Arenbergové

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Erb rodu Arenbergů

Arenbergové nebo také Arenberkové je šlechtický rod, nosící své jméno po hradu Aremberg a po meči vymřelé rodině Arenberků, jež se po přeslici spojila s hrabaty z Marky a později pány z Ligne. Jejich erb zdobí tři zlaté mišpulové květy v červeném poli.

Původní rod pánů z Arenberka vymřel po meči roku 1287. Dědička Mattildis se provdala v roce 1298 za Engelberta, hraběte z Marky, jehož potomci byli roku 1459 povýšeni do stavu říšských hrabat, ale v první polovině 16. století vymřeli také po meči, načež sňatkem s Markétou dědičkou Arenbergu přešly jméno, titul i statky na Jana z Barbaconu, pochádzejícího z vedlejší větve rodu de Ligne (1525 - 1568).

Jeho syn Karel († 1618) sňatkem a koupí podstatně rozmnožil statky svého rodu, vyznamenal se jako flanderský admirál a byl roku 1576 od císaře Maxmiliána II. povýšen do stavu říšských knížat.

Karlův vnuk Filip František († 1674) obdržel od císaře Ferdinanda III. v roce 1644 titul vévoda a zemřel bezdětný. Jeho nástupcem se stal jeho mladší bratr Karel Eugen († 1681), jehož oba synové padli v boji proti Turkům. Syn staršího z nich, Filipa Karla Františka († 1691), Leopold (1690 - 1754), bojoval pod Evženem Savojským v Uhrách a roku 1717 přispěl nemálo k vítězství u Bělehradu. Za války o Polskou posloupnost byl v armádě na Rýně, roku 1737 se stal polním maršálkem a komandujícím generálem v Nizozemsku. Roku 1743 zprostředkoval alianci Anglie s Holandskem. 27. června 1743 byl v bitvě u Dettink raněn. Roku 1745 se stal polním maršálkem v Henegavsku. Zemřel 4. března 1754 na svém zámku Heverlé u Lovaně. Arenberg byl horlivým podpůrcem věd, důvěrným Voltaireovým přítelem a Rousseauovým podpůrcem, jemuž vykázal roční plat.

Jeho syn Karel Maria Raimund (1721 - 1778) se vyznamenal ve válce o rakouské dědictví a v sedmileté válce. V roce 1757 se stal polním sbrojmistrem, roku 1776 polním maršálkem.

Erb Arenberského vévodství

Jeho starší syn Ludvík Engelbert (1750 - 1820) přišel na honbě o zrak po zranění střelnou zbraní. Jeho dcera byla nešťastná kněžna Pavlína ze Schwarzenberga, která roku 1810 na plese v Paříži na oslavu zasnoubení Napoleona I. s arcivévodkyní Marií Luisou uhořela v plamenech.

Jeho syn Prosper Ludvík (1785 - 1861) byl s počátku rakouským důstojníkem, ještě za otcova života se zavázal roku 1803, že bude držet otcovy rodinné statky. V roce 1806 byl přinucen přistupit k rýnskému spolku, roku 1801 ve své zemi ztratil své statky na levém břehu Rýna, načež mu byla náhradou dána vestfálská panství Rocklinghausen a Meppen. Arenberg se zúčastnil válečných výprav v Prusku a Španělsku, roku 1811 byl zajat Angličany a zůstal v zajetí až do roku 1814. Již roku 1810 byla Arenberkům odňata suverenita a roku 1814 vídeňský kongres jejich zemi madiatisoval (stala se poddanou zemí jiného státu). Vévodové z Arenberku mají od roku 1824 volební hlas na provinčním vestfalském sněmu a jsou dědičnými členy pruské panské sněmovny.

Hlavou rodu se stal po Prosperovi Ludvíkovi roku 1861 jeho syn Engelbert I. († 1875). Potom byl hlavou rodu Engelbert II. narozený 10. srpna 1872, jehož poručnicí byla jeho matka vévodkyně Eleonora (* 1845), dcera prince Arnošta z Arenbergu († 1857).

Rod Arenbergů je katolický. Vévoda sídlil v Bruselu, kde má bohatou obrazárnu, nebo na zámku Klemenswerthu u Meppenu. Měl rozsáhlé statky v Německu, Belgii a Francii, z nichž byli roční příjmy 800 000 zlatých. Od roku 1807 do roku 1884 drželi členové tohoto rodu také v Čechách panství Vidim s Kokořínem. Tento rod je dosud prokazatelně žijící.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Tento článek obsahuje text (volné dílo) z hesla „Arenberg“ Ottova slovníku naučného .