Georgij Grečko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Georgij Michajlovič Grečko
Georgij Grečko
Kosmonaut RKK Eněrgija
St. příslušnost SSSR/Rusko
Datum narození 25. května 1931 (82 let)
Leningrad, SSSR
Předchozí
zaměstnání
Inženýr
Čas ve vesmíru 134 dní, 20 hodin a 32 minut
Kosmonaut od 1966
Mise Sojuz 17, Sojuz 26, Sojuz 27, Sojuz T-14

Georgij Michajlovič Grečko, rusky Георгий Михайлович Гречко, (* 25. května 1931 Leningrad[1]), je bývalý sovětský kosmonaut ruské národnosti. Do kosmu na orbitální stanice Saljut se dostal třikrát na lodích Sojuz jako palubní inženýr.

Život[editovat | editovat zdroj]

Mládí a výcvik[editovat | editovat zdroj]

V době války jej rodiče poslali k babičce do Černigova. Postupně absolvoval nejrůznější školy přes střední až k fakultě mechaniky a začal pracovat v konstrukční kanceláři Sergeje Pavloviče Koroljova.[2] Ten jej doporučil k výcviku kosmonautů a v roce 1966 se tak stalo. Hned na počátku výcviku se však zranil a tak se dál věnoval hlavně studiu. Obhájil diplomovou práci s tématem cesty k Měsíci a po uzdravení a lékařských testech do výcviku vrátil. Byl určen náhradníkem k letu Sojuzu 9 v roce 1970. V roce 1975 již do vesmíru letěl.

Lety do vesmíru[editovat | editovat zdroj]

První let v kosmické lodi Sojuz 17 absolvoval v roce 1973 s kosmonautem Alexejem Gubarevem. Startovali z kosmodromu Bajkonur a jejich cílem byla orbitální stanice Saljut 4. Na oběžné dráze strávili měsíc a pak přistáli s kabinou na padácích v Kazachstánu.

O dva roky později letěl v Sojuzu 26 s Jurijem Romaněnkem k orbitální stanici Saljut 6. Zde jako člen dlouhodobé základní posádky přivítal dvě další lodě, Sojuz 27 a Sojuz 28, kde byl i československý kosmonaut Vladimír Remek. Během služby se k nim připojila i první nákladní loď typu Progres. Grečko se vrátil dolů v lodi Sojuz 27 po třech měsících strávených mimo Zemi, což byl tehdy světový rekord.[3].

Třetí let absolvoval až o osm let později. Letěl na osm dní se Sojuzem T-14 na orbitální stanici Saljut 7. V té době mu bylo 54 let.

Po letech[editovat | editovat zdroj]

V rámci výcviku se zúčastnil několika expedic do Pamíru a na Sibiř, protože zde získané znalosti byly využity při snímkování zadaných oblastí z vesmíru a dalším výzkumným úkolům. V roce 1978 byl pozván i do Československa, kde mj. obdržel 27. dubna Zlatou hvězdu hrdiny ČSSR. Byl v náhradní posádce sovětsko-indického letu Sojuz T-11. V roce 1984 obhájil disertaci o optických výzkumech zemské atmosféry a získal titul doktora fyzikálně matematických věd. Je ženatý a má dvě děti.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha : Mladá fronta, 1982. Kapitola Kosmonauti-specialisté SSSR, s. 355.  
  2. CODR, Milan. O kosmických dnech a nocích. Praha : Práce, 1987. Kapitola Saljut 4, s. 25.  
  3. CODR, Milan. Sto hvězdných kapitánů. Praha : Práce, 1982. Kapitola Georgij Michajovič Grečko, s. 84-85.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]