna Udvardyová Kazachstán Anna Danilinová
Brazílie Beatriz Haddad Maiová
6–4, 5–7, [8–10]

Finále série WTA 125[editovat | editovat zdroj]

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
WTA 125 (1–1 Č)

Čtyřhra: 2 (1–1)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Finalistka 1. duben 2022 Marbella, Španělsko antuka Polsko Katarzyna Kawaová Rumunsko Irina Baraová
Gruzie Jekatěrine Gorgodzeová
4–6, 6–3, [6–10]
Vítězka 1. květen 2023 Florencie, Itálie antuka Estonsko Ingrid Neelová USA Asia Muhammadová
Mexiko Giuliana Olmosová
1–6, 6–2, [10–8]

Tituly na okruhu ITF[editovat | editovat zdroj]

Dotace turnajů okruhu ITF
100 000 $ tournaments 80 000 $ tournaments
75 000 $ tournaments 60 000 $ tournaments
50 000 $ tournaments 25 000 $ tournaments
15 000 $ tournaments 10 000 $ tournaments

Dvouhra (2 tituly)[editovat | editovat zdroj]

Č. datum turnaj povrch poražená finalistka výsledek
1. Oct 2015 Sozopol, Bulharsko tvrdý Bulharsko Džulija Terzijská 6–2, 7–6(7–1)
2. červen 2016 Breda, Nizozemsko antuka Nizozemsko Kelly Versteegová 6–2, 6–1

Čtyřhra (10 titulů)[editovat | editovat zdroj]

Č. datum turnaj povrch spoluhráčka poražené finalistky výsledek
1. říjen 2015 Sozopol, Bulharsko tvrdý Bulharsko Džulija Terzijská Česko Lenka Kunčíková
Česko Karolína Stuchlá
6–3, 6–1
2. srpen 2016 Vídeň, Rakousko antuka Rakousko Janina Toljanová Česko Petra Krejsová
Česko Anna Slováková
6–3, 6–2
3. únor 2017 Trnava, Slovensko tvrdý (h) Rusko Margarita Lazarevová Slovensko Sandra Jamrichová
Slovensko Vivien Juhászová
4–6, 6–4, [10–7]
4. květen 2017 Wiesbaden, Německo antuka Austrálie Storm Sandersová Lotyšsko Diāna Marcinkēvičová
Švýcarsko Rebeka Masarová
7–5, 5–7, [10–8]
5. červenec 2018 Turín, Itálie antuka Egypt Sandra Samirová Itálie Martina Caregarová
Itálie Federica Di Sarraová
6–3, 6–2
6. leden 2019 Kazaň, Rusko tvrdý (h) Ukrajina Ganna Požnichirenková Rusko Alena Fomina-Klotzová
Rusko Jekatěrina Jašinová
6–4, 6–3
7. červen 2019 Darmstadt, Německo antuka Německo Katharina Hobgarská Německo Lena Lutzeierová
Německo Natalia Siedliská
6–7(4–7), 6–2, [10–4]
8. červenec 2019 Nur-Sultan, Kazachstán tvrdý Česko Marie Bouzková Rusko Vlada Kovalová
Rusko Kamilla Rachimovová
7–6(10–8), 6–1
9. srpen 2019 Vídeň, Rakousko antuka Německo Katharina Hobgarská Španělsko Irene Burillo Escorihuelová
Španělsko Andrea Lázaro Garcíová
7–6(7–4), 6–4
10. září 2019 Roehampton, Spojené království tvrdý Německo Katharina Hobgarská Spojené království Freya Christieová
USA Maria Sanchezová
7–5, 1–6, [10–7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vivian Heisen na anglické Wikipedii.

  1. a b c Vivian Heisenová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 20230629a29. června 2023
  2. a b Vivian Heisen [online]. The Global Professional Tennis Coach Association (GPTCA), 2022 [cit. 2022-10-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-11-27. (anglicky) 
  3. a b c d Vivian Heisenová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20230629a29. června 2023
  4. a b c Vivian Heisen Matches | Past Tournaments & More [online]. [cit. 2022-10-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Badosa overcomes Krejcikova in 3rd-set tiebreak to win Sydney title [online]. WTA Tennis, 2022-01-15 [cit. 2022-01-15]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]