Franz Marc

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Franz Marc
Marc v roce 1910
Marc v roce 1910
Narození 8. únor 1880
Mnichov
Úmrtí 4. březen 1916
Braquis u Verdunu
Národnost německá
Povolání malíř
Vzdělání Akademie v Mnichově (nedokončeno)
Hnutí Nové sdružení umělců v Mnichově, Nová secese, Der Blaue Reiter
Významná díla Malý obraz koní, Dřepění ve sněhu, Opičí vlys
Mecenáš Bernhard Koehler
Ovlivněný Paul Gauguin, Vincent van Gogh, Robert Delaunay
Podpis Marc autograph.png
Některá data se získávají z datové položky.

Franz Marc, celým jménem Franz Moritz Wilhelm Marc (* 8. února 1880 v Mnichově - 4. března 1916 v bitvě u Verdunu) byl německý malíř. Jednalo se o jednoho z nejvýznamnějších představitelů expresionismu v Německu a o spoluzakladatele umělecké skupiny Der Blaue Reiter. S touto uměleckou skupinou vydal v květnu 1912 stejnojmenný almanach.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se roku 1880 do rodiny malíře a profesora Wilhelma Marca. Jeho matka Sofie byla z přísně kalvínské rodiny, otec byl katolík. Pod vlivem pastora Otto Schliera se přiklonil ke kalvinismu a plánoval dráhu duchovního.[1] V roce 1898 se rozhodl studovat filologii a stát se pedagogem na střední škole. Domníval se, že mu k výkonu kněžského povolání chybějí předpoklady. Roku 1899 se proto zapsal na mnichovskou univerzitu. Vzápětí ale nastoupil roční vojenskou službu, během které se rozhodl, že se stane malířem. V roce 1900 zahájil studium na Akademii výtvarného umění v Mnichově.[2] Během studií hodně cestoval. Roku 1901 navštívil spolu s bratrem Paulem, který studoval byzantologii, Itálii. V květnu roku 1903 odjel do Francie, kde pobýval v Paříži, odkud se následně přesunul do Bretaně. Ve Francii se seznámil s francouzským impresionismem, ale také s díly Courbeta a Delacroixe. Nakoupil tehdy několik japonských dřevořezů, které se staly základem jeho rozsáhlé sbírky. Během této cesty se rozhodl studia na akademii ukončit.[1]

V roce 1904 si v Mnichově zařídil svůj první ateliér. Navázal milostný poměr s o devět let starší malířkou a spisovatelkou Anettou von Eckhardt, která mu díky svým známostem zprostředkovala zakázky v oblasti grafiky. Anetta však byla vdaná a na konci příštího roku se s Marcem rozešla. V roce 1905 poznal Marc tři osobnosti, které významně ovlivnily jeho život. Francouzský malíř Jean Bloé Niestlé ho přivedl na myšlenku učinit tématem svých obrazů zvířata. Malířky Marie Schnürová a Marie Francková se obě postupně staly jeho manželkami. První z nich pouze krátce, v letech 1907-1908, druhá od roku 1911 do konce jeho života, ačkoliv s ní žil již od rozchodu se Schnürovou.

Dvě ženy na kopci, 1906, Muzeum Franze Marca, Kochel. Obraz znázorňuje Marii Schnürovou (vlevo) a Marii Franckovou.

V dubnu 1906 odjel s bratrem do Řecka, kde navštívili poloostrov Athos. Zbytek roku prožil v letovisku Kochel am See v podhůří bavorských Alp, kde jeho sestra vlastnila penzion a kam zajížděl často malovat i v dalších letech. Roku 1907 opět navštívil Paříž, kde obdivoval Gauguinovy a van Goghovy obrazy. Léto 1908 prožil s Marií Franckovou v Lenggries, dalším německém podhorském městečku. Oba zde malovali. V létě roku 1909 pobýval spolu s Marií v Sindelsdorfu. V prosinci pomáhal s instalací van Goghových obrazů na výstavě v Mnichově. Leden 1910 přinesl setkání s budoucím celoživotním přítelem, malířem Augustem Mackem, který ho nasvštívil v jeho mnichovském ateliéru. Macke pak upozornil na Marcka podnikatele a kulturního mecenáše Bernharda Koehlera, který v únoru navštívil první Marcovu samostatnou výstavu v Mnichově v galerii Brackel. Koehler pak s Marcem uzavřel smlouvu, podle níž mu vyplácel měsíčně 200 marek a za to měl právo na polovinu jeho obrazů.[1]

