Důlní neštěstí Copiapó 2010

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Důlní neštěstí Copiapó 2010
Záchranné práce v dole San José
Záchranné akce v dole San José
Datum neštěstí
Čas kolapsu

5. srpen 2010

14:05 CLT (UTC -3)
uvěznění 5. srpen 2010 - 13. říjen 2010
Místo neštěstí
stát Chile, Copiapó, Důl San José
Počet horníků
uvězněných 33
zachráněných 33
Důlní neštěstí

Důlní neštěstí Copiapó 2010 bylo důlní neštěstí, k němuž došlo 5. srpna 2010, kdy se zhroutil zlatoměděný důl San José v regionu Atacama ve stejnojmenné pouštiChile a uvěznil hluboko v podzemí celkem 33 horníků, kteří v zasypaném dole vydrželi 69–70 dní.[1][2]

Důl San José se nachází 30 kilometrů severozápadně od Copiapó na severu Chile. Horníci byli uvězněni přibližně 700 metrů hluboko a asi 5 km od vchodu do dolu. Již dříve měl důl problémy s nestabilitou, která vedla k několika nehodám, a dokonce k jednomu úmrtí.[3]

Evakuace prvního horníka, Florencio Avalose, byla zahájena dne 12. října 2010 ve 23:55 místního času (02:55 UTC). Na povrch se v záchranné kapsli dostal o 16 minut později dne 13. října 2010 v 00:11 místního času (03:11 UTC). Ve 21:55 (CLDT) 13. října 2010 byl zachráněn poslední z horníků. Téměř všichni horníci byli v dobrém zdravotním stavu a u všech se očekává plné zotavení. Dva horníci trpí silikózou z nichž jeden má navíc zápal plic. Jiní horníci zase měli zubní infekce a problémy s rohovkou, přičemž dva ze zachráněných horníků prodělali okamžitou operaci v celkové anestezii s vážným abscesem kořene zubu.

Satelitní snímek dolu San José

Pozadí[editovat | editovat zdroj]

Chile má dlouhou tradici v dolování, které se rozvíjelo v průběhu 20. století a udělalo ze země předního producenta mědi. Od roku 2000 v Chile ročně zemřelo při důlních neštěstích v průměru 34 horníků (nejvíce – 43 – zemřelo v roce 2008).

Důl vlastní společnost Empresa Minera San Esteban, která má velmi špatnou pověst co se týče bezpečnosti a v počtu důlních neštěstí vůbec. V letech 20042010 bylo společnosti uděleno celkem 42 pokut za porušení bezpečnostních předpisů. Důl byl zavřen po nehodě v roce 2007. Pozůstalí zemřelých horníků žalovali vedení společnosti, ale v roce 2008 byl důl znovu otevřen, přestože jeho provozuschopnost byla stále v rámci šetření.

Chilští horníci nebo pracovníci v dolech na měď mají nejvyšší hornické platyJižní Americe. Neštěstí ve velkých dolech jsou velmi vzácná a bezpečností normy vysoké, např. ve společnosti Codelco, kterou vlastní stát, nebo další nadnárodní společnosti. Nicméně menší doly, jako je právě ten v San José, mají obecně nižší bezpečnostní normy.

Neštěstí[editovat | editovat zdroj]

První informace[editovat | editovat zdroj]

Ke kolapsu došlo dne 5. srpna 2010 ve 14:00 (místního času), dle údajů majitele těžební společnosti Empresa Minera San Esteban. Záchranné úsilí začalo 6. srpna pod dohledem chilského ministra práce a sociálních věcí a náměstka chilského hornictví. Úřad ministerstva národní nouze ohlásil jména uvězněných 33 horníků, včetně vysloužilého chilského fotbalisty Franklina Lobos Ramíreze. Až na čtvrtého zachráněného Carlose Mamaniho, který je Bolivijec, byli horníci i záchranáři chilské národnosti.[4]

Při pádu se v oblasti dolu pohybovaly dvě skupiny horníků. Jedna z nich byla blíže vchodu a po zavalení se dostala bez incidentů na povrch. Druhá skupina s počtem 33 horníků však zůstala uvězněna hluboko v dole. Během kolapsu se navíc vytvořil oblak prachu, který dočasně oslepil několik horníků.

Izolovaná skupina[editovat | editovat zdroj]

Horníci se snažili vymanit z pasti útěkem přes větrací šachtu, ale chyběly zde bezpečnostní žebříky a hřídel se později stala nepoužitelnou kvůli stálým geologickým pohybům v dole. Společnosti bylo před incidentem přímo nařízeno instalovat bezpečnostní žebříky, aby mohl být obnoven provoz v dole, bohužel se tak nestalo.

Luis Urzua, vedoucí směny horníků, zvážil obtížnost situace a usoudil, že jakákoliv záchranná operace bude velmi složitá, jestli vůbec možná. Všechny horníky shromáždil do bezpečné místnosti (útočiště) a začal organizovat plán pro zajištění zdrojů pro dlouhodobější přežití svých mužů.

