Josef Fanta
| Josef Fanta | |
|---|---|
.jpg) | |
| Narození | 7. prosince 1856 Sudoměřice u Tábora  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 20. června 1954 (ve věku 97 let) Praha  Československo |
| Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
| Povolání | architekt, vysokoškolský pedagog |
| Děti | Marie Fantová |
| Příbuzní | Marie Fantová, dcera |
| Hnutí | secese |
| Významná díla | Hlavní nádraží v Praze Wiehlův dům (Praha) |
| Ovlivněný | Antonín Wiehl |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
| dcera | Marie Fantová |
|---|---|
| prasynovec | Jan Kameníček |
Josef Fanta (7. prosince 1856 Sudoměřice u Tábora[1] – 20. června 1954 Praha[2] ) byl český architekt, návrhář nábytku, malíř, autor mnoha publikací (např. O svérázu krojovém a bytovém), věnoval se ochraně památek a byl významným mecenášem. Náleží ke generaci Národního divadla. V počátcích své kariéry patřil k představitelům novorenesance, spolupracoval a byl ovlivněn architektem Antonínem Wiehlem, vůdčí osobností novorenesance navazujícího na tradici české renesance 16. století.[3] Od počátku 20. století se stal jedním z nejvýznamnějších představitelů české secesní architektury.
Život
Po studiích se Josef Fanta stal asistentem Josefa Zítka (svého profesora a architekta, autora např. Národního divadla, Rudolfina) při stavbě Národního divadla. Fanta při této stavbě mimo jiné vytvořil novorenesanční lampu, která dodnes stojí před Národním divadlem. Poté působil jako asistent na České technice a profesor na ČVUT. Od roku 1918 byl členem České akademie věd a umění.
Autorsky se podílel mj. na stavbách Hlávkových kolejí v Praze, odbavovací budově dřívějšího Nádraží císaře Františka Josefa (dnes Hlavního nádraží v Praze), budov ondřejovské observatoře, domu Hlahol v Praze či Mohyly míru (památník bitvy u Slavkova). Jeho dílem je také budova současného Ministerstva průmyslu a obchodu, která se nese v duchu podobné stavby, realizované v letech 1912–1919 v japonské Hirošimě náchodským rodákem Janem Letzelem. Zabýval se také rekonstrukcemi památek (kostel svatého Václava na Zderaze a Slavína na Vyšehradě) a návrhy náhrobků, architektonických sgrafit, výzdoby interiérů a uměleckoprůmyslových děl. Je považován za tvůrce secesní architektury a navazoval v ní na českou novorenesanční tradici 19. století.
Je autorem návrhu sgrafit Wiehlova domu čp. 792 na Václavském náměstí (1894–96) společně s Mikolášem Alšem.[4][5]
Dílo
Výtvarné
- sgrafita Wiehlova domu
Architektonické
- Hlávkovy studentské koleje, Praha (1903)
- Ondřejovská hvězdárna (2 kopule a Fričova vila)
- Budova Nádraží císaře Františka Josefa (dnes Hlavní nádraží) Praha (1901–1909)
- Vila Bohumila Hobzeka, Hradec Králové, Balbínova ulice 3, čp. 447 (1909–1910)[6]
- Mohyla míru na návrší u obce Prace u Brna (1912)
- Budova ministerstva obchodu (dnes Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky) Praha 1 – Staré Město, čp. 1039, Na Františku 32, Klášterská 2, Revoluční 27 (projekt 1925–1926, stavba 1928–1932) Budova ministerstva ve stylu klasicizující pozdní secese. Autory sochařské výzdoby jsou Čeněk Vosmík a Josef Augustin Paukert. V době svého vzniku byla stavba již stylově archaická, což bylo v tisku napadáno, odsuzováno a zesměšňováno. Kritik Jaromír Pečírka čelil dokonce v roce 1930 soudní žalobě od autorů sochařské výzdoby.[7]
- Vila Kouřimka, Poděbrady
- Obereignerova vila, Poděbrady
Literární
- O svérázu krojovém a bytovém (1895)
Ocenění díla
- V roce 1926 mu byl udělen čestný titul doktora technických věd (dr. h. c.) Českého vysokého učení technického v Praze [8].
Galerie
-
Průčelí hlavního nádraží v Praze -
Původní hala nádraží, dnes Fantova kavárna -
Západní historická kopule v Astronomickém ústavu na Ondřejově -
Bývalá pracovna J. J. Friče na ondřejovské hvězdárně -
Wiehlův dům na Václavském nám. v Praze (návrh ornamentálních sgrafit) -
![Budova ministerstva obchodu, 1928–34[9]](//upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/3/3f/Ministerstvo_prumyslu_2.JPG/200px-Ministerstvo_prumyslu_2.JPG)
Budova ministerstva obchodu, 1928–34[9]
![Budova ministerstva obchodu, 1928–34[9]](/wiki/Soubor:Ministerstvo_prumyslu_2.JPG)
Odkazy
Reference
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu
- ↑ Zemřel dr. arch. J. Fanta. Rudé právo. 22. 6. 1954, s. 2. Dostupné online.
- ↑ WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. Zvláštní otisk ze sborníku Umění.
- ↑ WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 23. Zvláštní otisk ze sborníku Umění.
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky. Číslo rejstříku 39967/1-1138 [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2015-09-22]. Dostupné online.
- ↑ Vila Bohumila Hobzeka na stránkách Slavné vily.
- ↑ Pavel Vlček a kol.: Umělecké památky Prahy, Staré Město, Josefov, Praha : Academia, 1996, ISBN 80-200-0563-3, str. 528-529.
- ↑ Významné osobnosti, jímž byl udělen čestný doktorát ČVUT v Praze. www.cvut.cz [online]. [cit. 2013-01-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-11-04.
- ↑ http://www.mpo.cz/dokument18907.html, 18. 5. 2015.
Literatura
- TOMAN, Prokop. Nový slovník československých výtvarných umělců. 3. vyd. Svazek 1. Praha: Rudolf Ryšavý, 1947. Heslo Fanta, Josef, s. 209.
- ŠTECH, V. V. V zamlženém zrcadle. Praha : Československý spisovatel, 1969, str. 45, 67, 77, 82, 171, 199, 216.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Fanta na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Fanta
- Zuzana Lizcová. Josef Fanta - více než jen stavitel pražského Hlavního nádraží. archiweb [online]. 2006-12-06 [cit. 2011-04-17]. Dostupné online.
- Zdeněk Lukeš: Kolos na vltavském nábřeží. Jak to bylo s kontroverzním sídlem ministerstva? In: Lidovky.cz. 04.05.2017.
- Informační systém abART – osoba:Fanta Josef
