Francouzský buldoček

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Francouzský buldoček
FrenchBulldog.jpg

Francouzský buldoček

Základní informace
země původu Francie Francie
Tělesná charakteristika
hmotnost 8–14 kg
výška † cca 30,5–31,5 cm
barva plavý nebo žíhaný
plavý nebo žíhaný se střední nebo převládající strakatostí
Klasifikace a standard
skupina FCI 9: Společenská plemena
sekce FCI 11: Malí molossoidní psi
FCI standard
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
† výška uváděna v kohoutku

Francouzský buldoček je pes malého vzrůstu. Má veselou, stabilní, nekomplikovanou povahu, k hraní ho není třeba dlouho pobízet a velmi rád se mazlí. Je velmi družný a společenský. Nedělá rozdíly mezi jednotlivými členy rodiny, je vhodný i k dětem či starším lidem.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Francouzský buldoček patří mezi tzv. dogovité psy, jejichž původ je odvozován od tibetské dogy. Dogovití psi (molossové) byli v historii využíváni jako psi váleční, pomáhali lovit nebezpečnou zvěř a samozřejmě hlídali svého pána a jeho majetek. Z této prastaré skupiny byly vyšlechtěny linie psů menšího vzrůstu, vhodné pro kdysi populární kratochvíli – zápasy psů s býky a psí zápasy. Díky úspěchům v býčí aréně se malým dogám začalo říkat „býčí psi“ – bulldogs – buldoci (Výraz bulldog se objevuje kolem roku 1630).

V roce 1835 došlo k zákazu zvířecích zápasů. Buldoci tím ale rozhodně nezanikli. Chovatelé se ale rozdělili na dva tábory. Jedni se rozhodli zachovat pracovní vlastnosti svých psů, a křížením s teriéry vznikla plemena dnes nesprávně označovaná jako „bojová“ - anglický bulteriér, stafordšírský bulteriér, americký stafordširský teriér, americký pitbulteriér. Druhá skupina se rozhodla přešlechtit buldoka na společenského psa.

Do Francie se malí buldoci dostali s řemeslníky, kteří byli z Anglie vyhnání průmyslovou revolucí. Ve Francii se buldoci křížili s jinými plemeny. O tomto křížení však neexistují záznamy, proto není znám přesný původ tohoto plemene. Předpokládá se, že to mezi jinými byli domácí terrier-boulles, což byl přechod mezi anglickým buldokem a toy buldokem. Nejednalo se přímo o plemeno jako takové, protože v důsledku křížení s mopsy, teriéry a jinými míšenci byli psi označovaní jako terrier-boulles značně velikostně i exteriérově nejednotní. Podle jiné teorie neměli angličtí psi při vzniku francouzského buldoka téměř žádný vliv, tato teorie vychází z toho, že na území Francie byli psi dogovitého charakteru chováni již Kelty.

Francouzský buldoček se obecně vychovává snadno, a to i přes určitou míru tvrdohlavosti, typickou pro všechna buldočí plemena. Výchova musí být láskyplná, citlivá, ale důsledná. Buldoček je velmi vynalézavý a svoje zájmy často prosazuje velmi originálně. Dokáže tak velmi dobře bavit přihlížející, jeho pán se tím však nesmí nechat ošálit a měl by dbát na dodržování pravidel. Buldoček, pokud je například neúnavně vyháněn ze zapovězeného křesla, zpravidla velmi rychle rezignuje. Pohodlí a život bez zbytečných problémů jsou pro tohoto psa dvě velmi důležité věci. Při výchově je třeba zavrhnout veškeré násilí. Necitlivě a tvrdě vedený buldoček ztratí důvěru v majitele, odtáhne se od něho, nebo se mu bude dokonce vyhýbat. Psa je potřeba motivovat a nadšeně chválit žádoucí chování. Jako trest často postačí změna intonace hlasu. Plácnutí novinami je již těžkým kárným prostředkem, kterým je třeba šetřit.

Specifika plemene[editovat | editovat zdroj]

Francouzský buldoček má sklon k obezitě, je třeba přesně dodržovat předepsané dávkování krmiva. Odchov štěňat není jednoduchý. Feny mívají těžké porody, výjimkou není císařský řez. (Francouzský buldoček má totiž úzkou pánev a velkou hlavu.) V letních měsících hrozí přehřátí organizmu. Psa rozhodně nelze nechat samotného v autě stojícím na slunci, nebo v horku přepínat jeho síly. Stejně špatně snáší i velmi nízké teploty. Nejčastějšími zdravotními problémy buldočků jsou onemocnění kůže. Při koupi štěněte je třeba se informovat o zdravotním stavu rodičů.

Galerie[editovat | editovat zdroj]