Francouzský buldoček

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Francouzský buldoček
FrenchBulldog.jpg

Francouzský buldoček

Základní informace
země původu Francie Francie
Tělesná charakteristika
hmotnost 8–14 kg
výška † cca 30,5–31,5 cm
barva plavý nebo žíhaný
plavý nebo žíhaný se střední nebo převládající strakatostí
Klasifikace a standard
skupina FCI 9: Společenská plemena
sekce FCI 11: Malí molossoidní psi
FCI standard
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
† výška uváděna v kohoutku

Francouzský buldoček je pes malého vzrůstu. Má veselou, stabilní, nekomplikovanou povahu, k hraní ho není třeba dlouho pobízet a velmi rád se mazlí. Je velmi družný a společenský. Nedělá rozdíly mezi jednotlivými členy rodiny, je vhodný i k dětem či starším lidem.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Francouzský buldoček patří mezi tzv. dogovité psy, jejichž původ je odvozován od tibetské dogy. Dogovití psi (molossové) byli v historii využíváni jako psi váleční, pomáhali lovit nebezpečnou zvěř a samozřejmě hlídali svého pána a jeho majetek. Z této prastaré skupiny byly vyšlechtěny linie psů menšího vzrůstu, vhodné pro kdysi populární kratochvíli – zápasy psů s býky a psí zápasy. Díky úspěchům v býčí aréně se malým dogám začalo říkat „býčí psi“ – bulldogs – buldoci (Výraz bulldog se objevuje kolem roku 1630).

V roce 1835 došlo k zákazu zvířecích zápasů. Buldoci tím ale rozhodně nezanikli. Chovatelé se ale rozdělili na dva tábory. Jedni se rozhodli zachovat pracovní vlastnosti svých psů, a křížením s teriéry vznikla plemena dnes nesprávně označovaná jako „bojová“ - anglický bulteriér, stafordšírský bulteriér, americký stafordširský teriér, americký pitbulteriér. Druhá skupina se rozhodla přešlechtit buldoka na společenského psa.

Do Francie se malí buldoci dostali s řemeslníky, kteří byli z Anglie vyhnání průmyslovou revolucí. Ve Francii se buldoci křížili s jinými plemeny. O tomto křížení však neexistují záznamy, proto není znám přesný původ tohoto plemene. Předpokládá se, že to mezi jinými byli domácí terrier-boulles, což byl přechod mezi anglickým buldokem a toy buldokem. Nejednalo se přímo o plemeno jako takové, protože v důsledku křížení s mopsy, teriéry a jinými míšenci byli psi označovaní jako terrier-boulles značně velikostně i exteriérově nejednotní. Podle jiné teorie neměli angličtí psi při vzniku francouzského buldoka téměř žádný vliv, tato teorie vychází z toho, že na území Francie byli psi dogovitého charakteru chováni již Kelty.

Francouzský buldoček se obecně vychovává snadno, a to i přes určitou míru tvrdohlavosti, typickou pro všechna buldočí plemena. Výchova musí být láskyplná, citlivá, ale důsledná. Buldoček je velmi vynalézavý a svoje zájmy často prosazuje velmi originálně. Dokáže tak velmi dobře bavit přihlížející, jeho pán se tím však nesmí nechat ošálit a měl by dbát na dodržování pravidel. Buldoček, pokud je například neúnavně vyháněn ze zapovězeného křesla, zpravidla velmi rychle rezignuje. Pohodlí a život bez zbytečných problémů jsou pro tohoto psa dvě velmi důležité věci. Při výchově je třeba zavrhnout veškeré násilí. Necitlivě a tvrdě vedený buldoček ztratí důvěru v majitele, odtáhne se od něho, nebo se mu bude dokonce vyhýbat. Psa je potřeba motivovat a nadšeně chválit žádoucí chování. Jako trest často postačí změna intonace hlasu. Plácnutí novinami je již těžkým kárným prostředkem, kterým je třeba šetřit.

Specifika plemene[editovat | editovat zdroj]

Francouzský buldoček má sklon k obezitě, je třeba přesně dodržovat předepsané dávkování krmiva. Odchov štěňat není jednoduchý. Feny mívají těžké porody, výjimkou není císařský řez. (Francouzský buldoček má totiž úzkou pánev a velkou hlavu.) V letních měsících hrozí přehřátí organizmu. Psa rozhodně nelze nechat samotného v autě stojícím na slunci, nebo v horku přepínat jeho síly. Stejně špatně snáší i velmi nízké teploty. Nejčastějšími zdravotními problémy buldočků jsou onemocnění kůže. Při koupi štěněte je třeba se informovat o zdravotním stavu rodičů. Toto plemeno se nehodí do domácnosti, kde je majitel nebo některý ze členů háklivý na hluk nebo špatně spí, jelikož tito psi nonstop vydávají chrochtavé zvuky. Ať už spí, jí, kňučí, nebo jde jen o samotné dýchání, vždy je to variantou chrochtání. Též trpí neuvěřitelným nadýmáním a uvolňují se, co pět minut 24 hodin denně a i při přísné dietě je jejich zápach velice silný. Pokud jsou krmeny např. konzervami nebo lidskou stravou je jejich zápach neúnosný a např. cestování ve veřejné dopravě, či návštěva restaurace je nemožná.

Galerie[editovat | editovat zdroj]