Sojuz 8

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Sojuz 8
Znak
Soyuz-8-patch.png
Údaje o lodi
COSPAR 1969-087A
Hmotnost 6646 kg
Údaje o letu
Volací znak Гранит (Granit)
Členů posádky 2
Datum startu 13. října 1969 10:19:09 UTC
Kosmodrom Bajkonur, Kazachstán
Nosná raketa Sojuz-FG
Délka letu 4 d 22 h 50 m 49 s
Datum přistání 18. října 1969 09:09:58 UTC
Navigace
Předcházející Následující
Sojuz 7 Sojuz 9

Sojuz 8 byla kosmická loď SSSR z roku 1969, která se svou posádkou a dvěma dalšími Sojuzy kroužila na oběžné dráze Země. Podle katalogu COSPAR dostala označení 1969-087A. Její volacím znakem byl GRANIT.

Posádka[editovat | editovat zdroj]

Dvoučlennou posádku tvořili tito kosmonauti:

Průběh letu[editovat | editovat zdroj]

Loď odstartovala z kosmodromu Bajkonur 13. října 1969 s pomocí stejnojmenné rakety Sojuz. Dostala se na oběžnou dráhu ve výšce 205-223 km s dobou oběhu 88 minut. Den před ní vzlétla na orbitu Země loď Sojuz 7 a dva dny předtím 11. října 1969 loď Sojuz 6, takže řadu hodin byly na oběžné dráze Země najednou tři sovětské kosmické lodě se sedmi sovětskými kosmonauty (tzv.skupinový let) a společně také komunikovaly. Šatalov byl vedoucím celé sedmičky kosmonautů na orbitální dráze. V programu bylo spojení s lodí Sojuz 7, tato operace se však za pasivního přihlížení třetí lodi Sojuz 6 nezdařila. Lodě se přiblížily na vzdálenost 500 metrů. Během letu bylo provedeno televizní vysílání z paluby lodi.

Poté, co druhé dvě lodě přistály na Zemi, navázala posádka Sojuzu 8 tehdy experimentální radiové spojení se sovětskou výzkumnou lodí plující v Atlantiku prostřednictvím spojovací družice Molnija.

Přistávací kabina Sojuzu i s posádkou přistála po necelých pěti dnech letu (118 hodin) a absolvování 80 obletů Země s pomocí padáků a brzdícím motorem 18. října 1969 145 km SZ od Karagandy[1].[2]

Konstrukce lodě[editovat | editovat zdroj]

Udaná startovací hmotnost byla 6646 kg. Loď se obdobně jako ostatní lodě Sojuz skládala ze tří částí, kulovité orbitální sekce, návratové kabiny a sekce přístrojové. Navíc měla aktivní spojovací zařízení.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. CODR, Milan. Sto hvězdných kapitánů. Praha : Práce, 1982. Kapitola Alexej Stanislavovič Jelisejev, s. 106.  
  2. VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha : Mladá fronta, 1982. Kapitola Pilotované kosmické lety, s. 289.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]