Kamčatka (poloostrov)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Poloostrov Kamčatka na mapě Ruska

Poloostrov Kamčatka (rusky полуостров Камчатка) je 1250 km dlouhý poloostrov na ruském Dálném východě o rozloze 472 300 km². Je omýván vodami dvou moří, Tichého oceánu na východě a Ochotským mořem na západě. Podél poloostrova se táhne Kurilsko-kamčatský příkop s hloubkou přes 10 500 m.

Osídlení poloostrova[editovat | editovat zdroj]

V době, kdy na Kamčatku dorazili první Evropané, byl již poloostrov po 1000 let osídlen kmeny Itelmenů a Korjaků, kterým příchod bílých lidí přinesl především utrpení a smrt v důsledku zotročování a nemocí.

První Rusové pronikli na sever poloostrova v polovině 17. století. Roku 1650 dosáhl řeky Penžiny Michail Staduchin. Ovšem prvním, kdo pomyslnou hranici poloostrova (řeku Penžinu) překročil byl Ivan Kamčatyj. V letech 1658 - 1661 přešel nejužší místo Kamčatky několikrát a dorazil až k veliké řece na východě, kterou Itelmeni nazývali Ujkoal. Dnes tato řeka, stejně jako celý poloostrov, nese jeho jméno. Poloostrov byl postupně mapován a velmi přesně byl zobrazen již v roce 1697 Semjonem Remezovem. První objevitelské kroky jsou na Kamčatce spojeny se jménem kozáckého důstojníka Vladimira Atlasova. Ten měl dle carského příkazu vybírat od místních obyvatel daně. Někde se to dařilo domluvou, jinde musel použít sílu. Jeho úspěchy byly tak veliké, že byl po návratu do Jakutska v roce 1699 ihned povolán do Moskvy k caru Petru I. a tím také začal nová etapa objevování země.

Atlasov se na Kamčatku vrátil v roce 1707 s novými privilegii a příkazy k výběru nových daní. Jeho zacházení s domorodým obyvatelstvem i podřízenými kozáky bylo natolik kruté a bezohledné, že se kozáci vzbouřili a poslali stížnost do Moskvy. Atlasov se stihl ukrýt v Nižněkamatské pevnosti. Kozáci se však smluvili a roku 1711 jej zavraždili.

Přírodní podmínky[editovat | editovat zdroj]

Většinu poloostrova tvoří vulkány (je jich na 160), středem se táhne rozlehlé údolí, kterým protéká řeka Kamčatka. Toto údolí je jediné na eurasijském superkontinentu, kde lze nalézt gejzíry. Nalézá se zde 29 činných sopek, z nichž nejvyšší je Ključevskaja, vysoká 4750 metrů. Takováto hustota vulkánů na tak relativně malé ploše je světovým unikátem, proto bylo 19 vulkánů zařazeno na Seznam světového dědictví UNESCO. Nejaktivnější sopka Kronockij, díky svému perfektnímu kónickému tvaru, aspiruje na titul nejkrásnějšího vulkánu světa.

Klima[editovat | editovat zdroj]

Kamčatské klima je velmi rozmanité, je rozdílné na pobřeží a ve vnitrozemí, jiné je na jihu a jiné na severu. Kamčatka je obklopena mořem, to má za následek zimy bohaté na sníh a studené, vlhké léto. Na chladnějším podnebí se podepisuje i velké množství ledovců.
Kamčatské klima je převážně kontinentální, na severu subarktické. Pro pobřeží poloostrova je charakteristické přímořské klima. Díky geografické poloze u Tichého oceánu je počasí náchylné k častým a rychlým změnám.
Velké množství sněhu, které napadne v zimě, podporuje vznik ledovců, kterých tu je převážně v severní části poloostrova 414 a naopak – bílý povrch ledovců zase odráží sluneční záření, takže léta jsou chladnější, než by mohla být. Sever poloostrova má věčně zmrzlou zem (permafrost).
Značný vliv na počasí mají tlakové níže, které přicházejí od Japonska a ze Žlutého moře a zejména v únoru a březnu způsobují orkány a sněhové bouřky.
Nejteplejší měsíce jsou červenec a srpen. Nejvyšší naměřená teplota na Kamčatce je +37 °C (údolí řeky Kamčatky), minimální teploty na pobřeží jsou až -26 °C, v severním vnitrozemí pak mohou klesnout až k -60 °C.
Počet dní s teplotou nad 20 °C na pobřeží je 1 až 6, ve vnitrozemí 35 až 55. Souhrn ročních srážek je největší na jihovýchodním pobřeží a činí až 1200 mm. Na západním pobřeží jsou úhrnné srážky 300-500mm, ve vnitrozemí v údolí řeky Kamčatky pak 400-500mm.
Vítr v zimě na pobřeží může dosahovat až 40 m/s.

Průměrné denní teploty vzduchu a srážky v Petropavlovsk-Kamčatském
měsíc Denní teploty
(°C)
Úhrn srážek
(mm)
Leden -6 102
Únor -8 90
Březen -5 180
Duben +1 100
Květen +6 80
Červen +9 60
Červenec +13 75
Srpen +14 85
Září +12 100
Říjen +6 100
Listopad 0 180
Prosinec -5 105

Fauna[editovat | editovat zdroj]

Přírodní podmínky panující na Kamčatce vytvořily ideální životní podmínky pro mnoho druhů živočichů.

Suchozemská fauna[editovat | editovat zdroj]

Kamčatská divočina je domovem medvědů hnědých, sněžných ovcí, rosomáků, sobolů a orla skalního. Poloostrov je hnízdištěm orla mořského, jenž je jedním z největších druhů orlů na Zemi.

Vodní fauna[editovat | editovat zdroj]

Ve vodách omývajících břehy Kamčatky žije největší mořský savec, plejtvák obrovský. Ze sladkovodních živočichů je třeba zmínit největší výskyt lososovitých ryb na světě. V Kurilském jezeře se nalézá největší populace lososů v celé Eurasii.

Flóra[editovat | editovat zdroj]

Lidé[editovat | editovat zdroj]

Poloostrov Kamčatka je součást Kamčatské oblasti spolu s Komandorskými ostrovy a Ostrovem Karaginského.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Obyvatelstvo o počtu 402 500 lidí je z drtivé většiny ruského původu, největší menšinou jsou Korjaci, kteří mají na severu poloostrova svojí vlastní enklávu, Korjacký autonomní okruh, kde žije zhruba 13 000 příslušníků tohoto etnika.

Raketová střelnice[editovat | editovat zdroj]

V 50. letech 20. století zde byla zřízena raketová střelnice Kura (česky slepice), určená jako dopadová plocha mezikontinentálních balistických raket. Nachází se poblíž vesnice Ključi, přibližně 380 km severně od města Petropavlovsk-Kamčatskij na bažinatém neobydleném místě u řeky Kamčatky. Zeměpisné souřadnice jsou 56° 18' 56 severní šířky a 160° 46' 34 východní délky, přibližná rozloha je pouze 10 km². Nedaleko se nachází známá sopka Ključevskaja. Jeho primárním účelem je dopadová plocha pro hlavice balistických raket, kontrola parametrů při vstupu hlavic do atmosféry a měření přesnosti dopadu.
Polygon byl založen 29. 4. 1955 pod kódovým označením „Kama“ jako „Odloučená vědecko-zkušební stanice“ dělostřelecké NII № 4 v Bolševu v Moskevské oblasti. Do provozu byl spuštěn 1. 7. 1955 skupinou odloučeného radiolokačního praporu. Během krátké doby byl postaven vojenský tábor Ključi-20, síť pozemních komunikací, letiště a dalších technické zařízení. První balistická raketa (R-7) na polygon dopadla 22. 8. 1955. Za dobu jeho provozu byl polygon Kura cílem zkušebních testů více než 2 600 raket a více než 5 600 hlavic včetně nejnovějších BR Topol-M a Bulava. Cílem střelnice je oveřování trajektorie letu a přesnosti zásahu, nikoliv účinky těchto zbraní. Většina těchto raket měla bojovou hlavici nahrazenou užitečnou zátěží. I díky tomu vděčí Kamčatka za z velké části zachovanou přírodu.
V současnosti zkušební polygon spadá pod Raketové vojsko Ruské federace a patří mezi nejstřeženější armádní objekty. Posádku tvoří více než 1 000 důstojníků a okolo 100 vojáků základní služby.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]