Anna Honzáková

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Anna Honzáková
Jan Nepomuk Langhans: První česká promovaná lékařka na UK v Praze – MUDr. Anna Honzáková
Jan Nepomuk Langhans: První česká promovaná lékařka na UK v Praze – MUDr. Anna Honzáková
Narození 16. listopadu 1875
Kopidlno
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 13. října 1940 (ve věku 64 let)
Praha
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava  Protektorát Čechy a Morava
Občanství Česko
Některá data mohou pocházet z datové položky.

MUDr. Anna Honzáková (16. listopadu 1875, Kopidlno13. října 1940, Praha) byla česká lékařka; první promovaná doktorka medicíny 17. března 1902 na české Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze,[1][2] historicky třetí promovaná česká lékařka; první odborná lékařka se soukromou praxí; publicistka a pracovnice v ženském hnutí. První dvě Češky, které se staly lékařkami ještě před ní(Bohuslava Kecková a Anna Bayerová), získaly titul doktorky medicíny mimo české území, na univerzitách ve Švýcarsku.

Mládí a studia[editovat | editovat zdroj]

Anna Honzáková se narodila v rodině Jana Honzáka, městského a zámeckého[3] lékaře, váženého občana a významného osvětového pracovníka v Kopidlně na Jičínsku. Měla 5 sourozenců.[4] Otec měl v úmyslu poslat Annu studovat medicínu do ciziny, protože v Rakousku-Uhersku dívky nemohly řádně studovat, ale jeho náhlé úmrtí úmysl překazilo.

Anna potom začala studovat v Praze na nově otevřeném (1890) prvním soukromém dívčím gymnáziu ve střední Evropě Minerva[5] a absolvovala jej s vyznamenáním v červenci 1895. Její přihláška na českou lékařskou fakultu v Praze byla zamítnuta, a tak začala navštěvovat přednášky na pražské německé univerzitě, ale bez možnosti složit zkoušky. V roce 1897 mohla přejít na českou fakultu, ale opět jen na hospitační studium (bez statutu řádné posluchačky); v roce 1900 bylo novým zákonem dívkám umožněno skládat zkoušky za celou dosavadní dobu studia. Zásluhu o to měla jistě Anna Honzáková svými výsledky i osobní a několika písemnými intervencemi ve Vídni. Studentka Honzáková – po pěti letech navštěvování přednášek – všechny tři rigorózní zkoušky (každá se skládala ze 3 dílčích) složila s výborným prospěchem[6] a 17. března 1902 v aule Karolina promovala na doktorku veškerého lékařství – MUDr. Její píli a vědomosti oceňoval i známý profesor Josef Thomayer, jenž si Anny Honzákové, poté, co jí osobně poznal, velmi považoval.

Praxe[editovat | editovat zdroj]

Sedmadvacetiletá lékařka nastoupila jako elévka u profesora Karla Maydla na chirurgické klinice; po Maydlově předčasné smrti musela rezignovat na svoji vědeckou kariéru, a tak si po třech letech praxe a marných žádostí o lékařské místo ve státní službě otevřela (roku 1905) soukromou gynekologickou ordinaci v Praze v ulici Na Moráni. Díky svým odborným znalostem a schopnostem i laskavému přístupu k lidem měla rozsáhlou klientelu ve všech vrstvách tehdejší společnosti, včetně mnoha známých čs. umělkyň. Potvrdila také svůj vztah ke gymnáziu Minerva a stala se tam školní lékařkou.

Nejen lékařka[editovat | editovat zdroj]

Honzáková si uvědomovala potřebu podporovat emancipační hnutí a tím změny ve společnosti, které by ženám daly více množností uplatnění – byla aktivní v mnoha pokrokových spolcích; angažovala se ve Spolku pro ženské studium Minerva, v Ženském klubu českém, Výboru pro volební právo žen, v Ženské národní radě; v roce 1930 se stala spoluzakladatelkou a předsedkyní Sdružení československých lékařek a založila Fond na podporu chudým a nemocným ženám (získala si přezdívku „Matka matek“).

