Skotský klášter ve Vídni

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skotský klášter (Benediktinské opatství Milostivé Panny Marie u Skotů) ve Vídni

Schottenstift (Benediktinerabtei Unserer Lieben Frau zu den Schotten)
Skotský klášter ve Vídni
Skotský klášter ve Vídni
Lokalita
StátRakouskoRakousko Rakousko
KrajHlavní město Vídeň
MístoVnitřní Město
Souřadnice48°12′45″ s. š., 16°21′54″ v. d.
Map
Základní informace
ŘádIrští benediktini
Založení1155
Mateřský klášterskotský kláštera svatého Jakuba v Řezně
Znak
Odkazy
Kód památky120228
Webwww.schotten.wien
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Skotský klášter ve Vídni (přesněji: Benediktinské opatství Milostivé Panny Marie u Skotů, německy Benediktinerabtei Unserer Lieben Frau zu den Schotten, krátce též Schottenstift, či Schottenkloster) je benediktinský klášter v prvním vídeňském okrese Vnitřní město, v ulici Freyung 6. Klášter založil roku 1155 vévoda Jindřich II. Babenberský, když povolal irské benediktiny do Vídně. Řeholníci však nepřišli přímo z Irska, nýbrž z skotského kláštera svatého Jakuba v Řezně.

Historie

Související informace naleznete také v článku Skotské kláštery.
Podoba Skotského kláštera v roce 1672. Mědiryt z roku 1672 od Georga Matthäa Vischera (1628–1696)
Skotský klášter ve Vídni dnes

Irové již v raném středověku začali s čilou misijní činností na evropské pevnině, tzv. iroskotská misie. Irsko se tehdy latinsky nazývalo Scotia Maior podle kmene Skotů, a proto se irští mniši nazývali „skotskými“ nebo „iroskotskými“ a jejich kláštery „skotské“.

Založení kláštera

Pomník Jindřicha II. (Jasomirgotta), zakladatele vídeňského kláštera, u jižní zdi kostela. Socha z roku 1893 je dílem sochaře Josefa Breitnera (1864-1930).

V roce 1156 se markrabě Jindřich II. Jasomirgott stal vévodou. Své dosavadní sídlo v Klosterneuburgu přestěhoval do Vídně a tam potřeboval mít klášter. Ve středověku kláštery nesloužily jen jako místa pro modlitby, ale byly především nositeli vzdělanosti. Založení kláštera přineslo vladaři i schopné úředníky (například škola vychovávala písaře). V klášteře byla knihovna, nemocnice, a kromě řemeslníků, se zde vzdělávali duchovní pro bohoslužby v novém sídle. (Mniši, resp. jejich odchovanci, byli později také rektory, děkany a profesory na Vídeňské univerzitě, založené v roce 1365.)

Vévoda novému klášteru udělil rozsáhlá privilegia. V zakládací listině výslovně ujistil, že bude povolávat pouze Skoty, „Solos elegimus Scottos“. V roce 1160 byla zahájena stavba první klášterní budovy a roku 1200 byl klášter vysvěcen. Byl postaven v románském slohu. Mniši klášter postavili před městskými hradbami tehdejší Vídně. Zřídili také útočiště pro poutníky a křižáky, kteří na cestě do Jeruzaléma často přes Vídeň procházeli. Jindřich Jasomirgott zemřel v roce 1177 a byl tu pochován. Požár roku 1276 zničil klášter a mnoho dalších budov ve městě.

Benediktini

Na základě reforem z Melku vévoda Albrecht V. Habsburský (1397–1439) odebral klášter iroskotským mnichům a usídlil zde benediktiny. Označení „skotský“ však zůstalo.

Po zásahu blesku v roce 1638 se zhroutila kostelní věž, což byl důvod k přestavbě kostela. Tu dostal na starost Andrea Allio starší († po 1652), jeho příbuzný Andrea Allio mladší a Silvester Carlone. Kamenické práce provedl sochař císařské komory a dvorní kameník Peter Concorz (1605–1658), sochař povolaný z bavorského Freyungu. Opat Michael II. Schnabel koupil kámen na výrobu kříže z císařského kamenolomu. V roce 1651 dvorní kamenický mistr Bartolomäus Khöll zhotovil hlavní portál průčelí věže. Do výklenku sochař Adam Tobias Kracker z Vídně umístil sochu Marie s děťátkem.

Zároveň se redukovala délka kostela, takže věž není dnes spojena s kostelní lodí. Také nový obraz nad hlavním oltářem vznikl v barokní době a dnes je umístěn v prelátském sále. Po tureckém obléhání Vídně byl kostel znovu restaurován. Protože západní barokní věž vyčnívala v  průčelí, plánovala se její úprava, ale k realizaci nedošlo.

Kolem roku 1700 byl klášterním varhaníkem velký barokní hudebník a skladatel Johann Joseph Fux (asi 1659/60–1741).

