Tuňák

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Tuňák

1. tuňák křídlatý, 2. tuňák obecný, 3. tuňák pruhovaný, 4. tuňák žlutoploutvý, 5. tuňák velkooký
1. tuňák křídlatý, 2. tuňák obecný, 3. tuňák pruhovaný, 4. tuňák žlutoploutvý, 5. tuňák velkooký
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: paprskoploutví (Actinopterygii)
Řád: ostnoploutví (Perciformes)
Čeleď: makrelovití (Scombridae)
Rody a druhy

Thunnus South, 1845

Auxis Cuvier, 1829

Euthynnus Lütken in Jordan & Gilbert, 1883

Katsuwonus Kishinouye, 1915

Orcynopsis Gill, 1862

Tuňák je český rodový název pro několik druhů makrelovitých ryb z rodů Thunnus, Auxis, Euthynnus, Katsuwonus a Orcynopsis. Nejznámější je tuňák obecný.

Problematika lovu tuňáků[editovat | editovat zdroj]

Vzhledem k tomu, že je celosvětová poptávka po mase tuňáků veliká, došlo k masivnímu přelovení této ryby. Mnohé populace jsou na hraně kolapsu a některým hrozí dokonce vyhubení. S problémem lovu mořských ryb ovšem nesouvisí jen jejich nadlimitní výlovy, ale také způsob jejich lovu. Moderní způsoby rybolovu jsou nešetrné k okolnímu prostředí. Používají se takové metody, při kterých jsou kromě cílových organismů vyloveny i další nechtěné druhy tzv. výměty. Mezi takové „masové“ způsoby lovu patří lov pomocí dlouhých lovných šňůr a nevody. Nevody neboli kruhové zátahové sítě, anglicky označované „purse seine“, jsou zpravidla doprovázeny vábícím zařízením (FADs) a k lokalizaci hejn cílových ryb mohou sloužit i letadla či vrtulníky. Při lovu na dlouhé šňůry dosahují nechtěné výlovky až 40%. Organismy chycené omylem bývají sice zpět vyhozeni do moře, ale vzhledem k destruktivnosti metod, jsou často již po smrti nebo blízko smrti. Mezi takové organismy patří i řada ohrožených druhů žraloků, želv, mořských ptáků a savců. Navíc bývají chycena i juvenilní stádia tuňáků, a proto populace nestíhají dorůstat a rychle se množit. Kromě samotných lovných metod je za špatné považováno i vábící zařízení, které vábí mořské organismy k sítím a na toto vábení opět reaguje široké spektrum druhů, které jsou pak také loveni.

V padesátých letech byl celosvětový úlovek tuňáků 400 tis. tun, v šedesátých letech přes 1 milion tun, v osmdesátých letech to byly již 2 miliony tun a množství úlovku se nadále zvyšovalo. V roce 1990 úlovek dosáhl 3 milionů tun ryb a největší množství vylovených tuňáků bylo v roce 2005, kdy úlovky přesáhly 4,5 mil. tun. Od té doby množství úlovků pozvolna klesá a u některých druhů jako například u tuňáka obecného se dokonce prudce propadají.

Trvalá udržitelnost[editovat | editovat zdroj]

Existuje alternativní a velice šetrný způsob lovu konkrétního druhu ryb a tím je tradiční metoda lovu na prut a vlasec (pole & line). Při takovém lovu je minimum vedlejšího úlovku a celkový úlovek je překvapivě velký. Navíc se mohou vybírat i jedinci dostatečně staří a mladé kusy ryb mohou zůstat bez poškození a dále se vyvíjet. Přijatelnou alternativou jsou i košelkové nevody bez použití lákacího zařízení (FAD).

obchodních řetězcích v České republice se můžeme nejčastěji setkat s konzervami obsahujícími tuňáka pruhovaného nebo tuňáka žlutoploutvého. Vedle těchto dvou druhů bývají k dostání i konzervy s tuňákem křídlatým či tuňákem velkookým, přičemž znepokojující jsou stavy tuňáka žlutoploutvého a křídlatého. Pro stav populace tuňáka velkookého neexistují spolehlivá hodnocení. Nejhojněji vyskytujícím se tuňákem je tuňák pruhovaný, i když i jeho stavy celosvětově klesají.

Reference[editovat | editovat zdroj]


Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Slovníkové heslo tuňák ve Wikislovníku