Lajka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Lajka

Lajka (rusky Лайка; 1954? – 3. listopadu 1957) byl pes, který se jako první živý tvor pocházející z planety Země dostal na oběžnou dráhu. Stalo se tak 3. listopadu 1957 na palubě sovětské družice Sputnik 2. V době přípravy jejího letu bylo o vlivu kosmického letu na živé organismy známo jen málo. Vyslání zvířat do vesmíru bylo proto nezbytným předpokladem letů lidí.[1]

Lajka, potulný pes odchycený na jedné z moskevských ulic, se původně jmenovala Kudrjavka (rusky Кудрявка; doslova Kudrnka). Pro let na Sputniku 2 cvičena s dvěma dalšími psy.

Technologie návratu kosmické lodi z oběžné dráhy na Zemi nebyly k dispozici, proto návrat Lajky na Zem nebyl plánován. Třebaže se očekávalo, že prožije na oběžné dráze jeden týden, zemřela následkem stresu a přehřátí[2] už zhruba 5 až 7 hodin po startu.

Byla prvním tvorem na oběžné dráze Země, nikoliv však ve vesmíru. Hranicí vesmíru – tedy výšku 100 km nad zemí– jako první z živých tvorů překonaly octomilky vynesené americkou raketou V-2 už v únoru 1947. V Sovětském svazu byli prvními psy ve vesmíru dvojice Dezik a Cygan (rusky Дезик и Цыган), kteří byli vysláni roku 1951 z kosmodromu Kapustin Jar po balistické dráze do výše 110 km. Jejich přistání bylo úspěšné, ale při druhém pokusu už Dezik nepřežil pád, protože se neotevřel padák. Cygan byl z dalšího pokusu stažen.

Obsah

[editovat] Sputnik 2

Podrobnější informace naleznete v článku Sputnik 2.

Po úspěšném vypuštění družice Sputnik 1 4. října 1957, tehdejší sovětský vůdce Nikita Chruščov požadoval další start ke 40. výročí Říjnové revoluce, tedy do 7. listopadu. Konstrukční kancelář OKB-1 připravovala družici tentokrát vybavenou i vědeckými přístroji, ale ta nemohla být hotova včas (byla vypuštěna, jako Sputnik 3, v květnu 1958).[3]

Konstruktéři se proto, aby uspokojili politické vedení státu, rozhodli vypustit družici se psem na palubě. Lety psů na oběžné dráze Země ještě před lidskými byly zamýšleny dlouho; nakrátko se do vesmíru sovětští psi dostávali při suborbitálních letech už od roku 1951.[4]

Oficiální rozhodnutí o vypuštění Sputniku 2 se psem padlo 10. nebo 12. října.[5] Ve spěchu byla sestavena družice, která obsahovala kromě hermetizované válcové schránky využívané při předchozích suborbitálních letech psů i přístroje pro měření solárního a kosmického záření.[3]

Družice byla vybavena i systémem zabezpečení života – generátorem kyslíku, který zároveň pohlcoval oxid uhličitý a vzdušnou vlhkost. Termoregulační systém měl udržovat teplotu na 15 °C. Potravu (ve formě gelu) měla Lajka na sedm dní. Čidla na těle psa snímala srdeční tep, dechovou frekvenci, pohyb a krevní tlak. Údaje byly předávány pomocí vysílače na Zemi.[2][6]

[editovat] Výcvik

Lajka ve Sputniku 2

Lajka byla toulavý moskevský pes, odchycený na ulici. Vědci usoudili, že toulaví psi zvyklí na těžký život, hlad a žízeň, spíše vydrží jak výcvik, tak kosmický let.[4] Lajka byla kříženec, fena, zhruba tříletá (nebo dvouletá)[7], vážila 6 kg,[7] Po odchytu dostala povícero jmen, Kudrjavka, Žučka (doslova „Brouček“), Limončik (doslova „Citrónek“). Známost získala jako Lajka, což je jméno plemen loveckých psů severního Ruska a Sibiře. Americká média ji pojmenovala Muttnik (složenina z mutt (kříženec) a -nik ze Sputnik.[8] nebo Curly (přeložená Kudrjavka).[9] Popisována byla jako klidná, nevyvolávala rvačky s jinými psy.[10]

