Hierarchie vyšší šlechty v Německém císařství
Hierarchie vyšší šlechty v Německém císařství byla pevně stanovené pořadí postavení představitelů vyšší aristokracie ve společnosti, které mělo zabránit nežádoucím neporozuměním a konfliktům nejen při ceremoniích a slavnostech. Určovalo, který aristokrat vstoupí před kým, kdo bude sedět vedle koho a podobně. Následující seznam zahrnuje Německé císařství s nutným přihlédnutím k dějinám Rakouského císařství, které vzniklo v roce 1804, jedná se tedy přibližně o německojazyčné území zaniklé Svaté říše římské národa německého (latinsky Imperium Romanum Sacrum Nationis Germanicae, německy Heiliges Römisches Reich Deutscher Nation).
Nejvyšší skupina
Německé císařství bylo vyhlášeno v roce 1871, prvním císařem se stal Vilém I. (1871–1888). Po císaři následovali tito nositelé šlechtických titulů.
| Pořadí | Titul | Německy | Rok povýšení | Poznámka |
|---|---|---|---|---|
| 1. | král pruský | König in Preußen, od 1772 König von Preußen | 1701, 1772 | kurfiřt, od 1871 německý císař; Hohenzollernové |
| 2. | král bavorský | König von Bayern | 1806 | kurfiřt, Wittelsbachové |
| 3. | král saský | König von Sachsen | 1806 | kurfiřt, Wettinové |
| 4. | král württemberský | König von Württemberg | 1806 | 1803 kurfiřt |
| 5. | velkovévoda bádenský | Großherzog von Baden | 1806 | 1803 kurfiřt |
| 6. | velkovévoda hesenský | Großherzog von Hessen | 1806 | |
| 7. | velkovévoda meklenbursko-zvěřínský | Großherzog von Mecklenburg-Schwerin | 1815 | |
| 8. | velkovévoda sasko-výmarský | Großherzog von Sachsen-Weimar | 1815 | Wettinové |
| 9. | velkovévoda meklenbursko-střelický | Großherzog von Mecklenburg-Strelitz | 1815 | |
| 10. | velkovévoda oldenburský | Großherzog von Oldenburg | 1815 | |
| 11. | vévoda brunšvický | Herzog von Brunswick | ||
| 12. | vévoda sasko-meiningenský | Herzog von Sachsen-Meiningen | Wettinové | |
| 13. | vévoda sasko-altenburský | Herzog von Sachsen-Altenburg | Wettinové | |
| 14. | vévoda sasko-kobursko-gothajský | Herzog von Sachsen-Coburg-Gotha | Wettinové | |
| 15. | vévoda anhaltský | Herzog von Anhalt | ||
| 16. | kníže ze Schwarzburg-Sondershausenu | Fürst von Schwarzburg-Sondershausen | ||
| 17. | kníže ze Schwarzburg-Rudolstadtu | Fürst von Schwarzburg-Rudolstadt | ||
| 18. | kníže z Waldecku | Fürst von Waldeck | ||
| 19. | kníže z Reussu (starší linie) | Fürst von Reuss (ältere Linie) | ||
| 20. | kníže z Reussu (mladší linie) | Fürst von Reuss (jüngere Linie) | ||
| 21. | kníže ze Schaumburg-Lippe | Fürst von Schaumburg-Lippe | ||
| 22. | kníže z Lippe | Fürst von Lippe |
Hierarchie nepanujících knížat byla stanovena římským císařem Karlem VI. (vládl 1711–1740) v roce 1728. Rozhodující pro zařazení bylo uvedení hlavy rodu na lavici vyšší šlechty na říšském sněmu v Řezně. Příslušný rod měl své křeslo a virilní hlas. Definitivní podoba pochází z roku 1837 z doby vlády Ferdinanda I. (rakouský císař 1835–1848) a platila až do zániku Rakousko-Uherské monarchie v roce 1918. V Německu nebyla tato hierarchie zcela dodržována.
| Pořadí | Titul | Rok povýšení | Poznámka |
|---|---|---|---|
| 23. | kníže Arenberg | 1582 | |
| 24. | kníže Lobkowicz (Lobkovic) | 1653 | |
| 25. | kníže Salm-Salm | 1654 | |
| 26. | kníže Salm-Kyrburg | 1654 | |
| 27. | kníže Dietrichstein (Ditrichštejn) | 1654 | |
| 28. | kníže Auersperg | 1654 | |
| 29. | kníže Fürstenberg | 1664 | |
| 30. | kníže Schwarzenberg (Švarcenberk) | 1674 | |
| 31. | kníže Thurn-Taxis | 1754 |
Střední skupina
Střední stupeň hierarchie vyšší šlechty tvořilo 40 rodů, které byly kdysi bezprostředně podřízeny Říši, ale nebyly uvedeny na Říšský sněm. Rozhodující pro pořadí bylo vydání erbovního listu.
