Jan Herzer

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jan Herzer
Narození13. listopadu 1850
Josefov
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí13. dubna 1903 (ve věku 52 let)
Praha-Nové Město
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Povolánípřekladatel, středoškolský učitel a romanista
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Herzer (13. listopadu 1850 Josefov u Jaroměře[1]13. dubna 1903 Praha-Nové Město[2]) byl český středoškolský profesor, filolog-romanista a propagátor francouzské kultury. V letech 1876–1901 vyučoval na gymnáziu v Praze. Byl autorem učebnic, slovníků a překladů z francouzštiny, němčiny a italštiny. Jeho slovníky jsou velmi rozsáhlé: dvousvazkový Slovník francouzsko-český (spoluautor Čeněk Ibl) z let 1894 a 1896 má celkem asi 2000 stran,[3] trojsvazkový Českoněmecký slovník (Böhmischdeutsches Wörterbuch, spoluautor Vojtěch Prach) má asi 3400 stran.[4]

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 13. listopadu 1850 v Josefově[5] (dnes část Jaroměře) jako syn soustružníka.[1] Absolvoval gymnázium v Hradci Králové a roku 1871 ukončil studia klasických a románských jazyků na pražské univerzitě.[5] V letech 1871 a 1878 studoval rovněž v Paříži a roku 1872 v Lipsku.[6] Roku 1879 získal titul doktora filozofie.[5]

V roce 1872 nastoupil jako suplent na reálce v Hustopečích u Brna, odkud byl o rok později přeložen do Kroměříže[6] a roku 1876 na první české státní reálné gymnázium v Praze,[7] které sídlilo nejprve ve Spálené, později v Křemencově ulici.[8] Několik let (v literatuře se vyskytují údaje 1883–93,[6] 1884–87[9] a od r. 1885[10]) působil souběžně jako lektor francouzštiny na pražské technice. V roce 1885 byl také jmenován přísežným tlumočníkem francouzštiny při c. k. zemském soudu v Praze.[6]

Byl výborným pedagogem[5] a propagátorem francouzského jazyka a literatury.[9] Jeden ze životopisů ho charakterizoval slovy „zosobněný typ francouzské duše na české půdě“.[9] Věnoval se studiu novofrancouzské literatury, tvorbou učebnic a slovníků i překlady uměleckých děl. Zabýval se ale také němčinou a italštinou.[11] Za jeho nejvýznamnější prací byl považován francouzsko-český slovník, který sestavil společně s Čeňkem Iblem.[12] Viz též sekci Dílo.

1. srpna 1901 odešel na vlastní žádost do penze[5] kvůli vleklé plicní chorobě.[8] Zemřel 13. dubna 1903 ve svém bytě v Praze-Novém Městě čp. 572-II (dnes rohový dům Sokolská 572/45 a Žitná 572/46, Praha 2) na tuberkulózu.[2] Pohřben byl na Olšanech.[5]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Byl autorem např. těchto knižně vydaných prací:[13]

  • Učebná kniha jazyka francouzského pro školy české (1881 s reedicemi)
  • Skladba jazyka francouzského : pro vyšší třídy středních škol českých (1885)
  • Cvičebná kniha ku překládání na jazyk francouzský (1886)
  • Učebná kniha jazyka německého pro… (řada učebnic vydávaných po roce 1891)
  • Slovník francouzsko-český (společně s Čeňkem Iblem), který vycházel nákladem Jana Otty na pokračování v sešitech od r. 1892[14] a pak knižně po r. 1896. Byl považován za Herzerovo nejzáslužnější dílo.[12] Připomínán byl ještě ve 20. letech, i když už s výhradami jako nedostačující pro moderní dobu.[15]
  • Učebnice jazyka francouzského pro školy měšťanské (1896)
  • Slovník česko-francouzský : kapesní vydání (1898)
  • Návod k učební knize jazyka německého pro školy měšťanské (1899)
  • Českoněmecký slovník = Böhmischdeutsches Wörterbuch (trojsvazkové dílo, vydáno posmrtně v letech 1909–1916; dostupné online; svazky 2 a 3 upravil Vojtěch Prach)
  • Ottův slovníček česko-německý (1902, spoluautor: Josef V. Sterzinger)

Překlady a úpravy:

