Athénská škola
| Athénská škola | |
|---|---|
| Autor | Raffael Santi |
| Rok vzniku | 1509–10 |
| Technika | freska |
| Rozměry | 500×770 cm |
| Umístění | Stanza della Segnatura ve Vatikánu |
Athénská škola (italsky La scuola di Atene) je jedno z nejslavnějších děl Raffaela Santiho, předního malíře italské renesance.
Když si papež Julius II. nechal přebudovat čtyři staré stanze („komnaty, síně“) v severním křídle Vatikánského papežského paláce, byl k jejich malířské výzdobě přizván – na přímluvu Bramanteho – tehdy začínající Raffael. (Ve stejném čase pracoval Michelangelo na výmalbě nedaleké Sixtinské kaple. Michelangelo se však řadil do tábora Bramanteho nepřátel.) Tři z komnat také skutečně vymaloval (čtvrtou už dokončili jeho žáci) a velmi se jimi proslavil. Tato freska lunetového (půlkruhového) tvaru o rozměru 770×500 cm je jednou ze dvou hlavních maleb ve Stanza della Segnatura („Síň podpisů“); patří k vůbec nejznámějším dílům, chovaným ve Vatikánských muzeích. Malba reprezentuje pravdu rozumovou. Druhým hlavním obrazem je Disputace (La Disputa), pravda zjevená, výzdobu doplňují dvě menší alegorie krásy (Parnas - Il Parnaso) a spravedlnosti (práva). Na stropě jsou v lunetách alegorie hlavních ctností.
Architekturu v pozadí prý navrhl sám Bramante (část se shoduje s interiérem baziliky Sv. Petra). Jejím úkolem je dodávat svou monumentalitou postavám na významnosti a současně tvořit svým klidem kontrast k živé kompozici postav.
Celá freska je namalována v tehdy známé středové (jednobodové) perspektivě. Jedinou výjimkou je kámen, u které sedí Hérakleitos z Efesu (nejvýraznější osamocená postava v popředí). Ten by měl být zobrazen v úběžníkové (dvoubodové) perspektivě (tehdy ještě neznámá konstrukce), protože přední strana kvádru není rovnoběžná z průmětnou (je však zobrazen chybně, "nabourává se" do schodiště). Na přípravném kartónu (kresbě) postava Herakleita chybí. Uprostřed fresky spolu diskutují realista Aristotelés, jenž ukazuje dlaní k zemi, a idealista Platón, který zdvíhá prst k obloze. Na schodech leží Diogenés, který tak spojuje přírodní filozofy v dolní části s metafyziky v části horní. Raffael do kompozice také propašoval sám sebe (úplně vpravo) v podobě nejslavnějšího malíře starověku Apella; svou signaturu pak nenápadně umístil na límec Eukleidova pláště.
