Renault Clio

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Renault Clio
Renault Clio

Renault Clio (verze 1990–1994)

Výrobce Renault
Roky produkce 1990 - dodnes
Místa výroby Francie
Předchůdce Renault 5
Příbuzné vozy Renault Thalia
Konkurence Citroën Saxo
Volkswagen Polo
Karoserie tří nebo pětidveřový hatchback
od 2007 i pětidveřové kombi
4. generace pouze pětidveřový hatchback
Třída malé automobily
Převodovky
Převodovka 5° manuální
4° automatická

Renault Clio je malý automobil, který od roku 1990 vyrábí francouzská automobilka Renault. Nahradil Renault 5. Vyrábí se již jeho čtvrtá generace. V Japonsku se prodává pod názvem Renault Lutecia. Původně byl na výběr tří- a pětidveřový hatchback. Od druhé generace je ve výrobě odvozený tříprostorový sedan s názvem Thalia. Ve třetí generaci přibylo praktické kombi Clio Grandtour. Od čtvrté verze je k dispozici jediná verze - pětidveřový hatchback

První generace[editovat | editovat zdroj]

První generace ve verzi z let 1994–1996
Verze 1996–1998

Poprvé se Clio představilo na autosalonu v Paříži v červnu 1990. O rok později získalo titul Auto roku. Vyrábělo se do roku 1998. Kromě Francouzského Štrasburku se montovalo i v čínském Pekingu, indickém Dilí a turecké Burse. Už po roce prošlo prvním drobným faceliftem a o dva roky později druhým. Největší změnou byla nová přední maska a nárazníky. Největší proměnou prošlo v roce 1995. Největší změnou byly nově světlomety. Také byl představen sportovní model RT s výkonem 81 kW.

Motory[editovat | editovat zdroj]

  • 1.1 L
  • 1.2 L
  • 1.2 L
  • 1.2 L
  • 1.4 L
  • 1.7 L
  • 1.8 L
  • 1.9 L F-Type diesel I4
  • 2.0 L

Clio Williams[editovat | editovat zdroj]

Renault Clio Williams

Původní dvouapůltisícová výrobní homologační série byla vyrobena v roce 1993. Obrovská poptávka nakonec přiměla automobilku vyrobit více vozů. Jednalo se v podstatě o nástupce Renaultu 5 Turbo. Technický základ přebral vůz od výkonnějšího modelu Clio 16V. Výrobu zajišťovala společnost Renault Sport. Závodní Clio 16V Maxi tehdy soutěžilo ve skupině do 2000 cm³ s objemem 1,8 litru. Automobilka tedy došla k závěru, že objem motoru zvýší na rovné dva litry a tím zlepší konkurenceschopnost svých vozů. Dvoulitrový motor dosahoval výkonu 110kW. Jméno získal vůz po spolupráci se stájí formule 1 Williams. Williams se však na jeho vývoji nepodílel. Výrobní číslo 0001 obdržel majitel stáje Frank Williams. Tento vůz dodnes stojí v sídle týmu.

První série byla představena na ženevském autosalonu v roce 1993. Na přístrojové desce byly štítky s údajem, o kolikáté vozidlo ze série se jedná. U druhé a třetí doplňující série z let 94 a 95 již tyto štítky nebyly. Všechny vozy byly lakovány modrou barvou Sports Blue 449. Pod výlisem na kapotě se ukrývalo výkonnější sací potrubí a lemy blatníků byly roztažené. Modrý odstín byl použit i jako podklad u přístrojů v interiéru. Kola byla patnáctipalcová Speedline lakovaná zlatou barvou. Oproti sériovému Cliu je model posazen o 35 mm níže. Vůz měl kotoučové brzdy na všech kolech. Druhá série byla navíc vybavena elektricky ovládanými zpětnými zrcátky a byl u ní snížen hluk. Ve výbavě třetí generace se objevilo ABS, střešní okno a za příplatek klimatizace a kožené sedačky. Třetí série byla lakována odstínem Monaco Blue.

