Boeing 747 (často přezdíván Jumbo Jet) dálkový širokotrupýčtyřmotorovýproudovýdopravní letoun. Do roku 2007 byl největší osobní dopravní letoun světa, nyní je druhý největší po Airbusu A380. Uveze až 524 cestující a má celkem 3 paluby, horní patro jen přes část délky letadla, spodní patro a nákladový prostor. Více než 1 500 vyrobených kusů využívají desítky leteckých společností. Letoun má velmi elegantní vzhled, budí velký respekt a oproti předchozím letadlům nabídl vyšší kulturu cestování i kapacitu.
Z jeho prvotních verzí 747-100, 200 a 300 se vyvinula verze 747-400 a menší 747SP. V roce 2010 také poprvé vzlétla nová verze Boeing 747-8 s větší efektivitou. Běžně létají také nákladní verze tohoto letadla. Dále byl vyvinut Boeing VC-25 s volacím znakem Air Force One pro amerického prezidenta, vojenské Boeing E-4, Boeing YAL-1 a velkokapacitní nákladní verze pro účely výrobce – Boeing Dreamlifter.
Operace Šalamoun ustavila dne 24. května 1991 světový rekord přepravy cestujících jedním letem, když Boeing 747 společnosti El Al převezl 1 122 cestující do Izraele (bylo registrováno 1 087 cestujících, ale matky ukryly desítky dětí ve svých volných šatech).
Historie
Veřejnosti byl prototyp poprvé představen 30. září 1968
První čistě vojenská varianta E-4A/B je používána jako létající velitelské stanoviště pro amerického prezidenta a generalitu v případě atomové války. Zálet E-4A (výr. č. 20682/202) odvozeného z typu B747-200B proběhl 13. června 1973 a 16. července již letoun převzala jednotka 1.ACCS, 55.SRW na základně Offutt v Nebrasce. Druhý exemplář E-4A (výr. č. 20683/204) poháněla stejná čtveřice motorů Pratt & Whitney JT9D-7W, která stroj 11. září 1973 poprvé vynesla do vzduchu. Třetí letoun E-4A (výr. č. 20684/232) zalétaný 6. června 1974 měl instalované pohonné jednotky General Electric GE CF6-50-E2. Po převzetí USAF byly všechny tři dosud nevybavené stroje postupně předány do dílen společnosti E-Systems, kde v průběhu roku 1974 proběhla instalace avioniky. Požadavek na standardizaci pohonných jednotek následně vedl k náhradě motorů JT9D prvních dvou letounů za výkonnější F103-GE-100.
První plně vybavený Boeing E-4A byl předán na marylandské základně Andrews AFB v prosinci 1974, druhý a třetí stroj převzalo velitelství NEACP počátkem následujícího roku. Čtvrtý vyrobený stroj byl vybaven třinácti komunikačními systémy se 46 anténami a zesíleným palubním elektrickým systémem. Jeho označení bylo změněno na E-4B (výr. č. 20949/257) a první let vykonal 29. dubna 1975. Po prověření operačních schopností E-4B podepsalo velitelství USAF v červnu 1980 kontrakt na modifikaci tří předchozích E-4A na standard E-4B. Letouny byly postupně dohotoveny v období let 1983 až 1985.
Jumbo Jet zahájil civilní provoz na lince New York–Londýn 21. ledna 1970 se společností PanAm. V roce 2010 se konal první let nejnovější verze Boeingu 747, Boeing 747-8.
747SP
V pozdějších letech se dalším uživatelem Boeingu 747SP stal přepravce United Airlines.
