Sojuz 28
| Znak | |
 |
|
| Údaje o lodi | |
| Typ | Sojuz (11F615A8, 7K-T) |
| Výrobní číslo | 45 |
| COSPAR | 1978-023A |
| Výrobce | NPO Energija |
| Provozovatel | Středisko řízení letů při CNIIMaš a NPO Energija |
| Hmotnost | 6 570 kg |
| Údaje o letu | |
| Volací znak | Зенит ("Zenit") |
| Členů posádky | 2 |
| Datum startu | 2. března 1978 15:28:10 UTC |
| Kosmodrom | Bajkonur, Kazachstán |
| Vzletová rampa | LC1 |
| Nosná raketa | Sojuz |
| Délka letu | 7 dní, 22 hodin a 16 minut |
| Datum přistání | 10. března 1978 13:44:10 UTC |
| Místo přistání | 135 km severně od Arkalyku, Kazachstán |
| Spojení se stanicí | |
| Spojení se stanicí | 3. března, 18:10 UTC |
| Délka spojení | 6 dní, 16 hodin a 13 minut |
| Odlet ze stanice | 10. března, 10:23 UTC |
| Apogeum | 275,6 km |
| Perigeum | 198,9 km |
| Sklon dráhy | 51,65° |
| Doba oběhu | 88,95 min |
| Navigace | |
| Předcházející | Následující |
|---|---|
| Sojuz 27 | Sojuz 29 |
Sojuz 28 byla sovětská kosmická loď typu Sojuz. Na oběžnou dráhu Země ji 2. března 1978 vynesla raketa Sojuz-U. Na palubě lodi byla dvoučlenná posádka – sovětský kosmonaut a velitel lodi Alexej Gubarev a československý kosmonaut-výzkumník Vladimír Remek. Jednalo se o čtvrtý let ke stanici Saljut 6. Den po startu se Sojuz 28 spojil se stanicí. Během týdenního pobytu návštěvníci pomáhali základní posádce – Juriji Romaněnkovi a Georgiji Grečkovi – v jejich vědeckém programu, provedli řadu televizních reportáží a také experimenty připravené československými odborníky z ČSAV.
Vladimír Remek byl první člověk ve vesmíru z jiného státu než ze Sovětského svazu či USA. Jednalo se o první misi programu Interkosmos.[1] Byl to 63. let kosmické lodě s posádkou z naší planety.
Obsah |
[editovat] Posádka
[editovat] Hlavní
Alexej Gubarev (2), velitel, CPK
Vladimír Remek (1), kosmonaut-výzkumník, ČSLA
(v závorkách je uveden celkový počet letů do vesmíru včetně této mise)
[editovat] Záložní
- Nikolaj Rukavišnikov, velitel, NPO Eněrgija
- Oldřich Pelčák, kosmonaut-výzkumník, ČSLA
[editovat] Výběr posádky
Posádky pro let Sojuzu 28 byly předběžně sestaveny v červnu 1977.[2] První tvořili plukovník Alexej Gubarev, který měl za sebou let Sojuzem 17 a měsíční pobyt na stanici Saljut 4, a Vladimír Remek.[3] Do druhé posádky byl vybrán nováček podplukovník Jurij Isaulov a Oldřich Pelčák. Isaulova záhy nahradil inženýr Nikolaj Rukavišnikov, který absolvoval dva lety (Sojuz 10 a Sojuz 16) celkem v délce 8 dnů.[3]
Posádky Sojuzů byly dvoučlenné, přičemž při misích programu Saljut platilo pravidlo, že velitelé lodi jsou vojáci, kosmonauti oddílu Střediska přípravy kosmonautů (CPK), kdežto palubní inženýři jsou civilisté z oddílu NPO Eněrgija. Po neúspěchu letu Sojuzu 25 v říjnu 1977, s posádkou složenou ze dvou nováčků, padlo rozhodnutí mít v lodi vždy nejméně jednoho kosmonauta se zkušenostmi z předchozího letu. U mezinárodních posádek to musel být sovětský velitel, což při nedostatku zkušených vojenských kosmonautů přineslo nutnost zařadit na velitelskou pozici také kosmonauty – inženýry z Eněrgije. Prolomení pravidla „velitel je voják“ se pochopitelně zástupci CPK, a vojáci obecně, bránili.[4]
V této situaci měla Gubarevova posádka výhodu proti Rukavišnikovi s Pelčákem, prostě proto, že Rukavišnikov nebyl voják. I u závěrečných zkoušek, ve kterých byla dvojice Gubarev–Remek hodnocena jako o něco lepší,[5] se projevila zákulisní rivalita, když obě soupeřící skupiny nařkly protistranu, že napovídala „své“ posádce.[4]
[editovat] Vědecký program letu
Pro československého kosmonauta připravili vědci Československé akademie věd ve spolupráci s dalšími institucemi šest experimentů. Byly to Chorella-1, Tepelná výměna-2, Oxymetr, Supos, Extinkce a Morava-splav.[6]
