Jarmil Burghauser

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jarmil Burghauser
hudební skladatel Jarmil Burghauser
hudební skladatel Jarmil Burghauser
Rodné jménoJarmil Michael Mokrý
Narození21. října 1921
Písek, Čechy
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí19. února 1997 (ve věku 75 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Alma materPražská konzervatoř
Povoláníhudební skladatel, sbormistr, muzikolog a dirigent
RodičeFrantišek Viktor Mokrý a Zdeňka Burghauserová
PříbuzníOtakar Šourek (tchán)
PodpisPodpis
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jarmil Burghauser, vlastním jménem Jarmil Michael Mokrý (21. října 1921 Písek – 19. února 1997 Praha), byl český hudební skladatel, hudební vědec a skautský činovník. [1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Jarmil Mokrý byl synem akademického malíře Františka Viktora Mokrého a akademické malířky Zdeny Burghauserové. Jméno Burghauser přijal po své matce v letech 1937–8. [2]

Již v dětství se projevoval jako výrazný hudební talent. V šesti letech se začal učit hře na klavír, od dvanácti let se učil soukromě skladbu u Jaroslava Křičky a po jeho smrti pokračoval u Otakara Jeremiáše. Po maturitě na Akademickém gymnáziu v Praze (v roce 1940) studoval skladbu a dirigování na Pražské konzervatoři, kde absolvoval roku 1944 ve třídě Václava Talicha. Od roku 1946 pokračoval studiem muzikologie na filozofické fakultě Karlovy Univerzity, kde nesměl absolvovat z ideologických důvodů a nedostal diplom.

V letech 1946–1953 působil jako sbormistr Národního divadla, poté se věnoval vlastní tvorbě a vědecké činnosti. V 70. a 80. letech patřil mezi nežádoucí autory, nesměl cestovat do zahraničí, jeho skladby nahrané v rozhlase byly smazány. Jako muzikolog vešel ve známost zejména zpracováním definitivního souborného katalogu děl Antonína Dvořáka. Od roku 1984 až do své smrti byl předsedou Společnosti Antonína Dvořáka.

Skautská činnost[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1935 byl členem skautského oddílu Jaroslava Foglara (pražské Dvojky), kde měl přezdívku Jumbo. [3] Od září 1939 do roku 1946 působil v témže oddíle jako Foglarův zástupce. V poválečném období se do rozpuštění Junáka v roce 1950 podílel na činnosti ve výchovném odboru chlapeckého kmene Junáka, mj. upravil do současné podoby skautskou hymnu.[4] Při obnově skautingu v letech 1968–70 působil na ústředí Junáka, byl členem náčelnictva chlapeckého kmene. Po další obnově skautingu z roku 1989 přijal funkci starosty Junáka a vedoucího čestného Svojsíkova oddílu.

V letech 1940–45 si vedl podrobný deník, psaný z většiny v klasické řečtině, který je dnes uložen spolu s dalšími jeho dokumenty v Archivu Junáka.[5]

Burghauser se stal předlohou pro postavu Simby, zástupce vůdce skautského oddílu Devadesátky, ve Foglarově knize Pod junáckou vlajkou, která vyšla knižně poprvé v roce 1940.[6]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Již od dětství se věnoval tvůrčím aktivitám, od skládání hudby až po psaní beletrie. Jako primán gymnázia napsal sci-fi román Vzduchem, který vycházel v roce 1932 na pokračování v dětském časopisu Paleček (ilustrovala jej autorova matka Zdenka Burghauserová).

Jako muzikolog se zabýval především tvorbou Antonína Dvořáka, jehož dílo zpracoval do tematického katalogu.

S M. Šolcem vydal Ediční zásady a směrnice k notační problematice klasiků 20. století.

Ve vlastní skladatelské tvorbě zaujímají významné místo hudebně dramatická díla: opery Alladina a Palomid (1943–1944), Lakomec (1949), Karolinka a lhář (1950–1953), Most (1963–1964) a balety Honza a čert (1954), Sluha dvou pánů (1957) a Tristram a Izalda (1969).[7]

Stal se autorem hudby k filmům Premiera (1947), Z mého života (1955; zároveň dělal dramaturgii), Legenda o lásce a Labakan z roku 1956, Kde řeky mají slunce (1961), Místo v houfu (1964), Polka jede do světa (1965), Jarní vody (1968).

