Slovinčtina
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Slovinčtina (Słowińskô mòwa) | |||
|---|---|---|---|
| Rozšíření: | Pomořansko | ||
|
Počet mluvčích: |
vymřelý jazyk |
||
|
Klasifikace: |
|||
| Písmo: | Latinka | ||
| Postavení | |||
| Regulátor: | |||
| Úřední jazyk: | |||
| Kódy | |||
| ISO 639-1: | |||
| --- |
|
||
| SIL: | není | ||
| Wikipedie | |||
| není | |||
Tento článek pojednává o vymřelém západoslovanském jazyku. Možná hledáte: slovinštinu, existující jihoslovanský jazyk.
Slovinčtina neboli pomořská slovinština je mrtvý jazyk z větve západoslovanských jazyků. Používali ji Pomořanští Slovinci. Považuje se velmi často za nářečí kašubštiny, pomořanštiny nebo polštiny. Vymřela s přesuny obyvatelstva po skončení 2. světové války.
Pomořanští Slovinci v polovině 19. století žili v několika vesnicích u Gardna a Lebska. Studiu slovinčtiny se významně věnoval ruský vědec A. Hilferding, který do této oblasti v roce 1856 podnikl expedici a roku 1862 o Pomořanských Slovincích napsal knihu. Podle jeho údajů byla tehdy severoslovinská území přímo spojená s kašubskými územími. Jazyk je též označován jako severní slovinština.[1]