Malá kompozice III, 46,5 x 58 cm, Karl Ernst Osthaus Museum, Hagen

Na Nový rok 1911 se v mnichovském ateliéru Marianny von Werefkins poznal s Vasilijem Kandinským, Alexejem von Jawlenským a Gabriele Münterovou. Všichni byli členy Nového sdružení umělců v Mnichově, kam vstoupil i Marc a stal se členem výboru. Ještě v prosinci téhož roku však v důsledku neshod s ostatními členy spolu s Münterovou a Kandinským ze Sdružení vystoupil. Na začátku roku 1912 navštívili Marc spolu s Kandinským Berlín a formálně se stali členy sdružení Nová secese. Slibovali si od toho lepší možnosti vystavování.[3] Na přelomu let 1911 a 1912 se v Thannhauserově mnichovské galerii uskutečnila první výstava uskupení Der Blaue Reiter, která putovala po velkých městech Německa. Skupina byla pojmenována podle jednoho Kandinského obrazu a jejími zakladateli byli Marc s Kandinským. Druhá výstava umělců sdružených v Der Blaue Reiter byla uspořádána v únoru 1912 rovněž v Mnichově, tentokrát v Goltzově galerii. Následně odjel Marc i se svou ženou do Berlína, kde se setkal se členy skupiny Die Brücke. V květnu 1912 vyšel almanach Der Blaue Reiter s teoretickými příspěvky o umění. Kromě členů sdružení přinesl také reprodukce obrazů umělců jako byli Arp, Cézanne, Delaunay, Gauguin, El Greco, Matisse, Picasso a Rousseau. Téhož roku také Marc potkává Roberta Delaunaye, který jeho tvorbu významně ovlivnil svou teorií o barvách i celkovým přístupem k malbě. Na jaře 1913 pobývali Marcovi v jižním Tyrolsku. Marc plánoval vydání Bible, kterou přislíbili ilustrovat Alfred Kubin, Paul Klee, Erich Heckel a Oskar Kokoschka. Z projektu však v důsledku války sešlo.

Ležící býk, křída, 11,4 x 15,8 cm, 1911, Staatliche grafische Sammlung, Mnichov

Koncem dubna 1914 se Mackovi nastěhovali do vlastního domu v Riedu v podhůří bavorských Alp. Po začátku první světové války Marc dobrovolně narukoval. Do služby nastupoval pln entuziasmu. Z jeho dopisů psaných manželce vyplývá, že válku považoval za způsob, jak se nemocná Evropa duchovně očistí a Německo se stane vůdčí mocností v Evropě.[1] Jak se válka prodlužovala, začal ale Marc ztrácet iluze. Když na frontě nemohl malovat, alespoň kreslil. Dochovalo se několik skicáků s pozoruhodnými kresbami, psal i aforismy a eseje. Konce války se nedožil. Jeho jméno se objevilo na seznamu významných umělců, kteří mají být staženi z fronty. Při průzkumné hlídce během posledního dne, kdy byl nasazen, ho 4. března 1916 v bitvě u Verdunu zasáhly dvě střepiny granátu a zemřel. Pohřben byl druhého dne v zahradě zámku v Gussainville. V roce 1917 nechala manželka převést jeho tělo do Německa a pohřbít v Kochelu am See.

Styl a dílo[editovat | editovat zdroj]

Modrý kůň I, 112,5 x 84,5cm, 1911, Städtische Galerie im Lenbachhaus, Mnichov

Marc se proslavil hlavně malbami zvířat, zejména srnců a koní. Toto téma ho zaujalo přibližně od roku 1905, po setkání s malířem Niestlém. Před válkou si pořídil dva srnce a choval je ve svém venkovském sídle v Riedu. Při zobrazování zvířat Marcovi nešlo o jejich zoologické zobrazení. Malíř se v obrazech snažil o empatii vůči duši každého jednotlivého zvířete, usiloval o vystižení jeho duchovní podstaty. Nechtěl zobrazit svět zvířat tak, jak ho vidí lidé, nýbrž zevnitř, z hlediska zobrazovaného objektu. Jasné barvy a zdálivá jednoduchost Marcových obrazů vyjadřují emoce a harmonii přírody. Podle Marca příroda a zvířata jsou harmoničtější a blíže spjaty s vesmírem než lidská společnost. Určitou hudebností svých obrazů se také Marc blíží orfismu Roberta Delaunaye. Marcova tvorba je rovněž ovlivněna mnoha dalšími směry (expresionismem, symbolismem, kubismem, futurismemimpresionismem), které byly v jeho době aktuální. V obrazech z roku 1913 a mladších je patrné jeho směřování k abstrakci, ovlivněné Vasilijem Kandinským. Marc ale nebyl pouze malíř, zabýval se i grafikou. Dochovaly se jeho dřevoryty a litografie. Sám Marc prý mnoho svých obrazů, se kterými nebyl spokojen, zničil. Po jeho smrti v tom pokračovali nacisté. Marcovo jméno se objevuje na listině "zvrhlého umění" (entartete Kunst). Jeho obrazy jsou zabavovány a některé z nich následně i zničeny. K některým ztrátám došlo i na konci války v roce 1945.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d Partsch, Susanna, Franz Marc, Taschen, Köln 2006, s. 7-8, ISBN 978-3-8228-5644-4
  2. Největší malíři - život inspirace, dílo, č. 107. Němečtí expresionisté, Praha 2000, s. 12, ISSN 1212-8872
  3. Zweite, Armin, Brücke und Blauer Reiter - Gemeinsamkeiten und Differenzen zweier künstlerischen Bewegungen, in: Von der Brücke - Farbe, Form und Ausdruck in der deutschen Kunst von 1905 bis 1914, Dortmund 1996, s. 41, ISBN 3-925998-26-8

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]