| Pořadí | Jméno rodu | Rok povýšení | Poznámka |
|---|---|---|---|
| 32. | Croy | 1664 | |
| 33. | Löwenstein-Wertheim-Rosenburg | 1711 | |
| 34. | Esterházy | 1712 | |
| 35. | Oettingen-Spielberg | 1734 | |
| 36. | Solms-Braunfels | 1742 | |
| 37. | Hohenlohe-Waldenburg-Bartenstein | 1744 | |
| 38. | Hohenlohe-Waldenburg-Taxtberg | 1744 | |
| 39. | Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürst | 1744 | |
| 40. | Isenburg-Offfenbach-Birstein | 1744 | |
| 41. | Colloredo-Mansfeld | 1763 | |
| 42. | Khevenhüler | 1763 | |
| 43. | Kaunitz-Rieberg (Kounic-Rietberg) | 1764 | |
| 44. | Hohenlohe-Langenburg-Langenburg | 1764 | |
| 45. | Hohenlohe-Langenburg-Oehringen | 1764 | |
| 46. | Hohenlohe-Langenburg-Kirchberg | 1764 | |
| 47. | Starhemberg | 1765 | |
| 48. | Oettingen-Wallerstein | 1774 | |
| 49. | Leiningen | 1779 | |
| 50. | Wied | 1784 | |
| 51. | Salm-Reiffersteidt-Krautheim | 1790 | |
| 52. | Rosenberg | 1790 | |
| 53. | Schönburg-Waldenburg | 1790 | |
| 54. | Schönburg-Hartenstein | 1790 | |
| 55. | Solms-Hohensolms-Lich | 1792 | |
| 56. | Sayn-Wittgenstein-Berleburg | 1792 | |
| 57. | Looz-Corswaren | 1803 | |
| 58. | Waldburg-Wolfegg-Waldsee | 1803 | |
| 59. | Waldburg-Zeil-Trauchburg | 1803 | |
| 60. | Waldburg-Zeil-Wurzach | 1803 | |
| 61. | Metternich | 1803 | |
| 62. | Fugger-Babenhausen | 1803 | |
| 63. | Salm-Reifferscheidt-Krautheim (zahraniční linie) | 1804 | |
| 64. | Windisch-Graetz | 1804 | |
| 65. | Sayn-Wittgenstein-Hohenstein | 1804 | |
| 66. | Trauttmansdorff | 1805 | |
| 67. | Leyen | 1806 | |
| 68. | Löwenstein-Wertheim-Freudenberg | 1812 | |
| 69. | Salm-Horstmar | 1817 | |
| 70. | Bentheim-Steinfurt | 1817 | |
| 71. | Bentheim-Tecklenburg nebo Rheda | 1817 |
Nižší skupina
Poslední skupinu tvoří 19 rodů, které bezprostředně nepodléhaly Říši a řadily se z větší části mezi titulární knížata.
| Pořadí | Jméno rodu | Rok povýšení | Poznámka |
|---|---|---|---|
| 72. | Ligne | 1601 | |
| 73. | Lubomirski | 1659 | |
| 74. | Chigi | 1659 | |
| 75. | Porcia | 1662 | |
| 76. | Lamberg | 1707 | |
| 77. | Odescalchi | 1714 | |
| 78. | Jablonowski | 1743 | |
| 79. | Kinský | 1747 | |
| 80. | Sultkowsky | 1752 | |
| 81. | Batthyány | 1764 | |
| 82. | Clary | 1767 | |
| 83. | Paar | 1769 | |
| 84. | Belgiojoso | 1769 | |
| 85. | Palm | 1783 | |
| 86. | Grassalkovics | 1784 | |
| 87. | Bretzenheim | 1790 | |
| 88. | Lynar | 1806 | |
| 89. | Pálffy | 1807 | |
| 90. | Collalto | 1822 |
Literatura
- ZIEHR, Wilhelm. Evropské šlechtické rody. Praha: Grafoprint-Neubert, 1996. 208 s. ISBN 80-85785-41-2.