Jindřich Waldes

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Jindřich Waldes 2. července 1876 Nemyšl u Táborakvěten 1941 Havana (přesné datum úmrtí není známo), významný podnikatel, český vlastenec židovského původu a mecenáš umění.

Život[editovat | editovat zdroj]

Waldes Koh-i-noor patentky pro německý trh

Otec Jindřicha, Karel Waldes, měl hospodu a malý krámek s galanterním zbožím v Nemyšli u Tábora. Jindřich se měl vyučit v obchodu s peřím, ale učení nedokončil, protože získal místo úředníka u firmy Eduard Lokesch a syn v Praze, která vyráběla módní a manžetové knoflíky. Pro svou znalost jazyků se stal obchodním zástupcem firmy a byly mu svěřovány obchodní cesty po Evropě, Asii i Africe.

V roce 1902 spolu s mechanikem Hynkem Pucem (1856-1938) odešel z firmy a založil vlastní společnost Waldes a spol. Hynek Puc o rok později sestrojil převratný vynález - zakladačku, tedy přístroj na zakládání pružin do stiskacích knoflíků (patentek), který nahradil práci až deseti zručných dělníků. Výroba se rychle rozrůstala a Puc vyráběl další stroje. Waldesova značka, Miss KIN, vznikla na lodi plující roku 1912 do USA, kde potkal slečnu Elisabeth Coyens, která si vložila do oka Waldesovu patentku. František Kupka namaloval Miss KIN v olejových barvách a Vojtěch Preissig zhotovil graficky firemní logo. Další používané značky byly Otello a Koh-i-noor.

Waldes Koh-i-noor s hlavní výrobou v Praze-Vršovicích, kam se přesunul v roce 1907, se za třicet let vypracoval na velký koncern, vyrábějící všechny druhy kovové galanterie s pobočnými závody ve Varšavě (1908), Drážďanech, Paříži (1911), Vídni (1920), Barceloně (1928) a v New Yorku. Domácí konkurenci, firmu Lokesch, koupil již v roce 1909.

V roce 1939 byl Jindřich Waldes pro svůj židovský původ zatčen gestapem a dva roky vězněn v koncentračních táborech Dachau a Buchenwald. V roce 1941 ho jeho rodina, kterou Jindřich nechal emigrovat do USA před válkou (on sám z vlasteneckých důvodů se rozhodl zůstat v Československu), z nacistického vězení vyplatila za osm milionů korun. Nejdříve se letecky dostal do Lisabonu. Waldes však nepřežil dlouhou plavbu z Lisabonu do New Yorku a za nevyjasněných okolností v květnu 1941 zemřel v kubánské Havaně, kde loď zakotvila během cesty.

Sběratel a mecenáš[editovat | editovat zdroj]

Jindřich Waldes byl kromě podnikání také velkým sběratelem umění. Roku 1918 založil vlastní muzeum knoflíků a dalších spínadel s více než sedmdesáti tisíci exponáty. Měl zde i unikátní soubor středověkých spinadel nalezený na Karlštejně. Muzeum bylo zrušeno teprve v roce 1947, když sbírku získalo Uměleckoprůmyslové museum v Praze. Později její část získalo Muzeum skla a bižutérie v Jablonci nad Nisou.

Vedle knoflíků Waldes také sbíral obrazy, zejména plátna svého přítele, malíře Františka Kupky. Část této sbírky byla navrácena z Národní galerie dědicům žijícím ve Spojených státech po restitučním řízení.

Byl také mecenášem umění, Vojtěchu Preissigovi pomohl vybudovat moderní grafickou dílnu a vydat řadu jeho knih.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. AUTORSKÝ KOLEKTIV. Sběratelství. Praha : Svoboda, 1983. Kapitola Galerie a sbírky v Čechách a na Moravě, s. 151.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Patrik Šimon: Jindřich Waldes – sběratel umění, Patrik Šimon – Eminent, Praha 2001
  • Jiří Waldes a kolektiv: Kupka – Waldes Malíř a jeho sběratel, Petr Meissner, Praha 1999

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]