Pátrací a záchranné pokusy[editovat | editovat zdroj]

Větrací šachty[editovat | editovat zdroj]

Záchranáři se pokusili obejít zasypaný hlavní vchod pomocí alternativních cest, ale každá cesta byla zablokovaná skálou nebo stálým pohybem hornin. Další sesuv nastal 7. srpna, kdy záchranáři použili těžkou techniku k proražení sesuvu, aby se mohli dostat do větrací šachty. Proto se rozhodli, z hrozby dalších sesuvů při pokračování ražení pomocí těžké techniky, přestat v ražení těchto tras.

Odpovědnost za havárii a hledání ztracených horníků převzal prezident Sebastián Piñera, poté co se situace zhoršovala a narůstaly obavy hluboce soucitného obyvatelstva Chile. Už tak se na současnou vládu snášela ostrá kritika za vládní řešení bezpečnosti při zemětřeseních a tsunami.

Průzkumné vrtání otvorů[editovat | editovat zdroj]

Za použití rotačních kladiv (příklepové vrtačky), jež byla schopna vrtat zhruba 15 cm široké vrty, byl vyvrtán vrt do pravděpodobného místa výskytu uvězněných horníků, na místě však nebyly zjištěny žádné stopy života.

Nalezení[editovat | editovat zdroj]

22. srpna v 7:15 (místního času) dosáhla další sonda na rampu v hloubce 688 m pod zemí, asi 20 m od místa, kde se měli horníci nacházet. Horníci, již byli pro tento okamžik vycvičeni, si připravili předepsané poznámky, které by pomocí vrtáku odeslali zpět na povrch. Dopisy a psaní přilepili lepící páskou právě na vrták. Když záchranáři vytáhli vrták v 15:17 (místního času), byli překvapeni, že horníci přežili déle, než kdokoliv předpokládal. Na kusu papíru bylo napsáno: „Estamos bien en el refugio los 33.“ (česky: „33 z nás v úkrytu je v pořádku.“).

O pár hodin později seslali záchranáři do vrtu kamery, aby navázali kontakt s horníky a pořídili první obrázky horníků z pasti v dole San José. Každý z horníků zhubl asi 8–9 kg. Jediné, co mohli za 48 hodin sníst, byly dvě malé lžičky tuňáka, doušek mléka, sušenku a sousto broskve. Vodu získávali např. z chladičů vozidel. K dispozici měli přístřešek o velikosti 50 m² a asi 2 km chodeb, po kterých se dalo pohybovat.

Klíčoví členové[editovat | editovat zdroj]

  • Luis Urzua (54), šéf směny, staral se o organizaci 33 členné skupiny horníků, správně odhadl závažnost situace. Vytvořil podrobnou mapu tunelů a spolupracoval s techniky na povrchu.
  • Johny Barrios, stal se medikem horníků, podával informace o zdravotním stavu záchranářům na povrch.
  • Mario Gómez (62), se stal duchovním vůdcem, zorganizoval kapli. Pozvedl morálku a psychickou odolnost horníků.

Zdraví horníků[editovat | editovat zdroj]

jedna z tub používaná pro dodávání zásob horníkům

K horníkům vedly dvě trubice, přičemž byly zprvu používány pro doručování dodávek jídla a léků. 23. srpna byl z jedné z trubic navázán hlasový kontakt s horníky. Horníci ohlásili hned několik zdravotních problémů, ovšem dle hlavního lékaře záchranné operace měli podstatně menší zdravotní potíže, než se po 18 dnech uvěznění v 700 metrové hloubce, při vysokých teplotách a vlhkosti v dole čekalo. Materiál byl zasílán v 1,5 m dlouhé, modré kapsli, které se říkalo "holubice" (Palomas), přičemž cesta dolů k horníkům trvala hodiny.[5]

Horníkům byly poskytnuty:

  • 5% roztoky glukózy
  • léky, aby se zabránilo žaludečním vředům z deprivace potravin
  • vysoko energetické glukózové gely
  • rehydratační tablety
  • kyslík
  • video konference
  • dopisy

(Dodávka tuhé stravy začala o několik dní později)

Záchranáři z obavy o duševní zdraví horníků váhali s informováním o začátku evakuace horníků z Dolu San José a to hlavně proto, že první plány odhadovaly evakuaci na několik měsíců, až někdy v období Vánoc. Horníci by tedy přišli o několik důležitých svátků, např. 200. chilské výročí, zásadní fotbalové zápasy a samozřejmě osobní výročí.

Pro zachování duševního zdraví, se rozhodli horníci rozdělit do tří základních skupin. První skupina se starala o Palomas (komunikace s povrchem, zásobování), druhá skupina se ujala bezpečnosti v dole (zabránit dalšímu pádu horniny) a třetí skupina se starala o zdravotní a duševní stav všech uvězněných horníků. Horníkům byly dopraveny i lampy, které simulovaly rozdíl mezi dnem a nocí. Psychologové se shodli, že musí být u horníků nezbytně nastolen pocit optimismu a motivace. Rozdělení do tří skupin bylo podle psychologů rozhodujícím řešením pro jejich velmi dobré duševní zdraví.