  • V roce 1903 – společně s Klementinou Hanušovou – vydala knihu: Jak chrániti dítě nákazy tuberkulosní;
  • Sepsala životní příběh české lékařky[7] v knize: Dr. Med. Anna Bayerová 1853–1924, první česká lékařka ve Švýcarech (nákladem Ženské Nár. Rady, Praha 1937).

Připomínání[editovat | editovat zdroj]

  • Na pražském Novém Městě je v ulici Na Moráni na domě čp. 7 pamětní deska MUDr. Anny Honzákové. Zde také u ní po dobu svých studií bydlela její neteř z Tábora Milada Pavlíková, a moudrá Honzáková jí byla oporou v nesnadném studiu.
  • Mnohé o lékařce Honzákové říkají slova poslankyně Louisy Landové-Štychové, která prosazovala v parlamentu legalizaci potratů a kdy dr. Honzáková byla zásadně proti. Přes názorové neshody o ní L. Landová s obdivem napsala: „Jakým štěstím je mít odpůrce vysoké mravní kvality, který pečlivě podává své argumenty a svými protidůvody pomáhá hledat, tříbit, ujasňovat.“
  • MUDr. Anna Honzáková není autorkou, jak se často traduje, hesla v Ottově slovníku naučném následující definice „ženské otázky“: „Emancipace má svou psychologii. Ženská otázka se vyvíjí už v několikáté generaci, ale … každá inteligentní žena prodělává tu genezi v sobě znova více méně intenzivně … Ženská otázka je snad nejtěžší problém sociální, neboť hnutí ženské nemá jen příčiny hospodářské a sociálně politické, ale hlavní pružinou jeho je vnitřní hluboký a bolestný konflikt, jenž někdy jako zkrvavená rýha vine se celým životem ženy jednotlivce, a vzniká tím, že vše, co její duší prochází, její chtění, ideály, její úsilí o řešení ostatních problémů – těch, jimž nikdo neuniká – ostře naráží o tvrdou skálu neporozumění.“ Autorkou tohoto hesla je její sestra Albína Honzáková(7. 4. 1877-11.7.1973), (Ottův slov. naučný, 1908, str. 806).

Související články[editovat | editovat zdroj]

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Tomeš J. a kol.: Český biografický slovník XX. století. Praha: Ladislav Horáček – Litomyšl: Paseka 1999; 491.
  2. Svobodný P, Hlaváčková L.: Dějiny lékařství v českých zemích. Praha: Triton 2004; 140, 149
  3. osobní lékař hraběte Ervína Šlika (1852–1906)
  4. bratr Bedřich (1870–1933) MUDr., působil jako asistent prof. K. Maydla, od 1906 byl v Hradci Králové jako primář chirurgie a ředitel nemocnice, zasloužil se o rozvoj lékařské péče a vybudování nové nemocnice (spolu se starostou Fr. Ulrichem); sestra Albína (1877–1973) PhDr., profesorka dívčího gymnázia Minerva v Praze, jedna z předních pracovnic českého ženského hnutí, přítelkyně dcer T. G. Masaryka; starší sestra (Marie) provdaná za táborského lékaře a vlastence MUDr. Josefa Pavlíka, byla matkou první české inženýrky architektky Milady Pavlíkové-Petříkové (1890–1985) a známé operní pěvkyně Libuše Paserové-Pavlíkové (1900–1984). Nejstarší Jan byl vyučený mlynářem a čtvrtý Emil, student práv, předčasně zemřel na tuberkulózu.
  5. Spolek pro ženské studium r. 1890, který vydržoval školu s názvem Minerva. Začala ve dvou místnostech u kostela sv. Vojtěcha ve Pštrossově ulici s 51 žákyněmi. Zásluhu o vznik měla především Eliška Krásnohorská
  6. tak vynikajícím, že získala právo na promoci Sub auspiciis imperatoris (pod záštitou císaře) a prsten od panovníka.
  7. dvě české dívky – po studiích ve Švýcarsku na univerzitě – získaly doktorát; v roce 1880 v Curychu jako první Češka Bohuslava Kecková, v Bernu roku 1881 Anna Bayerová

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]