Sojuz 40

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Sojuz 40
Znak
Soyuz40 patch2.png
Údaje o lodi
COSPAR 1981-42A
Hmotnost 6 800 kg
Údaje o letu
Volací znak Днепр ("Dněpr")
Členů posádky 2
Datum startu 14. května 1981 17:16:38 UTC
Kosmodrom Bajkonur, Kazachstán
Vzletová rampa LC1
Nosná raketa Sojuz
Délka letu 7 d 20 h 41 m 52 s
Datum přistání 22. května 1981 13:58:30 UTC
Apogeum 287,0 km
Perigeum 198,1 km
Sklon dráhy 51,64°
Doba oběhu 89,06 min
Počet oběhů 124
Fotografie posádky
Leonid Popov a Dumitru Prunariu
Leonid Popov a Dumitru Prunariu
Navigace
Předcházející Následující
Sojuz 39 Sojuz T-5

Sojuz 40 byla kosmická loď SSSR z roku 1981, která dopravila na sovětskou orbitální stanici Saljut 6 mezinárodní rusko/rumunskou posádku. Podle katalogu COSPAR dostala označení 1981-42A. Byl to 79. registrovaný let kosmické lodě s lidmi na palubě ze Země. Jejím volacím znakem byl DNĚPR.[1]


Posádka[editovat | editovat zdroj]

Dvoučlennou posádku, devátou mezinárodní v rámci programu Interkosmos tvořili tito kosmonauti:

Průběh letu[editovat | editovat zdroj]

Start[editovat | editovat zdroj]

Loď odstartovala 14. května 1981 odpoledne z kosmodromu Bajkonur s pomocí rakety Sojuz U. Start se vydařil, loď se dostala na orbitu 191 – 269 km, bez problémů fungoval i zapnutý systém automatického přibližování. K pevnému připojení na zadní spojovací uzel stanice došlo navečer 15. května 1981 a v 23.hodin SEČ oba kosmonauti přešli do Saljutu 6. Zde se setkali se pátou základní posádkou stanice, kosmonauty Vladimírem Kovaljonokem a Viktorem Savinychem, kteří sem přiletěli dva měsíce před nimi v Sojuzu T-4.

V době jejich příletu měla za sebou stanice 3,5 roků existence na oběžné dráze Země. U jejího předního uzlu byla připojena loď Sojuz T-4.

Práce na stanici[editovat | editovat zdroj]

Mezinárodní návštěva na stanici strávila sedm pracovních dní a během nich provedla celá čtveřice 23 sovětsko-rumunských experimentů různého charakteru. Názvy některých z nich: Neptun, Kapilar, Astro, Reo

Odlet domů[editovat | editovat zdroj]

Oba kosmonauti nastoupili 22. května 1981 do své lodě, po několika hodinách se od stanice odpojili a zahájili sestupný manévr. Oddělená kabina s pomocí padákového systému přistála téhož dne asi 225 km od Džeskazganu na území Kazachstánu. [2][1]

Stanice Saljut 6 zůstala na oběžné dráze Země i se svou stálou posádkou.

Konstrukce Sojuzu[editovat | editovat zdroj]

Udaná startovací hmotnost byla 6800 kg vč.200 kg paliva pro manévrování a brzdění. Loď se obdobně jako ostatní lodě Sojuz skládala ze tří částí, kulovité orbitální sekce, návratové kabiny a sekce přístrojové. Měla namontováno spojovací zařízení a padákový systém..

Sojuz 40 byl poslední kosmickou lodí SSSR tohoto typu. Další Sojuzy nesly označení Sojuz T, TM či TMA

Zajímavost[editovat | editovat zdroj]

Modul Sojuzu 40 se dodnes dochoval a je vystaven v Rumunském Národním vojenském muzeu v Bukurešti.[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha : Mladá fronta, 1982. Kapitola Pilotované kosmické lety, s. 318.  
  2. CODR, Milan. Sto hvězdných kapitánů. Praha : Práce, 1982. Kapitola Leonid Ivanovič Popov.  
  3. Expoziţia Aviaţie şi echipament aeronautic [online]. Muzeul Militar National „Regele Ferdinand I“, [cit. 2008-09-27]. (rumunsky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]