Malé Svatoňovice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Malé Svatoňovice
Barokní kostel Sedmi radostí Panny Marie

Barokní kostel Sedmi radostí Panny Marie

znak obce Malé Svatoňovicevlajka obce Malé Svatoňoviceznakvlajka

status: obec
NUTS 5 (obec): CZ0525 579513
kraj (NUTS 3): Královéhradecký (CZ052)
okres (NUTS 4): Trutnov (CZ0525)
obec s rozšířenou působností: Trutnov
pověřená obec: Úpice
historická země: Čechy
katastrální výměra: 6,75 km²
počet obyvatel: 1532 (1. 1. 2014)
nadmořská výška: 441 m
PSČ: 542 34
zákl. sídelní jednotky: 4
části obce: 4
katastrální území: 4
adresa obecního úřadu: Obecní úřad Malé Svatoňovice
Nádražní 105
542 34 Malé Svatoňovice
starosta / starostka: Eva Hylmarová
Oficiální web: http://www.malesvatonovice.cz
E-mail: obec@malesvatonovice.cz

Malé Svatoňovice (Česko)
Red pog.png
Malé Svatoňovice, Česko
Zdroje k infoboxu a částem obce

Malé Svatoňovice jsou obcí v severovýchodních ČecháchKrálovéhradeckém kraji. Obec leží pod Jestřebími horami v povodí Úpy. Malé Svatoňovice mají kolem 1500 obyvatel a rozlohu 676 ha. Obec má místní části Malé Svatoňovice, Petrovice, Strážkovice, Odolov a sousedí s obcemi Rtyně v Podkrkonoší, Velké Svatoňovice, Batňovice, Radvanice a Jívka.

Obec je známá zejména jako rodiště spisovatele Karla Čapka.

Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]

Malé Svatoňovice leží na rozmezí Jestřebích hor a Rtyňské brázdy v nadmořské výšce okolo 441 metrů nad mořem. Nejvyšším bodem je kóta 714 m ležící v hlavním hřebenu Jestřebích hor (Petrovice). Nejnižším bodem je místo, kde opouští Mariánský potok území obce – 361 m. Na území obce leží vrchy Kolčarka 692 m (Petrovice), Havlovský kopec 566 m (Strážkovice), Kraví hora 624 m (Odolov). Samotná ves Malé Svatoňovice leží mezi vrchy Kyselá hora 490 m a Klůček 474 m.

Většina území je orientována k jihozápadu. Podle Základní vodohospodářské mapy ČR je území odvodňováno Mariánským (Jestřebí), Lesním (1-01-02-046), Petrovickým a Strážkovickým potokem (1-01-02-045), jejichž vody jsou odváděny do Rtyňky. Rtyňka tyto vody odvádí do řeky Úpy. Severní část území je odvodňována do Jívky (1-01-03-027).

Geologické poměry jsou poměrně zajímavé, neboť územím obce prochází hronovsko-poříčská poruchová zóna, po níž je nasunuto jihozápadní křídlo vnitrosudetské pánve. Území je poměrně seismicky aktivní (poslední na české poměry větší zemětřesení bylo zaznamenáno 25. října 2005). V oblasti Malých Svatoňovic má poruchová zóna velice složitý charakter, kříží se zde hlavní zlomy jdoucí ve směru severozápad-jihovýchod se zlomy jdoucími generelně od severu k jihu. Poruchová zóna postihla vrstvy žacléřského a odolovského souvrství. Z hlouběji uloženého žacléřského souvrství vystupují na povrch petrovické vrstvy (westphal), z odolovského souvrství svatoňovické vrstvy (stephan-westphal) a ve vyšších partiích hor jívecké vrsty (stephan), které tvoří žaltmanské arkózy. Od Petrovic tvoří část petrovických vrstev melafyry, které se táhnou až k Hornímu Kostelci. Svatoňovické vrstvy obsahují černouhelné sloje. Vrstvy tvoří křídlo vnitrosudetské pánve a zanořují se k její centrální ose k severovýchodu s úklonem 20 až 40°.