V letech 1773 a 1774 v areálu zrušeného hřbitova postavil Andreas Zach nový dům převora se školou. Protože stavba svým tvarem připomínala prádelník, brzy dostal přezdívku „Šuplíkový dům“. Hned vedle byl "Hotel římského císaře", kde poprvé Franz Schubert (1797–1828) přednesl svou píseň.[zdroj?]

Skotské gymnázium

Císařským dekretem tu bylo v roce 1807 založeno Skotské gymnázium, v současné době jedno z mála humanistických gymnázií v Rakousku. V letech 1826 až 1832 přestavěl Josef Kornhäusel (1782–1860) rozsáhlý komplex budov kolem kláštera a částečně nově vystavěl zejména Freyungskou část. Kameničtí mistři z císařského kamenolomu dostali velké objednávky, mezi jinými schodišťové stupně do konventního paláce a dvě velká obložená schodiště s podestami, která zářila prosvítajícími barvami vyleštěného kamene.

V osmdesátých letech 19. století byl kostel restaurován a částečně přestavěn. Novou nástropní malbu provedl Julius Schmid (1854–1935) a nový oltář navrhl rakouský architekt Heinrich von Ferstel (1828–1893) a mozaiku provedl Rakušan Michael Rieser (1828–1905).

Ve dvoře je umístěna socha Černé Matky Boží, kterou v roce 1825 navrhl rakouský architekt Peter von Nobile (1774–1854). Kašna se sochou Jindřicha Jasomirgotta, zakladatele kláštera, stojí v prvním nádvoří a vytvořil ji Sebastian Wagner. Ve druhém nádvoří byla v roce 1874 postavena kašna Delfínů.

Muzeum v klášteře

Výřez z obrazu Mistra skotského oltáře s názvem Útěk svaté rodiny do Egypta

Muzeum ve Skotském klášteře bylo instalováno v letech 1994–1996 a naposledy 2004/5 obnoveno. Mezi jiným je zde oltář z doby kolem roku 1470, dílo tak zvaného "Vídeňského skotského mistra". Tento oltář není jen významným uměleckým dílem pozdní rakouské gotiky, ale díky detailnímu zobrazení krajiny kolem Vídně a Kremže je i důležitým historickým pramenem.

Opati kláštera

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Schottenstift na německé Wikipedii.

  1. ↑ „Carinthian Benedictines Elect Abbot Dr. Heinrich Ferenczy OSB“, osb.org, September 2008

Literatura

  • Heinrich Ferenczy (Text), Christoph Merth (Fotos): Das Schottenstift und seine Kunstwerke. Orac, Wien 1980, ISBN 3-85368-859-4.
  • Helmuth Furch: Peter Concorz, Bildhauer auf der Freyung, In: Mitteilungen des Museums- und Kulturvereines Kaisersteinbruch. Nr. 26, Mai 1993, S. 7–22.
  • Franz Goldhann (Hrsg.): Gülten-Buch des Schottenklosters in Wien v. J. 1314–1327. In: Quellen und Forschungen zur vaterländischen Geschichte, Literatur und Kunst. Braumüller, Wien 1849, S. 163–208 (Digitalisat als PDF[nedostupný zdroj]).
  • Ernest Hauswirth: Abriß einer Geschichte der Benedictiner-Abtei U. L. F. zu den Schotten. Wien 1858.
  • Albert Hübl: Baugeschichte des Stiftes Schotten in Wien. In: Berichte und Mittheilungen des Alterthums-Vereines zu Wien. Bd. 46/47, 1914, S. 35–88.
  • Albert Hübl: Geschichte des Unterrichtes im Stifte Schotten in Wien. Carl Fromme, Wien 1907.
  • Robert Kramreiter: Die Schottengruft in Wien. Grabstätte Heinrich Jasomirgotts und des Grafen Rüdiger von Starhemberg. Wien 1962.
  • Cölestin Roman Rapf: Das Schottenstift. (= Wiener Geschichtsbücher; Bd. 13). Zsolnay, Wien und Hamburg 1974, ISBN 3-552-02607-X.
  • Cölestin Roman Rapf, Heinrich Ferenczy: Wien, Schotten. In: Ulrich Faust, Waltraud Krassnig (Bearb.): Germania Benedictina III/3: Die Benediktinischen Mönchs- und Nonnenklöster in Österreich und Südtirol. Eos, St. Ottilien 2002, ISBN 3-8306-7091-5, S. 779–817.
  • Cornelia Reiter: Museum im Schottenstift. Kunstsammlungen der Benediktinerabtei zu den Schotten in Wien. Wien 1994, ISBN 3-85098-220-3.
  • Ales Zelenka, Walter Sauer: Die Wappen der Wiener Schottenäbte. Wien 1971.

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Skotský_klášter_ve_Vídni&oldid=16415783“