Horní Halže
| Horní Halže | |
|---|---|
 Domy ve středu vesnice u odbočky silnice do Perštejna | |
| Lokalita | |
| Charakter | malá vesnice |
| Obec | Měděnec |
| Okres | Chomutov |
| Kraj | Ústecký kraj |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 50°24′59″ s. š., 13°5′2″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 12 (2021)[1] |
| Katastrální území | Horní Halže (3,44 km²) |
| Nadmořská výška | 880 m n. m. |
| PSČ | 431 84 |
| Počet domů | 13 (2021)[2] |
  Horní Halže | |
| Další údaje | |
| Kód části obce | 92525 |
| Kód k. ú. | 692522 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Horní Halže (německy Oberhals) je malá vesnice, část obce Měděnec v okrese Chomutov. Stojí v Krušných horách v nadmořské výšce okolo 880 metrů, asi 2,5 kilometru západně od Měděnce. Zástavba je rozmístěna podél silnice II/223. Vznik vesnice v patnáctém století je spojen s těžbou a zpracováním železné rudy a mědi. Po přestávce způsobené třicetiletou válkou těžba v malé míře pokračovala až do devatenáctého století. Po uzavření dolů se náhradním zdrojem obživy stala práce v lese. Ve dvacátém století přišla vesnice o téměř všechny obyvatele a stala se rekreačním střediskem. Horní Halže je také název katastrálního území o rozloze 3,44 km².[3] V katastrálním území Horní Halže leží i Dolní Halže.
Název[editovat | editovat zdroj]
Název vesnice je odvozen z německého jména Hals, které v překladu znamená krk, hrdlo nebo šíje a vesnice ho dostávaly podle polohy na dlouhé, úzké vyvýšenině. V patnáctém století tvořily s Dolní Halží jedinou vesnici, ale v dalším století byly zmiňovány odděleně. V historických pramenech se jméno vesnice objevuje ve tvarech: Gyessen, halzie (1431), ves halzie (1481), Halsß (1545), vsi horzeyssi a doleyssy, kteréž slovou hrdlo jinak hals (1577), horzeyssj halssy (1602), Oberhalß (1628), Uberhals (1654) nebo Ober Hals (1787).[4]
Historie[editovat | editovat zdroj]
První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1431, kdy si bratři Aleš a Vilém ze Šumburka rozdělili perštejnské panství. Halži získal Vilém, který si vybudoval nový hrad Šumburk.[5] V roce 1449 zadlužené šumburské panství koupil Vilém z Ilburka[6] a od něj Ondřej Kaufunk z Kaufunu a bratři Opl, Boz a Bernart Fictumové.[7] Fictumové vyplatili všechny věřitele a Horní Halže zůstala součástí šumburského panství až do roku 1540, kdy si je Fictumové rozdělili na tři díly.[8] Dva z nich koupili páni ze Šumburka, kteří svůj díl, včetně Horní Halže,[8] roku 1559 prodali Petru Boryňovi ze Lhoty na Nezabylicích.[7] Jeho dcera Markéta roku 1607 Halži prodala Kryštofovi z Fictumu, který ji připojil ke svému kláštereckému panství.[8]
Kryštof z Fictumu patřil mezi vůdčí osobnosti stavovského povstání, za což byl po bitvě na Bílé hoře odsouzen ke ztrátě veškerého majetku. Poté se v držení vystřídalo několik majitelů, až ji spolu s Měděncem roku 1628 koupil Jindřich Šlik a připojil ji k nově zřízenému spojenému panství Horní hrad–Měděnec. Třicetiletá válka téměř zničila místní důlní podnikání. Podle berní ruly z roku 1654 ve vesnici žilo jen osm chalupníků, kteří chovali celkem devatenáct krav, jedenáct jalovic a devět koz. Živili se prací v zemědělství, chovem dobytka a vozili kámen nebo uhlí. Majitelé panství se po třicetileté válce střídali až do roku 1839, kdy je získala hraběnka Gabriela Buquoyová.[8]
