Lnice rolní

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxLnice rolní
alternativní popis obrázku chybí
Lnice rolní (Linaria arvensis)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádhluchavkotvaré (Lamiales)
Čeleďjitrocelovité (Plantaginaceae)
Rodlnice (Linaria)
Binomické jméno
Linaria arvensis
(L.) Desf., 1798
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Lnice rolní

Lnice rolní (Linaria arvensis) je nízká, planě rostoucí rostlina, která byla v minulosti považována za nepříliš nebezpečný plevel a v současnosti z české přírody snad zcela vymizela. Tento druh rozsáhlého rodu lnice byl v ČR tradičně považován za archeofyt.[1]

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Druh patří mezi západo- a jihostředomořské rostliny, jejichž těžiště výskytu zahrnuje západní, jižní a částečně i střední Evropu a severozápadní Afriku. Česká republika leží mimo tuto hlavní oblast a je na severovýchodní hranici rozšíření lnice rolní. V novověku byla rostlina zavlečena i do Austrálie.

V průběhu druhé poloviny 20. století došlo k výrazným změnám v agrotechnických postupech a současně i k rychlému ústupu lnice rolní z polních kultur. Následně pak v České republice i dalších evropských zemích, např. v Belgii, Lucembursku, Nizozemsku, Maďarsku, Rakousku i na Slovensku vyhynula nebo se stala nezvěstnou.

Podle historických pramenů se v české přírodě vyskytovala na více než 250 lokalitách v termofytiku a mezofytiku. Hlavně rostla v České kotlině v nadmořské výšce do 650 m, nejvíce v okolí Prahy, Plzně a ve středním Povltaví, jednotlivé arely byly v okolí Doks a v Podkrušnohoří. Na Moravě rostla na severozápadě Českomoravské vrchoviny a na východě u hranic s Polskem. Postupně mizela a poslední nálezy pocházely z 80. let 20. století, od té doby druh začal být odborníky považován za nezvěstný.

V roce 1997 bylo nalezeno jedno malé stanoviště poblíž obce Chanovice u Blatné v okrese Strakonice, kde lnice rolní do konce 20. století rostla. Následně se i tam vytratila a v současnosti je opět v české přírodě nezvěstná.[1][2][3]

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Upřednostňuje slunná stanoviště s nezapojeným porostem na písčitých a štěrkovitých, jen mírně vlhkých půdách s malým obsahem vápníku a dostatečně zásobených živinami. Patří mezi druhy, které ne vždy rostou na daných místech trvale, při změně podmínek vymizí a objeví se po nějaké době na vyhovujícím místě o kus vedle. Kromě polí se rostliny nacházejí i na druhotných místech, lomech, pískovnách a na rozličných kamenitých navážkách, po okrajích cest i ve vlakových kolejištích.

Lnice rolní osídluje pestré spektrum stanovišť, hojně jí vyhovují často narušovaná místa. V minulosti se nejčastěji vyskytovala jako plevel na obdělávaných půdách v nezapojených porostech, hlavně v okopaninách nebo na úhorech. Obecně je její výskyt vázán na teplé oblasti v nižších nadmořských výškách.[1][2]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Jednoletá drobná bylina s jednou nebo více přímými neb vystoupavými, často větvenými, květonosnými lodyhami vysokými 10 až 30 cm. Současně s nimi vyrůstá z nedlouhého, tenkého, niťovitého, slabě větveného kořene i několik nižších lodyh sterilních. Lodyhy jsou porostlé ve spodní části listy ve troj až čtyřčetných přeslenech a v horní části listy střídavými. Listy jsou obdobně jako lodyhy šedozelené, slabě ojíněné, lysé a k lodyze přisedlé. Jsou čárkovité, nejvýše 2 cm dlouhé a 2 mm široké, celokrajné, mají jednu výraznou střední žilku a dvě či tři nevýrazné, někdy jsou po okrajích podvinuté.

