Anna Bayerová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Anna Bayerová
Jan Vilímek: Anna Bayerová (1889)
Jan Vilímek: Anna Bayerová (1889)
Narození 4. listopadu 1852
Vojtěchov
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 24. ledna 1924 (ve věku 71 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo

MUDr. Anna Bayerová (4. listopadu 1852, Vojtěchov u Mělníka[1]24. ledna 1924, Praha) byla po Bohuslavě Keckové historicky druhá česká lékařka, promovaná roku 1881 v Bernu.

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Narodila se do rodiny mlynáře ve Vojtěchově u Mělníka. Absolvovala Vyšší dívčí školu, poté chtěla studovat gymnázium, které v dané době umožňovalo vzdělání jen chlapcům. Po povolení od vídeňské vlády nastoupila na gymnázium a po dvou letech uzavřela jeho nižší stupeň. V roce 1875 však v kvintě studium přerušila a v říjnu přijela do Curychu studovat medicínu, ke které byla přijata na základě přijímacího řízení s podmínkou, že maturitu složí dodatečně. Karlo-Ferdinandova univerzita v době, kdy se rozhodla pro studium lékařství, ženy nepřijímala. Na přednášce Jana Evangelisty Purkyně v Náprstkově Americkém klubu se seznámila s krajankou Bohuslavou Keckovou[2] a obě se rozhodly pro studium ve Švýcarsku. Po třech semestrech společného studia se z finančních důvodů přestěhovala do Bernu, kde nebyl život tak náročný. Studium však musela přerušit z finančních důvodů v roce 1878. Vydělávala si soukromou výukou a poté dostávala finanční dary, např. od své movité kolumbijské kolegyně Anny Galvisové (500 franků) či manželů Lenzových.[3] 30. listopadu 1881 byla promována v Bernu na lékařku.

Obě české doktorky však měly problém s uznáním svého diplomu v Rakousku-Uhersku, které tento akt ženám-lékařkám odmítalo udělit. Proto svou lékařskou praxi zahájily v zahraničí. Kecková v Bosně a Hercegovině. Bayerová se v roce 1883 vrátila do Švýcarska a začala pracovat v Teufenu, horské vesnici blízko u St. Gallenu. Poté do roku 1891 působila v Bernu. Od roku 1892 na přání svého otce přesídlila do Dolní Tuzly v Bosně a Hercegovině. Po krátkém období se přemístila do Sarajeva. Pro nespokojenost však dala výpověď a v roce 1893 se vrátila do Bernu, kde pracovala do roku 1900.

Ulice Anny Bayerové na Mělníku.

Následně přijala nabídku místa z pražského sanatoria. Zde však pracovala jen jeden měsíc a opět odjela do Švýcarska, kde často měnila pracoviště. V roce 1901 ordinovala v ústavu pro pulmonální nemoci v Leysinu, dalšího roku v Ženevě, v letech 19031904 v ústavu pro vodoléčbu v Chardonne (okres Vevey), pak opět v Ženevě v dívčím ústavu a v letech 19051906 v nemocnici dr. Widmera ve Val Mouts Territet. Roku 1907 se odhodlala pronajmout s kolegyní sanatorium Château La Châtelaine v Ženevě, které však bylo prodělečné. Po neúspěchu odjela do Anglie, kde se do roku 1909 věnovala domácí péči aristokratky. V tomto roce se navrátila do Prahy, kde vyučovala němčinu na průmyslové škole a škole Ženského výrobního spolku. V letech 19121913 byla na krátkou dobu zaměstnána v Drážďanech. Svému bloudění cizinou, jež jí bylo rakouskou vládou vnuceno, by se vyhnula jedině v případě, že by v Čechách podala žádost na nostrifikaci diplomu, což umožnil zákon z roku 1896. Lékařka by však musela v Čechách složit maturitu. Tuto podmínku Bayerová považovala za ponižující, neboť měla za sebou těžké zkoušky ve Švýcarsku a bohatou lékařskou praxi v různých místech Evropy. Od roku 1914 získala místo profesorky hygieny v Praze a konečně mohla v obvodu Prahy také léčit, neboť Vídeň po mnoha peticích ženských spolků jí uznala lékařský diplom bez dalších zkoušek. Bylo jí 60 let.

Zemřela 24. ledna 1924 v Praze. Smuteční projev na Olšanských hřbitovech pronesla MUDr. Anna Honzáková.

První česká lékařka promovaná na Karlo-Ferdinandově univerzitě Anna Honzáková o ní napsala biografii Dr. Med. Anna Bayerová 1853–1924, první česká lékařka ve Švýcarech (nákladem Ženské Nár. Rady, Praha 1937).

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

V Mělníku je po ní pojmenovaná ulice.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Miroslav Sígl: Životy a osudy našich krajanů ve světě (1/3), 2. 9. 2009
  3. Anna Nedvědová: 150 let od narození MUDr. Anny Bayerové – první české lékařky, 4. 11. 2003, feminismus.cz

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 62.  
  • UHROVÁ, Eva. Anna Honzáková a jiné dámy. Praha : [s.n.], 2012. ISBN 978-80-260-3152-9. S. 270.  
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 3. sešit : Bas–Bend. Praha : Libri, 2005. 264–375 s. ISBN 80-7277-287-2. S. 305.  
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla; MARTÍNEK, Jiří, a kol. Cesty k samostatnosti : Portréty žen v éře modernizace. Praha : Historický ústav, 2010. 239 s. ISBN 978-80-7286-164-4. S. 70–90.