Vznik vesnice souvisel s dobýváním a zpracováním rud.[5] Východně od vesnice se v dole tvořeném 550 metrů dlouhou štolou a dvěma šachtami těžil chalkopyrit. V osmnáctém a devatenáctém byly měděné rudy zjištěny již jen na haldách. V širším okolí se těžil krevel. Existovaly zde stovky malých šachet a rýh, kde se ruda těžila povrchově. Tyto malé doly se označovaly Geschiebfeld a pracovalo se v nich jen během léta. Větší doly se nacházely v několika skupinách ve směru od východu na západ.[9]
Lokalitu Tautenberg zkoumaly štoly Dům rakouský a Buqoiská průzkumná štola a v letech 1824 až 1835 zde fungoval nerentabilní důl Josef. Na lokalitě Graukopf se v období 1799 až 1805 ve třicet metrů hlubokých šachtách Ondřej, Václav a František Xaverský vytěžilo 418 tun nekvalitního magnetitu. Třetí skupinou byly malé šachty v tzv. Selském lese, které těžily mělké ložisko magnetitu. Severovýchodně od vesnice se nacházela lokalita Rote Sudelheide s dolem Rotsudelzeche tvořeném štolou a několika šachtami. Těžil se v něm na krevel přeměněný magnetit a hlinité manganové rudy. Důl fungoval v letech 1799 až 1845 a produkoval až 200 tun ročně. Poslední skupinu tvoří pás dlouhý téměř dva kilometry, který se od předchozí lokality táhl směrem na západ. Většinou šlo o malé doly. Významnější byl jen zmíněný měděný důl, štola Kryštof dlouhá 195 metrů a štola Josef, ze kterých se mezi roky 1799–1805 těžilo okolo 60 tun krevele ročně.[10]
-152041.jpg)
Kromě dolování se v polovině šestnáctého století ve síranové huti zpracovával pyrit, chalkopyrit a pyrrhotin z měděneckých dolů.[11] Vyráběla se v ní zelená skalice a na objednávku také modrá skalice. Roční produkce se pohybovala okolo 55 tun.[12]
Vyčerpání ložisek nerostných surovin vedlo ke zchudnutí obyvatel. Vysoká nadmořská výška neposkytuje vhodné zemědělské podmínky,[8] takže muži začali pracovat především v lesích při těžbě dřeva, zatímco ženy se věnovaly sběru lesních plodů a domácí výrobě krajek a prýmků. Přesto se počet obyvatel v devatenáctém století pohyboval okolo pěti set. Podle díla Johanna G. Sommera z roku 1847 vesnici tvořilo 72 domů s 515 obyvateli. Stála v ní škola postavená roku 1824.[13]
Cestovní ruch se ve vsi začal rozvíjet již na počátku dvacátého století. Ubytování hostům nabízely až do roku 1945 čtyři hostince. Po druhé světové válce došlo k nucenému vysídlení původních obyvatel a vesnice se téměř vylidnila. Některé domy byly upraveny na rekreační chalupy a lidé si zde postavili množství chat.[13]
Geologie[editovat | editovat zdroj]
V okolí Horní Halže byly rudní hematitové žíly dobývány již ve středověku. Stopy po dobývání mají podobu pinek a zavalených dobývek. Nacházejí se v lese na jižním kraji vesnice nebo na březích Malodolského potoka. V žilné výplni je možné nalézt hematit a různé odrůdy křemene (chalcedon, ametyst, citrín, morion, záhněda a acháty).[14]
Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]
Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 465 obyvatel (z toho 227 mužů), kteří byli kromě jednoho cizince německé národnosti a všichni patřili k římskokatolické církvi.[15] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 481 obyvatel: 475 Němců a šest cizinců. S výjimkou jednoho evangelíka a dvou lidí bez vyznání se hlásili k římskokatolické církvi.[16]
| 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | 2021 | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Obyvatelé | 498 | 489 | 527 | 500 | 534 | 465 | 481 | 50 | 21 | 21 | 18 | 11 | 8 | 4 | 12 |
