Emmy Noetherová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Amalie Emmy Noether
Emmy Noether
Emmy Noether
Narození 23. března 1882
Erlangen, Bavorsko, Německo
Úmrtí 14. dubna 1935
Bryn Mawr, Pennsylvánie, USA

Amalie Emmy Noetherová, známá jako Emmy Noether, (23. března 188214. dubna 1935), německá matematička, která byla slovy Alberta Einsteina „…podle názoru největších žijících matematiků, …nejvýznačnější matematický génius od dob, kdy se mohly ženy začít vzdělávat na univerzitách…“ Proslula obdivuhodnou schopností náhledu na problémy a elegantními abstrakcemi.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodila se v bavorském Erlangenu v Německu. Její otec Prof. Dr. Max Noether byl vynikající známý matematik své doby a profesor na Univerzitě v Erlangenu. Matka Ida Amalie (roz. Kaufmannová) pocházela z bohaté kolínské rodiny. Oba rodiče byli židovského vyznání. Emmy byla nejstarší z jejich čtyř dětí (tři bratři), pouze dvě však přežili dětství. Její bratr Fritz se taktéž proslavil jako matematik, synovec Gottfried byl statistik.

Emmy navštěvovala Vyšší dívčí školu (Höhere Töchter Schule, 1889 - 1897) v Erlangenu. Jako dítě se nesoustředila na matematiku. Studovala aritmetiku, převážně ale jazyky se zaměřením na angličtinu a francouzštinu. Matka ji učila tradiční dovednosti mladé ženy té doby. Učila se vařit, uklízet a hrát na klavír. Milovala tancování a těšila se na večírky s dětmi tatínkových kolegů z univerzity. V tomto období bylo jejím cílem stát se učitelkou jazyků. Po dalším studiu angličtiny a francouzštiny složila v roce 1900 zkoušky bavorského státu a stala se aprobovanou učitelkou obou jazyků na bavorských dívčích školách.

Emmy se však učitelkou jazyků nikdy nestala. Místo toho se ve věku osmnácti let rozhodla pro pro ženu tehdejší doby náročnou dráhu - studovat matematiku na Univerzitě v Erlangenu. V Německu tehdy neexistovalo gymnázium, kde by dívky mohly složit maturitní zkoušku, a ženy ještě nemohly být na německých univerzitách imatrikulovány. A tak přestože její bratr Fritz studoval v Erlangenu matematiku a otec tam byl profesorem matematiky, nemohla být na univerzitě zapsána, protože byla žena. Ženy studovaly neoficiálně, od každého přednášejícího musely získat povolení, aby mohly jeho přednášky navštěvovat (jako hostující posluchačky). Zda pak směla posluchačka složit zkoušku, záviselo na blahovůli zkoušejícího. Emmy tato povolení získala a v letech 1900 – 1903 navštěvovala přednášky z matematiky, romanistiky a dějin. Mimo to se připravovala na maturitu. 14. července 1903 složila jako soukromý student maturitu na Královském reálném gymnáziu (Königliches Realgymnasium) v Norimberku. Na jaře 1903 došel vývoj tak daleko, že na bavorských univerzitách směly být ženy, které měly maturitu, imatrikulovány. V zimním semestru 1903 – 1904 již studovala na Univerzitě v Göttingenu. Jejími akademickými učiteli byli Otto Blumenthal, Felix Klein, David Hilbert, Herbert Minkowski, Karl Schwarzschild a další. Pak onemocněla a vrátila se zpět do Erlangenu. Zde se v roce 1904 už mohla zapsat na studium matematiky na místní univerzitě. V roce 1907 získala pod vedením Paula Gordana doktorát (druhý, který kdy v oblasti matematiky získala žena; první byl udělen o rok dříve). Teď byla připravena učit. Univerzita v Erlangenu ji nechtěla zaměstnat, měli politiku proti ženám-profesorům. Rozhodla se, že bude pomáhat otci na Matematickém institutu v Erlangenu. Prováděla zde výzkum a pomáhala otci s učením, když byl nemocný, bez smlouvy či místa. Brzy začala publikovat a její reputace rychle rostla. V roce 1908 byla zvolena do Circolo Matematico di Palermo, v 1909 se stala členem Německého matematického spolku (Deutsche Mathematiker-Vereinigung), v témže roce byla pozvána a jako první žena měla přednášku na výroční setkání Společnosti v Salcburku. V roce 1913 učila ve Vídni. V této době spolupracovala s vynikajícími matematiky Fischerem, Minkowskim, Hilbertem a Kleinem, které potkala v Göttingenu.