Experiment Chorella-1 zkoumal růst řas. Před Remkovým letem už byly řasy do vesmíru přivezeny, ale v klidovém stavu, tentokrát byly naočkovány na živné půdy a zkoumán průběh jejich rozmnožování. Kontrolní populace řas rostla na Zemi za stejných podmínek, kromě stavu beztíže. V pokusu Tepelná výměna-2 byla srovnávána naměřená teplota těla s pocity kosmonautů. Cílem experimentu Kyslíkový režim bylo zjištění vlivu stavu beztíže na zásobování tkání (konkrétně kůže předloktí levé ruky) kyslíkem. Měření pomocí oxymetru proběhla před letem, v jeho průběhu i po něm. Experiment Supos spočíval ve zjišťování psychologického stavu kosmonautů před, během a po letu pomocí dotazníku. V exprimentu Extinkce Remek sledoval změny jasnosti hvězd při západu za obzor.[7] Experiment Morava-splav využíval sovětskou pec Splav-1 k roztavení a pomalému (45 hodin)[8] chladnutí vzorků chloridu měďného a olovnatého a chloridu stříbrného a olovnatého.[6]
[editovat] Průběh letu
[editovat] Start
Kosmickou loď Sojuz 28 vynesla na oběžnou dráhu nosná raketa Sojuz-U. Odstartovala odpoledne 2. března 1978 v 15:28:10 UTC[3] z kosmodromu Bajkonur na území Kazachstánu. Na palubě nesla dvoučlennou posádkou. Velitelem lodě byl 47letý Rus, sovětský kosmonaut plukovník Alexej Gubarev. Druhým byl československý kosmonaut-výzkumník kapitán Vladimír Remek.
S orbitální stanicí Saljut 6, na které od 11. prosince 1977 žili Jurij Romaněnko a Georgij Grečko se kosmická loď spojila po svém 18. oběhu Země 3. března v 18:10 UTC (20:18 jejich, moskevského, času). Po třech hodinách kontrol a příprav návštěvníci vstoupili, přesněji vpluli, na stanici. První Vladimír Rmek, za ním Alexej Gubarev.[9]
[editovat] Pobyt na stanici
Hostitelé přivítali návštěvu tradičně, chlebem a solí. Pak následovaly povinnosti, příjemné – předání balíčků, novin a dopisů od rodin a přátel – i nutné – vykládka Sojuzu. Už po dvaceti minutách Remek zahájil experiment Chorella, o který se staral průběžně i v následujících dnech. Poté ještě kosmonauti zakonzervovali Sojuz 28 a ve 3 hodiny nového dne se uložili ke spánku.[10]
Odpočinek trval do 10:30, odpoledne Gubarev s Remkem věnovali lékařskému vyšetření, poté zahájili experiment Morava-splav. V závěru dne se věnovali dlouhodobému sovětsko-polskému experimentu Opros, doplněnému českým Suposem. Šlo o vyplňování dotazníků, v nichž odpovídali na otázky týkající se zdravotního i psychického stavu.[10]
Další den letu, 5. března, přišel na řadu experiment Oxymetr.[10] Při zahájení prací kosmonauti zjistili poruchu napájení přístroje, zdroj sice improvizovaně nahradili sadou monočlánků, měření však už neproběhlo kompletně.[8] Také proběhla mezinárodní tisková konference, vysílaná i Československou televizí.
Dopoledne 6. března Remek s Gubarevem připravili a provedli experiment Extinkce – pozorovali hvězdy. Odpoledne se věnovali sledování zemského povrchu, večer doběhl experiment Morava-splav.[11] Dopoledne i po obědě 7. března kosmonauti ukládali vybavení s výsledky experimentů do Sojuzu. Odpoledne sledovali ledovce a sněžný pokryv na sovětském území. Proběhla i další televizní beseda. A došlo na experiment Tepelná výměna-2.[12]
Další den, 8. březen, byl odpočinkový. Kosmonauti hovořili s rodinami a příbuznými na Zemi, opět promluvili do televize, Romaněnko s Grečkem si četli přivezenou korespondenci. [13] 9. března se Gubarev a Remek připravovali na odlet. Nanosili vše potřebné do svého Sojuzu, výsledky experimentů do přistávacího modulu, odpad do zase orbitálního modulu (který je při návratu odhozen a shoří v atmosféře), orazítkovali přivezenou poštu. [14]
[editovat] Závěr letu
Ráno 10. března se rozloučili se základní posádkou, vrátili se na svou loď Sojuz 28 a po 164 hodinách společného letu se od orbitální stanice odpojili. Pak s pomocí brzdícího motoru zahájili sestup. Loď se rozpojila na tři části, samotná kabina s posádkou se na padáku snesla na Zemi po 190 hodinách trvání expedice asi 310 km západně od Celinogradu v Kazachstánu.[15][1] Pak vrtulníky dopravily kosmonauty do blízkého Arkalyku a odtud se letadlem vrátili do hotelu Kosmonaut na Bajkonuru.