Horník Yonni Barrios v důsledku toho, že prodělal dříve odbornou lékařskou přípravu, byl pověřen hlídat a starat se o zdraví všech horníků.[6] Barrios očkoval většinu horníků proti tetanu a záškrtu. U mnoha horníků se projevily těžké problémy s kůží, kvůli vysokým teplotám a neustále vlhkosti. Horníci si museli stále sušit oblečení a rohože, na kterých spali. 24. září obdrželi zdravotní potřeby jako dlahy, zdravotnické balíčky, lékárničky a školící video první pomoci.

Ministr zdravotnictví Jaime Mañalich uvedl, že situace se velmi podobá té, kterou zažívají kosmonauti celé měsíce ve vesmírné stanici..[7] 31. srpna poslalo USA do Chile speciální tým z NASA složený ze dvou lékařů, inženýra a psychologa.[8]

Profily horníků[editovat | editovat zdroj]

Horníci Věk[9] Čas záchrany (CLDT)
1. Florencio Ávalos 31 13. říjen 00:11
2. Mario Sepúlveda 40 13. říjen 01:10
3. Juan Illanes 52 13. říjen 02:07
4. Carlos Mamani 23 13. říjen 03:11
5. Jimmy Sánchez 19 13. říjen 04:11
6. Osmán Araya 30 13. říjen 05:35
7. José Ojeda 46 13. říjen 06:22
8. Claudio Yáñez 34 13. říjen 07:04
9. Mario Gómez 63 13. říjen 08:00
10. Alex Vega 31 13. říjen 08:53
11. Jorge Galleguillos 56 13. říjen 09:31
12. Edison Peña 34 13. říjen 10:13
13. Carlos Barrios 27 13. říjen 10:55
14. Víctor Zamora 33 13. říjen 11:32
15. Víctor Segovia 48 13. říjen 12:08
16. Daniel Herrera 27 13. říjen 12:50
17. Omar Reygada 56 13. říjen 13:39
18. Esteban Rojas 44 13. říjen 14:49
19. Pablo Rojas 45 13. říjen 15:28
20. Darío Segovia 48 13. říjen 15:59
21. Yony Barrios 50 13. říjen 16:31
22. Samuel Ávalos 43 13. říjen 17:04
23. Carlos Bugueño 27 13. říjen 17:33
24. José Henríquez 54 13. říjen 17:59
25. Renán Ávalos 29 13. říjen 18:24
26. Claudio Acuña 44 13. říjen 18:51
27. Franklin Lobos 53 13. říjen 19:18
28. Richard Villarroel 27 13. říjen 19:45
29. Juan Carlos Aguilar 49 13. říjen 20:13
30. Raúl Bustos 40 13. říjen 20:37
31. Pedro Cortéz 24 13. říjen 21:02
32. Ariel Ticona 29 13. říjen 21:30
33. Luis Urzúa 54 13. říjen 21:55
Manuel González[10] (záchranář) 32 14. říjen 00:32
Roberto Ríos[11] (záchranář) 37 14. říjen 00:05
Patricio Robledo[11] (záchranář) 39 13. říjen 23:42

Reference[editovat | editovat zdroj]

Kategorie 2010 Copiapó mining accident ve Wikimedia Commons

  1. Navarrete, Camila. Se confirman las identidades de mineros atrapados en mina San José en Región de Atacama. [online]. Radio Bío Bío, 6 August 2010, [cit. 2010-10-12]. Dostupné online. (Spanish) 
  2. Onemi confirma a 33 mineros atrapados en yacimiento en Atacama [online]. La Tercera, 6 August 2010, [cit. 2010-10-12]. Dostupné online. (Spanish) 
  3. Haroon Siddique. Chilean miners found alive – but rescue will take four months. Parametr "periodikum" je povinný! The Guardian, 23 August 2010. Dostupné online [cit. 23 August 2010].  
  4. Joy as first Chile miners freed BBC News, 13. říjen 2010; Retrieved 13. říjen 2010
  5. CMineros confirman que están en perfecto estado de salud tras contacto por citófono [online]. Radio BioBio, 23 August 2010, [cit. 2010-08-23]. Dostupné online. (Spanish) 
  6. Franklin, Jonathan. Trapped Chilean miners face long shifts to keep their refuge clear of debris. Parametr "periodikum" je povinný! The Guardian, 26 August 2010. Dostupné online [cit. 27 August 2010].  
  7. Get us out of underground 'hell,' Chile miners plead [online]. Agence France-Presse, 25 August 2010, [cit. 2010-08-25]. Dostupné online.  
  8. NASA Provides Assistance to Trapped Chilean Miners [online]. NASA, 1 September 2010, [cit. 2010-09-02]. Dostupné online.  
  9. Profily uvězněných chilským horníků BBC News, 7 October 2010
  10. Rescuer reaches trapped men in Chile mine Yahoo! News, 12. říjen 2010
  11. a b Minuto a minuto: Mineros arriban al hospital de Copiapó y “Fénix II” reinicia labores Emol Chile, 13. říjen 2010