Marie von Ebner-Eschenbachová
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Marie von Ebner-Eschenbachová, hraběnka Dubská, (13. září 1830, zámek Zdislavice u Kroměříže – 12. března 1916 Vídeň) byla rakouská spisovatelka píšící v českých zemích. Je považována za nejvýznamnější německy píšící autorku 19. století.
Pocházela ze šlechtického rodu Dubských z Třebomyslic Zdislavic na Kroměřížsku a byla nazývána rakouskou Boženou Němcovou.[zdroj?] Kromě němčiny (jazyka, v němž psala) ovládala češtinu a francouzštinu.
Její odkaz vyniká mj. bohatou studnicí trefných aforismů.
Na své přání byla pohřbena v rodinné klasicistní budově hrobky hrabat Dubských ve Zdislavicích.
Díla[editovat]
- novela Božena (1876) – vzpomíná na svou českou chůvu. Vyrůstala bez matky. Láskyplný portrét ženy, která pro lásku k dítěti překonává veškeré problémy, ať už národní nebo sociální. Snažila se o porozumění mezi Čechy a Němci,
- román Obecní dítě (1887) – hlavním hrdinou je syn trojnásobného vraha,
- povídka Krambambuli (1883) – příběh psa, který miluje dva pány – myslivce a pytláka, kteří se vzájemně nenávidí a pes neví proč, alegorie Češi vs. Němci,
- novela Hodinářka Lotti (1889)
- povídky Na vesnici nepochopená (1886), Terka (1886) a Nechává ruku líbat (1893), Babička (1875), Rukávník (1889) a Premiant (1901),
- povídky z polského prostředí Jakob Szela (1883) a Krajský fyzik (1883),
- román Nevěrec (1893) – z katolického prostředí.
Externí odkazy[editovat]
- Příběhy vyprávěné větru: Životní osudy spisovatelky Marie von Ebner-Eschenbachové – dokument ČT (1992), možnost on-line přehrání
