Dalovice (okres Karlovy Vary)
| Dalovice | |
|---|---|
 Kostel Panny Marie Utěšitelky | |
  | |
| znakvlajka | |
| Lokalita | |
| Status | obec |
| Pověřená obec | Karlovy Vary |
| Obec s rozšířenou působností | Karlovy Vary (správní obvod) |
| Okres | Karlovy Vary |
| Kraj | Karlovarský |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 50°14′52″ s. š., 12°53′45″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 2 008 (2023)[1] |
| Rozloha | 6,28 km²[2] |
| Nadmořská výška | 383 m n. m. |
| PSČ | 362 63 |
| Počet domů | 458 (2021)[3] |
| Počet částí obce | 3 |
| Počet k. ú. | 3 |
| Počet ZSJ | 6 |
| Kontakt | |
| Adresa obecního úřadu | Hlavní 82/25 362 63 Dalovice podatelna@ou-dalovice.cz |
| Starosta | Lukáš Kolovrátek |
| Oficiální web: www | |
 | |
  Dalovice | |
| Další údaje | |
| Kód obce | 537918 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Dalovice (německy Dallwitz) jsou obec v okrese Karlovy Vary v Karlovarském kraji. Leží zhruba tři kilometry od Karlových Var. Žije v ní přibližně 2 000[1] obyvatel.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Obec Dalovice (v minulosti názvy Dallovicz, Dallwicz, Dallwitz, Dalvice) je poprvé uváděna v zemských knihách roku 1498, od toho se odvozuje založení obce. Archeologické vykopávky v průběhu 20. století prokázaly, že v okolí místa dnes nazývaném Tvrziště žili lidé již v pozdní době bronzové (cca 1200–700 let př. n. l.).
Dalovická tvrz byla značně poškozena vojskem hraběte Šlika v roce 1502, a přestože byla částečně opravena, k bydlení již nevyhovovala. Ještě během 16. století si majitelé postavili vedle tvrze novou obytnou budovu, později nazývanou Starý zámek. Majitelé dalovického panství se často měnili, protože i když rozloha panství byla velká, příjmy z nich vysoké nebyly. Jeden z majitelů – rytíř Johann Wenzel Ferdinand ze Schönau – založil v obci v roce 1804 kameninovou výrobnu (pak roku 1830 porcelánku, později nazývanou Epiag), aby příjmy panství zvýšil.
Nejvýrazněji se do historie obce zapsal baron Friedrich Riedl von Riedenstein, který v roce 1871 koupil panství včetně porcelánky. V letech 1874–1875 nechal baron postavit Nový zámek (dnes sídlo SOŠ logistické). Roku 1889 prodal porcelánku baronu Springerovi, majiteli loketské porcelánky. Starý zámek, který sloužil nadále jako ubytovna pro zaměstnance porcelánky, roku 1898 vyhořel. V následujících letech nechal Friedrich Riedl von Riedenstein na místě Starého zámku postavit novou zámeckou budovu, které zůstal název Starý zámek (dnes sídlo SZeŠ).
Po smrti barona roku 1905 zdědil panství jeho syn Eduard, který výrazně rozšířil zámeckou knihovnu o rozsáhlé sbírky německé, anglické a francouzské literatury. Rodina Riedl von Riedenstein vlastnila panství až do roku 1945, kdy je přebral do svého vlastnictví československý stát.
Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]
Obcí protéká Vitický potok, který se v dolních Všeborovicích vlévá do řeky Ohře.
Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]
Při sčítání lidu v roce 1921 ve vsi žilo 2 103 obyvatel (z toho 973 mužů), z nichž bylo 32 Čechoslováků, 2 015 Němců, tři příslušníci jiné národnosti a 53 cizinců. Kromě osmnácti evangelíků, pěti židů a jednoho člena nezjišťovaných církví byli římskými katolíky.[4] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 2 287 obyvatel: 56 Čechoslováků, 2 175 Němců, jednoho příslušníka jiné národnosti a 55 cizinců. Převažovala římskokatolická většina (2 093 obyvatel) a 133 lidí bez vyznání. Z ostatních bylo 41 evangelíků, pět členů církve československé, sedm židů a osm členů nezjišťovaných církví.[5]
| Rok | 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | 2021 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Počet obyvatel | 1 536 | 2 028 | 2 391 | 2 949 | 3 331 | 3 276 | 3 704 | 1 895 | 2 125 | 1 880 | 1 895 | 1 766 | 1 812 | 1 870 | 1 888 |
| Počet domů | 126 | 165 | 176 | 202 | 218 | 233 | 293 | 351 | 322 | 319 | 330 | 340 | 369 | 432 | 458 |
Obecní správa[editovat | editovat zdroj]
Po druhé světové válce byly k Dalovicím připojeny obce Všeborovice a Vysoká.[8] Mezi lety 1869–1974 Dalovice byly obcí v okrese Karlovy Vary (1869–1930), poté v okrese Karlovy Vary-okolí (1950) a později opět v okrese Karlovy Vary. Od 1. ledna 1975 do 23. listopadu 1990 patřily jako část statutárního města ke Karlovým Varům a od 24. listopadu 1990 jsou opět samostatnou obcí.[9]
Části obce[editovat | editovat zdroj]
- Dalovice
- Všeborovice
- Vysoká
Obecní symboly[editovat | editovat zdroj]
Znak a vlajka byly obci uděleny rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 7. května 1997.[10]
Doprava[editovat | editovat zdroj]
Obcí vede čtyřproudová silnice I/13, která vede z Karlových Varů směrem do Ostrova. Podél západního okraje vesnice vede železniční trať Chomutov–Cheb), na které se nachází dalovické nádraží. Z něj odbočuje železniční trať Karlovy Vary – Merklín. Do Dalovic zajíždí autobus DPKV Č. 17 a příměstské linky č. 103, 111 a 201.
Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]
- Zbytky dalovické tvrze
- Zámek Dalovice
- Kostel Panny Marie Utěšitelky z roku 1929, který vznikl rozšířením starší kaple z roku 1898. Kaple se stala součástí nového kostela.
- Körnerův dub
- Botanická zahrada při Střední zemědělské škole Dalovice
- Mezi zajímavosti Dalovic patří nepochybně zámecký park, ve kterém je dominantou cca 700–900 let starý Körnerův dub (název podle básníka T. Körnera, který se roce 1811 léčil v Karlových Varech a v dalovickém parku napsal řadu básní). Tento památný strom má obvod kmene 887 cm a výšku 18 m. V jeho blízkosti je umístěna bronzová busta Theodora Körnera z roku 1913 od sochaře L. Tischlera.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2023. Praha. 23. května 2023. Dostupné online. [cit. 2023-05-25]
- ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky - 2017. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28]
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 256.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 391.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2015-12-21]. Dostupné online.
- ↑ Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2022-04-18]. Dostupné online.
- ↑ Současnost a historie. www.ou-dalovice.cz [online]. Obecní úřad Dalovice [cit. 2023-06-24]. Dostupné online.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Díl IV. Abecední přehled obcí a částí obcí. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21. Dostupné online. S. 75.
- ↑ Udělené symboly – Dalovice [online]. 1997-05-07 [cit. 2022-06-07]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Dalovice na Wikimedia Commons - Oficiální stránky
- Dalovice v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
