Hierarchie vyšší šlechty v Německém císařství

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Erb Německého císařství v letech 1888–1918

Hierarchie vyšší šlechty v Německém císařství byla pevně stanovené pořadí postavení představitelů vyšší aristokracie ve společnosti, které mělo zabránit nežádoucím neporozuměním a konfliktům nejen při ceremoniích a slavnostech. Určovalo, který aristokrat vstoupí před kým, kdo bude sedět vedle koho a podobně. Následující seznam zahrnuje Německé císařství s nutným přihlédnutím k dějinám Rakouského císařství, které vzniklo v roce 1804, jedná se tedy přibližně o německojazyčné území zaniklé Svaté říše římské národa německého (latinsky Imperium Romanum Sacrum Nationis Germanicae, německy Heiliges Römisches Reich Deutscher Nation).

Nejvyšší skupina

Německé císařství bylo vyhlášeno v roce 1871, prvním císařem se stal Vilém I. (1871–1888). Po císaři následovali tito nositelé šlechtických titulů.

Pořadí Titul Německy Rok povýšení Poznámka
1. král pruský König in Preußen, od 1772 König von Preußen 1701, 1772 kurfiřt, od 1871 německý císař; Hohenzollernové
2. král bavorský König von Bayern 1806 kurfiřt, Wittelsbachové
3. král saský König von Sachsen 1806 kurfiřt, Wettinové
4. král württemberský König von Württemberg 1806 1803 kurfiřt
5. velkovévoda bádenský Großherzog von Baden 1806 1803 kurfiřt
6. velkovévoda hesenský Großherzog von Hessen 1806
7. velkovévoda meklenbursko-zvěřínský Großherzog von Mecklenburg-Schwerin 1815
8. velkovévoda sasko-výmarský Großherzog von Sachsen-Weimar 1815 Wettinové
9. velkovévoda meklenbursko-střelický Großherzog von Mecklenburg-Strelitz 1815
10. velkovévoda oldenburský Großherzog von Oldenburg 1815
11. vévoda brunšvický Herzog von Brunswick
12. vévoda sasko-meiningenský Herzog von Sachsen-Meiningen Wettinové
13. vévoda sasko-altenburský Herzog von Sachsen-Altenburg Wettinové
14. vévoda sasko-kobursko-gothajský Herzog von Sachsen-Coburg-Gotha Wettinové
15. vévoda anhaltský Herzog von Anhalt
16. kníže ze Schwarzburg-Sondershausenu Fürst von Schwarzburg-Sondershausen
17. kníže ze Schwarzburg-Rudolstadtu Fürst von Schwarzburg-Rudolstadt
18. kníže z Waldecku Fürst von Waldeck
19. kníže z Reussu (starší linie) Fürst von Reuss (ältere Linie)
20. kníže z Reussu (mladší linie) Fürst von Reuss (jüngere Linie)
21. kníže ze Schaumburg-Lippe Fürst von Schaumburg-Lippe
22. kníže z Lippe Fürst von Lippe

Hierarchie nepanujících knížat byla stanovena římským císařem Karlem VI. (vládl 1711–1740) v roce 1728. Rozhodující pro zařazení bylo uvedení hlavy rodu na lavici vyšší šlechty na říšském sněmu v Řezně. Příslušný rod měl své křeslo a virilní hlas. Definitivní podoba pochází z roku 1837 z doby vlády Ferdinanda I. (rakouský císař 1835–1848) a platila až do zániku Rakousko-Uherské monarchie v roce 1918. V Německu nebyla tato hierarchie zcela dodržována.

Pořadí Titul Rok povýšení Poznámka
23. kníže Arenberg 1582
24. kníže Lobkowicz (Lobkovic) 1653
25. kníže Salm-Salm 1654
26. kníže Salm-Kyrburg 1654
27. kníže Dietrichstein (Ditrichštejn) 1654
28. kníže Auersperg 1654
29. kníže Fürstenberg 1664
30. kníže Schwarzenberg (Švarcenberk) 1674
31. kníže Thurn-Taxis 1754

Střední skupina

Střední stupeň hierarchie vyšší šlechty tvořilo 40 rodů, které byly kdysi bezprostředně podřízeny Říši, ale nebyly uvedeny na Říšský sněm. Rozhodující pro pořadí bylo vydání erbovního listu.

Pořadí Jméno rodu Rok povýšení Poznámka
32. Croy 1664
33. Löwenstein-Wertheim-Rosenburg 1711
34. Esterházy 1712
35. Oettingen-Spielberg 1734
36. Solms-Braunfels 1742
37. Hohenlohe-Waldenburg-Bartenstein 1744
38. Hohenlohe-Waldenburg-Taxtberg 1744
39. Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürst 1744
40. Isenburg-Offfenbach-Birstein 1744
41. Colloredo-Mansfeld 1763
42. Khevenhüler 1763
43. Kaunitz-Rieberg (Kounic-Rietberg) 1764
44. Hohenlohe-Langenburg-Langenburg 1764
45. Hohenlohe-Langenburg-Oehringen 1764
46. Hohenlohe-Langenburg-Kirchberg 1764
47. Starhemberg 1765
48. Oettingen-Wallerstein 1774
49. Leiningen 1779
50. Wied 1784
51. Salm-Reiffersteidt-Krautheim 1790
52. Rosenberg 1790
53. Schönburg-Waldenburg 1790
54. Schönburg-Hartenstein 1790
55. Solms-Hohensolms-Lich 1792
56. Sayn-Wittgenstein-Berleburg 1792
57. Looz-Corswaren 1803
58. Waldburg-Wolfegg-Waldsee 1803
59. Waldburg-Zeil-Trauchburg 1803
60. Waldburg-Zeil-Wurzach 1803
61. Metternich 1803
62. Fugger-Babenhausen 1803
63. Salm-Reifferscheidt-Krautheim (zahraniční linie) 1804
64. Windisch-Graetz 1804
65. Sayn-Wittgenstein-Hohenstein 1804
66. Trauttmansdorff 1805
67. Leyen 1806
68. Löwenstein-Wertheim-Freudenberg 1812
69. Salm-Horstmar 1817
70. Bentheim-Steinfurt 1817
71. Bentheim-Tecklenburg nebo Rheda 1817

Nižší skupina

Poslední skupinu tvoří 19 rodů, které bezprostředně nepodléhaly Říši a řadily se z větší části mezi titulární knížata.

Pořadí Jméno rodu Rok povýšení Poznámka
72. Ligne 1601
73. Lubomirski 1659
74. Chigi 1659
75. Porcia 1662
76. Lamberg 1707
77. Odescalchi 1714
78. Jablonowski 1743
79. Kinský 1747
80. Sultkowsky 1752
81. Batthyány 1764
82. Clary 1767
83. Paar 1769
84. Belgiojoso 1769
85. Palm 1783
86. Grassalkovics 1784
87. Bretzenheim 1790
88. Lynar 1806
89. Pálffy 1807
90. Collalto 1822

Literatura

  • ZIEHR, Wilhelm. Evropské šlechtické rody. Praha: Grafoprint-Neubert, 1996. 208 s. ISBN 80-85785-41-2.