Nenápadné květy na krátkých, žláznatě chlupatých stopkách vyrůstají v úžlabí úzkých, odstálých či nazpět ohnutých listenů delších než stopky. Jsou sestaveny do až patnáctikvětého hroznu, který má v době květu kulovitý tvar a je hustý, později se značně prodlužuje, rozvolňuje a stává se řídkým. Oboupohlavné květy mají pět na bázi srostlých, čárkovitých, na konci zahrocených kališních lístků, z nichž horní je delší. Světle modrofialová koruna je dvoupyská, horní pysk je dvoulaločný a spodní trojlaločný, oba jsou tmavě modře žilkované. Ústí koruny je uzavřeno bělavým příčným valem spodního pysku. Na bázi vybíhá koruna v tenkou, rovnou či ohnutou, asi 2 mm dlouhou ostruhu. K vnitřku korunní trubky jsou nitkami přirostlé čtyři dvoumocné tyčinky. Květy se velmi často opylují samosprašně vlastním pylem.

Z opyleného semeníku začne vznikat obvejčitá, asi 5 mm dlouhá tobolka o málo větší než kalich, která ve zralosti puká pěti chlopněmi od vrcholu dolů. Obsahuje plochá, tmavě hnědá, 1 až 1,5 mm velká semena s křídlatým lemem 0,3 až 0,5 mm širokým, na povrchu hladká nebo drobně hrbolatá. Ploidie druhu je 2n = 12.[1][2][4][5]

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Rostliny se rozmnožují semeny roznášenými větrem. Semena klíčí až na jaře následného roku, v půdě si podržují klíčivost i po několik let. Semenáčky zpočátku rostou pomalu, teprve za dva až tři měsíce začínají vytvářet generativní orgány.[1][6]


Ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Přerod tohoto druhu od běžné polní plevelné rostliny ke kriticky ohrožené a dnes dokonce nezvěstné byl zaviněn přechodem od extenzivního k intenzivnímu obdělávání půdy, hlubokou orbou, používáním umělých hnojiv, dokonalým čištění osiva a chemickým ošetřování kultur. V posledním Červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky z roku 2012 je lnice rolní řazena do kategorie (A2), mezi druhy nezvěstné, které nebyly spatřeny po dobu 10 až 30 let.[1][7][8]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

  • Mladá rostlina
    Mladá rostlina
  • Lodyhy a listy
    Lodyhy a listy
  • Květenství
    Květenství
  • Zrající plody
    Zrající plody

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c d e f SUDA, Jan. Znovunalezené druhy naší květeny: Lnice rolní. S. 17–19. Živa [online]. Academia, Středisko společných činností AV ČR, v. v. i., Praha, 2001 [cit. 21.11.2016]. Čís. 1, s. 17–19. Dostupné online. ISSN 0044-4812. (= cs) 
  2. ↑ a b c GOLIAŠOVÁ, Kornélia. Flóra Slovenska V/2: Pyštek roľný [online]. VEDA, Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava, SK, 1997 [cit. 2016-12-05]. S. 101–103. Dostupné online. ISBN 80-224-0481-0. (slovensky) [nedostupný zdroj]
  3. ↑ HASSLER, M. Catalogue of Life 2016: Linaria arvensis [online]. Naturalis biodiverzity Center, Leiden, NL, rev. 2016 [cit. 2016-12-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-05-31. (anglicky) 
  4. ↑ Databáze C1 rostlin: Lnice rolní [online]. Informační systém ochrany přírody, AOPK ČR, Praha [cit. 2016-12-05]. Dostupné online. 
  5. ↑ Wilde planten: Linaria arvensis [online]. Wilde planten in Nederland en België, NL [cit. 2016-12-05]. leeuwenbek.htm Dostupné online. (nizozemsky) [nedostupný zdroj]
  6. ↑ BARKER, W. R. PlantNet: Linaria arvensis [online]. National Herbarium of NSW, Royal Botanic Garden, Sydney, AU [cit. 2016-12-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ DEYL, Miloš. Plevele polí a zahrad. Ilustrace Otto Ušák. Praha: Československá akademie věd, 1956. 384 s. HSV 38873/55/SV3/6423. Kapitola Lnice rolní, s. 177. 
  8. ↑ GRULICH, Vít. Red List of vascular plants of the Czech Republic: 3rd edition. S. 631–645. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2012 [cit. 05.12.2016]. Roč. 84, čís. 3, s. 631–645. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Lnice_rolní&oldid=21079585“