Americký pitbulteriér

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Americký pitbulterrier
Pitbull (Bernnie).jpg

Americký pitbulterrier

Základní informace
země původu Spojené státy americké Spojené státy americké
využití Psí zápasy, společník
Tělesná charakteristika
hmotnost psi: cca 16–27 kg
feny: cca 14–23 kg
výška † psi: 46–56 cm
feny: 46–56 cm
Klasifikace a standard
skupina UKC Terriéři
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
† výška uváděna v kohoutku

Americký Pit Bull Teriér (APBT) je plemeno psa ze skupiny teriérů pocházející ze Spojených států amerických. Je to jediné psí plemeno, které bylo oficiálně označeno jako "Pit Bull".

Historie[editovat | editovat zdroj]

Americký pitbulteriér vznikl v USA v 18. století, oficiální chov však v USA začal až v 19. století, kdy ještě stále byly legální psí zápasy, na kterých byl využíván. Má společné předky s americkým stafordširským teriérem, narozdíl od jiných plemen bulteriérů, která byla po mnoho generací chována hlavně na základě vzhledu, je chov amerického pitbulteriéra zaměřen téměř výhradně na povahu. Oficiální chov však v USA začal až v 19. století. V roce 1896 se pak pan Bennel zasadil o chov tohoto plemene pod organizací United Kennel Club (UKC) [1], který dnes známe jako jeden z předních kynologických klubů.

V dnešní době jsou jak v USA, tak v Evropě, psí zápasy zakázané.

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Nejdůležitějším a nejupřednostňovanějším povahovým rysem pitbula byla odjakživa jeho bojovnost – „gameness“, zkráceně také „game“, což je schopnost a odhodlání psa pokračovat v zápase i přes únavu, zranění a převahu protivníka, tedy statečnost a nechuť se vzdát. Pes, který během zápasu ukázal cokoli jiného, než touhu po boji, byl z chovu odstraněn.

Ale i tato mnoha příznivci pitbulteriérů oslavovaná vlastnost má některé negativní aspekty. Dobře socializovaný pitbul si může hrát i s jinými psy aniž by je napadal, ale pustí-li se do rvačky, přijde ke slovu jeho přirozenost a raději se nechá zabít, než by v souboji prohrál. Každý majitel by měl tedy zvážit své schopnosti a charakter svého psa a při prvním náznaku projevu nesnášenlivosti vůči jiným psům učinit taková opatření, aby k napadení nemohlo dojít. K takovým opatřením, mimo správné socializace a výcviku, patří i to, že na veřejných prostranstvích a v místech velké koncentrace psů je pitbulteriér držen vždy na vodítku a s náhubkem.

Chovat více pitbulteriérů pohromadě je možné jen za určitých podmínek. Dříve či později bude nutné od sebe psy oddělit a to i v případě, že se jedná o zvířata opačného pohlaví. Není vhodné nechávat dva pitbulteriéry bez dozoru a to ani tehdy, mají-li se rádi a jsou an sebe zvyklí. Když se psi totiž porvou v přítomnosti majitele, je možné konflikt inhned přerušit a nic vážného se obvykle nestane. Pokud jsou však sami, budou se rvát patrně tak dlouho, dokud jeden nezemře.

Chcete- li mít doma více psů pohromadě, je lepší vybrat si jiné plemeno než amerického pitbulteriéra, např. amstafa, je ustálenější ve vzhledu, ochrání vás stejně a nevyžaduje takovou zodpovědnost, protože má vůči ostatním psům umírněnější povahu.

