Metro v Ciudad de México

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Logo
Vlak metra v Cd. México na povrchové trati
Vlak metra ve stanici
Vchod do metra vybudovaný v pařížském stylu
Schéma sítě
Informační sloupek u každé stanice metra. Zde stanice Bellas Artes

Mexiko jako jedno z největších měst na světě a hlavní město Mexika provozuje rozsáhlou síť podzemní dráhy. Oficiální název systému zní Systém hromadné dopravy (Sistema de Transporte Colectivo) neboli Metro, zkracováno na STC Metro.

Charakter provozu[editovat | editovat zdroj]

Vytíženost[editovat | editovat zdroj]

Na 11 linkách o celkové délce 201,7 km se denně přepraví mezi čtyřmi a pěti miliony cestujícími, což řadí síť ve vytíženosti hned za Moskvu a Tokio.

Nejvíce cestujících bylo přepraveno celkem 1. prosince 1989, a to 5 263 008 osob. Počet cestujících přepravených do roku 1995 se vyšplhal na 1,474 miliardy. Vozový park se skládá z 2,5 tisíce vlaků, ty ročně najezdí více než 35 miliónu kilometrů.

Koncepce[editovat | editovat zdroj]

Systém je koncipován podobně jako v jiných městech, nachází se zde ale poměrně mnoho linek tangenciálních směrů. Trasy jsou vedeny ve středu města v podzemí, v okrajových částech jsou pak vedeny po povrchu (každá linka, kromě linky 1 má každá minimálně jeden povrchový úsek; linka 4 je naopak povrchová celá).

Soupravy jsou většinou mexické výroby, některé jsou ale také španělské, francouzské nebo kanadské. V provozu je deset typů vlaků, ty nejstarší jsou z roku 1968. Kola všech souprav jsou opatřena pneumatikami, jako je tomu například i v Paříži nebo Santiagu de Chile. Některé vagóny jsou zvlášť vyhrazeny pro ženy a děti, toto rozdělení však není striktně dodržováno.

Systém metra v hlavním městě patří i k těm s nejnižšími sazbami jízdného. Díky podpoře města stojí základní jízdenka jen tři mexická pesa; přestože cena reálných nákladů by byla dvoj- až trojnásobná.

Historický vývoj[editovat | editovat zdroj]

Metro v Ciudad de México se stavělo v několika etapách:

I. etapa 19671972[editovat | editovat zdroj]

Vytvořeny byly nejstarší úseky pro první tři linky, postaveno 42,4 km tratí a 48 stanic. Na stavbě těchto tras se podílelo několik tisíc specialistů z mnoha oborů a mnoha zemí (například z Francie) a další tisíce dělníků. Výstavba probíhala velmi rychle, některé nalezené archeologické vykopávky byly přímo začleněny do konstrukcí stanic (příkladem je starověký oltář zasvěcený Ehécatl, bohovi větru ve stanici Pino Suaréz). Na obklad stanic byly použity pouze materiály vyskytující se v Mexiku. Skupina architektů se snažila za každou cenu navrhnout systém tak, aby nebyl přeplněný a nepůsobil stísněným dojmem.

II. etapa 19771982[editovat | editovat zdroj]

O dalších deset let později se síť metra rozrostla o 37,3 km, zprovoznily se linky 4 a 5, prodloužila se navíc i linka 3 oběma směry. Celkem přibylo dalších 32 stanic. Etapa byla zahájena vytvořením několika komisí; nejprve Technické komise pro metro a později roku 1978 Komise pro silniční a městskou dopravu ve federálním distriktu (zkracováno jako COVITUR). Jejím hlavním úkolem bylo celou výstavbu naplánovat a zorganizovat. II. etapa probíhala ve dvou fázích; nejprve se prodloužila linka 3 a později vznikly linky 4 a 5. Zpracovaly se další plány rozvoje sítě metra na další období. Po otevření všech úseků se síť rozrostla téměř dvojnásobně, na délku 79,5 km s 80 stanicemi. Nová linka 4 byla postavena jako nadzemní, na 7,5 m vysokém viaduktu; linka 5 pak jako povrchová s některými podzemními úseky, otevírala se ve třech fázích. (ConsuladoPantitlán 19. prosince 1981, ConsuladoLa Raza 1. července 1983 a La RazaPolitécnico 30. srpna 1982).

