Błażowa
| Błażowa | |
|---|---|
 Kostel sv. Martina | |
 znak | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 49°54′ s. š., 22°6′ v. d. |
| Nadmořská výška | 230 m n. m. |
| Časové pásmo | SEČ/SELČ |
| Stát |  Polsko |
| Vojvodství | Podkarpatské |
| Okres | Řešov |
| Gmina | Błażowa |
  Błażowa | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 4,23 km² |
| Počet obyvatel | 2 129 (2009[1]) |
| Hustota zalidnění | 503 obyv./km² |
| Správa | |
| Starosta | Jerzy Kocój |
| Oficiální web | www |
| Adresa obecního úřadu | pl. Jana Pawła II 1 36-030 Błażowa |
| Telefonní předvolba | (+48) 17 |
| PSČ | 36-030 |
| Označení vozidel | RZE |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Błażowa (v jidiš בלאזשאוו, německy Blasow) je město v jihovýchodním Polsku v okrese Řešov v Podkarpatském vojvodství. Je sídlem stejnojmenné městsko-vesnické gminy.
Poloha[editovat | editovat zdroj]
Błażowa leží v dynówském podhůří, rozkládá se kolem potoka Ryjak (na dolním toku nese jméno Strug[2]), přítoku řeky Wisłok, v nadmořské výšce asi 230 m n. m..
Historie[editovat | editovat zdroj]
Název Błażowa (dříve Błażejowa) pochází od osobního jména Błaża (Błażej)[3], což bylo pravděpodobně křestní jméno prvního vlastníka. Obec byla známá i jako Złotowieniec. Toto jméno jí měl dát podle legendy král Vladislav II. Jagello, který, když tudy projížděl, postřehl, že zde roste „zlatavé obilí“.
Území současné gminy Błażowa v minulosti leželo podél hranice mezi Červenou Rusí a Malopolskem. Na začátku 14. století bylo součástí Haličsko-volyňského knížectví. V roce 1340 oblast připojil k Haliči polský král Kazimír Veliký, který vytvořil „zemi sanockou“ (polsky ziemia sanocka, 1366) a „zemi přemyšlskou“ (Ziemia przemyska), a v oblasti založil také několik měst (Rzeszów 1354, Brzozow 1359, Tyczyn 1368). Vesnice Błażowa zůstala součástí „země sanocké“. V roce 1624 čelil celý region ničivému nájezdu Krymských Tatarů, situace se opakovala i v roce 1672. V letech 1655-56, během švédské invaze, byla Błażowa vypálena švédskými a poté transylvánsko-kozáckým vojskem. Další pohromu znamenala Severní válka. Není přesně známo, kdy Błażowa získala městská práva, pravděpodobně se tak stalo v někdy v období mezi lety 1770 a 1776.
V roce 1772, po prvním dělení Polska, byla celá „sanocká země“ anektována Habsburskou říší a stala se až do konce roku 1918 součástí Haliče. Koncem 19. století byl postaven novogotický kostel zasvěcený svatému Martinovi a dvě nové synagogy.
V květnu roku 1907 postihl město požár, který za několik hodin zničil dřevěné budovy ve městě. Po této události byly budovy znovu postaveny v moderním stylu, ve středu obce byl ponechán prázdný prostor a byla postavena nová škola. V roce 1909 získala Błażowa pravidelné autobusové spojení s Řešovem. V roce 1910 byl u příležitosti 400. výročí bitvy u Grunwaldu odhalen památník králi Vladislavu II.
V období Druhé Polské republiky (1918-1939) patřila Błażowa do lvovského vojvodství. V roce 1937 byla jedním z center selského povstání (Wielki Strajk Chłopski). Během druhé světové války bylo město obsazeno německým Wehrmachtem. V oblasti operovala odbojová Zemská armáda.
V letech 1975 až 1998 město administrativně náleželo do tehdy existujícího Řešovského vojvodství.
Židé ve městě[editovat | editovat zdroj]
Błażowa byl štetl, tedy malé městečko s významnou židovskou komunitou. Počátky židovského osídlení sahají až do osmnáctého století. Ve dvacátých letech dvacátého století tvořili Židé asi 18 % obyvatel města. 26. června 1941 bylo kolem 930 Židů násilím přemístěno do řešovského ghetta. Připojili se tak k dalším Židům z okolních vesnic a s nimi sdíleli jejich osud. Někteří byli zastřeleni na řešovských ulicích, další deportováni do táborů nucených prací nebo zastřeleni v Glogówském lese, či mezi 7. až 18. červencem transportováni do Vyhlazovacího tábora Belzec, kde byli po příjezdu usmrceni v plynových komorách.[4]
Gmina[editovat | editovat zdroj]
K městsko-vesnické gmině (polsky gmina miejsko-wiejska) patří kromě města Błażowa ještě následujících 9 obcí se starostenstvími (sołectwo):
- Białka
- Błażowa Dolna
- Błażowa Górna
- Futoma
- Kąkolówka
- Kąkolówka-Ujazdy
- Lecka
- Nowy Borek
- Piątkowa
Doprava[editovat | editovat zdroj]
Městem nevedou hlavní silnice. Asi sedm kilometrů severně od něj probíhá silnice 878 do Řešova, kde se napojuje na Evropskou silnici E40. Přibližně stejně vzdálena je od města i silnice 884, která vede jižně od města a spojuje Domaradz a Přemyšl. Nejbližším letištěm je Letiště Rzeszów-Jasionka, které je vzdáleno asi 26 kilometrů severně.
Památky[editovat | editovat zdroj]
- zámek, původně klasicistní, z přelomu 18. a 19. století
- novogotický farní kostel svatého Martina z konce 19. století
- hřbitovní kaple z roku 1904
- radnice, postavena v roce 1900
- židovský hřbitov pocházející z 18. století
Významné osobnosti[editovat | editovat zdroj]
- Cwi Elimelech Szapiro (1841–1924) – v letech 1900 až 1914 městský rabín
Rodáci[editovat | editovat zdroj]
- Anna Jenke (1921-1976) – Služebník Boží, polská harcerka, pedagožka, spisovatelka
- Bogumił Krygowski (1905-1977) – polský geolog, geograf a geomorfolog
- Jakob Moneta (1914–2012) – odborář a novinář
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Błażowa na německé Wikipedii a Błażowa na anglické Wikipedii.
- ↑ Dane Głównego Urzędu Statystycznego: Ludność. Stan i struktura w przekroju terytorialnym (Stan w dniu 31 XII 2008 r.) [online]. [cit. 2016-06-13]. Dostupné online. (polsky)
- ↑ Hydronimy. Wody bieżące. s. 273 Archivováno 3. 11. 2019 na Wayback Machine..
- ↑ ROSPOND, Stanisław. Słownik etymologiczny miast i gmin PRL. [s.l.]: Zakład Narodowy im. Ossolińskich, 1984. 30 s. ISBN 83-04-01090-9. (polsky)
- ↑ Kolbuszowa Region Research Group. [online]. Dostupné online.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Błażowa na Wikimedia Commons - (polsky) Oficiální stránky Archivováno 22. 6. 2012 na Wayback Machine.
- (polsky) Stránky gimnazjum im. Anny Jenke