Během deseti let, kdy Emmy pracovala se svým otcem, se Německo zapletlo do první světové války. Emmy byla od srdce pacifistka a nenáviděla válku. Toužila po Německu, které nebylo ve válce. V roce 1918 jí bylo přání splněno, válka skončila. Německá monarchie byla zrušena a ze země se stala republika. Noetherová a všechny ženy v Německu získaly poprvé volební právo. I když ženy získaly nová práva, Noetherová nebyla za svou práci (učení) placena. V této době Hilbert a Klein pracovali na Univerzitě v Göttingenu na dalším definování Einsteinových teorií (obecné teorii relativity). Cítili, že Emmyiny odborné znalosti by jim mohly pomoci v jejich práci. Požádali ji, aby přišla a připojila se k nim, ale na fakultě nebyly ještě žádné ženy, nebyla si tedy jistá, zda by byla vítaná. Mnozí z fakulty ji nechtěli. Hilbert a Klein bojovali, aby ji mohli na fakultě oficiálně mít, nakonec přišla. V r. 1918 dokázala dva teorémy základní pro fyziku obecné relativity i fyziku elementárních částic. Jeden z nich je stále znám jako "teorém Noetherové".

Učit ale nemohla. Spor vznikl, když se její protivníci ptali, co si němečtí vojáci pomyslí, když se vrátí domů a bude se očekávat, že se budou učit u nohou ženy. Povolení její přítomnosti na fakultě taktéž znamenalo, že bude volit v akademickém senátu. Prof. Hilbert řekl: "Nevidím, proč by pohlaví kandidáta mělo být argumentem proti jejímu zvolení jako soukromého docenta. Konec konců univerzitní senát nejsou lázně." V dlouhé bitvě s autoritami univerzity o dovolení Noetherové získat habilitaci bylo mnoho nezdarů a povolení jí bylo uděleno až v r. 1919. Edmund Landau se chtěl uchýlit k jejímu popisu jako dcery Maxe Noethera, ale raději prohlásil: "Max Noether byl otec Emmy Noetherové. Emmy je počátek souřadnic v rodině Noetherů." Během této doby Hilbert Noetherové dovolil učit inzerováním jejích kurzů pod svým vlastním jménem. Např. kurz ze zimního semestru 1916-1917 se v seznamu objevil jako: Seminář matematické fyziky: Prof. Hilbert, za asistence Dr. E. Noetherové, Pondělí 4-6, zdarma. Hilbert a Albert Einstein se přimluvili v její prospěch a v r. 1919 získala povolení učit (ač stále bez platu). V r. 1922 se stala "výpomocným profesorem bez funkčního období v úřadě" a začala dostávat malou mzdu. Zatím co byla v Göttingenu, její status se nezměnil, nejen vzhledem k jejich předsudkům vůči ženám, ale také proto, že byla Židovka, sociální demokratka a pacifistka.

