Síran železnatý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Síran železnatý
Iron(II)-sulfate-heptahydrate-sample.jpg Síran železnatý.JPG Síran železnatý.PNG
Obecné
Systematický název Síran železnatý
Triviální název Zelená skalice
Ostatní názvy zelený vitriol
Anglický název Iron(II) sulfate
Německý název Eisen(II)-sulfat
Sumární vzorec FeSO4
Vzhled bílý prášek (hydráty zbarveny žlutě až zeleně)
Identifikace
Číslo RTECS NO8500000
Vlastnosti
Molární hmotnost 151,908 g/mol
169,926 g/mol (monohydrát)
223,972 g/mol (tetrahydrát)
242,135 g/mol (pentahydrát)
278,05 g/mol (heptahydrát)
Teplota tání 90 °C (heptahydrát)
Teplota rozkladu 440 °C
Teplota dehydratace monohydrát
300 °C (- H2O)
tetrahydrát
64 °C (-3 H2O)
heptahydrát
56,8 °C (- H2O)
64 °C (-3 H2O)
Hustota 3,346 g/cm³
2,970 g/cm³ (monohydrát) 2,20 g/cm³(tetrahydrát) 1,899 g/cm³ (heptahydrát)
Index lomu tetrahydrát
nD= 1,534
heptahydrát
nDa= 1,471
nDb= 1,478
nDc= 1,486
Tvrdost 2 (heptahydrát)
Rozpustnost ve vodě 15,8 g/100 ml (0 °C)
20,8 g/100 ml (10 °C)
26,30 g/100 ml (20 °C)
32,8 g/100 ml (30 °C)
40,1 g/100 ml (40 °C)
48,4 g/100 ml (50 °C)
55,3 g/100 ml (64 °C)
43,7 g/100 ml (80 °C)
37,27 g/100 ml (90 °C)
monohydrát
65,8 g/100 ml (64 °C)
51,42 g/100 ml (80 °C)
36,69 g/100 ml (100 °C)
tetrahydrát
108,97 g/100 ml (56 °C)
109,95 g/100 ml (60 °C)
heptahydrát
32,96 g/100 ml (0 °C)
61,48 g/100 ml (20 °C)
111,27 g/100 ml (40 °C)
150,12 g/100 ml (50 °C)
138 g/100 ml (90 °C)
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
methanol
ethanol (málo)
Součinitel tepelné vodivosti 0,586 W m-1 K-1
Měrná magnetická susceptibilita 0,872  \cdot 10-6 cm3 g-1 (17 °C)
521  \cdot 10-6 cm3 g-1 (16 °C)
Struktura
Krystalová struktura jednoklonná (heptahydrát)
Hrana krystalové mřížky a= 1 407 pm
b= 650,3 pm
c= 1 104 pm
β= 105°34´
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf° -928,4 kJ/mol
-1 243,7 kJ/mol (monohydrát)
-2 129 kJ/mol (tetrahydrát)
-3 014,6 kJ/mol (heptahydrát)
Entalpie rozpouštění ΔHrozp -460 J/g
18,6 J/g (heptahydrát)
Standardní molární entropie S° 170,5 J K-1 mol-1
409,2 J K-1 mol-1 (heptahydrát)
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° -820,9 kJ/mol
-2 510,3 kJ/mol (heptahydrát)
Izobarické měrné teplo cp 0,662 J K-1 g-1
1,418 8 J K-1 g-1 (heptahydrát)
Bezpečnost
Zdraví škodlivý
Zdraví škodlivý (Xn)
Dráždivý
Dráždivý (Xi)
R-věty R22 R36/38
S-věty (S2) S46
NFPA 704
NFPA 704.svg
0
1
0
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Heptahydrát síranu železnatého FeSO4 · 7 H2O je znám také pod triviálním názvem zelená skalice, dříve i jako zelený vitriol.

Tvoří jemné světle zelené krystalky, které při delším skladování na vzduchu ztrácejí vodu (větrají), postupně tvrdnou a vlivem povrchové oxidace dvojmocného železa na trojmocné mění barvu do žlutého až hnědého odstínu. Roztoky této látky delším stáním taktéž hnědnou kvůli vznikající železité soli.

Výroba a výskyt[editovat | editovat zdroj]

Vyrábí se rozpouštěním železných odpadů ve zředěné kyselině sírové, jak je vidět na této rovnici:

Fe + H2SO4 + 7 H2O → FeSO4 · 7 H2O + H2

Dá se také získat z roztoku modré skalice pomocí železa, které z ní vytěsní měď :

Fe + CuSO4 → Cu + FeSO4

Je obtížným (a ekologicky nebezpečným) odpadem například při výrobě titanové běloby (TiO2) z ilmenitu (FeTiO3).

V přírodě vzniká samovolně zvětráváním pyritu (FeS2), kde se pak nachází v několika stupních hydratace.

Použití[editovat | editovat zdroj]

Dezinfekce[editovat | editovat zdroj]

Používá se k úpravě pitných, povrchových a technologických vod (nejúčinněji v zásadité oblasti pH) a k čištění odpadních vod.

Doplněk stravy[editovat | editovat zdroj]

Zelená skalice se někdy podává při anémii z nedostatku železa, ale taková léčba má několik vedlejších příznaků, jako je nevolnost a zvracení

Barvení[editovat | editovat zdroj]

Tato látka poskytuje při reakcích barevné sloučeniny, čehož se využívá k barvení. Organokovová sloučenina s kyselinou gallovou se v minulosti používala jako inkoust.

Proti mechu v trávnících[editovat | editovat zdroj]

Rozpustit, přecedit a aplikovat nejlépe postřikovačem na chemickou ochranu. Funguje výborně.[zdroj?]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Zelená skalice je prokazatelně známá od prvního století našeho letopočtu, nejstarší rozdělení skalic ale pochází ze šestého století před naším letopočtem ze sumerského slovníku.[1] (Sumerský jazyk byl v té době chrámovým jazykem.) Skalice se získávala především z dolů, kde se zvětráváním uvolňovala z hornin a vytvářela bílé povlaky. Síran železnatý se v přírodě vyskytuje i jako minerál melanterit.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.chemicke-listy.cz/docs/full/2002_12_05.pdf

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.