Druhá generace[editovat | editovat zdroj]

Renault Clio II.generace
Clio II z let 2001 - 2006
Renault Clio Sport V6

Vyrábí se od roku 1997 až dodnes. Z předchozích lokací výroby zůstala Francie a Turecko. Nově se Clio vyrábělo v argentinském Buenos Aires a slovinském Novem mestu. V roce 2001 prošlo Clio faceliftem. Design byl přiblížen tehdejšímu novému stylu automobilky Renault. Po začátku výroby třetí generace v roce 2005 se druhá prodávala souběžně jako Clio Storia. V roce 2006 prošel model další modernizací společně se sesterským sedanem Thalia. Změny znamenaly hlavně přední a zadní nárazník (přesunutí SPZ ze zadních dveří na nárazník). Další a zatím poslední změnou designu prošel tento model v polovině roku 2009, kdy se kompletně změnila přední maska, přední nárazník a zpětná zrcátka jsou z nyní identická s těmi, co se montují na model Thalia II.

Motory[editovat | editovat zdroj]

  • 1.2 8V a 16V 43 kW a 55 kW
  • 1.4 8V a 16V 55 kW a 74 kW
  • 1.5 dCi
  • 1.6 8V nebo 16V 66 kW nebo 79 kW (verze RSi)
  • 1.9 d 47 kW
  • 1.9 dT
  • 1.9 dTi
  • 2.0 16V 124 kW (verze Sport)
  • 3.0 V6 166 kW (verze Clio Sport V6)

Rozměry[editovat | editovat zdroj]

  • Délka - 3811 mm
  • Šířka - 1639 mm
  • Výška - 1417 mm
  • Váha - 990 kg

Thalia[editovat | editovat zdroj]

Thalia I z let 2002 - 2006

Renault Thalia je sedan odvozený od druhé generace Clia, který se vyrábí od roku 1999. V Turecku, Rumunsku, Polsku a Bulharsku se prodává pod názvem Clio Symbol, v Jižní Americe pod názvem Clio Sedan a v Asii a Oceánii pod názvem Clio Classic. Vůz se vyráběl také v Mexiku a prodával na některých trzích i pod názvem Nissan Platina. V roce 2002 prošel modernizací, která se dotkla především přední části, která se sjednotila s Cliem II po faceliftu. Další úpravou designu prošla spolu s Cliem II, které v tuto dobu má již přídomek Storia (kvůli odlišení názvu od třetí generace Clia), v roce 2006, Clio změnilo pouze vnější design, ale Thalia navíc dostala modernější palubní desku, kterou ale mělo Clio II už od roku 2002. Oba vozy dostaly nový přední a zadní nárazník, Thalia změnila i otevírání zavazadelníku. Od roku 2006 se také dodává na brazilský trh v úpravě, která dovoluje spalovat etanol. Kvůli designu se tento model nestal oblíbeným (motoristům vadil doslova z hlediska designu násilně naroubovaný zavazadlový prostor na Clio II), ale nízká cena a právě ten zavazadelník o objemu 510 litrů z něj udělaly prodejní trhák. Od roku 2008 je na trhu již druhá generace modelu Thalia, která se více podobá třetí generaci Clia, ale stále používá technického základu z Clia II, takže se v praxi od generace první liší pouze líbivější karoserií, vrchní částí palubní desky a nepatrně menším zavazadelníkem o objemu 506 litrů.

Motory[editovat | editovat zdroj]

  • 1.0 8v 42 kW / 58 k (pouze pro Brazílii do roku 2005)
  • 1.0 16v 56 kW / 76 k (pouze pro Brazílii od roku 2005)
  • 1.2 16v 55 kW / 75 k
  • 1.4 MPI 55 kW / 75 k
  • 1.4 16v 74 kW / 100 k
  • 1.6 16v 77 kW / 105 k (do ČR se tato verze nedodávala)
  • 1.5 dCi 48 kW / 65 k

Třetí generace[editovat | editovat zdroj]

Renault Clio III. generace

Vyrábí se od roku 2005 ve Francii, Indii a Turecku. Poprvé se v Cliu objevil systém startování pomocí čipové karty. Od roku 2007 začala výroba verze kombi s názvem Grandtour.