Ve výročních zprávách středních škol uveřejnil studie o Voltairově Henriadě (Kroměříž 1875) a o životě a spisech Jeana Rotroua (Praha 1881).[6] Přispíval do Ottova slovníku naučného pod značkou Hrz.[16] Od roku 1882 byl editorem Francouzské bibliotéky.[6]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

26. července 1875 se v Hustopečích u Brna oženil s Annou Demelovou (1855-??) z Uherského Ostrohu.[17] Měli syna Břetislava (1877-??), který se vyučil tiskařem, a dceru Olgu (1879-1960).[18]

Rozvedli se 19. září 1885 u soudu na Král. Vinohradech a manželka se o několik let později odstěhovala do Pešti.[18] Jeden z nekrologů to nepřímo zmínil slovy: „Kdo se znal s Herzerem v posledních letech, postřehl jako význačný jeho rys zahořklou skepsi, v niž vyústily jeho nezdary životní.“[11]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b SOA Zámrsk, Matrika narozených Josefov 1850-1863, sign. 71-4, ukn 4246, s. 4. Dostupné online.
  2. a b Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u sv. Štěpána, sign. ŠT Z13, s. 136. Dostupné online.
  3. HERZER, Jan a Čeněk IBL. Slovník francouzsko-český.. Dostupné také online: https://ndk.cz/uuid/uuid:2d35ef40-07b4-11dd-bb2a-000d606f5dc6, 6. března 2024.
  4. 1. svazek má zhruba 1400 stran, 2. a 3. svazek jsou číslovány společně a mají cca 2000 stran, všechny tři svazky tedy mají dohromady asi 3400 stran. Českoněmecký slovník = Böhmischdeutsches Wörterbuch. J. Otto. Dostupné také online: https://ndk.cz/uuid/uuid:61b72760-60bf-11e3-9ea2-5ef3fc9ae867, 6. března 2024.
  5. a b c d e f Prof. dr. Jan Herzer †. Národní listy. 1903-04-17, roč. 43, čís. 105, s. 2. Dostupné online [cit. 2020-04-11]. 
  6. a b c d e f Herzer Jan. In: OTTO, Jan. Ottův slovník naučný. Praha: J. Otto, 1897. Dostupné online. Svazek 11. S. 221.
  7. Osobní. Národní listy. 1876-08-23, roč. 16, čís. 232, s. 2. Dostupné online [cit. 2020-04-11]. 
  8. a b VYKOUKAL, František Vladimír. Nové rovy. Osvěta. 1903-06-01, roč. 33, čís. 6, s. 562. Dostupné online [cit. 2020-04-11]. 
  9. a b c JANEČEK, Jaroslav Immanuel. Dr. Jan Herzer. In: VILÍM, Jan. Národní album. Praha: J. R. Vilímek, 1899. Dostupné online. S. 102.
  10. Osobní. Národní politika. 1885-04-16, roč. 3, čís. 104, s. 2. Dostupné online [cit. 2020-04-11]. 
  11. a b Dr. Jan Herzer. Zlatá Praha. 1903-04-24, roč. 20, čís. 26, s. 311. Dostupné online [cit. 2020-04-11]. 
  12. a b Prof. dr. Jan Herzer mrtev. Lidové noviny. 1903-04-18, roč. 11, čís. 88, s. 4. Dostupné online [cit. 2020-04-11]. 
  13. Podle seznamu prací v Souborném katalogu ČR, není-li uvedeno jinak.
  14. Slovník francouzsko-český. Národní listy. 1892-10-09, roč. 32, čís. 279, s. 10. Dostupné online [cit. 2020-04-11]. 
  15. ŽÁKAVEC, František. K otázce jazykových slovníků. Národní listy. 1925-01-18, roč. 65, čís. 18, s. 11. Dostupné online [cit. 2020-04-11]. 
  16. Spolupracovníci. In: OTTO, Jan. Ottův slovník naučný. Praha: J. Otto, 1888. Dostupné online. Svazek 1. S. l.
  17. Moravský zemský archiv, Matrika oddaných Hustopeče. Dostupné online.
  18. a b Archiv hl. m. Prahy, Soupis pražských domovských příslušníků, list 147 • 1850 • Herzer, Jan. Dostupné online.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]