Směrem k Rtyňské brázdě je území tvořeno vrstvami trutnovského souvrství (saxon), na nějž navazuje perucko-korycanské souvrství (cenoman) a vrstvy tvořené slínovci spodního turonu. Tento stratigrafický sled byl zachycen v odkryvu v Borku (Velké Svatoňovice), ale je též patrný na Kyselé hoře, a lze ho vystopovat i jinde, neboť horniny trutnovského souvrství jsou oproti šedavým a žlutavým bělohorským horninám výrazně červeně zbarveny.

Hospodářství[editovat | editovat zdroj]

Hospodářský vývoj obce je poznamenán těžbou a zpracováním černého uhlí. Podle záznamu v tzv. trutnovské kronice Simona Hütella bylo uhlí objeveno v Markoušovicích 22. června 1590. Rozvíjel se tak nejen těžební průmysl, ale navazovala na něj další průmyslová odvětví.

Roku 1800 byla otevřena dědičná štola Xaver. V letech 1857–1859 byla vystavěna odbočka Jihoseveroněmecké spojovací dráhyJosefova (Jaroměř) do Svatoňovic. Roku 1868 byla zprovozněna trať Svatoňovice–PoříčíKrálovec. Dnes se jedná o železniční trať 032 z Jaroměře do Trutnova. Do Svatoňovic dříve vedla důlní koňka z dolu Xaver (U buku; postavena 1860–1861) a Rtyňská koňka (postavena 1863–1864) k dolu Ida. Roku 1865 byla dokončena ražba štoly Ida.

V letech 1873–1874 přibylo 40 nových pecí na výrobu koksu, který se zde jinak vyráběl již od roku 1831. V Malých Svatoňovicích byla postavena první briketárna v Čechách, její stavba byla dokončena v říjnu 1878.

Školství[editovat | editovat zdroj]

Ve Svatoňovicích byla první česká škola postavena roku 1875. Bývalo zde v letech 1950–1990 hornické učiliště. V současnosti je v Malých Svatoňovicích základní škola – dva stupně a Bezpečnostně právní akademie s.r.o. střední škola.

Sport[editovat | editovat zdroj]

V Malých Svatoňovicích se 6.7. září 1997 uskutečnilo Mistrovství světa v běhu do vrchu (World Mountain Running Trophy 1997) a 8.9. července 2006 se konalo Mistrovství Evropy v běhu do vrchu (European Mountain Running Championship Úpice-Malé Svatoňovice 2006)[1].

Poutě a lázeňství[editovat | editovat zdroj]

Kaple na křížové cestě

27. října 1715 sedlák Václav Šrejber zavěsil dřevěnou sošku Panny Marie s Jezulátkem na třešeň, která tam rostla nad studánkou se sedmi prameny. Třešeň roku 1709 zmrzla a uschla. Roku 1716 – rok po zavěšení a sedm let po uschnutí – třešeň se na sedmi větvích zazelenala a rozkvetla na svatého Jana Křtitele (24. června), a na svatého Václava (28. září) na ní dozrály třešně. Zpráva o této události se brzy roznesla a lidé spěchali ke studánce a prosili Pannu Marii o uzdravení. Roku 1731 byla studánka nejprve vyzděna a následně byla přistavěna kaple. Ve Svatoňovicích byly zbudovány vodoléčebné lázně. Poutní místo, které tak vzniklo, bylo postupem času dokonce srovnáváno s kladskými Vambeřicemi. V současné době probíhají přípravné práce na revitalizaci celého poutního místa, včetně vybudování zázemí pro poutníky. Více o regeneraci poutního místa naleznete zde.

V roce 1826 došlo k rozdělení tehdejší obce Svatoňovice na Malé Svatoňovice a Velké Svatoňovice.