Rozměry[editovat | editovat zdroj]

  • Rozvor - 2451 mm
  • Délka - 3986 mm
  • Šířka - 1707 mm
  • Výška - 1497 mm
  • Váha - 1150 kg

Čtvrtá generace[editovat | editovat zdroj]

Renault Clio IV. generace

Clio IV generace bylo uvedeno na přelomu září a října na Pařížské Motor Show a prodeje začaly o měsíc později. Tato generace je dostupná pouze jako pětidveřový hatchback. Model je vyráběný v továrnách ve Flins (Francie) a v Bursa (Turecko). Oproti minulé generaci byl u vozu značně zvětšen rozvor a blíží se tak kategorii kompaktních vozů. Kromě rozvoru narostl vůz taky do délky a šířky. Líbivějšímu designu musela ustoupit praktičnost, která právě doprovázela všechna předchozí Clia, a přitom právě díky ní byla všechna natolik oblíbená. Na zadní sedačky se již urostlý dospělý neposadí, místa je zde dost pouze pro dětskou posádku. Nabízí se ve třech stupních výbav: Authentique počínaje, následuje Expression a výbavou Dynamique konče.

Rozměry[editovat | editovat zdroj]

  • Rozvor - 2589 mm
  • Celková délka - 4062 mm
  • šířka - 1732 mm
  • Výška - 1448 mm
  • Váha - (od) 1055 kg

Motory[editovat | editovat zdroj]

  • Energy 0,9 Tce 66 kW / 90 k
  • 1,2 16V 55 kW / 75 k
  • 1,5 dCi 55 kW / 75 k
  • Energy 1,5 dCi 66 kW / 90 k

Závodní verze[editovat | editovat zdroj]

Clio Williams na rallye

Clio Maxi[editovat | editovat zdroj]

Renault Clio Maxi byla závodní verze první generace určená pro rallye, která byla upravena dle předpisů pro kategorii Kit Car. Jednalo se o první vůz v této kategorii a automobilka spolupracovala při určování pravidel. Clio Maxi poháněl motor o objemu 1998 cm3, který dosahoval výkonu 270 koní a točivého momentu 247 Nm. Celková váha vozu byla 960 kg. Vývoj automobilu začal již v roce 1994. Technicky automobil vycházel ze závodních verzí Clio 16S a Clio Williams, které soutěžily ve skupině A. První start se odehrál na Rallye Monte Carlo 1995. Vůz byl rozšířen kvůli lepší stabilitě. Vstřikování paliva bylo od firmy Magneti Marelli a sedmistupňová převodovka od firmy Hewland. Ale zvýšení výkonu znamenalo horší ovladatelnost vozu. Na to doplatil Philippe Bugalski na rallye Grasse-Alpin, kde těžce havaroval a jeho spolujezdec Thierry Renaud zemřel. Po ní byly vyměněny tlumiče. Dalšími jezdci v týmu byly kromě Bugalského ještě Bernard Munster a Jean Ragnotti. Clio Maxi několikrát zvítězilo na soutěžích i v šampionátech.

Clio S1600[editovat | editovat zdroj]

Clio S1600

Tým Renault Sport se jako poslední z trojice francouzských výrobců pustil do projektu S1600. Poprvé bylo nasazeno do sezony mistrovství světa v rallye 2002. Testy vozu ale probíhaly již o rok dříve, kdy se testovacím jezdcem stal Serge Jordan. Původně byl vůz testován s motorem 2,0 litru z verze pro skupinu N. V sezonách juniorského mistrovství světa v rallye 2003 a 2004 s ním vybojovali titul jezdci Brice Tirabassi a Nicolas Bernardi. Ve stejném roce získal s tímto vozem titul Mistra Evropy Simon Jean-Joseph a o rok později Renato Travaglia.

K pohonu sloužil motor o objemu 1598 cm³ s restriktorem 60 mm, který dosahoval výkonu 220 koní a točivého momentu 200Nm. Hmotnost vozu byla 1000 kg. Šestistupňová sekvenční převodovka byla od firmy Sadev.[1]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

  1. RENAULT CLIO S1600 [online]. kitcarsweb, [cit. 2010-04-27]. Dostupné online.