Po celá staletí chovateli podporovaná vlastnost pitbulů z něj tedy dnes činí problémového psa ve vztahu k jiným psům. Oproti tomu pitbulteriéry, kteří se v ringu, buď pod tlakem zranění a bolesti obrátili proti člověku, pitmani bez milosti utratili. Díky této tvrdé selekci je dnešní americký pitbulteriér pes pevné, vyrovnané a spolehlivé povahy s vřelým vztahem k člověku. Povaha pitbula je k lidem přátelská, svému pánovi a jeho rodině je bezmezně oddaný. Je velice společenský, radostně vítá všechny návštěvy, a i když je k cizím lidem rezervovaný, není agresivní. Toto však platí pouze pro psy z dobrého chovu. Mnoho pitbulů chovaných v České republice jsou psi ze špatných spojení nebo kříženci. Pro správnou volbu chovného páru je nutné znát rodokmen obou rodičů a vědět co s čím můžeme kombinovat. Bohužel někteří tzv. chovatelé kryjí cokoliv čímkoliv a výsledkem jsou psi, kteří mají s pitbulem společný pouze vzhled. Často u nich chybí typické vlastnosti plemene a objevuje se dokonce agresivita vůči lidem. Při touze po pitbulovi je tedy vhodné sahat vždy pouze po štěněti s průkazem původu (PP) z dobré chovatelské stanice.

Pitbul není psem pro každého. Jeho fyzický fond a zděděné vlastnosti ho sice předurčují být dobrým společníkem do rodiny a ochráncem majetku, jeho výchova však vyžaduje mnohem více trpělivosti a důslednosti, než výchova jiných plemen. Musí být neustále jist svým postavením, umístěním a žebříčku hierarchie v rodině. Vždy je také připraven vzít „vedení“ do svých rukou, k čemuž má větší sklony než mnohá jiná plemena. V každém případě je nutné si uvědomit, že to není jednoduchý pes a je znám svou tvrdohlavostí. Ze strany majitele proto musí být více trpělivosti a odpovědnosti, ale také neústupnosti, než je zvykem u jiných plemen. Je to pes, který dovede těžit ze slabosti a nedůslednosti svého vůdce. To je zapotřebí mít neustále na mysli. Toto plemeno nelze v žádném případě doporučit začátečníkům nebo lidem bez zkušeností se psy. V tomto případě je vhodnější zvolit jiné plemeno, např. stafordšírského bulteriéra.

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

Tito psi jsou středně velcí a mají masivní a svalnatou postavu. Jejich váha se pohybuje mezi 13 - 32 kg, výška je 46 - 56 cm v kohoutku a jejich srst je krátká a lesklá.

Americký pitbulteriér je pevný, atletický pes s kvadratickou stavbou těla, který působí sebejistým a spolehlivým dojmem. Hlava je hranatá, mohutná, mezi ušima široká, oči malé, oválné a hluboko nasazené. Má výrazné lícní kosti, silné čelisti, zuby s nůžkovým skusem, kde horní zuby překrývají spodní, nos se široce rozevřenými nozdrami a vysoko nasazené uši. Krk má americký pitbulteriér silný, stejně jako pevné svalnaté plece, krátký mírně se svažující hřbet a hluboký hrudník s dobře klenutými žebry. Ocas je krátký, nízko nasazený a ke konci se zužující. Má mohutné silné končetiny se středně velkými tlapami. Srst je krátká, lesklá a na dotyk tvrdá. Je přípustné jakékoli zbarvení. Váha se pohybuje od 13 do 22 kg u fen a od 16 do 30 kg u psů. Americký pitbulteriér se dožívá v průměru 12 let.

Klasifikace FCI[editovat | editovat zdroj]

Americký pitbulteriér není oficiálně uznaným plemenem FCI. V dnešní době je několik organizací, které vedou plemenné knihy a rodokmeny, ale nejznámější (a zároveň jedna z nejstarších) je ADBA (American Dog Breeders Association), založená roku 1902. Dále pak APBT Registar (Srbsko) nebo za ČR organizace BRBA či APBT Online Register.

Clinch Park Room of Throwns.jpg

Možná záměna[editovat | editovat zdroj]

Americký stafordšírský teriér[editovat | editovat zdroj]

Americký pitbulteriér je vzhledově zaměnitelný s americkým stafordšírským teriérem. Toto plemeno dosahuje o něco nižší výšky v kohoutku než pitbulteriér a zpravidla má i menší tělesnou hmotnost. Pitbulteriér je obecně dominantnější ve vztahu k ostatním psům [2].

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.pesweb.cz/cz/americky-pitbulterier [online]. .  
  2. http://www.inzerce-psu.com/atlas-psu/americky-pitbulterier/ [online]. .  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]