S Petrem Ebenem spoluvytvořil učebnici Čtení a hra partitur (1960).[8]

Vzpomínky na Jarmila Burgausera[editovat | editovat zdroj]

Jiří Zachariáš

  • Jarmil Burghauser-Jumbo prokázal Dvojce a Jaroslavu Foglarovi neocenitelné služby. V nebezpečném čase války byl vůdci Jestřábovi partnerem nad jiné potřebným. Statečně mu kryl záda, a vedle svého aktivního výchovného působení ve Dvojce dodával jeho vůdci důležitý pocit klidu a bezpečí, hodnoty tolik potřebné právě ve válečných časech, kdy přátelství, čest a spolehlivost byly vystavovány těžkým zkouškám. Jarmil Burghauser v tomto životním testu obstál příkladně. Lze jistě vyjmenovat několik dalších významných Foglarových spolupracovníků, kteří se vedle něho podíleli na vedení a vytváření prostředí válečné Dvojky....Největší dík za to však bezkonkurenčně připadá právě Jarmilu Burghauserovi-Jumbovi. [9]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ ZACHARIÁŠ, Jiří - Pedro: Jarmil Burghauser-Jumbo. Sto let 1921–2021, In.: Foglarovský sborník, č. 11/2023, vyd. Kruh přátel odkazu Jaroslava Foglara, Praha, 2023, str. 4–9
  2. ↑ ZACHARIÁŠ, Jiří - Pedro: Jarmil Burghauser-Jumbo. Sto let 1921–2021, In.: Foglarovský sborník, č. 11/2023, vyd. Kruh přátel odkazu Jaroslava Foglara, Praha, 2023, str. 4
  3. ↑ HOJER, Jindřich, ČERNÝ, Václav a kol.: Jestřábe, díky – Jaroslavu Foglarovi Hoši od Bobří řeky a přátelé. Ostrov, Praha, 2000, str. 155, ISBN 80-86289-12-5
  4. ↑ JANOV, Slavomil. Junácká hymna: symbol pod lupou. Magoš. 1. 11. 2016, roč. 1, čís. 5, s. 8–9. Dostupné online. 
  5. ↑ DOSTÁL, Václav. Jarmil Burghauser a jeho deníky ve starořečtině. Skautský institut [online]. 2017-02-24 [cit. 2020-01-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-17. (anglicky) 
  6. ↑ ZACHARIÁŠ Jiří. Stoletý hoch od Bobří řeky, Praha: Ostrov, 2020. 415 s., ISBN 978-80-86289-87-8, S. 59
  7. ↑ SMOLKA, Jaroslav. Burghauser, Jarmil Michael. In: MACEK, Petr. Český hudební slovník osob a institucí. Brno: Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, 2015. Dostupné online. Archivováno 21. 1. 2018 na Wayback Machine.
  8. ↑ Čestní občané. Praha 7 [online]. Praha 7 [cit. 2020-05-01]. Dostupné online. 
  9. ↑ ZACHARIÁŠ Jiří. Stoletý hoch od Bobří řeky, Praha: Ostrov, 2020. 415 s., ISBN 978-80-86289-87-8, S. 308

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BUCHNER, Alexander. Opera v Praze. Praha: PANTON, 1985, str. 26, 36, 47, 57, 213
  • Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 84. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A-J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 160. 
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 8. sešit : Brun-By. Praha: Libri, 2007. 225-368 s. ISBN 978-80-7277-257-5. S. 335–337. 
  • ZACHARIÁŠ, Jiří - Pedro: Jarmil Burghauser-Jumbo. Sto let 1921–2021, In.: Foglarovský sborník, č. 11/2023, vyd. Kruh přátel odkazu Jaroslava Foglara, Praha, 2023, str. 4–9

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jarmil_Burghauser&oldid=23501161“