Anna Bayerová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Anna Bayerová
Jan Vilímek: Anna Bayerová (1889)
Jan Vilímek: Anna Bayerová (1889)
Narození 4. listopadu 1852
Vojtěchov
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 24. ledna 1924 (ve věku 71 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Některá data mohou pocházet z datové položky.

MUDr. Anna Bayerová (4. listopadu 1852, Vojtěchov u Mělníka [1]24. ledna 1924, Praha) byla po Bohuslavě Keckové historicky druhá česká lékařka, promovaná roku 1881 v Bernu.

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Narodila se do rodiny mlynáře ve Vojtěchově u Mělníka. Absolvovala Vyšší dívčí školu, poté chtěla studovat gymnázium, které v dané době umožňovalo vzdělání jen chlapcům. Po povolení od vídeňské vlády nastoupila na gymnázium a po dvou letech uzavřela jeho nižší stupeň. V roce 1875 však v kvintě studium přerušila a v říjnu přijela do Curychu studovat medicínu, ke které byla přijata na základě přijímacího řízení s podmínkou, že maturitu složí dodatečně. Karlo-Ferdinandova univerzita v době, kdy se rozhodla pro studium lékařství, ženy nepřijímala. Na přednášce Jana Evangelisty Purkyně v Náprstkově Americkém klubu se seznámila s krajankou Bohuslavou Keckovou[2] a obě se rozhodly pro studium ve Švýcarsku. Po třech semestrech společného studia se z finančních důvodů přestěhovala do Bernu, kde nebyl život tak náročný. Studium však musela přerušit z finančních důvodů v roce 1878. Vydělávala si soukromou výukou a poté dostávala finanční dary, např. od své movité kolumbijské kolegyně Anny Galvisové (500 franků) či manželů Lenzových.[3] 30. listopadu 1881 byla promována v Bernu na lékařku.

Obě české doktorky však měly problém s uznáním svého diplomu v Rakousku-Uhersku, které tento akt ženám-lékařkám odmítalo udělit. Proto svou lékařskou praxi zahájily v zahraničí. Kecková v Bosně a Hercegovině. Bayerová se v roce 1883 vrátila do Švýcarska a začala pracovat v Teufenu, horské vesnici blízko u St. Gallenu. Poté do roku 1891 působila v Bernu. Od roku 1892 na přání svého otce přesídlila do Dolní Tuzly v Bosně a Hercegovině. Po krátkém období se přemístila do Sarajeva. Pro nespokojenost však dala výpověď a v roce 1893 se vrátila do Bernu, kde pracovala do roku 1900.

Ulice Anny Bayerové na Mělníku.

Následně přijala nabídku místa z pražského sanatoria. Zde však pracovala jen jeden měsíc a opět odjela do Švýcarska, kde často měnila pracoviště. V roce 1901 ordinovala v ústavu pro pulmonální nemoci v Leysinu, dalšího roku v Ženevě, v letech 19031904 v ústavu pro vodoléčbu v Chardonne (okres Vevey), pak opět v Ženevě v dívčím ústavu a v letech 19051906 v nemocnici dr. Widmera ve Val Mouts Territet. Roku 1907 se odhodlala pronajmout s kolegyní sanatorium Château La Châtelaine v Ženevě, které však bylo prodělečné. Po neúspěchu odjela do Anglie, kde se do roku 1909 věnovala domácí péči aristokratky. V tomto roce se navrátila do Prahy, kde vyučovala němčinu na průmyslové škole a škole Ženského výrobního spolku. V letech 19121913 byla na krátkou dobu zaměstnána v Drážďanech. Svému bloudění cizinou, jež jí bylo rakouskou vládou vnuceno, by se vyhnula jedině v případě, že by v Čechách podala žádost na nostrifikaci diplomu, což umožnil zákon z roku 1896. Lékařka by však musela v Čechách složit maturitu. Tuto podmínku Bayerová považovala za ponižující, neboť měla za sebou těžké zkoušky ve Švýcarsku a bohatou lékařskou praxi v různých místech Evropy. Od roku 1914 získala místo profesorky hygieny v Praze a konečně mohla v obvodu Prahy také léčit, neboť Vídeň po mnoha peticích ženských spolků jí uznala lékařský diplom bez dalších zkoušek. Bylo jí 60 let.

Zemřela 24. ledna 1924 v Praze. Smuteční projev na Olšanských hřbitovech pronesla MUDr. Anna Honzáková.

První česká lékařka promovaná na Karlo-Ferdinandově univerzitě Anna Honzáková o ní napsala biografii Dr. Med. Anna Bayerová 1853–1924, první česká lékařka ve Švýcarech (nákladem Ženské Nár. Rady, Praha 1937).

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

V Mělníku je po ní pojmenovaná ulice.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Miroslav Sígl: Životy a osudy našich krajanů ve světě (1/3), 2. 9. 2009
  3. Anna Nedvědová: 150 let od narození MUDr. Anny Bayerové – první české lékařky, 4. 11. 2003, feminismus.cz

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 62.  
  • UHROVÁ, Eva. Anna Honzáková a jiné dámy. Praha : [s.n.], 2012. ISBN 978-80-260-3152-9. S. 270.  
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 3. sešit : Bas–Bend. Praha : Libri, 2005. 264–375 s. ISBN 80-7277-287-2. S. 305.  
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla; MARTÍNEK, Jiří, a kol. Cesty k samostatnosti : Portréty žen v éře modernizace. Praha : Historický ústav, 2010. 239 s. ISBN 978-80-7286-164-4. S. 70–90.