Ve dvacátých letech udělala základní práci na teoretické algebře, pracovala na teoriích grup, okruhů, čísel a skupinových zobrazení. Její matematika mohla být velmi užitečná pro fyziky a krystalografy, ale bylo to kontroverzní téma. Diskutovalo se, zda by matematika měla být pojmová a teoretická nebo více fyzikálně založená a aplikovaná. Pojmové pojetí algebry Noetherové vedlo k základům zákonů jednotné algebry, geometrie, lineární algebry, topologie a logiky. Okolo sebe shromáždila několik studentů známých jako „chlapci Noetherové“. Tito studenti cestovali třeba až z Ruska, aby u ní mohli studovat. Noetherová byla vřelá osoba, která se plně o své studenty starala. Považovala své studenty za něco jako rodinu a byla vždy ochotná naslouchat jejich problémům. Její učební styl bylo velmi složité sledovat, ale ti, kteří její rychlý styl pochopili, se stali věrnými přívrženci. Její učební metoda vedla studenty k tomu, aby přicházeli s vlastními nápady, mnozí vytrvali a sami se stali velkými matematiky. Mnozí ji ocenili za úlohu naučit je učit se od sebe samých.

V letech 1928-1929 působila jako hostující profesor v Moskvě. V r. 1930 učila ve Frankfurtu. Další uznání jejích skvělých matematických příspěvků přišlo s pozváními přednášet na Mezinárodním matematickém kongresu v Boloni v r. 1928 a opět v Curychu v r. 1932. V r. 1932 také získala spolu s Emilem Artinem prestižní Pamětní cenu Alfreda Ackermanna-Teubnera za pokrok v matematice. Mírumilovná Noetherová si brzy přála mír znovu. v r. 1933 získali v Německu moc Hitler a nacisti. Nacisti požadovali, aby byli všichni Židé z univerzit vyhozeni. Fritz, její bratr, byl tehdy taktéž profesor. Když mu na Sibiři nabídli učitelské místo, přestěhoval se tam i s rodinou (1934). 10. září 1941 byl zastřelen za protisovětskou propagandu v Orëlu. Přestože se přátelé snažili získat Emmy místo na moskevské univerzitě, zvolila si však přestěhovat se do Spojených států (1933), kde jí na ženské koleji Bryn Mawr College v Pennsylvánii nabídli místo hostující profesorky, taktéž učila na Institutu pokročilých studií (Institute for Advanced Study) v Princetonu.

Na Bryn Mawr College učila Emmy Noetherová až do své smrti v r. 1935. Učit na ženské koleji pro ni bylo velmi rozdílné. Poprvé měla za kolegy ženy, plnohodnotné a placené místo. Anna Pell Wheelerová, další matematička a vedoucí katedry, se stala její velkou přítelkyní. Wheelerová chápala, jak musela Emmy bojovat o kariéru matematičky v Německu a jaké to je, být vykořeněna ze své vlasti. Emmy byla stále starající se a soucitnou učitelkou. Udržela si svůj charismatický učební styl, často sklouzávala do němčiny, když měla potíže vyložit své myšlenky studentům. Její smrt ve věku 53 let 14. dubna 1935 překvapila téměř každého. Doktor jí řekl, že potřebuje operaci, odstranit nádor na děloze. Téměř nikomu to neřekla a operaci si zařadila během kolejních prázdnin Bryn Mawr College. Zemřela během nebo krátce po operaci na pooperační infekci. Nikdy se nevdala, v USA neměla příbuzné. Byla pohřbena v klášteře Thomas Great Hall v kampusu Bryn Mawr.

Albert Einstein napsal do novin New York Times nekrolog, ve kterém se mimo jiné uvádí: "V říši algebry, jíž se po století zabývali nejnadanější matematikové, objevila metody, které mají nesmírnou důležitost. Čistá matematika je v jistém smyslu poezií logických myšlenek. Ve snaze dosáhnout logické krásy, jsou objevovány duchovní formule nezbytné k hlubšímu průniku do zákonů přírody... Existuje, naštěstí, několik lidí, kteří ve svém životě včas poznají, že nekrásnější a nejuspokojivější prožitky dostupné lidstvu nepocházejí odněkud z vnějšku, ale souvisejí s rozvojem vlastního cítění, myšlení a práce jednotlivce. Skuteční umělci, objevitelé a myslitelé byli vždy lidmi tohoto druhu. Přestože životy těchto lidí probíhají nenápadně, plody jejich úsilí jsou nejcennějším přínosem, který nějaká generace může zanechat svým potomkům."

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu