Jože Plečnik

Jože Plečnik
Narození	23. ledna 1872 ; Lublaň
Úmrtí	7. ledna 1957 (ve věku 84 let) ; Lublaň
Místo pohřbení	Centralno pokopališče Žale, Ljubljana
Alma mater	Akademie výtvarných umění ve Vídni
Povolání	architekt, vysokoškolský učitel, urbanista, designér a učitel
Významná díla	Kostel Nejsvětějšího Srdce Páně v Praze; Bežigrad Stadium; Villa Loos; Zacherlhaus; Fountain Karl-Borromäus; … více na Wikidatech
Ocenění	Prešerenova cena (1949); čestný doktor (1952); čestný doktor Technické univerzity Vídeň (1952); Řád Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy (2017); Q102349395
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jože Plečnik, v Česku známý spíše jako Josip Plečnik, (23. ledna 1872 v Lublani – 7. ledna 1957 tamtéž) byl slovinský architekt a urbanista, který svou prací ve 20. a 30. letech 20. století pro československou prezidentskou kancelář významně přispěl k současnému vzhledu Pražského hradu.

Dětství a studia

Narodil se jako třetí ze čtyř dětí v rodině Andreje a Heleny Plečnikových. Podle přání otce měl převzít rodinou truhlářskou dílnu. Ve škole příliš neprospíval, jeho slabinou byly zejména exaktní předměty. Už od dětství velice rád kreslil. Tuto zálibu musel ovšem často skrývat před otcem, který se obával, aby se z jeho syna nestal bohém.

Díky státnímu stipendiu se v roce 1888 dostal na průmyslovou školu ve Štýrském Hradci, kde studoval truhlářství a příbuzné obory. Zde se dostal do kontaktu se studenty stavitelství. Naučil se od nich tolik, že ho profesor Leopold Theyer přijal jako kresliče do svého ateliéru. Studoval na vídeňské umělecké akademii pod vedením Otto Wagnera.^[1]

Nečekaná smrt jeho otce (mezi roky 1889–1892) zapříčinila to, že se z něj nestal truhlář, ale světoznámý architekt. Matka se starším bratrem se shodli na tom, že na převzetí otcovy dílny je ještě příliš mladý.

V roce 1892 odjel do Vídně, kde dva roky pracoval v továrně na nábytek k.k. Hof-Bau-Kunsttischlerei J. W. Müller. Byla to pro něj dobrá, i když velmi tvrdá škola a sám na toto období svého života vzpomínal jen velice nerad.^[2]

Koncem roku 1920 byl jmenován profesorem architektury na nově založené universitě v Lublani. Oproti pražské zde panovaly zcela odlišné poměry. Škola nedisponovala velkými financemi, chyběly prostory, odborná literatura. Vyprojektoval tedy skromnou jednopodlažní budovu v Aškenazově ulici a na podzim následujícího roku v ní přivítal první studenty.

Ve dvacátých letech dvacátého století byl z popudu prezidenta nové republiky T. G. Masaryka pozván do Prahy, aby pracoval na obnově Pražského hradu a později i úpravách lánského zámku.

Dílo

Vídeň, Langerova vila (1901)
- Zacherlův palác (1905)
- kašna Karla Boromejského (1906)
- kostel sv. Ducha (1910–1913)
- Guttenbergův pomník (1898, sochař Othmar Schimkowitz)
- vily na předměstí (od 1901)

Pražský hrad, adaptace: rekonstrukce I. a III. nádvoří, návrh jižních zahrad, úpravy a doplnění interiérů (1920–1934)
- úpravy Pražského hradu: úprava I. nádvoří včetně praporových stožárů před Matyášovou branou (1922-1923), úprava bytu prezidenta (1921-1924), úpravy zahrad Rajské, Na valech a Na baště (1921-1931) vč. vyhlídkového altánu, vyhlídkových teras a zimní zahrady u jižních zahrad, severní průčelí Španělského sálu (1923-1925), sloupová síň Bellevue pod Ústavem šlechtičen (1924-1925), vstupní sloupová síň ke Španělskému sálu u Matyášovy brány (1927-29), monolit z mrákotínské žuly 18 m vysoký a dlažba III. nádvoří vč. přístřešku nad vykopávkou baziliky sv. Víta a kaple sv. Mořice (1928-1932)
Praha, Vinohrady, kostel Nejsvětějšího Srdce Páně (1928–1932)
Praha, Staré Město, nárožní dům v Žatecké ul. (1913-1914, s Ladislavem Skřivánkem)
Praha, obory Hvězda, koncept pro úpravu, realizoval Pavel Janák v 50. letech
Broumov, pomník továrníka J. Edlera von Schroll (1901, sochař Othmar Schimkowitz),
Křivoklát, hrobka E. Kratochvíla na lesním hřbitově (1912)
Lány, prezidentský zámek, úprava interiérů a parku (1922-1923, 1929)

