Mil Mi-26

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Mi-26
Určení super těžký transportní vrtulník
Výrobce Moskevský vrtulníkový závod M. L. Mila
První let 14. prosince 1977[1]
Zařazeno 1983
Uživatel Ruské letectvo
Aeroflot
Ukrajina
Indie
Výroba 1980-dosud
Vyrobeno kusů 316

Mil Mi-26 (V kódu NATO "Halo") je sovětský, resp. ruský super těžký transportní vrtulník z konce 70. let 20. století. Jedná se o nejtěžší, největší a nejvýkonnější sériově vyráběný vrtulník. Tento vrtulník byl zkonstruován na základě požadavku letectva SSSR na těžký víceúčelový transportní vrtulník. Vznikl kompletním přepracováním základní konstrukce vrtulníku Mi-6, kdy byl rozšířen trup, zesílená strukturální pevnost, přepracován ocas a stroj byl následně osazen výkonnějšími motory D-136, každý o výkonu 8360 kW. První prototyp stroje vzlétl 14. prosince 1977.[1] Do výzbroje sovětské armády se dostal až roku 1983.

Vrtulník má rozsáhlý nákladní prostor s kapacitou 80 plně vyzbrojených vojáků nebo 20 000 kg nákladu. Je určen převážně k týlové podpoře, na transport vozidel a dělostřelectva.[2] Stroje se používají také pro civilní účely, například jako dopravní či k hašení požárů.

Během katastrofy v Černobylu v roce 1986 shazovaly vrtulníky Mi-26 tuny písku na rozžhavený reaktor. Tyto stroje se však osvědčily při vysoké koncentraci radioaktivity jen několik málo dní, přičemž jejich povrch byl pokryt zhruba dvěma centimetry spečeného radioaktivního prachu. Ten se snažili mechanici výrobního závodu Mil odstranit, oba použité stroje ale musely být nakonec zakopány do 10 m hluboké jámy.

Verze[editovat | editovat zdroj]

Mil Mi-26TC při protipožárním zásahu nad Aténami.
  • Mi-26MS - verze pro přepravu zraněných
  • Mi-26T - verze pro nákladní přepravu
  • Mi-26TZ - verze pro přepravu pohonných hmot
  • Mi-26 Halo-A - vojenská verze
  • Mi-26P - civilní 63místná verze pro přepravu osob
  • Mi-26PK- létající jeřáb

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Specifikace[editovat | editovat zdroj]

Mil Mi-26 HALO.png

Zpracováno na základě publikace Jane's All The World's Aircraft 2003–2004.[3]

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Posádka: 5 (2 piloti, 1 navigátor, 1 inženýr, 1 technik)
  • Nosnost:
    • 90 vojáků nebo 60 ležících raněných
    • 20 000 kg nákladu
  • Délka: 40,025 m (s rotory)
  • Průměr hlavního rotoru: 32,00 m
  • Výška: 8,145 m
  • Plocha rotoru: 804,25 m²
  • Prázdná hmotnost: 28 200 kg
  • Vzletová hmotnost: 49 600 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 56 000 kg
  • Pohonná jednotka: 2× turbohřídelový motor Lotarev D-136, 8 500 kW každý

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 295 km/h
  • Cestovní rychlost: 255 km/h
  • Dolet: 1 920 km (s přídavnými nádržemi)
  • Dostup: 4 600 m

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b ZDOBINSKÝ, Michal. Atlas vojenské techniky - Vrtulníky. 1. vyd. Praha : Magnet-press, 1994. ISBN 80-85847-13-2.  
  2. Encyklopedie letadel. Bratislava : Slovo, 1997. ISBN 80-85711-29-X. Kapitola Mil Mi-26 „Halo“, s. 312.  
  3. Jackson, P., 2003, Jane's All The World's Aircraft 2003–2004. Coulsdon, UK: Jane's Information Group, s. 393–394

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Encyklopedie letadel. Bratislava : Slovo, 1997. ISBN 80-85711-29-X. (česky) 
  • ZDOBINSKÝ, Michal. Atlas vojenské techniky: Vrtulníky. Praha : Magnet-Press, 1994. ISBN 80-85847-13-2. (česky) 
  • Opyжиe Pоссии 2006-2007 / Russia´s Arms 2006-2007. [s.l.] : OOO „Boeнный Пapaд“ / Military Parade Ltd., 2006. (rusky, anglicky)