| Domy | 81 | 83 | 81 | 87 | 87 | 84 | 84 | 84 | — | 10 | 7 | 12 | 13 | 13 | 13 |
| Počet obyvatel v roce 1950 zahrnuje i obyvatele Dolní Halže. Počet domů z roku 1961 je zahrnut v celkovém počtu domů obce Měděnec. | |||||||||||||||
Obecní správa[editovat | editovat zdroj]
Po zrušení poddanství se Horní Halže stala roku 1850 samostatnou obcí,[13] a roku 1869 je uváděna jako část Měděnce v okrese Kadaň. Později se stala znovu obcí uváděnou v letech 1880 a 1890 v okrese Kadaň a v letech 1900–1930 v okrese Přísečnice. V té době k ní patřila Dolní Halže uváděná jako osada v letech 1880–1930.[20] Od 14. února 1947 se Horní Halže stala opět částí Měděnce[13] v okrese Karlovy Vary-okolí a od roku 1960 patří do okresu Chomutov.[20]
Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]
- Kostel svaté Terezie z roku 1902 – jednolodní stavba v novogotickém stylu s věžičkou a pětiboce uzavřeným presbytářem
- Pomník obětem první světové války
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01]
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online.
- ↑ Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu.
- ↑ PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek I. A–H. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1947. 728 s. S. 515.
- ↑ a b BINTEROVÁ, Zdena. Od Vejprt po Měděnec. Chomutov: Okresní muzeum Chomutov, 1999. 128 s. ISBN 80-238-5409-7. Kapitola Horní Halže, s. 103.
- ↑ PACHNER, Jaroslav. Šumburk. Památky, příroda, život. 2008, roč. 40, čís. 1, s. 24. Dále jen Pachner 2008. ISSN 0231-5076.
- ↑ a b Pachner 2008, s. 27
- ↑ a b c d e Binterová 1999, s. 104.
- ↑ BÍLEK, Jaroslav; [[Ladislav Jangl|JANGL, Ladislav]]; URBAN, Jan. Dějiny hornictví na Chomutovsku. Chomutov: Vlastivědné muzeum v Chomutově, 1976. 192 s. S. 34. Dále jen Dějiny hornictví na Chomutovsku.
- ↑ Dějiny hornictví na Chomutovsku, str. 44–45
- ↑ Dějiny hornictví na Chomutovsku, str. 62
- ↑ Dějiny hornictví na Chomutovsku, str. 67
- ↑ a b c d Binterová 1999, s. 105.
- ↑ ELZNIC, Antonín. Geologické a mineralogické vycházky po západní části severočeského kraje. Teplice: Krajské muzeum Teplice, 1979.
- ↑ Státní úřad statistický. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Čechy. 2. vyd. Svazek I. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 255.
- ↑ Státní úřad statistický. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Země česká. Svazek I. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 294.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 378, 379.
- ↑ Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 292.
- ↑ Základní údaje podle částí obce vybraného SO ORP – Kadaň [PDF online]. Český statistický úřad [cit. 2023-11-18]. Dostupné online.
- ↑ a b Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Abecední přehled obcí a částí obcí [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2018-03-25]. S. 92, 152. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- BINTEROVÁ, Zdena. Od Vejprt po Měděnec. Chomutov: Okresní muzeum Chomutov, 1999. 128 s. Kapitola Horní Halže, s. 103–105.
- Obce chomutovského okresu. Příprava vydání Zdena Binterová. Chomutov: Okresní muzeum v Chomutově, 2002. 302 s. ISBN 80-7277-173-6. Kapitola Horní Halže, s. 159–160.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Horní Halže na Wikimedia Commons - Katastrální mapa katastru Horní Halže na webu ČÚZK