Lublaň, projekty a urbanistické studie rodného města, jejíž podobu významně ovlivnil (plán regulace města (1928–1929):
- Trojmostí (1929–1932)
- park Tivoli (1931)
- kostel sv. Cyrila a Metoděje (1933–1934)
- Kněžský seminář (1936–1941)
- Národní knihovna (1936–1941)
- přestavba domu (včetně interiéru) rodiny Prelovšeků (1932–1933)
- letní divadlo Križanke (1952–1956)
- univerzitní knihovna, stadion, rekonstrukce Křižovnického nám., obytné budovy, hřbitov, pomníky, kašny, mříže, osvětlovací tělesa, interiéry aj.
Trnovo, vlastní dům (1924–1925)
Bělehrad, projekt kostela sv. Antonína (1929–32).

Nerealizováno

budova Skupščiny SR Slovinsko, tzv. „Katedrála svobody“ (1947) – nezrealizováno

Restaurování

Restaurování kostelů ve Slovinsku, Chorvatsku a Srbsku: v Bogojině, Trsatu, Prekmurju, Bělehradu a posléze v Záhřebu (1947)

Fotogalerie

Pražský hrad

Obelisk na III. nádvoří u Starého proboštství 1924-1928
Kašna pod sochou sv. Jiří, 1929-30
Orlí kašna, 3. nádvoří, 1927-28
Orlí kašna, detail
Baldachýn Býčího schodiště, 1929-1931
Pyramida u Plečnikovy vyhlídky, 1923-26
Památník defenestrace, 1925
Malý Belvedér, 1925-27
Rajská zahrada, Monolitická mísa, 1923-25
Rajská zahrada, Syenitová váza, 1926
Schodiště mezi IV. nádvořím a Zahradou Na baště, 1930-1932

Slovinsko

Trojmostí v Lublani

Odkazy

Reference

↑ LUKEŠ, Zdeněk. Jože Plečnik - průvodce po stavbách v České republice. Praha: Foibos books, 2012. ISBN 978-80-87073-41-4. S. 6.
↑ PRELOVŠEK, Damjan. Josip Plečnik. Šlapanice: ERA, 2002. ISBN 80-86517-07-1. S. 4.

Literatura

Margolius, Ivan. (1995) „Jože Plečnik: Church of the Sacred Heart.“ Architecture in Detail series. London. Phaidon Press.
Kolektiv autorů: Josip Plečnik – architekt pražského hradu, Správa Pražského hradu (1996), ISBN 80-902051-3-5
LUKEŠ, Zdeněk. Pardubická architektura Plečnikova žáka [online]. Lidové noviny, 2004-01-27 [cit. 2009-05-10]. Dostupné online.
LUKEŠ, Zdeněk. Plečnikův žák Karel Řepa [online]. E-architekt, 2004-01-28 [cit. 2009-05-10]. Dostupné online.
Chrám Nejsvětějšího Srdce Páně v Praze 12., na Královských Vinohradech : Dle projektu prof. arch. Jos. Plečnika. Praha: [s.n.], 1932. Dostupné online. 30 pohlednic dokumentuje postup stavby kostela Nejsvětějšího srdce páně a jeho vysvěcení dne 8. května 1932 a doplňuje je stručný úvod jednatele spolku pro zbudování kostela Alexandra Titla.

Související články

Karel Řepa – Plečnikův žák
Edvard Ravnikar

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Jože Plečnik na Wikimedia Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jože Plečnik
Kostel Nejsvětějšího Srdce Páně v Praze
Jože Plečnik v Kdo byl Kdo v našich dějinách 20. století
Retrospektiva slovinského architekta Josipa Plečnika (1872–1957) na eArchitekt.cz
www.archinet.sk
Stránky ve slovinštině

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[1] LUKEŠ, Zdeněk. Jože Plečnik - průvodce po stavbách v České republice. Praha: Foibos books, 2012. ISBN 978-80-87073-41-4. S. 6.

[2] PRELOVŠEK, Damjan. Josip Plečnik. Šlapanice: ERA, 2002. ISBN 80-86517-07-1. S. 4.

[1]

[2]