Szymon Walków

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Szymon Walkow)
Szymon Walków
Szymon Walków v Bordeaux (2022)
Szymon Walków v Bordeaux (2022)
StátPolskoPolsko Polsko
Datum narození22. září 1995 (28 let)[1]
Místo narozeníVratislav, Polsko[1]
Výška178 cm[1]
Hmotnost75 kg[1]
Profesionál od2013[1]
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek264 917 USD
Dvouhra
Poměr zápasů0–0
Tituly0 ATP, 1 ITF
Nejvyšší umístění818. místo (3. prosince 2018)
Čtyřhra
Poměr zápasů11–15
Tituly0 ATP, 11 challengerů, 12 ITF
Nejvyšší umístění86. místo (13. června 2023)
Čtyřhra na Grand Slamu
French Open1. kolo (2021, 2022)
Wimbledon2. kolo (2022)
US Open2. kolo (2021)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20230817a17. srpna 2023
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Szymon Walków (* 22. září 1995 Vratislav) je polský profesionální tenista, deblový specialista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour nevyhrál žádný turnaj. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal jeden titul ve dvouhře a dvacet tři trofejí ve čtyřhře.[2]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v prosinci 2018 na 818. místě a ve čtyřhře v červnu 203 na 86. místě. Trénuje ho Marcel Du Coudray.[1]

V polském daviscupovém týmu debutoval v roce 2020 kališskou baráží 2. světové skupiny proti Hongkongu, v níž s Janem Zielińskim vyhráli čtyřhru. Poláci zvítězili 4:0 na zápasy. Do září 2023 v soutěži nastoupil ke dvěma mezistátním utkáním s bilancí 0–0 ve dvouhře a 1–1 ve čtyřhře.[3]

Narodil se do tenisově založené rodiny. Otec Jan Walków spojil tenisové aktivity s centrem v Lubawce. Starší bratr Michał Walków hrál také tenis, než se začal věnovat trenérství.[4]

Tenisová kariéra[editovat | editovat zdroj]

Na okruhu ATP Tour debutoval vídeňskou čtyřhrou Erste Bank Open 2020, do níž postoupil s krajanem Karolem Drzewieckim z kvalifikace. V úvodu podlehli nejvýše nasazeným Matemu PavićoviBrunovi Soaresovi. Již na třetím odehraném turnaji organizovaném ATP se probojoval do finále, když s polským spoluhráčem Janem Zielińskim prošli do souboje o deblový titul na antukovém Swiss Open Gstaad 2021. V utkání však nestačili na Švýcary Marka-Andreu Hüslera a Dominica Strickera startující na divokou kartu. Na příjmu získali jen jedinou z 35 výměn.[5]

Na grandslamu debutoval v deblu French Open 2021 po boku krajana Huberta Hurkacze.[6] V úvodním kole získali jen dva gamy na španělsko-argentinské turnajové čtyřky Marcela Granollerse s Horaciem Zeballosem. První grandslamový zápas vyhrál ve čtyřhře US Open 2021, kde s Hurkaczem vyřadili favorizované, páté nasazené Kolumbijce Juana Sebastiána Cabala s Robertem Farahem. Poté však nenašli recept na Australany Matthewa Ebdena a Maxe Purcella.[7][8]

Finále na okruhu ATP Tour[editovat | editovat zdroj]

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistrů (0)
ATP Tour Masters 1000 (0)
ATP Tour 500 (0)
ATP Tour 250 (0–1)

Čtyřhra: 1 (0–1)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 1. červenec 2021 Gstaad, Švýcarsko antuka Polsko Jan Zieliński Švýcarsko Marc-Andrea Hüsler
Švýcarsko Dominic Stricker
1–6, 6–7(7–9)

Tituly na challengerech ATP a okruhu ITF[editovat | editovat zdroj]

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Challengery (0 D; 11 Č)
ITF (1 D; 12 Č)

Dvouhra (1 titul)[editovat | editovat zdroj]

Č. datum turnaj povrch poražený finalista výsledek
1. srpen 2018 Koszalin, Polsko antuka Polsko Maciej Rajski 4–6, 7–5, 6–1

Čtyřhra (23 titulů)[editovat | editovat zdroj]

