Sojuz T-2

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Sojuz T-2
Údaje o lodi
COSPAR 1980-45A
Hmotnost 6 850 kg
Údaje o letu
Volací znak Юпитер ("Jupiter")
Členů posádky 2
Datum startu 5. června 1980 14:19:30 UTC
Kosmodrom Bajkonur, Kazachstán
Vzletová rampa LC1
Nosná raketa Sojuz
Délka letu 3 d 22 h 19 m 30 s
Datum přistání 9. června 1980 12:39:00 UTC
Apogeum 249,0 km
Perigeum 202,0 km
Sklon dráhy 51,6°
Doba oběhu 88,7 min
Počet oběhů 62
Navigace
Předcházející Následující
Sojuz 36 Sojuz 37

Sojuz T-2 byl nový typ zdokonalené kosmické lodě SSSR z roku 1980, se kterou letěla posádka. Předchozí lety lodí typu Sojuz T byly bezpilotní. Se Sojuzem T-2 přiletěli na sovětskou orbitální stanici Saljut 6. Podle katalogu COSPAR dostal Sojuz označení 1980-45A. Byl to 72. registrovaný let kosmické lodě s lidmi na palubě ze Země. Jejím volacím znakem byl JUPITER.[1]


Posádka[editovat | editovat zdroj]

Dvoučlennou posádku tvořili tito kosmonauti:

Průběh letu[editovat | editovat zdroj]

Start[editovat | editovat zdroj]

Loď odstartovala 5. června 1980 odpoledne z kosmodromu Bajkonur s pomocí rakety Sojuz U. Start se vydařil, loď se dostala na orbitu 191 – 269 km, bez problémů fungoval i zapnutý systém automatického přibližování. Protože se však zdálo posádce přibližování lodi ke stanici pomalé, poslední fázi manévru převzal Aksjonov a úspěšně loď 6. června odpoledne připojil.

Práce na stanici[editovat | editovat zdroj]

Během poměrně krátkého pobytu oba kosmonauti pomáhali čtvrté stálé posádce Leonid PopovValerij Rjumin s řadou prací, experimentů i televizním přenosem. Nicméně, hlavním posláním obou bylo vyzkoušet nový druh lodě.

Odlet domů[editovat | editovat zdroj]

Oba kosmonauti nastoupili 9. června 1980 do své lodě, po několika hodinách se od stanice odpojili a zahájili sestupný manévr. Orbitální část lodě se nad Kamčatkou oddělila od zbytku lodě včetně 130 kg odpadu a zanikla v atmosféře až za 92 dní. Oddělila i kabina s kosmonauty a s pomocí padákového systému i motorů přistála téhož dne, tedy 9.6.1970 asi 200 km od Džezkazganu na území Kazachstánu.[2][1]

Stanice Saljut 6 zůstala na oběžné dráze Země i se svou stálou posádkou.

Konstrukce Sojuzu[editovat | editovat zdroj]

Oproti předchozímu typu Sojuzu byl nový sice vnějšími rozměry i tvarem stejné, ale vnitřek byl změněn.[3] Díky vývoji mikroelekroniky byly instalovány nové typy počítačů i obrazovek, zmodernizovány byl i jejich programy (orientace, stabilizace, manévrovací schopnosti). Byl dodán nový typ lehčích nádrží na pohonné hmoty. Snížení váhy pak umožnilo namontovat třetí křeslo kosmonauta. Byly instalovány také sluneční baterie. Hmotnost lodě byla 6850 kg. Délka lodě byla 698 cm, průměr 272 cm. Sestavena byla ze tří částí: SA - návratový modul, BO – obytná sekce a PAO – přístrojová sekce.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha : Mladá fronta, 1982. Kapitola Pilotované kosmické lety, s. 313.  
  2. CODR, Milan. Sto hvězdných kapitánů. Praha : Práce, 1982. Kapitola Vladimír Viktorovič Aksjonov, s. 35.  
  3. CODR, Milan. O kosmických dnech a nocích. Praha : Práce, 1987. Kapitola Nový typ dopravní lodi, s. 131.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]