Sojuz 29

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Sojuz 29
Údaje o lodi
COSPAR 1978-061A
Hmotnost 6 800 kg
Údaje o letu
Volací znak Фотон ("Foton")
Členů posádky 2
Datum startu 15. června 1978 20:16:45 UTC
Kosmodrom Bajkonur, Kazachstán
Vzletová rampa LC1
Nosná raketa Sojuz
Délka letu 79 d 15 h 23 m 49 s
Datum přistání 3. září 1978 11:40:34 UTC
Apogeum 266 km
Perigeum 197,8 km
Sklon dráhy 51,65°
Doba oběhu 88,86 min
Počet oběhů 1 257
Navigace
Předcházející Následující
Sojuz 28 Sojuz 30

Sojuz 29 byla kosmická loď SSSR z roku 1978, která se svou posádkou absolvovala let k sovětské orbitální stanici Saljut 6. Podle katalogu COSPAR dostala později označení 1978-061A. Byl to 64. registrovaný let kosmické lodě s lidmi na palubě ze Země. Jejím volacím znakem byl FOTON.[1]


Posádka[editovat | editovat zdroj]

Dvoučlennou posádku, druhou základní na Saljutu 6 tvořili tito kosmonauti:

Průběh letu[editovat | editovat zdroj]

Start[editovat | editovat zdroj]

Loď odstartovala 15. června 1978 večer z kosmodromu Bajkonur s pomocí rakety Sojuz U. Start se vydařil, systém automatického přibližování fungoval včetně závěrečné operace pevného spojení, ke kterému došlo 16. června 1978.

Práce na stanici[editovat | editovat zdroj]

O další den později, 17. června 1978 oba kosmonauti přestoupili ze své lodě do stanice. V té době kroužila nad Zemí ve výšce 338 – 368 km a s dobou oběhu 91 minut.

Stálý pracovní den byl určen na 6-21 hodinu SEČ. Po čtyřech dnech byla stanice zkontrolována a uvedena do plného provozu. Poté byly zahájeny plánované experimenty s tavicí pecí SPLAV a dalekohledem pro registraci submilimetrového záření.

Návštěvy[editovat | editovat zdroj]

Ve dnech 28. června až 5. července byla u stanice na pracovním pobytu loď Sojuz 30 s mezinárodní posádkou KlimukHermaszewski.

Dne 9. července se ke druhému kontaktnímu uzlu stanice připojila zásobovací loď Progress 2. Po vyložení nákladu a využití její zásoby paliva k dosažení vyšší dráhy se 2. srpna oddělila a zanikla v atmosféře.

Návrat lodě k Zemi[editovat | editovat zdroj]

Dne 27. srpna 1978 se ke stanice připojila loď Sojuz 31 s další mezinárodní posádkou BykovskijJähn. Společně celá čtveřice pracovala, návštěva se odpojila 3. září a vrátila na Zemi v lodi stálé posádky, Sojuzu 29. Přistání kabiny se s pomocí padákového systému podařilo na území Kazachstánu, 140 km na jihovýchod od Džezkazganu. [2][1]

Závěr mise základní posádky[editovat | editovat zdroj]

Kovaljonok s Ivančenkovem zůstali ve službě na palubě stanice i po odletu lodě, se kterou ze Země startovali. Provedli mj. náročnou operaci přemístění prázdné lodě Sojuz 31 ze zadního k přednímu spojovacímu uzlu.

Dne 6. října se ke stanici připojila další nákladní loď Progress 4, prázdná se odpojila 24. října a zanikla v atmosféře.

Dne 19. srpna 1978 posádka překonala světový rekord v délce pobytu ve vesmíru (držel jej Sojuz 26). Pak zintenzivnili fyzická cvičení, dokončili plánovaná měření a s lodí Sojuz 31 dne 2. listopadu 1978 odletěli na Zem.

Tři měsíce po jejich odletu nastoupila svou službu na Saljutu 6 třetí základní posádka na Sojuzu 32.

Konstrukce lodě[editovat | editovat zdroj]

Udaná startovací hmotnost byla 6800 kg vč. 200 kg paliva pro manévrování a brzdění. Loď se obdobně jako ostatní lodě Sojuz skládala ze tří částí, kulovité orbitální sekce, návratové kabiny a sekce přístrojové. Měla namontováno spojovací zařízení a padákový systém.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha : Mladá fronta, 1982. Kapitola Pilotované kosmické lety, s. 304.  
  2. CODR, Milan. Sto hvězdných kapitánů. Praha : Práce, 1982. Kapitola Alexandr Sergejevič Ivančenkov, s. 97.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]