Portál:Psi
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
 |
Pes domácí (Canis lupus f. familiaris) je domestikovaný poddruh vlka obecného, nejstarší domestikované zvíře vůbec. Předpokládá se, že byl domestikován před minimálně 15 000 lety. Nejstarší archeologické nálezy pocházejí z Turecka a ze Skotska. Psi jsou vyobrazeni na egyptských i mezopotámských kresbách, kresby ukazují i krátkonohá plemena nebo psy s převislýma ušima. Mezinárodní kynologická federace v současnosti uznává přes 500 plemen psů různé velikosti, proporcí, kvality srsti i povahy. V některých kulturách je pes považován za nečisté zvíře, v jiných zemích slouží psí maso jako potrava člověka.
Celý článek
|
|
|
|
|
|
|
|
Pomozte
|
Pomoci můžete hned několika způsoby:
- Pokud naleznete krátký článek, můžete do něj vložit šablonu
{{Pahýl}}.
- Z článků týkajících se obsahu portálu můžete na tento portál odkázat šablonou
{{Portály|Psi}} umístěnou na konci článku těsně nad kategoriemi, resp. {{DEFAULTSORT:}}. V případě, že již článek odkazuje na jiný portál, přidejte odkaz abecedně do již vložené šablony {{Portály}}, viz návod.
- Můžete založit nové články o plemenech psů.
- Můžete pomoci se správou portálu.
|
|
|
Článek
|
Lajka (rusky Лайка; 1954? – 3. listopadu 1957) byl pes, který se jako první živý tvor pocházející z planety Země dostal na oběžnou dráhu. Stalo se tak 3. listopadu 1957 na palubě sovětské družice Sputnik 2. V době přípravy jejího letu bylo o vlivu kosmického letu na živé organismy známo jen málo. Vyslání zvířat do vesmíru bylo proto nezbytným předpokladem letů lidí.
Lajka, potulný pes odchycený na jedné z moskevských ulic, se původně jmenovala Kudrjavka (rusky Кудрявка; doslova Kudrnka). Pro let na Sputniku 2 cvičena s dvěma dalšími psy.
Technologie návratu kosmické lodi z oběžné dráhy na Zemi nebyly k dispozici, proto návrat Lajky na Zem nebyl plánován. Třebaže se očekávalo, že prožije na oběžné dráze jeden týden, zemřela následkem stresu a přehřátí už zhruba 5 až 7 hodin po startu.
|
|
Psí plemeno
|
Chodský pes české národní plemeno (oficiálně uznané od roku 1985). Byl šlechtěn tak, aby se co nejvíce podobal dochovaným vyobrazením, ale musel se také odlišit od již schválených plemen z jiných zemí. Barvu srsti má černou s rezavým pálením, dlouhá srst tvoří okolo krku hřívu. Střední velikost, temperament a učenlivost ho předurčují pro služební výcvik, výcvik záchranářský, agility, ale i jako pes tažný nebo doprovodný může najít své uplatnění.
Chodský pes je české národní plemeno a jeho historie se datuje již od 13. století. Chodové na Šumavě střežili nejdůležitější cesty vedoucí od Domažlic do Německa. Doprovázeli je tvrdí, houževnatí a velmi odolní psi. Kromě střežení pohraničí byli využívání i k pastevectví a stopování zvěře. Jindřich Šimon Baar psal o chodském psu ve svých vzpomínkách, Mikoláš Aleš ho zvěčnil na svých kresbách, které doplnily román Aloise Jiráska Psohlavci. Chodský pes však téměř upadl v zapomnění. Až v roce 1984 se kynologové začali pokoušet o jeho znovuvytvoření. V kynologickém tisku byly uveřejněny obrázky tohoto ovčáka a výzva pro případné majitele. Několik čtenářů se ozvalo s tím, že takového psa mají. První fáze regenerace tedy mohla začít. Základem pro nový chov chodského psa byla fenka Bessy, pes Dixi a později i pes Blesk. Mezi lety 1987 a 1992 bylo odchováno 35 vrhů štěňat. V dalších třech letech se sjednotil typ chodského psa a ustálila jeho kohoutková výška. Dnes je chodský pes výborným rodinným psem, je to ten správný pes "do nepohody".
|
|
|
|
|
|
|
|
|