Č. datum turnaj povrch spoluhráč poražení finalisté výsledek
1. červen 2016 Koszalin, Polsko antuka Polsko Kamil Gajewski Polsko Adam Majchrowicz
Polsko Grzegorz Panfil
6–2, 6–1
2. říjen 2016 Šarm aš-Šajch, Egypt tvrdý Polsko Kamil Gajewski Itálie Antonio Massara
Itálie Andrea Vavassori
7–6(8–6), 6–3
3. září 2017 Koszalin, Polsko antuka Ekvádor Iván Endara Polsko Michal Dembek
Polsko Marcin Gawron
6–3, 2–6, [10–7]
4. listopad 2017 Milovice, Česko tvrdý Česko Marek Gengel Česko Michal Konečný
Česko Filip Duda
6–3, 6–7(4–7), [10–5]
5. listopad 2017 Říčany, Česko tvrdý Polsko Karol Drzewiecki Česko Matěj Vocel
Česko Michael Vrbenský
3–6, 6–3, [10–8]
6. duben 2018 Santa Margherita Di Pula, Itálie antuka USA Sekou Bangoura Rumunsko Vasile Antonescu
Rumunsko Patrick Grigoriu
6–4, 6–4
7. květen 2018 Ustroň, Polsko antuka USA Sekou Bangoura Česko Vít Kopřiva
Česko David Poljak
0–6, 6–1, [10–4]
8. červen 2018 Poznaň, Polsko antuka Polsko Mateusz Kowalczyk Maďarsko Attila Balázs
Itálie Andrea Vavassori
7–5, 6–7(8–10), [10–8]
9. srpen 2018 Sopoty, Polsko antuka Polsko Mateusz Kowalczyk Filipíny Ruben Gonzales
USA Nathaniel Lammons
7–6(8–6), 6–3
10. srpen 2018 Poznaň, Polsko antuka Polsko Tomasz Bednarek Polsko Mateusz Kowalczyk
Polsko Karol Drzewiecki
6–4, 6–3
11. listopad 2018 Milovice, Česko tvrdý Polsko Karol Drzewiecki Česko Dominik Langmajer
Česko Daniel Lustig
5–7, 7–6(9–7), [15–13]
12. listopad 2018 Andria, Itálie tvrdý Polsko Karol Drzewiecki Švýcarsko Marc-Andrea Hüsler
Nizozemsko David Pel
7–6(12–10), 2–6, [11–9]
13. leden 2019 Nussloch, Německo koberec Polsko Karol Drzewiecki Česko Marek Gengel
Ukrajina Danylo Kaleničenko
7–5, 6–3
14. únor 2020 Glasgow, pojené království tvrdý Polsko Jan Zieliński Spojené království Evan Hoyt
Švédsko Simon Freund
6–1, 6–1
15. březen 2020 Sunderland, Spojené království tvrdý Polsko Jan Zieliński Nizozemsko Jesper De Jong
Nizozemsko Bart Stevens
6–4, 6–4
16. říjen 2020 Biella, Itálie antuka Finsko Harri Heliövaara Spojené království Lloyd Glasspool
USA Alex Lawson
7–5, 6–3
17. říjen 2020 Barcelona, Španělsko antuka Rakousko Tristan-Samuel Weissborn Finsko Harri Heliövaara
USA Alex Lawson
6–1, 4–6, [10–8]
18. duben 2021 Split, Chorvatsko antuka Polsko Jan Zieliński Francie Grégoire Barrère
Francie Albano Olivetti
6–2, 7–5
19. červenec 2021 Braunschweig, Německo antuka Polsko Jan Zieliński Chorvatsko Ivan Sabanov
Chorvatsko Matej Sabanov
6–4, 4–6, [10–4]
20. srpen 2021 Meerbusch, Německo antuka Polsko Jan Zieliński Německo Dustin Brown
Nizozemsko Robin Haase
6–3, 6–1
21. duben 2022 Praha, Česko antuka Portugalsko Francisco Cabral Francie Tristan Lamasine
Francie Lucas Pouille
6–2, 7–6(14–12)
22. květen 2022 Poznaň, Polsko antuka USA Hunter Reese Česko Marek Gengel
Česko Adam Pavlásek
1–6, 6–3, [10–6]
23. srpen 2022 Meerbusch, Německo antuka Nizozemsko David Pel Rakousko Neil Oberleitner
Rakousko Philipp Oswald
7–5, 6–1

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Szymon Walków na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f Szymon Walków na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20230817a17. srpna 2023
  2. Szymon Walków na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20230817a17. srpna 2023
  3. Szymon Walków na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20230817a17. srpna 2023
  4. Szymon Walków: Osiągnąłem solidne wyniki. Tenis Magazyn [online]. 2020-11-16 [cit. 2023-08-17]. Dostupné online. (polsky) 
  5. Marc-Andrea Huesler/Dominic Stricker Victorious On Home Soil In Gstaad [online]. ATP Tour, 2021-07-25 [cit. 2021-10-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Polak debiutuje w Wielkim Szlemie. "Bywało, że pożyczaliśmy pieniądze". sport.tvp.pl [online]. Telewizja Polska, 2021-06-01 [cit. 2023-08-17]. Dostupné online. (polsky) 
  7. RIISBERG, Emil. US Open 2021: Hubert Hurkacz i Szymon Walków odpadli w drugiej rundzie debla - tenis. eurosport.tvn24.pl [online]. Eurosport, 2021-09-04 [cit. 2023-08-17]. Dostupné online. (polsky) 
  8. Szymon Walkow | Player Activity [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2023-08-17]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]