Jako všechny pozdější mise programu Interkosmos trvala tato přibližně 7 dní a 21,5 hodin. Bylo to zřejmě proto, aby nevznikly spekulace, že Sovětský svaz upřednostňuje některou zemi před jinou.
[editovat] Odkazy
[editovat] Reference
- ↑ a b VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha : Mladá fronta, 1982. Kapitola Pilotované kosmické lety, s. 302.
- ↑ IVANOV, Ivan, a kol. Космическая энциклопедия ASTROnote [online]. Moskva : rev. 2011-4-18, [cit. 2011-11-11]. Kapitola Vladimír Remek. Dostupné online. (rusky)
- ↑ a b c IVANOV, Ivan, a kol. Космическая энциклопедия ASTROnote [online]. Moskva : rev. 2008-9-29, [cit. 2011-11-11]. Kapitola Николай Николаевич Рукавишников. Dostupné online. (rusky)
- ↑ a b PŘIBYL, Tomáš. Jak to bylo s výběrem posádek?. Letectví a kosmonautika, březen 2008, čís. 3, s. 13–14. ISSN 0024-1156.
- ↑ PACNER, Karel. Před třiceti lety: jak se dostal první Čechoslovák do vesmíru [online]. Praha : technet.idnes.cz, 2008-2-29, [cit. 2011-11-07]. Dostupné online.
- ↑ a b HOLUB, Aleš. MEK. Malá encyklopedie kosmonautiky [online]. REV. 200-3-2, [cit. 2011-10-09]. Kapitola Sojuz 28. Dostupné online.
- ↑ HOLUB, Aleš. MEK. Malá encyklopedie kosmonautiky [online]. REV. 2003-3-2, [cit. 2011-11-11]. Kapitola Sojuz 28 v L+K č. 5/1978. Dostupné online.
- ↑ a b SOBOTKA, Petr. Jak probíhal let Vladimíra Remka [online]. Praha : Český rozhlas. Leonardo, 2008-2-29, [cit. 2011-11-07]. Dostupné online.
- ↑ АЛЕКСЕЕВ, В. А.; ЕРЕМЕНКО, А. А.; ТКАЧЕВ, А. В.. Космическое содружество. Redakce А. С. Елисеев. 2-е изд., перераб. и доп.. vyd. Москва : Машиностроение, 1987. 208 s. [Dále jen Алексеев]. Dostupné online. Kapitola СССР - ЧССР А. Губарев - В. Ремек "Союз-28". 3 марта. Есть стыковка!. (rusky)
- ↑ a b c Алексеев. [cit. 2011-11-11]. Kapitola 4-5 марта. Рабочие будни.
- ↑ Алексеев. [cit. 2011-11-11]. Kapitola 6 марта. Наблюдения Земли и звезд.
- ↑ Алексеев. [cit. 2011-11-11]. Kapitola 7 марта. В интересах народного хозяйства.
- ↑ Алексеев. [cit. 2011-11-11]. Kapitola 8 марта. День активного отдыха.
- ↑ Алексеев. [cit. 2011-11-11]. Kapitola 9 марта. Подготовка к возвращению.
- ↑ CODR, Milan. Sto hvězdných kapitánů. Praha : Práce, 1982. Kapitola Alexej Alexandrovič Gubarev, s. 90.
[editovat] Literatura
- REMEK, Vladimír; RICHTER, Karel. Pod námi planeta Země. Praha : Naše vojsko, 1979.
[editovat] Externí odkazy
- HOLUB, Aleš; LÁLA, P.. MEK. Malá encyklopedie kosmonautiky [online]. REV. 2003-3-2, [cit. 2011-11-10]. Kapitola Sojuz 28. Dostupné online.
- Salyut 6 EP-2 (Soyuz 28) "Interkosmos 1" Czech/Soviet Mission (1978) 4 Experiments found [online]. European Space Agency, [cit. 2011-11-07]. Popis experimentu Morava-Splav na stránkách ESA. Dostupné online. (anglicky)
|
||||||||||||||||||||||||||||||||