Pro let na Sputniku 2 byly trénováni tři psi: Albina, Muška a Lajka.[11][12] Lékaři vybrali k letu Lajku,[13] Albina předtím letěla dvakrát na raketě R-1E a nyní byla náhradníkem, Muška byla použita k testování vybavení a systémů podpory života.[6][14]

Psi si na těsnou kabinu, ve které se nemohli otáčet, pouze sednout, postavit či lehnout, zvykali postupně, když byli drženi ve stále menších kotcích. Výzkumníci zjistili, že k přizpůsobení se potřebují poměrně dlouhou dobu. Na přetížení si zvykali na centrifuze, taktéž byli přivykáni na hluk při startu rakety a na speciálně vyvinuté kašovité jídlo.[6]

Před letem vzal vedoucí lékařského týmu Valerij Jazdovskij Lajku k sobě domů, aby si pohrála s jeho dětmi. Později k tomu ve svých vzpomínkách napsal: „Chtěl jsem pro ni udělat něco pěkného, když měla žít už jen krátce…“[15]

[editovat] Let

Podle NASA byla Lajka umístěna do boxu v družici už 31. října 1957 – tři dny před startem.[6] Vzhledem k zimě panující na kosmodromu byla družice vyhřívána. Její stav hlídali dva asistenti. Těsně před startem ji pečlivě upravili a zkontrolovali čidla na těle.[16]

Raketa Sputnik (verze rakety R-7) vynesla Sputnik 2 z kosmodromu Bajkonur 3. listopadu 1957. Během startu při nejvyšším přetížení se její dech zrychlil třikrát až čtyřikrát ve srovnání se stavem před letem.[6] Tep se zvedl ze 103 na 240 tepů za minutu.Po dosažení oběžné dráhy byl podle plánu odhozen kryt družice; ale selhalo oddělení družice od posledního stupně nosné rakety (bloku A). Systém regulace teploty proto nebyl plně funkční a kabina se postupně zahřála na 40 °C.[17] Po třech hodinách letu ve stavu beztíže se Lajčin puls vrátil na 102 tepů za minutu,[18] trvalo to třikrát déle než při pozemních testech, zřejmě kvůli stresu zvířete. Lajka byla rozrušená, ale najedla se.[17] Po pěti až sedmi hodinách letu Lajka nejevila známky života.[6]

Sovětští vědci plánovali usmrcení psa otráveným jídlem. V letech po letu vydával Sovětský svaz rozporná prohlášení o osudu Lajky.[19] Podle nich zemřela 6 den letu následkem nedostatku kyslíku,[7] po selhání baterií, nebo byla usmrcena. Roku 1999 se v ruských médiích objevily zprávy, že zahynula čtvrtý den následkem přehřátí.[5] V říjnu 2002 ve zprávě přednesené na Světovém vesmírném kongresu (World Space Congress) v Houstonu oznámil Dimitrij Malašenkov, jeden ze vědců připravujících let Sputniku 2, že zemřela během čtvrtého oběhu na následky přehřátí.[2]

Sputnik 2 zanikl v atmosféře Země 14. dubna 1958.[20]

[editovat] Po letu, památka

Lajka na rumunské známce

Další lety psů byly koncipovány jako návratové. Nicméně roku 1960 dvojice Pčjolka a Muška zahynula při neúspěšném přistání Sputniku 6.

Lajka má památník – sochu a pamětní desku ve Hvězdném městečku, ve kterém se připravují ruští kosmonauti.[21] Byla námětem mnoha poštovních známek po celém světě.

