Jodid titanitý
| Jodid titanitý | |
|---|---|
 Krystalová struktura TiI3 | |
| Obecné | |
| Systematický název | Jodid titanitý |
| Anglický název | Titanium(III) iodide |
| Německý název | Titan(III)-iodid |
| Sumární vzorec | TiI3 |
| Vzhled | tmavěfialová pevná látka |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 13783-08-9 |
| PubChem | 18955717 |
| SMILES | I[Ti](I)I1 |
| InChI | 1S/3HI.Ti/h3*1H;/q;;;+3/p-3 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 428,580 g/mol |
| Hustota | 4,96 g.cm−3 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jodid titanitý, TiI3, je anorganická sloučenina titanu a jodu. Je to tmavě fialová pevná látka,[1] je nerozpustná ve většině rozpouštědel.
Příprava a vlastnosti[editovat | editovat zdroj]
Jodid titanitý lze připravit přímou reakcí jodu s titanem:
- 2 Ti + 3 I2 → 2 TiI3
Další možností přípravy je redukce jodidu titaničitého hliníkem.[1]
Z roztoku krystaluje jako hexahydrát, TiI3·6H2O.[2]
Při teplotě nad 350 °C disproporcionuje:[3][1]
- 2 TiI3 ⇌ TiI2 + TiI4
Struktura[editovat | editovat zdroj]
Krystalová struktura je tvořena řetězci oktaedrů TiI6 propojených stěnou.[2] Při teplotě nad 50 °C jsou všechny vzdálenosti Ti–Ti stejné, ale pod touto teplotou dochází k fázovému přechodu. V nízkoteplotní modifikaci se střídá kratší a delší vzdálenost mezi ionty titanu. Tato struktura je podobná struktuře bromidu molybdenitého.[4]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Titanium(III) iodide na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c HOUSECROFT, Catherine E. Anorganická chemie. Vyd. 1. vyd. Praha: Vysoká škola chemicko-technologická v Praze xxx, 1119 s. s. Dostupné online. ISBN 978-80-7080-872-6, ISBN 80-7080-872-1. OCLC 894846634 S. 710.
- ↑ a b GREENWOOD, Norman Neill. Chemie prvků. Sv. 1.. 1. vyd. vyd. Praha: Informatorium 793 s., 1 příl s. Dostupné online. ISBN 80-85427-38-9, ISBN 978-80-85427-38-7. OCLC 320245801 S. 1192.
- ↑ FAST, J. D. The preparation of pure titanium iodides. Recueil des Travaux Chimiques des Pays-Bas. 2010-09-03, roč. 58, čís. 2, s. 174–180. Dostupné online [cit. 2023-01-26]. DOI 10.1002/recl.19390580209. (anglicky)
- ↑ ANGELKORT, Joachim; SCHÖNLEBER, Andreas; VAN SMAALEN, Sander. Low- and high-temperature crystal structures of. Journal of Solid State Chemistry. 2009-03, roč. 182, čís. 3, s. 525–531. Dostupné online [cit. 2023-01-26]. DOI 10.1016/j.jssc.2008.11.028. (anglicky)