Dne 3. září 1973 byl společností Boeing oficiálně oznámen přímý vývoj letounu Boeing 747SP, který měl konkurovat dálkovým třímotorovým proudovým strojům McDonnell Douglas DC-10-30. Výroba prvního letounu s kapacitou 321 pasažérů byla zahájena v dubnu 1974 a skončila 19. května 1975 roll-outem v Everetu. Verze SP, určená pro velmi dlouhé tratě, měla v porovnání se základní 747 zkrácený trup o 14,3 m. Maximální povolená přistávací hmotnost tím byla snížena o 50 tun a tak bylo možné instalovat na odtokovou hranu křídla místo složitých tříštěrbinových vztlakových klapek jednoduché klapky. Pro pohon byla vybrána čtveřice dvouproudových dvourotorových motorůPratt & Whitney JT9D-7A nebo -7F o tahu 209 kN nebo 213 kN.
První let se uskutečnil 4. července 1975 a certifikace k provozu byla udělena od 4. února 1976. V rámci letových zkoušek Boeingu 747-100SP bylo provedení přistání a vzletu z nejvýše položeného letiště na světě v bolivijském La Paz. V rámci testů byl rovněž proveden let bez mezipřistání Mexico City-Bělehrad v bývalé Jugoslávii o délce 11 600 km. Na pravidelné linky byla nová verze 747 nasazena v dubnu 1976, všech 12 objednaných strojů pak bylo dodáno do července. Prvním odběratelem se stala dopravní společnost Pan Am, která své stroje nasadila na linkách New York a Los Angeles-Tokio bez mezipřistání. Druhý dodaný stroj z celkem pěti dopravci Pan Am, pojmenovaný „Clipper Liberty Bell“, byl využit k propagační akci obletu světa pouze s dvěma mezipřistáními. Z letiště JFK stroj se 130 cestujícími odstartoval 1. května 1976 do Dillí přes Tokio zpět do New Yorku, kde Clipper Liberty Bell přistál 3. května. Čistá doba letu činila 39 hodin 25 minut 53 sekundy, za řízením se střídali kapitán Walter H. Mullikin, další dva piloti Albert A. Frink a Lyman G. Watt, palubními inženýry byli Frank Cassanti a Edward Schields. Výkony tohoto etapového letu se dostaly také do oficiálních tabulek FAI.
Druhým zákazníkem 747SP se stal dopravce South African Airways, který své letouny nasadil na linku Johannesburg-Londýn. Letecká společnost Iran Air 747SP používala na lince Teherán-New York, Syrian Air pak 747SP využívala na trati Damašek-Londýn.
747-200B první vzlet v říjnu 1970, motory Pratt and Whitney JT9D-7W o vzletovém tahu po 213 kN
747-200C
747-200M
747-200F
747-300
747-300M
747-300SR
747-400
747-400F
747-400M
747-400D
747-400ER První vzlet 31. července 2002 z továrního letiště Paine Field v Everettu. Za řízením stroje (výr. č. 32909, N747ER) byli vedoucí zkušební piloti Boeingu pro program B747 Joe MacDonald a Mark Fuerstein, kteří letoun přelétli na letiště Boeing Field v Seattlu. Po testech a certifikaci byl předán australské dopravní společnosti Qantas (VH-OEE).
747-400ERF
747-400BCF
Boeing 747 vojenské verze VC-25 využívá americký prezident pod názvem „Air Force One"747 LCF
Boeing 747-8 je nejnovějším verze Boeingu 747, oficiálně byla představena v roce 2005 a její první let se konal v roce 2010. Největšími novinkami bylo prodloužení, větší kapacita a o 32% úspornějíší provoz oproti Boeingu 747-400. Do listopadu 2016 dostala společnost 124 dodávek, přičemž již bylo 109 strojů bylo dodáno.
Diagramy variant Boeingu 747 . Od shora: 747-100 (hřbetní pohled, průřez a pohled z předu). Ze strany, sestupně: 747SP, 747-100, 747-400, 747-8I s 747LCF.
Seznam největších současných uživatelů v listopadu 2016, kteří vlastní více než 10 strojů. Celkově bylo v červenci 2016 v provozu 515 letounů tohoto typu:[4]
.jpg)
Obrázky, zvuky či videa k tématu Boeing 747 na Wikimedia Commons 
