Mil Mi-10

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Mil Mi-10
Mil Mi-10K
Mil Mi-10K
Určení těžký transportní vrtulník
Výrobce Moskevský vrtulníkový závod M. L. Mila
První let 15. června 1960
Zařazeno 1964
Uživatel Sovětský svaz VVS SSSR
Sovětský svaz Aeroflot
Rusko UTair
Vyrobeno kusů 3 prototypy
55 sériových kusů

Mil Mi-10 (kód NATO "Harke") byl sovětský těžký přepravní a montážní vrtulník z počátku 60. let 20. století. První prototyp stroje vzlétl 15. června 1960, sériová výroba začala v roce 1964. Konstrukčně vycházel z těžkého transportního typu Mil Mi-6.[1]

Stroje byly na svou dobu vybaveny kvalitním navigačním vybavením, které jim dovolovalo činnost i v obtížných meteorologických podmínkách. Ovládání nákladního jeřábu usnadňovaly televizní kamery a obrazovka umístěná na přístrojové desce pilota. Vrtulníky byly používány k přepravě různých ocelových konstrukcí, potrubních součástí a dokonce i motorových záchranných člunů nebo lehkých montovaných domků pro dělníky na stavbách v neosídlených oblastech Sovětského svazu.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Pilotní kabina Mil Mi-10.

Po úspěších předchozích strojů Mi-4 a zejména Mi-6 byla v roce 1958 pověřena Milova OKB vývojem specializovaného „létajícího jeřábu“, jenž by byl schopen přepravy rozměrného nákladu vážícího až 15 000 kg. Náklad o hmotnosti 12 000 kg měl vrtulník dle požadavků dopravit na vzdálenost 250 km. Helikoptéry v roli létajícího jeřábu nacházely uplatnění v sovětském hospodářství, neboť odváděly neocenitelnou práci při složitých montážních operacích. Milův typ V-10 konstrukčně vycházel z Mi-6, od něhož převzal hlavní i ocasní rotor, turbohřídelové motory Solovjov D-25V, transmise, reduktor a další systémy. Měl vysoký čtyřbodový podvozek s velkým rozchodem, k němuž byla připevněna nákladová plošina. Na té mohl stroj přepravovat vojenskou (nebo i civilní) techniku, např. mobilní odpalovací zařízení raketových systémů. První ze dvou letových prototypů V-10 byl dokončen v roce 1959, zkušební let proběhl 15. června 1960. V květnu 1962 byl však zničen při havárii zaviněné poruchou olejového čerpadla reduktoru. Souběžně probíhaly testy na neletovém prototypu. Třetí prorotyp (druhý letový) měl již zdvojená kola na všech podvozkových nohách a nově také výsuvný nouzový výstup z pilotní kabiny. Obě tyto inovace byly zahrnuty i do pozdějších sériových strojů.

V červenci 1961 se druhý prototyp objevil na veřejné letecké přehlídce v Tušinu. 23. září 1961 zvedl náklad o hmotnosti 15 103 kg do výše 2 326 m, což byl světový rekord v nosnosti. Poté proběhly ještě některé úpravy (instalace nových listů hlavního rotoru, nový podvozek s krytými vzpěrami, řešení životnosti pohonných jednotek a reduktoru). Následovaly státní zkoušky v r. 1964. I když bylo rozhodnuto o výrobě v Rostově na Donu (závod č. 168) již v roce 1961, armáda ztratila zájem o jeho hlavní roli - přepravu taktických raketových komplexů. Sériová výroba se v Rostově na Donu rozeběhla po státních zkouškách v roce 1964, první sériový stroj vzlétl v září téhož roku. Přednost ve výrobě dostával typ Mi-6 (jenž měl širší uplatnění), přesto se zkonstruovalo celkem 40 strojů Mi-10. Pro civilní leteckou společnost Aeroflot se vyrobilo v Rostově 15 ks verze Mi-10K (v kódu NATO Harke B), která měla snížený podvozek bez nákladové plošiny a navíc prosklenou kabinu operátora pod přídí trupu. Dva další stroje Mi-10K byly upraveny z verze Mi-10. Kvůli ztrátě zájmu o transport raketových systémů se Mi-10 stal prakticky neupotřebitelným, proto bylo 20 ks předěláno na verzi Mi-10PP pro vedení radioelektronického boje.