Znak obce[editovat | editovat zdroj]

Blason[editovat | editovat zdroj]

Expozice důlních strojů

„Ve zlatém štítě vyrůstající vykořeněná třešeň přirozené barvy, v koruně stříbrná Panna Marie s Jezulátkem obklopená dolů do oblouku sedmi stříbrnými třešňovými květy. Strom provázejí černá hornická kladívka s mlátky ke středu. V kořenech stromu sedm stékajících modrých pramenů.“

Výklad[editovat | editovat zdroj]

Řopík v blízkosti obce

Znak vychází z pověsti provázející vyvěšení dřevěné sošky Panny Marie, tak jak je uvedena výše. Třešeň se sedmi květy symbolizuje spolu se sedmi prameny dvě století vodoléčebných lázní. Čtyři hornická „kladiva“ symbolizují čtyři století dolování černého uhlí na Svatoňovicku. Dva páry těchto kladiv připomínají dvě hlavní dědičné štoly – Xaver a Ida, z jejichž dvou uhelných revírů bylo uhlí sváženo dvěma koňskými drahami.

Autor znaku, Václav Jirásek, symboliku ještě rozvíjí: „Dva fajslíky také připomínají dva hornické patrony, které místní havíři nejvíc uctívali (sv. Barboru a sv. Prokopa), dva svatoňovické horní úřady (Šichtamt a Bergamt), dvě prosperující Strojní jámy s parními těžními stroji v horách nad Studánkou, dva geologické útvary, se kterými se dávní havíři museli umět vypořádat při ražbách dědičných štol, dvě století průzkumů a pionýrských výprav do nitra Jestřebích hor a dvě století skutečné exploatace černého kamení sírou náramně hořícího…“

Vlajka obce[editovat | editovat zdroj]

Vlajku tvoří vodorovné pruhy, žlutý, zelený a modrý, v poměru 1 : 2 : 1. V zeleném pruhu je kruh sedmi bílých třešňových květů, provázených po stranách černými hornickými kladívky s mlátky ke středu. Poměr šířky k délce listu je 2 : 3.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Malých Svatoňovicích.
Sousoší bratří Čapků

V Malých Svatoňovicích se nalézá mnoho sakrálních staveb:

  • Barokní kostel Sedmi radostí Panny Marie (1734) s Madonou (1715).
  • Kaple s araukaritovou jeskyní se sochou Panny Marie Lurdské.
  • Upravené prameniště s léčivými vodami (1732).
  • Křížová cesta k Božímu hrobu se sedmi kapličkami v parkové úpravě, tzv. Mariánský sad. Mariánské poutní místo.
  • K místním zajímavostem patří také Muzeum Bratří Čapků.
  • V obci se nachází i expozice důlních strojů.
  • U kostela Sedmi radostí Panny Marie stojí sousoší bratří Čapků. Autorem výtvarného návrhu byl akademický sochař Josef Malejovský. Sbírka na stavbu pomníku byla povolena v září 1966 a pomník byl odhalen v červnu roku 1969.[1]

Okolní zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Významní rodáci[editovat | editovat zdroj]

K malosvatoňovickým rodákům patří spisovatel Karel Čapek či popularizátor vojenské historie Ota Holub. Část svého života zde prožil olympijský medailista v běhu na lyžích Ladislav Švanda.

O Svatoňovicích se zmiňuje Božena Němcová ve svém díle Babička, Karel Čapek píše o hrozném Lotrandovi z Brend (úbočí Jestřebích hor).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. BLAŽKOVÁ, Božena. Zápas o muzeum. Grand biblio. červenec 2008, roč. 2, čís. 7/8, s. 38–39. ISSN 1802-3320.  

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

  • Trutnovská kronika Simona Hüttela
  • Pastorova kronika
  • JIRÁSEK, Václav. Ve znamení mlátku a želízka 1. O horách a hornících. Liberec, Bor, 2003. 1. vyd. ISBN 80-902901-9-1
  • JIRÁSEK, Václav. O dolování černého uhlí v markoušovicko-svatoňovické oblasti na Jestřebích horách. Malé Svatoňovice, Obec Malé Svatoňovice, 2006. 88 s. ISBN 80-239-8443-8
  • JIRÁSEK, Václav. O dolování černého uhlí v oblasti Malých Svatoňovic na Jestřebích horách. Václav Jirásek, Trutnov, 2008. 168 s. ISBN 978-80-254-2728-6
  • BOUZA E. a kolektiv: Malé Svatoňovice 1882–1982. MNV v Malých Svatoňovicích, 1981. 66 s.
  • Poutní místa, 15. díl, Česká televize, režie J. ŠINDAR

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]