[editovat] Odkazy

[editovat] Reference

V tomto článku je použit překlad textu z článku Laika na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Russia opens monument to Laika, first dog in space. Boston Herald [online]. 2008-4-11 [cit. 2011-12-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b c Malashenkov, D. C.(2002)."Abstract:Some Unknown Pages of the Living Organisms' First Orbital Flight". IAF abstracts. ADS. Bibcode: 2002iaf..confE.288M. 
  3. ↑ a b James J. Harford. Korolev's Triple Play: Sputniks 1, 2, and 3 [online]. NASA, 1997, [cit. 2006-09-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ a b Andrew J. LePage. Sputnik 2: The First Animal in Orbit [online]. 1997, [cit. 2006-09-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ a b Anatoly Zak. The True Story of Laika the Dog [online]. 1999-11-03, [cit. 2006-09-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ a b c d e f Sven Grahn. Sputnik-2, more news from distant history [online]. [cit. 2004-12-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ a b c FREGLY, A. R. Animals and man in space. A chronology and annotated bibliography through the year 1960. Arlington, Virginia : US Naval School of Aviation Medicine, 1962. Dostupné online. S. 63. (anglicky) 
  8. ↑ Tara Gray. A Brief History of Animals in Space [online]. NASA, 1998, [cit. 2006-09-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ Space Dog Lives [online]. The British Library, [cit. 2006-09-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ "Muscovites Told Space Dog Is Dead". New York Times, November 13, 1957, pg. 3.
  11. ↑ PŘIBYL, Tomáš. Rudé hvězdy ve vesmíru. Brno : Paráda, 1997. ISBN 80-902352-1-2. Kapitola Víc než těžké začátky, s. 27.  
  12. ↑ Dr David Whitehouse."First dog in space died within hours", BBC, 2002-10-28. Ověřeno k 2006-09-26. 
  13. ↑ Animals as Cold Warriors:Missiles, Medicine and Man's Best Friend [online]. National Library of Medicine, 2006-06-19, [cit. 2006-09-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ Dogs in space [online]. Space Today Online, 2004, [cit. 2006-09-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ Vladimir Isachenkov. Space dog monument opens in Russia [online]. MSNBC, 2008-04-11, [cit. 2008-04-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ Memorial to Laika [online]. [cit. 2006-09-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ a b Sputnik 2 [online]. NASA, 2005-10-20, [cit. 2006-09-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. ↑ John B. West(1 October 2001)."Historical aspects of the early Soviet/Russian manned space program". Journal of Applied Psychology91(4): 1501–1511. PMID 11568130. 
  19. ↑ The Story of Laika [online]. The Mayhew Animal Home, [cit. 2009-04-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. ↑ The Story of Laika [online]. moscowanimals.org, [cit. 2006-09-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. ↑ First in Orbit, Laika the Dog Made History [online]. redOrbit, [cit. 2009-07-27]. Dostupné online. (anglicky) 

[editovat] Související články

[editovat] Literatura

  • Chris Dubbs: Space Dogs: Pioneers of Space Travel, Writer’s Showcase Press, 2003, ISBN 0-595-26735-1
  • G. G. Govortschin: Soviets in Space – An historical Survey, Spaceflight, květen 1965
  • V. N. Černov, V. I. Jakovlev: Scientific research during the flight of an animal in an artificial earth satellite, Artificial Earth Satellite, číslo 1, 1958
  • Matthias Gründer: Lexikon der bemannten Raumfahrt. Raketen, Raumfahrzeuge und Astronauten, Schwarzkopf & Schwarzkopf, 2001, ISBN 3-89602-287-3
  • Karen Duve, Thies Völker: Lexikon berühmter Tiere, Eichborn Verlag, 1997, ISBN 3-8218-0505-6

[editovat] Externí odkazy

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu
Lajka


Citováno z „http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Lajka&oldid=8244060“
Osobní nástroje
Jmenné prostory

Varianty
Akce
Navigace
Tisk/export
Nástroje
V jiných jazycích