Verze vrtulníku[editovat | editovat zdroj]

Prosklená kabina pod trupem Mil Mi-10K.
V-10
Prototyp, vyrobeny 3 ks (2 letové a 1 neletový). Jeden z prototypů zničen při havárii.
Mi-10 („Harke A“)
Základní verze vrtulníku, v letech 1964–1969 vyrobeno 40 ks.
Mi-10GR
Speciální úprava Mi-10 s kompletem Grebešok pro vedení radiotechnického průzkumu. 1 ks.
Mi-10K („Harke B“)
Verze měla značně nižší jednoduchý podvozek a jeřábová kabina byla umístěná mezi nohama předního podvozku pod pilotní kabinou. Nosnost jeřábového zařízení se díky odlehčení zvýšila z původních 8 000 kg na 11 000 kg. Vyrobeno 15 ks, 2 kusy byly navíc přestavěny z verze Mi-10.
Mi-10PP
Verze používaná pro radioelektronický boj. Nese kontejner CT-9000 Step se 3 aktivními rušiči typu Buket (ruší činnost radarů protivzdušné obrany), 8 aktivními rušiči typu Fazol (pro vytváření klamných radarových signálů) a chladícím zařízením. Na tuto verzi bylo přestavěno 20 kusů Mi-10 ze stavu sovětského letectva.
Mi-10R
Upravená verze Mi-10 pro rekordní lety. Měla maximálně odlehčený trup, nižší a pouze tříbodový kapotovaný podvozek z typu Mi-6. 1 ks.
Mi-10RVK
Modifikovaný kus Mi-10 na protizemní vrtulníkový raketový komplex typu 9K74. Na závěsníku nesl mobilní odpalovací zařízení typu 9P116 naváděné okřídlené protizemní střely S-5V s dosahem 200 km.
Mi-10UPL
Speciální úprava Mi-10 s podtrupovým závěsem pro mobilní přívěs s geologickou laboratoří, ta se využívala pro vyhledávání nových nalezišť nerostů. Na tuto verzi byl upraven druhý letový prototyp V-10.

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Mil Mi-10K.
Mil Mi-10K vzlétá.

Vojenští uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Sovětský svaz SSSR

Civilní uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Sovětský svaz SSSR

Rusko Rusko

  • Komiavia
  • UTair

Nizozemsko Nizozemsko

  • 1 Mi-10 koupen v roce 1966, později prodán do USA.

Rumunsko Rumunsko

  • Rent Helicopters

USA USA

  • 1 Mi-10 koupen z Nizozemska.

Specifikace (Mi-10)[editovat | editovat zdroj]

Mil Mi-10, bokorys

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Pohon: 2× turbohřídelové motory Solovjov D-25V; 4 100 kW každý
  • Délka:[pozn. 1] 32,85 m
  • Výška:[pozn. 2] 9,90 m
  • Průměr nosného rotoru: 35,00 m
  • Průměr ocasního rotoru: 6,30 m
  • Rotorová plocha: 962 m²
  • Prázdná hmotnost:[pozn. 3] 27 100 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 43 700 kg
  • Posádka: 3 (pilot, druhý pilot, palubní mechanik)
  • Kapacita:
    • 28 pasažérů nebo
    • náklad do hmotnosti 15 000 kg na nákladové plošině nebo
    • náklad do hmotnosti 8 000 kg v podvěsu

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 235 km/h
  • Cestovní rychlost: 200 km/h
  • Dolet: 430 km
  • Dostup: 3 000 m

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Mil Mi-10 na poštovní známce SSSR.
Mil Mi-10 na poštovní známce SSSR.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Hodnota udává délku helikoptéry od přídě po nejzazší část ocasního nosníku (rotory nepočítaje).
  2. Hodnota udává výšku helikoptéry po rotorovou hlavu (není-li uvedeno jinak).
  3. Prázdná hmotnost udává hodnotu hmotnosti standardně vybavené helikoptéry bez paliva a posádky.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ZDOBINSKÝ, Michal. Vrtulníky. 1. vyd. Praha : Magnet-press, 1994. (Atlas vojenské techniky) ISBN 80-85847-13-2. Kapitola Mi-6, s. 132.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Gordon, Jefim, Komissarov, Dmitrij and Komissarov, Sergej, Mil's Heavylift Helicopters; Mi-6/Mi-10/V-12/Mi-26, Red Star Volume 22, Midland Counties Publications, 2005 (anglicky)
  • K. Munson, Helicopters And Other Rotorcraft Since 1907, 1968 (anglicky)
  • D. Donald, The Complete Encyclopedia of World Aircraft, 1997 (anglicky)
  • Bill Gunston, The Osprey's Encyclopedia of Russian Aircraft, 2000 (anglicky)

Související články[editovat | editovat zdroj]

Vrtulníky podobného zaměření a koncepce

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Mil Mi-10 ve Wikimedia Commons