III. etapa 19831985[editovat | editovat zdroj]

Tato etapa byla mnohem kratší než obě předchozí; prodlužovaly se stávající linky a vznikly i nové (6,7). Počet stanic se zvýšil již na 105. Nové úseky se otevřely na linkách 3 a na lince 1; vznikl i dnešní velmi významný terminál Pantitlán. I linka 2 se rozrostla o nový úsek; je mezi stanicemi TacubaQuatro Caminos a byl otevřen 22. srpna 1984. První zcela novou linkou III. etapy byla tangenciálně vedená linka šestá, jejíž 9,3 km dlouhý úsek s šesti stanicemi spojil stanice El Rosario a Instituto del Petróleo, pro veřejnost se zprovoznil k 21. prosinci 1983 a umožnil se tak přestup mezi linkami 5 a 7 v severní části města. Sedmá linka, také tangenciální, byla také v této etapě uvedena do provozu též; vede však na poměry hlavního města velmi kopcovitou krajinou a proto je založena hluboko pod zemí v tunelu. Otevírala se ve třech etapách; první úsek Tacuba - Auditorio veřejnost využívá od 20. prosince roku 1984, další, Auditorio - Tacubaya od 23. srpna 1985 a poslední, Tacubaya - Barranca del Muerto od 19. prosince 1985. Nová linka přidala síti metra 13,1 km tratí s 10 stanicemi.

IV. etapa 19851987[editovat | editovat zdroj]

Tentokrát vznikla jen jedna nová linka, a to s číslem devět. Byla vybudována ve dvou fázích, ty se obě dokončily úspěšně roku 1987. Prodloužily se také linky č. 6 a 7. První z nových úseků, prodloužení linky 6 o 4,7 km, bylo otevřeno 8. července 1988; nový úsek sedmé linky pak 29. listopadu téhož roku. Linka 9 vznikla jako zcela nová. Vybudovala se ve dvou fázích; v té první se zprovoznil úsek PantitlánCentro Medico 27. srpna 1987, o rok později pak přišla i druhá fáze a zprovoznění západní části trasy (Centro MedicoTacubaya). Nová linka k síti přidala 12 stanic a 15,3 km tratí. Je vedená částečně v podzemí a částečně na viaduktu.

V. etapa 19881994[editovat | editovat zdroj]

Vznikla první příměstská linka označená písmenem A. Spolu s dalším nově otevřenými úseky (linka 8) přibylo dalších 37 km tratí a 29 stanic. Výstavba linky A pátou etapu budování metra v podstatě zahájila. Vznikla první linka, vedoucí za hranice samotného města do státu Estado de México, navíc konstruovaná na klasické vlaky bez pneumatik a s pantografem. Otevření jejího prvního úseku s délkou 17 km proběhlo 12. srpna 1991. Vytvořena byla i osmá linka, její výstavba však byla mnohem náročnější než u té předchozí. Její trasa vede přímo pod historickým jádrem a při výstavbě bylo velmi náročné ji postavit tak, aby nedošlo k poničení významných památek. Osmá linka podchází i náměstí Plaza de la Constitutión, největší a nejdůležitější ve městě.

VI. etapa 19942000[editovat | editovat zdroj]

Federální distrikt města Cd. México se pomocí poslední otevřené příměstské linky B spojil s okolními městy Nezahualcóyotl a Ecatepec. Nová trasa byla dlouhá 23,7 km. První studie a projekty této linky se objevily kolem roku 1993. Výstavba začala 29. října 1994, první úsek v rozsahu Villa de AragónBuenavista se zprovoznil 15. prosince 1999, druhý mezi stanicemi Nezahualcoyótl a Cudad Azteca pak k 30. listopadu 2000. Celá má být dokončena v druhé polovině prvního desetiletí 21. století. Linka je navržená k přepravě 600 000 cestujících denně.

Stanice[editovat | editovat zdroj]

Veřejnosti slouží dohromady 176 stanic, z nichž 106 je podzemních (nejhlubší 35 m pod povrchem), 53 povrchových a 16 nadzemních. 24 stanic je přestupních. Nejvýznamnější stanicí v celém systému je Pantitlán; přestupní stanice která je největší ve městě a jedna z největších i ve světě, kříží se zde čtyři linky metra a spoustu dalších návazných linek autobusů.

Hlavní zvláštností metra v Ciudad de México jsou symboly stanic; každá stanice metra má vlastní znak. Důvodem je usnadnění orientace v metru pro cestující se špatnou schopností čtení nebo částečnou negramotností. Symboly vždy představují to, co se poblíž stanice nachází, jsou provedeny bílou barvou na barevném podkladě; barva je pak stanovena podle linky. U přestupních stanic je použito barev více.

Linkové vedení[editovat | editovat zdroj]

Současná síť metra má devět klasických linek, které jsou značené různými barvami a potom dvě linky příměstské (A a B). Linka A je jako jediná konstruována s klasickými železničními kolejemi a elektřinu odebírá z pantografu (na rozdíl od ostatních linek, kde se používá přívodní kolejnice).

Linka Konečné stanice Délka
1 ObservatorioPantitlán 18,828 km
2 Cuatro CaminosTasqueña 23,431 km
3 Indios VerdesUniversidad 23,609 km
4 Santa AnitaMartín Carrera 10,747 km
5 PolitécnicoPantitlán 15,675 km
6 El RosarioMartín Carrera 13,947 km
7 El RosarioBarranca del Muerto 18,784 km
8 GaribaldiConstitución de 1917 20,078 km
9 TacubayaPantitlán 15,375 km
A PantitlánLa Paz 14,893 km
B BuenavistaCiudad Azteca 23,722 km

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]